Vybrané terapie ve speciální pedagogice Od devadesátých let minulého století jsou ovšem terapie opět součástí českého speciálněpedagogického procesu. Mnohé terapie jsou využívány nejen alternativně, ale jako hlavní edukační metoda. Jejich přínos je nesporný. Kupříkladu v práci s dětmi se souběžným postižením více vadami a těžkým mentálním postižením vybízí k využívání terapií přímo aktuální legislativa a školní kurikulum. Terapie – terapeutické přístupy Reprezentuje způsoby odborného a cíleného jednání člověka s člověkem, jež směřují od odstranění či zmírnění nežádoucích potíží, nebo odstranění jejich příčin, k jisté prospěšné změně (např. v prožívání, chování, fyzickému výkonu) (Valenta, Müller,2007). Termín terapie můžeme obecně přeložit jako ošetřování nebo léčení (z řec. therapeia). Podle Müllera (2005) etymologie termínu terapie, který má řecko – latinský původ, znamená nejen léčení a ošetřování, ale také starání se, pomáhání a cvičení. (Müller, O., 2005) Terapie a terapeutické přístupy by se tedy daly vysvětlit jako určité způsoby odborného a cíleného jednání člověka s člověkem, jež směřují od odstranění či zmírnění nežádoucích potíží nebo odstranění jejich příčin, k jisté prospěšné změně, například v prožívání, chování, fyzickém úkonu, apod. Hiporehahabilitace zmírnění, odstranění hendikepu pomocí práce s koněm a ježdění na koni – Hipoterapie – pedagogicko-psycholigické ježdění – sportovní a rekreační ježdění hendikepovaných Hipoterapie • založena na bázi fyzioterapie (stimulace kožní, reflexní složky – sed ve výšce, mimovolné stabilizační mechanismy, odpor - cvičení proti odporu, reflexy volní – obranné proti pádu, protažení svalových skupin – uvolňují se zkrácené a posilují se oslabené svalové skupiny); • na bázi psychoterapie ( pozitivní emoční náboj, nové hodnoty – pohled na svět bez berlí a vozíčku, pohyb s lehkostí dosud nepoznanou, nový cit –navázání vztahu se zvířetem); Canisterapie • působení psa na člověka; • z hlediska fyzioterapie - pes jako součást rehabilitace (napomáhá procvičování některých částí těla, např. svalů rukou - házení míčku, hlazení psa, natahování těla při pomazlení, překonávání pohybových bariér ve snaze o kontakt se psem); • psychické efekty-navázání kontaktu se zvířetem ( pes je spolehlivý zdroj citových podnětů), vytváření kladného vztahu, pomoc při navazování kontaktu s jinými lidmi a také vědomí, že pes bere člověka takového jaký je; Formy: – Animal Assisted Activities –motivace, výchovný moment, odpočinek obohacení kvality života – Animal Assisted Therapy –pes přímo cílenou součástí vedeného terapeutického procesu, rehabilitace Muzikoterapie • aplikace hudebního umění za účelem pomoci lidem jejich chování, myšlení, emoce a další osobní předpoklady společensky i individuálně přijatelným směrem; • využití základních hudebních složek – melodie, harmonie, rytmus, zvuková barva, tempo, dynamika a druh taktu; Formy: – receptivní – vnímání a prožívání hudby – poslech – aktivní - aktivní hudební tvorba Zdroj: http://www.youtube.com/watch?v=RoQ25JGDgRw Artefiletika • je reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí vzdělávání a výchovy, které vychází z vizuální kultury nebo jiných expresivních kulturních projevů (dramatických, hudebních, tanečních). Vizuální kulturou zde rozumíme výtvarné umění, vizuální stránky médií a estetické stránky hmotné kultury a přírody; • Cílem artefiletiky je obohacování kulturního kapitálu žáků, rozvíjení jejich sociálních kompetencí a prevence psycho-sociálních selhávání prostřednictvím uměleckých aktivit reflektovaných v žákovské skupině; Cíl: obohacování kulturního kapitálu žáků, rozvíjení jejich sociálních kompetencí a prevence psycho-sociálních selhávání prostřednictvím uměleckých aktivit reflektovaných v žákovské skupině; - Prostředky: výtvarný zážitek, imaginace a tzv. reflektivní dialog (u dialogu kladen důraz na zasazení osobní reflexe do širších souvislostí poznávacích a kulturních – zážitek ) - Metody: výtvarné tvoření opřené o posmoderniscké umění např. bodyart Arteterapie • využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů; • obvykle se rozlišují dva základní proudy arteterapie: – terapie uměním, v níž se klade důraz na léčebný potenciál tvůrčí činnosti samotné; – artpsychoterapie, kde výtvory a prožitky z procesu tvorby jsou dále psychoterapeuticky zpracovávány; Dramaterapie • používá prostředky dramatického umění; • základem je vědomé konání jedince; • neřeší jen individuální traumata za účelem jejich přenosu nebo přesunutí do vědomí • pracuje se znaky a metaforami, využívá stylizaci a kreativitu; • je zaměřená na rozvoj dovedností orientovat se a přiměřeně reagovat v různých sociálních situacích; Prostředky: • mimická a řečová cvičení, dramatická a verbální hra, scénář, mýty