:h posledních hrudních inové lamely (oostegity), ý prostor (mars upi um). o 550 druhů vidlonožců. wpoda), řád korýšů, ma-trálně zploštělé. Hlava irudním článkem v hla-í sedm článků a na kaž-áen pár končetin. U zá-rudních končetin je mar-)žci nemají pancíř. Vět-., méně ve sladkých vo-ešli z vodního prostředí 'adečkové končetiny su-ejnonožců se mění na í. Tělo je zakončeno tel-žije kolem 4 000 druhů imphipoda), řád korýšů, tlou s prvním hrudním Dhruď. Ostatních sedm je volných a na každém etin, sloužících k pohy-. Zadeček se skládá ze prvních třech zadečko-u dlouhé končetiny slou-a dalších třech Článcích itší končetiny, poslední e telson. Tělo je z boků tě žije kolem 3 700 dru- Oecapodá), řád korýšů, :lou s hrudními články /vanou pancíř (carapax). dních končetin jsou přeli nožky (maxillypedy), cá klepeta, sloužící k při-. Další čtyři páry hrud-mžívají k pohybu. Živí řelými živočichy, ale ta-ačichy. Desetinožci jsou aví. U raků dochází ke im, samičky nosí vajíČ-nčetinách a přikrývají je ;m zadečku - telsonem. )hybují a nepřijímají po- líhnou v červnu. Větši-ukrývají v dírách. Raci ibře vyvinutý zadeček se cových končetin. Krabi většinou mořští korýši, ipeni jediným druhem, 'ohruď a velmi zkrácený ohnutý pod hlavohruď. 500 druhů desetinožců. Bezkrunýřky - Bathynellae 1. Bezkrunýřka slepá - Bathynella natans Vejd., čeleď Batkynellidae. Tělo dosahuje délky 1 až 2 mm, je vakovité a zřetelně segmentované. Má dobře vyvinutá kusadla a dva páry čelistí. Je odděleného pohlaví. Žije v podzemních vodách a vyskytuje se i ve studních a vodovodech napájených pramenitou vodou. Živí se detritem. Známa je ze střední a západní Evropy. Vidlonožci - Mysidacea 2. Vidlonožec dunajský - Limnomysis benedeni Czer., čeleď Limnomysidae. Pohybuje se vířením vnějších výběžků (exopoditů) hrudních končetin. Pohybem nožek si přihání potravu k ústům; filtruje ji z vody. Je odděleného pohlaví. Vajíčka i mláďata jsou ve zvláštním vaku (marsupiu), mláďata opouštějí samičku, až když dosáhnou velikosti 3 - 4 mm. Dospěl-ci dosahují délky asi 12 mm. Oči mají na stopkách a tělo je zakončeno ocasní ploutvičkou. Kromě Dunaje žije ještě v Černém a Kaspickém moři. Stejnonožci - Isopoda 3. Beruška vodní - Asellus aquaticus (L.), čeleď Asellidae. Je šedohnědé barvy s bledými skvrnami. Žije ve stojatých a mírně tekoucích vodách, zejména tam, kde je hodně napadaného listí. Pohybuje se po dně a hledá potravu - zbytky rostlin a porosty na předmětech ve vodě. Napadané listí ožírá tak, že z něj zbývá pouze žilnatina. Je odděleného pohlaví. Kopulace nastává hned po vylíhnutí samičky. Oplozená vajíčka se dostávají do zvláštního vaku, tzv. marsupia. Vývoj trvá 18 - 30 dní; závisí to na teplotě vody. Sameček měří kolem 13 mm, samička je menší, jen asi 8 mm. 4. Stínka zední - Oniscus asellus L., čeleď Oniscidae. Zploštělé tmavošedé tělo dosahuje velikosti až 18 mm. Zadečkové nožky se změnily v dýchací ústroje; přijímají kyslík ze vzduchu. Žije na vlhkých místech. Živí se zahnívajícími látkami. 5. Stínka obecná - Porcellio scaber Latr., čeleď Oniscidae. Má zploštělé, na hřbetní straně mírně vyklenuté tělo velikosti asi 10 - 15 mm. Tělo je pokryto silnou kutikulou inkrustova-nou uhličitanem vápenatým. Na hrudních článcích je sedm párů kráčivých nohou. Je odděleného pohlaví. Je to noční živočich; živí se rozkládající se rosdinnou hmotou. Žije na vlhkých místech, pod spadaným listím, v kompostu. 6. Svinka obecná - Armadillidium vulgare (Latr.), čeleď Armadillidiidae. Velikost 12 - 17 mm. Různě zbarvené tělo (jsou známy světle skvrnité, ale i úplně černé exempláře) je silně klenuté a může se svinout do kuličky. Je suchomilnější než předcházející druhy. Různonožci - Amphipoda 7. Blešivec obecný potoční - Rivulagammarus fossarum (Koch), čeleď Gammaridae. Měří asi 15 mm, je šedý i žlutavý. Žije v horských potocích i v mírně tekoucích vodách. Je náročný na dostatek kyslíku ve vodě. Živí se rostlinnou potravou, řidčeji i živočišnou. Po podkladu se pohybuje pomocí hrudních končetin, zadečkové končetiny slouží k pohybu ve vodě. Je častý pod kameny a spadaným listím. 8. Blešivec studniční - Niphargus aquilex Schrodte, čeleď Gammaridae. Je obyvatelem podzemních voď, odkud se dostává do pramenů a studní. Je štíhlejší než blešivec obecný a nemá vyvinuté oči. Živí se detritem. Desetinožci - Decapoda 9. Rak říční - Astacus astacus (L.), čeleď Astacidae. Měří 100 - 200 mm. Tělo má pokryto tvrdým krunýřem, který několikrát svléká, aby mohl zvětšit svůj objem. Na hlavě má dva páry tykadel, oči na stopkách. Z pěti párů končetin jsou tři zakončeny klepety a dva drápky. Článkovaný zadeček má krátké končetiny, které samičkám slouží k přidržování vajíček. Sameček pohlavně dospívá ve třetím, samička ve čtvrtém roce. Mláďata se líhnou v červnu a červenci. Rak říční se živí drobnými živočichy a rostlinami. 10. Rak bahenní - Astacus leptodactylus Esch., čeleď Astacidae. Dorůstá délky až 250 mm a má úzká klepeta. K nám se dostal z Haliče po známém račím moru. Není tak náročný na čistotu vody. 11. Rak kamenáč - Astacus torrentium Schrank, čeleď Astacidae. Náš nejmenší rak, velikosti jen asi 13 cm. Má široká klepeta. Je modravě zelený, mramorovaný. Žije v podhorských potocích a říčkách s čistou a studenou vodou. 12. Krab říční - Eriocheir sinensis Mil. Edw., čeleď Grapsidae. Jediný u nás žijící krab. Měří asi 7 cm. Klepeta má hustě ochlupená. V noci vylézá na souš. V období rozmnožování se vrací do moře. Mláďata zase putují z moře do řek. Ve střední Evropě žije v řece Labi. ci (Arachnoidea da) lenovců, která se dělí na : podřádů. Z nich jsou nej-roztočů, pavouků, sekáčů irina) jsou drobní pavou-- 1 cm) rozmanitého tva-kulovitého až protáhlého), ývají v jeden celek, od ně-! jen hlava, ukrývající úst-idla chybějí, mají šest pá- prvního páru se vyvinul itý, nůžkovitý, klíšťkovitý ý útvar (chelicery), druhý íou makadla (pedipalpy), ry končetin jsou pravé no-e roztočů jsou přeměněny »ot. Dýchají vzdušnicemi vrchem těla. Jsou odděle-Mláďata se vyvíjejí pro-cteré se vylíhnou z vajíček, páry nohou. Po dalších í čtyři páry nohou. Počet ech druhů konstantní. Ně-ztočů se svlékají jednou, nují více než 100 čeledí 000 druhů. Suchozemští způsobeni nejrozmanitěj -n a stanovištím. Mezi roz-nnoho škůdců nebezpeč-zdraví, kteří přímo para-bo přenášejí různé nákazy. 