VÝCHOVA A KOMUNIKACE Mgr. Tereza Škubalová, Ph.D. PROSTŘEDKY PŘI VÝCHOVĚ 1. Kladení požadavků a kontrola jejich plnění 2. Odměny a tresty 3. Povzbuzení a slovní přesvědčování 4. Model, příklad, vzor 1. KLADENÍ POŽADAVKŮ A KONTROLA JEJICH PLNĚNÍ  Vztah (empatie, důvěra)  Míra  Přiměřenost  Forma (žádost, náznak, příkaz)  Zdůvodnění  Riziko: Dvojná vazba V čím větší míře se děti mohou podílet na rozhodování o tom, co se jich týká, na vytváření dohod a pravidel, tím více budou cítit zodpovědnost za jejich dodržování. vykonavatel x správce 2. ODMĚNY A TRESTY Odměny  podněty, věci přinášející libost, uspokojení potřeb  morální, emoční, materiální (x zevšednění, snížení vnitřní motivace!)  též radost z vlastního úspěchu, vnitřní zážitek Tresty  negativní hodnocení, omezení potřeb  psychické x tělesné x  metoda přirozených následků  metoda logických následků EMOCE DĚTÍ PŘI TRESTÁNÍ ❑ ponížení, bezmoc ❑ zlost, až nenávist ❑ vzdor ❑ chuť se pomstít ❑ křivda ❑ uraženost ❑ sebelítost ❑ zklamání z dospělého ❑ trapnost za dospělého, pohrdání jím ❑ pocit vítězství ❑ nepochopení, cizota ❑ svět je zlý, lidi jsou zlí (tedy i já mohu být zlý) ❑ odpojení se od emocí ❑ jsme si kvit, můžu znova ❑ snížení sebehodnocení 3. POVZBUZENÍ A SLOVNÍ PŘESVĚDČOVÁNÍ  přijímat dítě takové jaké je  komunikovat adekvátní způsobem: naslouchat +„já“  projevovat dítěti důvěru  soustřeďovat se na dobré nápady dítěte  hodnotit i snahu a dílčí zlepšení  vytyčovat cíle dílčí, reálné a realizovatelné  spojovat pochvalu s povzbuzením (nemoralizovat)  přesvědčování - vybízí ke kritickému uvaž., připomíná hodnotové orientace, formuje postoje PERSVAZE  Cílem je změna v hodnocení skutečnosti  formování kognitivních, emočních i motivačních aspektů – tzn. formování postoje  kladení otázek vybízí k přemýšlení (vu osob samostatnějších, inteligentnějších, vzdělanějších, nonkonformních, ale také dominantních)  přesvědčování spočívá v tom, že uvedeme důvody, fakta a také z nich odvodíme závěr  explicitní způsob: závěr odvodí ten, co přesvědčuje  implicitní způsob: závěr odvodí ten, co je přesvědčovaný 4. MODEL, PŘÍKLAD, VZOR  pomáhá orientovat se ve složité skutečnosti  nabízí řešení problému a konfliktů (vztahy, práce, životní cíle a smysl, morální otázky)  model vyjadřuje konkrétní, živou a srozumitelnou formou určitý způsob života (názory a přesvědčení, hodnotové orientace, morální zásady)  Děti – nápadnost x Adolescenti – „syntetický model“  vztah, obdiv, sympatie, chování vede k uznání AUTORITA Autorita – moc  poroučí, přikazuje, trestá, povyšuje se, hodnotí nás a posuzuje, rozhoduje se podle nálad, ne faktů, dohod a pravidel  Důsledek 1: vzdor x poslušnost (podřídivost, závislost na autoritě, potřeba se zavděčit těm nad sebou, eventuálně mocensky k těm pod sebou – přijatelnost jednání)  Důsledek 2: touha po moci, cílem je vyhrát, ne se chovat správně, pravidla a řád ztrácí význam Autorita – vliv  někdo na nás má vliv, protože si jej vážíme, chová se k nám respektujícím způsobem: poskytuje vzor současně s pocitem bezpečí  Důsledek: zodpovědnost PREVENCE NEŽÁDOUCÍHO CHOVÁNÍ  Respektující postoj vůči žákům  Tvorba pravidel společně se žáky s pozitivním popisem toho, co je správně (nikoliv jen co se nesmí)  Práce se vztahy mezi žáky ve třídě  Smysluplnost činnosti a požadavků  Učit žáky komunikačním a sociálním dovednostem, neagresivnímu řešení konfliktů  Uspokojování základních lidských potřeb žáků (aktivita, úcta a respekt, úspěšnost, pocit vlastní kompetence…) ZÁSADY PŘI VÝSKYTU NEŽÁDOUCÍHOO CHOVÁNÍ Pokud důsledek prezentován a komunikován mocensky jako trest, bude pociťován jako trest se všemi důsledky - účelové chování, přijetí mocenského modelu. Trest je odplatou za minulost, náprava (urovnání vztahu, náhrada či kompenzace) míří do budoucnosti a učí žáky kompetentnímu chování. Snažit se nepřistoupit na boj o moc - při provokacích používat já-výrok, empatickou reakci, humor nebo techniku otevřených dveří (za pravdu dání)… Vždy přibírat k řešení nesprávného chování ty, kterých se to týká – neřešit sami. Přibírat k řešení i ostatní žáky, používat metodu komunitního kruhu Případná izolace žáka je logickým důsledkem, nemá být komunikována jako trest a mělo by být na volbě žáka, kdy se chce vrátit.