1 také škůdci živočišných roduktů. e 1 í k o v c i (Parasiti-mámější skupinou rozto-oztoče, u kterých průdu-:osti kyčlí. Ze známějších itří sametkovci a klíšťata, brouků nosí na svém těle roztočů (larvy a nymfy), i však neparazitují, ale ne-ášet z místa na místo. Sa-kutečnými příživníky, kte-ivých hostitelů. Mezi nej-/ůbec patří klíšťata. Mají elné chelicery. Jejich manila v bodavý nástroj. Čilých teplokrevných i stu-živočiších. Krev z hostíka i menší samečkové. Po ;rému dochází na těle hos- Čmelíkovci - Parasitiformes 1. Čmelíkovec netopýří - Spinturnixplecotinus (von Heyd), čeleď Spinturnicidae. Dosahuje velikosti 0,5 - 1,5 mm. Je ovoviviparní. Parazituje výlučně na netopýrech, jejichž krví se živí. 2. Čmelík krvavý - Allodermanyssus sanguineus (Hirst), čeleď Dermanyssidae. Nenasátá samička dosahuje velikosti 0,75 mm. Parazituje zejména na hlodavcích, kteří obývají obydlí člověka nebo žijí v jeho blízkosti, ale i na hlodavcích ve volné přírodě. Má epidemiologický význam. 3. Čmelík kuří - Dermanyssus gallinae (De Geer), čeleď Dermanyssidae. Dosahuje velikosti 0,6 - 0,8 mm. Je častým obyvatelem kurníků a holubníků. Přes den je skrytý ve štěrbinách, v noci vylézá ven a napadá holuby a drůbež. 4. Savenka hraboší - Laelaps hilaris (C. L. Koch), čeleď Laelaptidae. Nenasátá samička dosahuje délky 0,6 - 0,7 mm. Nejčastěji parazituje na hraboši polním, nalezneme ji v jeho srsti a v hnízdech. Je rozšířena prakticky v celé palearktické oblasti. 5. Srstnatka hnízdní - Haemogamasus nidi (Mích), čeleď Haemogamasidae. Nenasátá samička měří 0,9 - 1 mm. Je to hnízdní parazit. Najdeme ji v hnízdech mnoha hlodavců, ale často i v jejich srsti. Rozšířena je po celé palearktické oblasti. 6. Čmelík myší - Bdellonyssus bacoti (Hirst), čeleď Dermanyssidae. Nenasátá samička měří průměrně 0,7 mm. Je to obvyklý parazit potkanů a myší. Je schopen sát i krev Člověka. V lidských obydlích dává přednost teplým a vlhkým místům. Areál jeho rozšíření je shodný s areálem potkana. Má epidemiologický význam. 7. Klíště obecné - Ixodes ricinus L., čeleď Ixodidae. Nenasátá samička dosahuje velikosti asi 4 mm. Napadá mnohé savce, ptáky i člověka. Sající samička může zvýšit svou hmotnost až 200krát. Klíště obecné může přenášet kromě jiných nemocí i zánět mozkových blan. Klíšťata sající v zátylku skotu způsobují někdy nebezpečné a těžké ochrnutí těchto zvířat. 8. Klíště netopýří - Ixodes vespertilionis (Koch), čeleď Ixodidae. Nenasátá samička dosahuje velikosti asi 3 mm. Parazituje na netopýrech v sušších jeskyních. Má zdravotnický význam. 9. Piják stepní - Dermacentor marginatus (Sulz), čeleď Ixodidae. Patří mezi naše největší klíšťata, dosahuje velikosti přes 5 mm. Vyskytuje se ve stepích, v nížinách i v horských oblastech. Epidemiologický význam pijáka stepního je velký. Může přenášet zárodky moru, tularémie a dalších nebezpečných nemocí. 10. Klíšť lesostepní - Haemaphysalis inermis (Bir.), čeleď Ixodidae. Dosahuje velikosti asi 4 mm. Je tmavohnědý. Tvoří mediteránní složku středoevropské fauny, vyskytuje se v teplých oblastech, většinou v teplomilných doubravách. 11. Klíšť lužní - Haemaphysalis concinna (Koch), čeleď Ixodidae. Dosahuje velikosti asi 4 mm. Je nejhojnějším zástupcem tohoto rodu u nás. Je rozšířen po celém eurasijském kontinentu. Můžeme ho nalézt především na vlhčích místech v nížinných lesích s množstvím křovin. Tento druh je přenášečem rickettsií. 12. Klíšť stepní - Haemaphysalis punctata (Can. et Fan.), čeleď Ixodidae. Dosahuje velikosti asi 4 mm. Je to druh s širokou ekologickou valencí. Obývá celou palearktickou oblast. Ze všech druhů tohoto rodu zasahuje nejvíce na sever. 13. Klíšťák netopýří - Argas vespertilionis (Latr.), Čeleď Argasidae. Velikost okrouhlého těla tmavě žluté barvy je asi 7 mm. Parazit netopýrů, rozšířený v celé palearktické oblasti. Má epidemiologický význam. 14. Klíšťák holubí - Argas reflexus (F.), čeleď Argasidae. Dosahuje velikosti až 1 cm. U nás se vyskytuje v holubnících, kurnících a ve starých věžích. Saje na holubech a drůbeži. Příležitostně může napadnout i člověka. Sametkovci - Trombidiformes 15. Sametkovec z rodu Scutacarus (Gros), čeleď Scutacaridae. Jsou to malí, ovální až okrouhlí roztoči žijící volně v přírodě, v půdě, ve dřevě a mechu, někteří zástupci čeledi na různých členovcích (např. na mravencích rodu Formica aLasius). 16. Sametkovec molovy - Pyemotes ventricosus (Newp.), čeleď Pyemotidae. Drobný až mikroskopický roztoč s nápadným pohlavním dimorfismem. Mikroskopicky malé samičky cizopasí na housenkách molů. 17. Dravčík - Eucheyletia harpyia (Rhod.), čeleď Cheyletidae. Tento roztoč se vyskytuje v obilných skladech. 18. Roztočík včelí - Acarapis woodi (Rennie), čeleď Tarsonemidae. Cizopasí na včelách. Vniká do rozšířených dutin hradních vzdušnic včel a vyvolává onemocnění zvané akarinó- a nasaje tolik krve, že nabude átého váčku. Po nasátí opou-titele a po čase klade vajíČ-á kolem 1 000, u některých )00. Z vajíček se líhnou šestý. Po nasátí se larvičky mě-Vby se mohly nymfy přemě-roztoče, musejí se ještě jed-nohé druhy klíšťat jsou pře-ch nemocí člověka i zvířat, ametkovci (Trombidi-nuje roztoce s jedním párem lízkosti ústního otvoru. Z to-i jsou nej známější překrásně rvení, jakoby sametoví zá-Trombidium a příbuzné ro-letkovce patří i vodní rozto-1 e ifiydracarina). Žijí ve aných vodách, jsou většinou ■aru a mnohé z nich jsou přené, modře nebo žlutě zbar-lářsky významní zástupci to-j jsou sviluškovití íae), z nichž mnohé druhy ými škůdci kulturních rost-otiž sáním rostlinných šťáv. ly sametkovců jsou parazity, ákožkovci (Sarcopti-iiuje roztoče, které můžeme Ivou sekcí - Acaridia a Ori-Acaridia patří škůdci zásob ně žijící druhy, cizopasníci li-ůsobující svrab a prašivinu. tei zahrnuje velký počet roz-v lesní půdě, mechu, v raše-vlhkých i suchých místech, hů se přizpůsobilo i životu /rch těla pancířníků ; pokryt silným chitinovým i zadním konci hřbetniho od-;den pár velkých smyslových ;). Živí se rostlinnou potravou rostlinné zbytky, lnovníkovci (Tetra-luje roztoče, kteří se už svou )u odlišují od ostatních sku-Mají protáhlý tvar těla a pou-nohou. Dosahují velikosti n, nejmenší měří pouze 0,08 strojí je přizpůsobeno k na-stlinných pletiv, jejichž šťá-Výměšky slinných žláz těch-msobují vytváření hálek a ji-ací na listech, v nichž se pak ují. Některé druhy způsobu-ostlinách. 1. Sametkovec - Penthaleus major (Dug.), čeled Eupodidae. Na rozdíl od ostatních představitelů této čeledi má řitní otvor na hřbetní části těla. Ničí zásoby hrachu, fazolí a obilnin. 2. Sviluška chmelová - Tetranychus telarius (Herm.), čeled Tetranychidae. Délka těla je 0,5 mm. Přes léto má Šedozelené zbarvení, způsobené nasátým chlorofylem; na podzim je červenavý. Nabodává listy více než 200 druhů rostiin. Na chmelu vyvolává tzv. měděnku chmelu - chorobu, při které se listy zbarvují hnedočervené, usychají a opadávají. 3. Sametkovec - Myobia musculi (Schrank), čeleď Myobiidae. Dosahuje délky 0,4 mm. Parazituje na hlodavcích, hmyzožravcích a netopýrech. Požírá sekret žláz u kořínků chlupů myši domácí a některých zástupců rodu Apodemus. 4. Trudník plšíkový - Demodex muscardini (Hirst), čeleď Demodicidae. Dosahuje délky 0,4 mm. Podobně jako ostatní představitelé trudníků žije v potních žlázách a vlasových fo-likulech různých savců a člověka. Uvedený druh je parazitem plšíka lískového. 5. Trudník tukový - Demodex folliculorum (Owen), čeled Demodicidae. Dosahuje délky 0,4 mm. Je to neškodný příživník člověka. Žije ve vlasových folikulech a kožních mazových žlázách především na čele a na bradě. Je velmi rozšířený, statistiky uvádějí, že jsou jím napadeni všichni lidé. 6. Sametka rudá - Trombidium holosericeum L., čeleď Trombidiidae. Malý roztoč nápadně červené barvy, dosahující velikosti 3 - 4 mm. Žije na polích a loukách. Larvy se v některých letech vylíhnou v obrovském množství, v době žní vylézají na lidi a vpichují do jejich pokožky své ostré chelicery. Následkem je červená svrbivá vyrážka a horečka. Vlnovníkovci - Tetrapodili 7. Vlnovník - Eriophyes grandis, Čeleď Eriophyidae. Má červovité, obvykle zploštělé tělo velikosti 0,15 mm. Všichni představitelé této čeledi způsobují tvorbu hálek na listech nebo zelených částech rostlin. 8. Vodule - Limnochares aquatica L., čeleď Limnocharidae. Dosahuje velikosti 1,5 mm. Žije v litorálním pásmu stojatých a mírně tekoucích vod. Zdržuje se obvykle na stéblech nebo stočených listech vodních rostlin. 9. Vodule - Brachypoda versicolor (O. F. M.), čeleď Axonopsidae, Pestře zbarvený roztoč velikosti kolem 1,5 mm. Velmi hojný ve stojatých a mírně tekoucích vodách. Zákožkovci - Sarcopťtformes 10. Sladokaz moučný - Acarus siro L., čeled Acaridae. Oválný roztoč velikosti 0,4 mm, vyskytující se hojně v málo větraných skladištích mouky, obilí apod. Konzumace napadených potravin způsobuje u lidí průjmy. Zaznamenány jsou i případy parazitace na člověku. 11. Roztoč z rodu Dermatophagoides (Bogd.), čeleď Psoroptidae. Dosahuje velikosti 0,2 - 0,9 mm. Žije volně v hnízdech ptáků a savců, některé druhy cizopasí na člověku. U dětí způsobuje kožní alergie a chronické bronchiálni astma. 12. PeříČkovec domácí - Glycyphagus domesticus (De Geer), čeleď Glycyphagidae. Má hruštičkovité tělo velikosti 0,4 mm. Žije na suchém ovoci a na látkách organického původu, jako je kůže, peří atd. Ve skladových prostorech se často rozmnoží ve velkém množství. 13. Sýrohub plísňový - Tyrophagus putrescentiae (Schrank), čeleď Acaridae. Má oválný tvar těla s dlouhými štětinami na konci. Dosahuje velikosti 0,6 mm. Patří mezi nejhojnější roztoče v lidských obydlích. Živí se různými druhy hub a jeho přítomnost signalizuje, že substrát je napadený plísní. 14. Prašivka králičí - Psoroptes equi f. cuniculi (Delafond), čeleď Psoroptidae. Dosahuje velikosti 0,5 mm. Často se usazuje v uchu a zvukovodu králíka a vyvolává zánět postupující podél sluchového nervu až do mozku. V pokročilejším stadiu napadené zvíře hubne a hyne. 15. Zákožka svrabová - Sarcoptes scabiei L., čeled Sarcoptidae. Kožní parazit velikosti 0,4 mm. Samičky vrtají pod kůží chodbičky, které jsou viditelné i makroskopicky jako tmavé čárky. V chodbičkách zanechávají vajíčka, ze kterých se líhnou larvičky. Část z nich si zakládá boční chodbičky, část vylézá ven a zavrtává se do kůže na jiných místech, nejčastěji mezi prsty. Výsledkem je nesnesitelné svědění. Moderními léčebnými metodami lze svrab snadno zlikvidovat. 16. Zákožka králičí - Litrophorus gibbus (Pag.), čeleď Litropkoridae. Dosahuje velikosti 0,6 mm. Vyskytuje se v srsti králíků. 17. Zákožka myší - Myocoptes musculinus (Koch), čeleď Litropkoridae. Podlouhlý roztoč měřící 0,3 mm. Šíří se s myší domácí. leida = Araneae). Odji-ů se liší tím, že mají hla-íou do jediné části, hla-í je více nebo méně vý-Mají čtyři páry nohou. )př. jen šest, u některých ;>čí redukován na jeden sna ty druhy, které žijí tr-h nebo jiných tmavých ropě se vyskytuje kolem >uků různé velikosti (1 až zličných biotopech, prak-kameny, pod kůrou stro-i trsy trav, na keřích i na é jsou pestře zbarvené, ji-J chelicerách na přední li mají umístěny jedové ků žijících ve střední Ev-lověka nebezpečný. Pa-í omráčení kořisti, která í než pavouk sám. Po-ost pavouků je velmi vý-vé mají poslední článek [ý a přeměněný v kopu-7us), samičky mívají rao-známo, že u mnoha dru-opulaci samečka sežere, íček i samička spolu na úidaé). Péče o potomstvo ojevuje už při vytváření inových zámotků, v ni-vajíčka. Mnohé samičky ' s sebou nebo pro ně bu-ranné schránky. Růst vy-probíhá svlékáním po-likrát za život. První svlé-avidla hned po opuštění rých druhů žijí nově vyšte nějaký čas s matkou; lahřbetní straně jejího za-ae). U jiných druhů sa-ro mláďata dočasný papi sauridaé), V průběhu iruhy svlékají 4 - 5krát, Při svlékání dorůstají od- ci žijí jen jeden rok, u ji-■yklus tříletý (Trochosa). ;lkou života samičky a sa-' žijí déle. na konci zadečku tři páry rek, s jejichž pomocí tvo-dákno. Z tohoto vlákna ijí sítě na chytání hmyzu, Pavouci - Araneida (= Araneae) 1. Stepník rudý - Eresus niger (Pet.), čeled Eresidae. Sameček měří 8-11 mm, samička 9-16 mm. Je to palearktický druh. Sameček pobíhá za slunečných dní volně, samičky se zdržují pod zemí v norách dlouhých asi 10 cm s průměrem 1 cm. Žijí v koloniích. U ústí každé nory je šikmá plochá pavučina k chytání kořisti. Hlavní potravou jsou brouci. Samečkové dospívají na podzim, ale páří se až po prezimovaní. Žijí na teplých slunných pahorcích a stráních. Vyskytují se dost hojně. 2. Třesavka sekáčovitá - Pholcus opilionides (Sehr.), čeleď Pholcidae. Menší bledý pavouk (4-5 mm), který žije v Evropě a na Sibiři. Svýma dlouhýma nohama připomíná sekáče. Sedí v jednoduchých nenápadných sítích hřbetem dolů a při vyrušení dělá rychlé kmitavé pohyby. Samička tvoří nejjednoduŠší kokony; kokon drží v chelicerách až do vylíhnutí mláďat. Pavučiny si staví v lidských obydlích na půdách. V přírodě žije na slunečných stráních pod kameny. Živí se mouchami a drobným hmyzem. 3. Cedivka podkorní - Amaurobius fenestralis (Ström), čeleď Amaurobiidae. Velikost 5,5 - 6 mm. Je to evropský druh. Na vnitřní straně zadečku před bradavkami má příčnou destičku (eribrelum). Žije v lesích pod kameny, kůrou stromů a v mechu, kde si staví úkryt z pavučiny. Kolem ní je typická síť na lov kořisti. 4. Skálovka žlutavá - Drassodes lapidosus (Walck.), čeleď Gnaphosidae. Sameček měří 9 - 10 mm, samička 9-11 mm. Palearktický druh. Obě pohlaví žijí společně ve velké vako-vité síti, do níž samička uládá i bílý kokon čočkovitého tvaru. Hojný na suchých místech pod kameny. 5. Šestiočka podkorní - Segestria senoculata (L.), čeleď Dysderidae. Velikost 7,5 - 9 mm. Má šest očí a silné chelicery. Palearktický druh. Žije pod kůrou stromů nebo v trhlinách skal, kde si staví pavučinové trubice. V nich se zdržuje a číhá na kořist. Vyskytuje se velmi hojně. 6. Lepovka jižní - Scytodes thoracica (Latr.), čeleď Sicariidae, Samička měří 4 - 5,5 mm, sameček 3,5 - 4 mm. Středoevropský druh. Má velmi svérázný způsob lovu, obalí kořist lepkavou hmotou a přilepí ji k podkladu. Obývá budovy se stálou teplotou; v jižních oblastech se vyskytuje vzácně v přírodě pod kameny. 7. MalooČka smaragdová - Micrommata roseum (Clerk.), čeleď Sparasidae. Sameček měří 8,5 - 9,5 mm, samička 11-14 mm. Palearktický druh. Pavouci se líhnou v létě, dvakrát přezimují a třetím rokem na jaře dospívají. Žije na lesních loučkách a na opadaném listí (jsou-li stromy bez listí), později na listnatých keřích a vyšších rostlinách; je hojný. 8. Šplhavka keřová - Anyphaena accentuata (Walck.), čeleď Anyphaenidae. Velikost 5,8 - 6,5 mm. Západopalearktický druh známý z Asie a celé Evropy, z Blízkého východu a Kavkazu. Nebuduje sítě k lovu hmyzu. Žije na slunných místech ve svinutých listech. 9. Běžník květomilný - Thomisus onustus Walck., čeled Thomisidae. Sameček měří 3,5 - 4 mm, samička 5-6 mm. Je to palearktický druh, který se vyskytuje i v Africe na jih od Sahary, v jihovýchodní Asii a na Kubě. Žije ve květech, kde číhá na kořist. Na velmi teplých lokalitách je hojný. 10. Běžník kopretinový - Misumena vatia (Cl.), čeleď Thomisidae. Sameček měří asi 3 mm, samička 6-7 mm. Je to holarktický druh s výrazným sexuálním dimorfismem. Mění barvu podle barvy květu, ve kterém číhá na hmyz. Na slunečných místech je hojný. 11. Běžník jilmový - Xysticus ulmi (Hahn), čeleď Thomisidae. Velikost asi 4 - 4,5 mm. Je to eurosibiřský druh, známý od západní Evropy po Sachalin. Žije na nižších rostlinách. 12. Skákavka mravenčí - Myrmarachne formicaria (Deg.), čeleď Salticidae. Velikost asi 5 - 7 mm. Vzhledem se velmi podobá mravencům. Druh známý z celé Evropy. Žije v trávě na okrajích lesů a na březích rybníků. Je méně hojný. 13. Skákavka pruhovaná - Salticus scenicus (CL), čeled Salticidae. Velikost 4,5 - 6 mm. Holarktický druh. Pohybuje se velmi rychle a kořist loví skokem. Žije na slunných místech, na stěnách budov, na kamenech a stromech. Je velmi hojný. 14. Slíďák mokřadní - Pardosa amentata (Cl.), čeleď Lycosidae. Velikost 5-7 mm. Palearktický druh. Samička nosí kokon připevněný na spodní straně zadečku. Nestaví sítě, žije v trávě na vlhkých místech. Velmi hojný. 15. Slíďák tatarský - Lycosa singoriensis (Lax.), čeleď Lycosidae. Je to náš největší pavouk (32 mm). Vyskytuje se ve východní palearktické oblasti až po Čínu. Žije v zemi, kde si vyhrabává chodbičky a vystýlá je pavučinou. Kořist loví skokem. Na přirozených i kulturních lesostepích je hojný. ía vajíčka, vystýlají jím jí po něm, malé druhy je listování vzduchem atd. cy (např. křižáků) mají ích žláz s množstvím vý-: (80 - 100). Každý druh ip při stavbě sítě, která metrii. Vedle snovacích lěkteré druhy pavouků istroje zvané kribelum. Je ;í těsně před snovacími řišní straně těla. Asi po-/ch druhů si staví sítě na JejznámějŠí jsou sítě kři-ť křižáka obecného. Jsou v jejichž středu sedí kři-istaví úkryt v trávě nebo iu a se sítí je spojen sig-. Sítě v podobě plachet 2di plachetnatko-iaé). Malé, husté sítě nad v kůře stromů si stavějí i Micryphantidae. Patří ilé druhy známé svou ae-ností brzy na jaře a na vypuštěného pavučino-lovedou přemístit na větou to původci »babího lé-- vodouch stříb-leta aquatica) - žije pod taví z pavučiny útulek ve kterého si nanosí mezi ky zadečku vzduch. Pro zvláštní zvon. masožraví živočichové ist jejich potravy tvoří i velmi důležitým činite-;ení škůdců. Udržují bio-áhu. Bylo zjištěno, že na ; 109 - 211 pavouků, kte-už brzy na jaře a jsou idce ještě před jejich roz-avouci žijící v lidských :lmi dobrými pomocníky )ly a jiné domácí škůdce, mnoho komárů. V příro-i pavouků zejména ptáci, blanokřídlý hmyz. Před kem se pavouci snaží za-ím útěkem. Většina pani i kresbou těla splývá tím uniká pozornosti ne-síti v době ohrožení při-a hned padá k zemi, při-pavučinové vlákno. Za >ět vyšplhá do sítě. 1. Slíďák tlustonohý - Alopecosa cuneata (Cl.), čeleď Lycosidae. Velikost 7,5 - 9,5 mm. Sameček má holeň kyjovitě ztustlou. Je to eurosibiřský druh. Žije na slunných místech, kde velmi rychle běhá a loví tak i kořist. Živí se hmyzem. Je velmi hojný. 2. Lovčik hajní - Pisaura mirabilis (Cl.), čeleď Pisauridae. Velikost 10 - 16 mm. Paleark-tický druh. Samička nosí kokon v kusadlech. Sameček před kopulací nosí samičce mouchy nebo jiný hmyz, aby se uchránil před jejím kanibalismem. Žije na zastíněných místech, v nížinách a lesích do výšky 700 m n.m. Je velmi hojný. 3. Lovčík vodní - Dolomedes fimbriatus (Cl.), čeleď Pisauridae. Velikost 12 - 18 mm. Je to eurosibiřský druh. Žije dva roky, mláďata dvakrát přezimují a dospívají v létě třetího roku. Samička nosí kokon po čtyři týdny v kusadlech, pak ho volně upevňuje mezi stonky rostlin. Kokon obsahuje více než 600 vajíček. Ochlupení nohou mu umožňuje běhat po vodní hladině. Žije na močálech, ve vodních příkopech, na zarostlých místech. Vyskytuje se dosti vzácně. 4. Pokoutník domácí - Tegenaria domestica (CL), čeleď Agelenidae. Velikost 7,5 - 11 mm. Je to kosmopolitní a synantropní druh. Staví si typické sítě v koutech místností, sklepů, stájí atd. Je velmi hojný. 5. Vodouch stříbřitý - Argyroneta aquatica (CL), čeleď Agelenidae. Velikost 10 - 15 mm. Sameček je větší než samička. Palearktický druh. Žije v čistých stojatých vodách (slaných i sladkých). Mezi vodními rostlinami si staví zvonovité sítě. Je to jediný u nás žijící druh vodního pavouka. Vyskytuje se dosti hojně. 6. Čelistnatka rákosní - Tetragnatha extensa (L.), čeleď Tetragnathidae. Velikost 4,5 - 7 mm. Má typické postavení chelicer a velmi dlouhé nohy. Staví si okrouhlé sítě, v nichž je zavěšena tak, že vzbuzuje dojem dřívka zavěšeného v síti. Holarktický druh, známý též z Kuby. Žije na vyšších rostlinách u vody, kde chytá zejména komáry. Je velmi hojný. 7. Křižák obecný - Araneus diadematus (CL), čeleď Argiopidae. Sameček měří 5-9 mm, samička 10 - 20 mm. Vyskytuje se v barevných variacích od Šedé po Černou. Holarktický druh, jeden z nejběžnějších pavouků. Mláďata se líhnou z kokonů v květnu. Zpočátku žijí společně, později se rozptýlí a tkají malé, 25mm sítě. Přezimují jako pavouci velcí 3 - 5 mm a dospívají v srpnu následujícího roku. Staví okrouhlé sítě na keřích, stromech a mezi vyššími bylinami. Je všude velmi hojný. 8. Křižák dvouhrbý - Araneus bituberculatus (Walck.), čeleď Argiopidae. Měří asi 4,5 - 7 mm. Palearktický druh, známý v celé Evropě, na Blízkém východě a v jižní Africe. Na suchých a teplých místech s nízkou vegetací si staví okrouhlé sítě do výšky 50 cm nad zemí. Je hojný. 9. Křižák zelený - Araneus cucurbitinus (CL), čeleď Argiopidae. Měří asi 4,5 - 7 mm. Palearktický druh, který si staví sítě na jehličnatých a listnatých dřevinách. Je velmi hojný. 10. Křižák mramorovaný - Araneus marmoreus (CL), čeleď Argiopidae. Sameček měří 7 až 11 mm, samička 12 - 20 mm. Vyskytuje se ve dvou barevných varietách (a, b); druhá se nazývá forma pyramidatus. Zvláštností je, že z jednoho kokonu se líhnou obě barevné variety. Holarktický druh. Staví si okrouhlé sítě na vlhčích místech, na keřích a bylinách do výšky 40 - 80 cm nad zemí. Mláďata, která se vylíhla na jaře, dospívají na podzim. Je hojný- 11. Křižák pruhovaný - Argiope bruennichi (Scop.), čeleď Argiopidae. Nenápadně zbarvený sameček měří asi 5 mm, samička až 20 mm. Palearktický druh. Zhotovuje okrouhlé sítě, které mají charakteristickou stavbu. Žije na slunných, ale vlhčích loukách a na březích vod. Je poměrně vzácný. 12. Snovačka oválná - Enoplognatka ovata (CL), čeleď Theridiidae. Velikost 5-8 mm. Holarktický druh, jeden z nejběžnějších druhů pavouků. Vyskytuje se ve třech barevných varietách. Samička hlídá modravý kokon ve svinutém listu. Sítě si staví na keřích. Je velmi hojná. 13. Snovačka skleníková - Achaearanea tepidariorum (C. L. K.), čeleď Theridiidae. Kosmopolitní druh velikosti 3,5 - 5 mm. Buduje sítě v bytech a ve sklenících. Kokony jsou bílé, vřetenovité. Je velmi hojný. 14. Plachetnatka keřová - Linyphia triangularis (CL), Čeleď Linyphiidae. Velikost 4 - 7 mm. Palearktický druh, který je všude hojný. Staví si typické plachtovité sítě na keřích a nižších rostlinách, v lesích a na loukách. 15. Pavučenka periskopická - Walckenaera acuminata (BL), čeleď Micryphantidae. Malý, asi 3 - 3,3 mm velký evropský druh. Žije v mechu a listí vlhčích lesů, kde spřádá malé pavučinové sítě. Samečkové se vyskytují od podzimu do jara, samičky po celý rok. Je dosti vzácný. nideä) mají hlavohruď lou se zadečkem. Tělo je Velikost těla kolísá od 1 ižka je pokryta kutiku- výrůstky. Mají šest pá- pár jsou chelicery ukon-iruhý pár jsou makadla jsou kráčivé nohy. No-íě velmi dlouhé a tenké, stěny na očním hrbolku. druhý a třetí článek potí nímž jsou skryty po-jíčka (30 - 50) kladou do :bo na spodní stranu lis-mují a na jaře se líhnou ijí koncem léta. Živí,se nou potravou, živou ne-léna drobným hmyzem lami a mšicemi) a malý- rostlinnou potravou, zeni, že ničí škůdce v ze-urách, kde jejich počet ni, mají velký význam, v lesních společenstvech. :e než 2 000 druhů. icorpionideá) jsou velmi ou - řádem pavoukovců. :olísá od 0,8 do 7 mm. é tělo je vejčitého tvaru, ou nápadné hmatové br-iledě žluté (u jeskynních nědé. Na hlavohrudi býva páry očí, které však :ovány nebo mohou zce-ek se skládá z jedenácti / jsou dvoučlánková kle-nější jsou u štírků ma-velkých klepítek, která kořisti. Čtyři páry no-nom nebo dvou chodi-. Páření probíhá v dubnu lěkolika týdnech samič-(6 - 20), která nosí ve va-Tato péče trvá až do sta- idaném listí, v půdě, pod ;h ptáků, savců i spole-. Některé druhy jsou při-ých druzích hmyzu, pa-' srsti savců. Jsou draví; malými členovci. Jsou é Zemi kromě arktické lasti. Na světě je známo hů štírků, ve střední Ev-haduje na 50 druhů. Sekáči - Opilionidea 1. Plošík malý - Trogulus tricarinatus (L.), čeleď Trogulidae. Velikost 5,4 - 8 mm. Charakteristickým znakem je kapuce, zploštělé tělo a krátké nohy. Pohybuje se pomalu. Žije tři roky. Je to středoevropský druh, zjištěný i v Anglii. Vyskytuje se na vlhkých stinných místech, zřídka pod kameny. Vedle tohoto druhu žije ve vyšších polohách T. nepaeformis (Scop.). 2. Klepítník karpatský - Ischyropsalis manicata L. Koch, čeleď Ischyropsalididae. Velikost 4,5 - 8 mm. Je to středoevropský druh s velmi nápadnými klepítky, kterými loví i větší kořist. Při vyrušení upadá asi na 5 sekund do strnulosti. Vyskytuje se velmi vzácně v horských lesích v blízkosti pramenišť a potůčků, pod úlomky dřeva, pařezy a v jeskyních. 3. Žláznatka dvouskvrnná - Nemastoma lugubre (Mill.), čeleď Nemastomatidae (a). Velikost 1,7 - 2,5 mm. Na hlavohrudním Štítě má dvě stříbřitě bílé skvrny. Středoevropský druh vyskytující se na vlhčích místech v okolí lesních potůčků, v hrabance, pod kameny a dřevem až do výšky 2 000 m n. m. Nemastoma lugubre var. unicolor (b) se liší od předcházející formy sytě Černým zbarvením bez stříbřitých skvrn. Vyskytuje se hojně ve výškách nad 800 m n. m. 4. Žláznatka karpatská - Paranemastoma kochi (Now.), čeleď Nemastomatidae. Velikost 3,2 - 4,5 mm. Na hrbetním štítě má dva vysoké kuželovité zuby. Nohy jsou poměrně krátké. Je to karpatský druh. Žije v horských lesích, v okolí potoků a studánek. Je hojný. 5. Žláznatka řetízková - Mitostoma chrysomelas (Her.), čeleď Nemastomatidae. Velikost 1,8 - 3,5 mm. Na hřbetní straně má řetízky zoubků ve tvaru T. Nohy jsou dlouhé. Středoevropský druh žijící v lesích nižších poloh v blízkosti potoků. Vyskytuje se zřídka. 6. Sekáč - Astrobumus laevipes (Can.), čeleď Sclerosomatidae. Dosahuje velikost>2,5 - 4,5 mm. Na hřbetních destičkách je pár tupých kuželovitých hrbolků. Středoevropský druh, žijící na vlhčích místech v lesní hrabance. Místy je hojný. 7. Sekáč pestrý - Mitopus morio (F.), čeleď Phalangiidae. Dosahuje velikosti 4-11 mm. Holarktický druh s velmi variabilním zbarvením, které je v horách pestřejší než v nižších polohách. Je hojný na vlhkých i suchých místech až do výšky 3 000 m n. m. 8. Sekáč - Zacheus crista (Brullé), čeleď Phalangiidae. Velikost 8 - 11,5 mm. Pontomedi-teránní druh. Sameček má mohutná klepítka. Žije v listnatých lesích pod kameny a úlomky dřeva. Vyskytuje se pouze na jižním Slovensku. 9. Sekáč rohatý - Phalangium opilio (L.), čeleď Phalangiidae. Holarktický druh. Velikost 6-9 mm. Druhý článek klepítek samečků je kuželovité prodloužený. Žije na suchých i vlhkých místech v přírodě, ale i synantropně. Je všude hojný. 10. Sekáč - Platybunus bucephalus C. L. Koch, čeleď Phalangiidae. Středoevropský druh, dosahující velikosti 6-8 mm. Tělo je vzadu člunkovitě zúžené. Přezimují mladí jedinci, kteří dospívají v dubnu. Vyskytuje se ve výškách 600 - 2 000 m n. m., zejména v jehličnatých lesích. Je aktivní i přes den. Ve vyšších polohách je hojný. 11. Sekáč domácí - Opilio parietinus (De Geer), čeleď Phalangiidae. Dosahuje velikosti 5 až 8 mm. Holarktický druh. Mláďata se líhnou v květnu z přezimujících vajíček. Dospívají v červenci. Je aktivní v noci. U nás je druhem synantropním. Je velmi hojný. Štíre i - Pseudoscorpionidea 12. Stírek štíhlý - Chthonius (C.) ischnocheles (Herm.), čeleď Chthoniidae. Jihoevropský druh, dosahující velikosti 1,6 - 2,5 mm. Přední páry nohou mají jeden, zadní dva páry dva články chodidla. Vyskytuje se na vlhkých místech, zejména pod kameny a v hrabance. Není hojný. 13. Stírek mechový - Neobisium carcinoides (Herm.), čeleď Neobisidae. Středoevropský druh, dosahující velikosti 2,2 - 3 mm. Všechny páry nohou mají po dvou chodidlových článcích. Vyskytuje se na vlhkých i suchých místech od nížin až do 3 000 m n. m. Všude je hojný. 14. Stírek muší - Lamprochernes nodosus (Schr.), čeleď Chernetidae. Evropský druh velikosti 1,8-2 mm. Všechny páry nohou mají po jednom článku chodidel. Vyskytuje se v rostlinném detritu, v humusu i v lidských příbytcích. Často bývá přichycen na nohou mouchy domácí. Foretický druh. * 15. Stírek obecný - Chelifer caneroides (L.), čeleď Cheliferidae. Kosmopolitní druh, vyskytující se často synantropně až daleko na sever a dosahující velikosti 2,6 - 4,5 mm. Hrudní štít se dopředu nápadně zužuje. Živi se drobným hmyzem a roztoči. V lidských obydlích bývá často v knihovnách. Proto se nazývá i Stírek knihový. y (Diplopoda) třída členovců, jsou >táhlým, v průřezu vál-;ré bývá zpravidla silně pokožce je silná vrstva : okrouhlá, s poměrně a se skupinou jednodu-ústrojí se skládá ze sil-indibul) a z přeměně-11). Za hlavou následu-losomity), které vznik-í článků. Každý diplo-ádá z předního (prozo-^tazoniť) článku, které in. Prozonity jsou zpra-oto se mohou zasunout 'edcházejícího článku, ráčení a zkroucení těla ní. První krční článek ez nohou, další tři člán-íi páru nohou, od čtvr-m tělním článku dva pá-;h, a proto málo pohyb-mečkové mají na sed-nísto nohou gonopody, ■h.. Celkově se tělo dělí hrudní (čtyři články za inální (ostatní články, áry nohou). Počet člán-11 do více než 30. 3 pohlaví. Z oplozených larvy, jejichž tělo má sedm článků a tři páry ka svlékáních dorůstají (anamorfoza). ou rozšířeny po celé Ze-i než 7 000 druhů. Jsou ;měnu režimu prostředí proto žijí zejména v le-li, v opadaném tlejícím vzkládajících se pařezů meny apod. Patří mezi ietritofágy a a přispíva-íu. Jejich potravou jsou astlinné látky. Některé ici kulturních rostlin. )irálovitě nebo kuličko-iž nohy skrývají uvnitř ě vylučují ze zvláštních i těla (tzv.foramina re-divé a odpuzující látky, kladou ve skupinách na stíněných místech. Sa-í druhů chrání vajíčka nich stáčejí. Mnohonožky - Diplopoda 1. Chlupule podkorní - Polyxenus lagurus (L.), čeleď Polyxenidae. Jedna z našich nej-menších, velmi rozšířených mnohonožek (2,1 - 4 mm). Má měkké tělo složené z 11 - 13 článků šedožlutavé až hnědé barvy. Na tergitech a bocích má řady a svazky trichomů, na konci těla skupinu dlouhých lesklých chloupků v podobě štětce. Žije zejména pod kůrou stromů, v polštářích mechů, pod kameny apod. Trichomy na konci těla se mohou při podráždění vztyčovat. K tělu přisedají dosti volně a slouží vedle obrany i jako obal vajíček. Biologicky zajímávaje geografická partenogeneze tohoto druhu. 2. Svinule žebrovitá - Trachysphaera costata Waga, čeleď Trachysphaeridae. Drobná mnohonožka (2,5 - 5 mm, svinutá má průměr 2-3 mm) bílé až šedé barvy, připomínající drobné úlomky kamene nebo semínka rostlin. Povrch těla je zrnitý; na jednotlivých článcích těla jsou výrazné příčné žebrovité ztlustliny, které se skládají z různě velkých vápnitých sloupků. Druh rozšířený v humózních půdách lesů střední Evropy, v listí, pod kameny. 3. Svinule šestipásá - Glomeris hexasticha Brandt, čeleď Glomeridae. Mnohonožka velikosti 6-17 mm, nápadná svou schopností svinout se v případě ohrožení do kuličky. Povrch těla je hladký a pokrytý skvrnkami. Zbarvení a skvrnitost povrchu jsou velice variabilní. Živí se rostlinnou potravou, tlejícím listím a kůrou, mechem, houbami a částečkami humusu. V nebezpečí vylučuje obrannou tekutinu ze žláz umístěných ve středu hřbetní části těla. Vajíčka klade jednotlivě do malých komůrek v půdě. Značně rozšířený druh střední Evropy, zejména v lesích, v listí, pod kůrou hnijících pařezů, pod kameny apod. 4. Hrbule pestrá - Craspedosoma rawlinsi Leach, čeleď Craspedosomidae. Dosahuje délky 10 - 15 mm. Na bocích jednotlivých tělních článků máhrbolovité ztlustliny. Hřbetní část je hladká, leskle tmavohnědá, s belavými nebo žlutavými řádkami drobných skvrnek. Je velmi vlhkomilná, vyskytuje se zejména ve vlhkých lužních lesích střední a severní Evropy. Stavba gonopod je velmi variabilní (mnoho popsaných forem). 5. Chobotule oranžová - Polyzonium germanicum Brandt, čeleď Polyzoniidae. Velikost 5 až 17,5 mm, 30 - 35 článků těla a 41 - 101 párů nohou. Má rezavé až žlutavé tělo. Tergity jsou vypouklé, na bocích přecházející ostrou hranou ve spodní část. Vlhkomilný lesní druh, hojně rozšířený ve střední a východní Evropě. Zajímávaje péče o nakladená vajíčka (klade až 65 vajíček pohromadě), kolem nichž se samička stáčí. Při ohrožení vylučuje zapáchající mléčnou obrannou tekutinu, která chrání vajíčka i před hnilobou. 6. Plochule křehká - Polydesmus complanaius Porat, čeleď Polydesmidae. Tělo se skládá z 20 článků hnědé barvy a je dlouhé 16 - 30 mm. Tergity článků jsou na bocích rozšířené ve tvaru plochých křídlovitých výběžků. Je rozšířena ve vlhkých lesích střední Evropy (od nížin až do vyšších pohoří). Živí se rostlinnou potravou. Při ohrožení vylučuje ostře zapáchající obranný sekret z otvůrků na bocích křídlovitých hřbetních výběžků. 7. Plochule hnědá - Strongylosoma pallipes (Ol.), čeleď Strongylosomidae. Dosahuje délky 15 - 23 mm. Tělo má zaoblené, na bocích článků hrbolovitě rozšířené. Hřbetní část je hladká, hnědá, lesklá, se dvěma řadami světlých skvrn. Druh rozšířený v lesích střední Evropy, od nížin do hor. V některých oblastech občas pozorujeme masové tahy na lesních cestách. 8. Mnohonožka - lulus sp., Čeleď Iulidae. Je zástupcem charakteristických mnohonožek s protáhlým válcovitým tělem, složeným z 30 a více článků; dosahují délky kolem 16 - 45 mm i více. Jsou důležitými zástupci půdní makrofauny, požírají tlející rostlinné zbytky (listí, hnijící dřevo, kůru apod.). Jsou rozšířeny zejména v lesích střední Evropy (u nás čtyři druhy). Biologickou zvláštností tohoto rodu a čeledi je tzv. periodomorfóza při rozmnožování, tj. opakované svlékám dospělých samečků, přičemž se redukují gonopody (procházejí periodou sexuálního klidu). Po dalším svlékání jsou samečkové schopni pohlavního rozmnožování a mají opět vyvinuté gonopody; to se může vícekrát opakovat. Při svlékání se u samečků zvětšuje počet tělních článků i počet párů nohou. 9. Mnohonožka - Allajulus boleti (C. L. Koch), čeleď Iulidae. Dosahuje délky 15-36 mm. Tělo je šedožluté až hnědavé s černým proužkem na hřbetní straně. Charakteristický druh listnatých lesů nižších poloh střední a jihovýchodní Evropy. 10. Mnohonožka tečkovaná - Leptophyllum nanum (Latzel), čeleď Iulidae. Šedožluté až žlutohnědé tělo s hnědými bočními skvrnami dosahuje délky 7-20 mm. Hojná v lesích střední Evropy (zejména listnatých a smíšených), a to v opadaném listí, humusu, pod kameny apod. Chilopoda) vzdušnicovci s protáh-tělem, které se skládá Sa hlavě je jeden pár ty-kusadel a dva páry čelistí ; skládá z pravidelně se ch a kratších článků, neucti a silných nožek. Prv-přeměněn na drápovitě lipedy, obsahující vývod :dové žlázy; jejím sekre->řist. Poslední pár nohou ouží k obraně; bývá pro-lužený, zesílený, pokrytý vitý. odděleného pohlaví; po-ia zadním konci těla. Va-;í zvláštních gonopod ne-; skupinkách v různých e a střeží je, popř. se ko-Z vajíček se vyvíjejí sto-:působy - anamorfózou íhlavně nedospělých sta-rfózou (tělo vylíhlýchje-íočet článků), i rozšířeny po celé Zemi. i 2 800 druhů. Vyskytují dě, ve štěrbinách a pukliny, kůrou stromů a paře-. Jsou to dravci, jejichž zejména různí členovci aj.). Potravu vyhledávají znam při udržování bio-íhy mezi členovci. u vychlípitelné měchýř-čky, umožňující kožní dý-í tekutin. Při vývoji z va-jje anamorfóza. y po celé Zemi, vyskytu-lejícím listí, pod kameny »u vlhkomilné. Živí se tle-mi látkami. Některé druhy o škůdci ve sklenících. 1. Mnohonožka jednopásá - Megaphyllum unilineatum (Koch), Čeleď lulidae. Má tmavé až černé tělo velikosti 20 - 25 mm, s úzkým červeným (někdy žlutavým) proužkem probíhajícím po celé délce hřbetu. Je odolnější proti suchu než jiné mnohonožky, a proto se vyskytuje nejen v lesích, ale i ve volné krajině, na okrajích polí, na mezích apod. Častější je zejména na vápencovém podkladě. Někdy škodí i na kulturních rostlinách. 2. Mnohonožka čpavá - Unciger foetidus (C L. Koch), čeleď lulidae. Dosahuje délky 20 - 30 mm. Na konci šedého nebo šedohnědého (až šedobílého) těla je na břišní straně dopředu směřující průsvitný výběžek nákovitého tvaru. 3. Mnohonožka dvoupásá - Ommatoiulus sabulosus (L.), čeled lulidae. Má hnědočerné až černé, nápadně žlutavě až Červeně proužkované tělo, délky 15 - 56 mm. Snáší i'sušší podmínky otevřené krajiny, takže se vyskytuje i v suchých lesích, na okrajích polí, cest, na mezích apod. Místy se přemnožuje. Stonožky - Chilopoda 4. Strašník dalmátsky - Scutigera coleoptrata (L.), čeleď Scutigeridae. Dosahuje délky 18 - 24 mm. Je sedavá, se třemi tmavými podélnými pásy. Má velmi dlouhé, lehce odlomi-telné nohy, které jsou vzadu delší. Je rozšířen zejména v jižní Evropě, zasahuje až do teplých, zejména vinohradníckych oblastí střední Evropy, kde se vyskytuje v přírodě pod kameny, ale i ve vinohradech, na zdech, ve sklepech, boudách a v domech. Je neobyčejně pohyblivý, aktivní je v noci. Živí se hmyzem. Zadní dlouhé a tenké nožky používá při lovu hmyzu. Má velkou regenerační schopnost - ztracené končetiny se při svlékání znovu nahradí. 5. Stonožka škvorova - Lithobius forficatus (L.), Čeleď Lithobiidae. Ploché, kaštanově zbarvené tělo s 15 páry nohou dosahuje délky 20 - 25 mm. Patří mezi hojné druhy střední Evropy, vyskytující se od nížin až do horských oblastí. Je dravá. Žije pod kameny, pod kůrou pařezů a stromů apod. Potravu tvoří různý hmyz, pavouci, stejnonožci apod. Samička nosí vajíčka jednotlivě s sebou (jako pohybliví dravci je neodkládají a neopatrují). Kromě tohoto druhu žije ve střední Evropě několik dalších druhů, rozlišitelných jen mikroskopicky. 6. Stonoha - Cryptops sp., čeleď Cryptopidae. Ve střední Evropě je tento rod zastoupen třemi formami, rozlišitelnými jen na základě mikroskopických znaků. Dosahují délky 15 - 25 mm. Mají 21 párů nohou, z nichž poslední pár je silnější a pokrytý trny. Jsou to dravé vlhkomilné stonožky, žijící v lesních humózních půdách od nížin až do hor. Biologicky mají obdobné vlastnosti jako čeled Lithobiidae. Jsou jedinými, i když velikostí málo nápadnými zástupci řádu Scolopendromorpha, do něhož patří velké a jedovaté skolopend-ry, žijící v tropech. 7. Zemivka - Geophilus sp., čeleď Geophilidae. Rod je zastoupen ve střední Evropě asi 10 druhy, které se liší jen mikroskopickými znaky. Tělo dosahuje délky 20 - 40 mm (podle druhů), má různý počet článků a nohou. Jsou to typické půdní stonožky žijící pod kameny, v humusu, v tlejícím listí, pod kůrou pařezů apod. V nebezpečí se stáčejí do klubka, přičemž se obrátí břišní stranou vzhůru a vyloučí obranný sekret, který u některých druhů světélkuje. Vajíčka kladou v hromádkách do malých dutinek v půdě. 8. Zemivka žlutavá - Clinopodes flavidus (Koch), čeleď Geophilidae. Žlutavé tělo dosahuje délky 35 - 65 mm. Má 61 - 75 párů nohou. Vyskytuje se v lesích nižších poloh střední a jižní Evropy. 9. Zemivka - Strigamia sp., čeled Scolioplanidae. Ve střední Evropě je tento rod zastoupen několika druhy, jež je možno rozlišit jen na základě mikroskopických znaků. Žlutohnědé až rezavé tělo dosahuje délky 34 - 40 mm. Jsou vlhkomilné a žijí zejména v lesních půdách, v humusu, pod tlejícím listím, kůrou stromů, kameny. Jsou rozšířeny od nížin až do vysokohorského pásma. Některé druhy světélkují. Stonoženky - Symphyla 10. Stonoženka bílá - Scutigerella immaculata New., čeleď Scutigerellidae. Sněhobílé tělo dosahuje délky 5-8 mm a připomíná malou stonožku. Vyznačuje se poměrně malým počtem článků. Jednotlivé páry nožek mají u kyčlí hrot (stylet) a vychlípitelný váček. Dýchá slabě vyvinutými vzdušnicemi. Ústní otvor se podobá hmyzímu. Na konci těla je pár sno-vacích výrůstků. Je vlhkomilná, žije v půdě, zejména v lesích, kde ji nejčastěji najdeme pod hlouběji zapadlými kameny, v humusu apod. Je rozšířena od nížin do hor. Představuje jediný řád z třídy stonoženek (Symphyla), z něhož je známo asi 40 druhů- 'iplura) jsou drobní děse štíhlým, podlouhlým, [ tělem. Tento tvar těla adný pohyb v horních jména v listové hraban-ěji zdržují. Jejich zaku-íz očí a jsou na ní dlou-tadla. Ústní orgány jsou hrudi jsou mezi sebou y. Pomocí krátkých no-Dvými chodidly, zakon-ápky, se dobře pohybu-ek, složený z 11 článků, ma mnohočlánkovými :ré slouží k orientaci v ovky mají zadeček za-íšťkovitými útvary, kte-šťky škvorů. Jejich křeh-smnou kutikulou, se leh-jména tykadla a nožky se brzy jim však díky znač-jchopnosti znovu dorů- ;ou rozšířeny po celém e kolem 500 druhů, ve ije jen několik druhů, vyvíjejí postupnou pře-kladou od jara do pod-; kterých se líhnou lar-lospělcům. Dospívají do půdě, pod listovou hra-meny a kmeny stromů, ijí v jeskyních. Živí se i různými organickými rozkladu, čímž se podí-;i půdy. >rotura) mají primitivní i podlouhlému, červovi-ému asi 2 mm, jsou při-u v půdč. Poměrně malá iho tvaru je bez očí a ty-ány jsou bodavé, endog-nyzenky se vyznačují po-i nohama zakončenýma i jednoduchým drápkem; je delší, mířící dopředu a ně funkci tykadel a ucho-iu. Těmato nožkama se ých živočichů, které na-/ají ústním ústrojím. Za-ých jedinců se skládá z jichž počet se postupně Ja prvních třech článcích kmělé nožky s vychlípi- Vidličnatky - Dipiura 1. Štětinatka křehká - Campodea fragilis Mein., Čeleď Campodeidae. Délka asi 10 mm. Hojně se vyskytuje v lesích pod listím, kameny, nejčastěji v blízkosti starých kmenů a pařezů. Živí se rozkládajícími se zbytky rostlin a podhoubím. 2. Škvorovka severní - Catajapyx confusus (Silv.), čeleď Japygidae. Měří asi 7 mm. Je to teplomilný druh. Žije nejčastěji na stepních a lesostepních stanovištích. Zdržuje se pod kameny a pod hnijícím listím. Je dravá; živí se drobnými živočichy. Hmyzenky - Protura 3. Hmyzenka - Eosentomon transitorium (ribagai) Berl., čeleď Eosentomonidae. Měří 1,4 mm. Patří k nej obvyklej Sí m hmyzenkám ve střední Evropě. Zdržuje se pod hluboko zapadlými kameny, pod listím, v humusu. Rozšířena je od nížin po horské oblasti. Chvostoskoci - Collembola 4. Makovka vodní - Podura aquatica L., čeleď Poduridae. Velikost 1 mm. Často se vyskytuje ve velkém množství na vodní hladině mělkých vod. Lehce se udrží na povrchové blance vody, na které se dobře pohybuje. Živí se hnijícími částmi rostlin. Je všeobecně rozšířena v celé Evropě, na severní Sibiři a v Severní Americe. 5. Larvěnka obecná - Onychiurus armatus (Tullb.), čeleď Onychiuridae. Délka 0,9 - 2,5 mm. Žije v půdě listnatých lesů, zejména v hlubších vrstvách listové hrabanky, též pod kamením. Živí se podhoubím a odumřelými Částmi rostlin. 6. Larvěnka obrovská - Tetrodontopkora bielanensis (Waga), čeleď Onychiuridae. Délka těla 4-9 mm. Hojně se vyskytuje na horách, kde se zdržuje nejčastěji na vlhkých místech, na opadaném listí, na starých pařezech a na houbách. Obvykle bývá více jedinců pohromadě. Rozšířena je převážně v karpatské oblasti. 7. Huňatka - Entomobrya nivalis (L.), čeleď Entomobryidae. Měří 1-2 mm. Patří k nej-hojnějším chvostoskokům z rodu Entomobrya. Je všeobecně rozšířená, vyskytuje se v mechu a lišejnících, také v lesním humusu. V zimním období se často masově vyskytuje na sněhu v horských oblastech, kam ji často zavěje vítr z jejích zimních úkrytů. Rozšířena je v celé palearktické a v nearktické oblasti. 8. Huňatka - Entomobrya marginata (Tullb.), čeleď Entomobryidae. Délka těla až 2 mm. Typický zástupce chvostoskoků žijících pod kůrou stromů. Žije zejména v jehličnatých lesích. Je všeobecně rozšířena ve střední Evropě. 9. Huňatka měnlivá - Orchesella alticola Uz., čeleď Entomobryidae. Délka těla až 4 mm. Vyskytuje se v lesích, kde se zdržuje nejčastěji pod kameny a v humusu. 10. Olověnka dlouhorohá - Pogonognatelus longicornis (Müll.), čeleď Entomobryidae. Délka těla až 5 mm. Hojně se vyskytuje v lesích. Zdržuje se nejčastěji pod opadaným listím, na houbách, pod kusy dřeva a v mechu. 11. Podrepka pestrá - Sminthurus viridis (L.), čeleď Sminthuridae. Délka těla 1,5 - 3 mm. Hojně se vyskytuje na polích a v zahradách, nejčastěji na listech mladých rostlin, jimiž se živí. 12. Bezchvostka trouchobytná - Neanura muscorum (Temp.), čeleď Achorutidae. Délka těla až 3,5 mm. Žije v mechu a ve ztrouchnivělých starých pařezech a kmenech. Zbarvením je proměnlivá. Šupinušky - Thysanura 13. Rybenka domácí - Lepisma saccharina L., čeleď Lepismatidae. Délka těla 7-10 mm. Často se vyskytuje v domácnostech, kde se zdržuje v tmavých koutech. Je to noční hmyz. Živí se odpadky organických látek. Je rozšířena téměř po celém světě. V teplých oblastech žije ve volné přírodě. 14. Rybenka skleníková - Thermobia domestica (Pack.), čeleď Lepismatidae. Měří až 14 mm. Podobá se rybence domácí. Obvykle žije na teplých místech v domech, zejména v blízkosti kotelen, v pekárnách a ve sklenících. Je to noční hmyz. Živí se odpadky rostlinného a živočišného původu. 15. Rybenka mravenčí - Atelura formicaria Heyd., čeleď Lepismatidae. Měří 4-6 mm. Zdržuje se nejčastěji pod kameny v chodbách mravenců. Je to teplomilný druh, který se na vhodných stanovištích vyskytuje dosti hojně. Rozšířena je po celé Evropě. 16. Chvostnatka pestrooká - Lepismachilis notáta Stach., čeleď Machilidae. Délka těla 8-9 mm. Vyskytuje se v horách a v předhořích na teplejších místech. Nejčastěji se zdržuje v hromadách kamení. Živí se většinou rostlinnou potravou. Larvy se během vývoje vícekrát svlékají.