a příběhy, hra v roli, práce s textem, vyprávění příběhů; Dramatická výchova Cíl: vychovávat tvořivou a vnímavou osobnost schopnou vnímat skutečnost kolem sebe a orientovat se v ní, formulovat své myšlenky a beze strachu prezentovat své názory a city, respektovat druhé lidi, naslouchat jim Prostředky: a)samostatný předmět – dramatická výchova (jako volitelný samostatný předmět zařazena od 6. ročníku) b) metoda práce – použitelná v kterémkoli vyučovacím předmětu c) pedagogický princip, styl práce – prostupuje veškerým vyučováním (takto ji využívá většina pedagogů 1.st.ZŠ) Prostředí: školní výuka, mimoškolní (zájmová) dramatická výchova Příklady metod: dramatická hra – podstatou je hra v roli, kterou členíme na: - hru v situaci - alterace - charakterizaci Další možné terapie pro osoby s těžšími formami MP: (časté na základní škole speciální, u poskytovatelů soc. služeb) Bazální stimulace - Bazální stimulací se rozumí pedagogicko-ošetřovatelský koncept, který má nabídnout mentálně postiženým jedincům nebo pacientům v nemocnici (často na JIP) podněty pro vývoj jejich osobnosti v jednoduché podobě. Synonymem pro bazální stimulaci je bazální dialog. - Koncept vymyslel německý speciální pedagog prof. Andreas D. Fröhlich, tehdy v rámci své disertační práce. Jeho snahou bylo umožnit i lidem s těžkým kombinovaným postižením samostatný život, byť ve velmi omezené podobě. Po 10 letech, kdy profesor Frolich svůj koncept používal u dětí, se tuto metodu podařilo převést do ošetřovatelství. O to se zasloužila německá zdravotní sestra prof. Christel Bienstein. · Somatické - tělesné podněty (doteky, masáže,...) pomáhají pacientovi vnímat vlastní tělo; · Vibrační - pomáhá vnímat vibrace a chvění lidského hlasu. Lze jim také ovlivnit rytmické dýchání pacienta; · Vestibulární - pomáhá s orientací v prostoru a uvědomování si své vlastní polohy v něm; · Auditivní - pacientovi se pouštějí jeho oblíbené a známé zvuky; · Orální - pacientovy oblíbené tekutiny stimulují receptory chuti; · Taktilně-haptická - zaměřená na osvojování manipulace s předměty. Snoezelen je terapeutickou metodou Pokud tedy uvažujeme o využívání Snoezelenu jako o terapii, pak (Janků, 2013): - musí obsahovat cíl – předem plánovaný, systematický, jasný; - musí být založena na komplexní diagnostice člověka se zdravotním postižením; - průběh pobytů musí být sledován a průběžně hodnocen (musí vést k určitému sledovanému závěru); - musí následovat zpětná vazba, zjištění efektivity; - stanovení cíle vždy záleží na možnostech jedince se zdravotním postižením, popř. sociálním znevýhodněním, na terapeutovi (např. vyškolený speciální pedagog) a na prostředí Snoezelenu. Multismyslové místnosti pomáhají tyto problémy řešit na základě zážitku a prožitku, který vyvolává zpětný pozitivní efekt (Janků, 2013). Pokud bychom cíle Konceptu Snoezelen v procesu edukace shrnuli, pak se jedná o: - rozvoj vnímání, emocionality, poznávání, komunikace a motoriky - rozvoj seberegulace a harmonizace osobnosti - změny v pozornosti a koncentraci dítěte - pokles agresivního a autoagresivního chování - posilování rovnováhy mezi uvolněním a aktivací jedince - pozitivní socializace a integrace v sociálních strukturách. Biblioterapie – (jen si tak číst…) Myšlenka, která je vhodná zvláště pro uživatele staršího věku - seniory. Ať už máme na mysli biblioterapii aktivní, nebo pasivní, kupříkladu předčítání a poslech, tvoří místnosti Snoezelenu velmi vhodné pomocníky. Navíc zde rozhodně čtenář i posluchač zapojí více představivost a fantazie než kdekoliv jinde. Aromaterapie – je v podstatě stálou součástí multismyslových místností. Doporučuje se využívat éterických olejů, vonných lamp i tyčinek při práci v místnosti pokaždé. Ovšem je nutné nastudovat působení specifických vůní, aby u člověka, který aroma vdechuje, nedošlo k opačné reakci než je požadována. Využití dalších podpůrných nebo facilitačních a rehabilitačně - masážních terapeutických metod: - Koncept Bazální stimulace, Vogelův koncept Prenatálních místností, Psychomotorika, Bobathova metoda, metoda Veroniky Sherborne, míčkování, terapie objetím, Vojtova metoda, orofaciální stimulace, ad. Psychomotorika - vznikla z řeckého psyché = duše a za latinského motorius = pohybový. Podle Opatřilové (2005) „…je to souhrn pohybových projevů člověka, jeho volní i mimovolní pohybové činnosti, která odráží okamžitý psychický stav člověka (normální: mimika, smích, pláč, gestikulace; patologický: akinésis – znehybnění, třes, grimasy, apod.)“. (Opatřilová, 2005, s. 108) Vojtova metoda - Autorem metody reflexní lokomoce nazývané obecně Vojtova metoda, která byla vyvinuta již v padesátých letech minulého století, je lékař a profesor Václav Vojta (1917-2000). - Vojtova metoda, nebo také Vojtův princip, se využívá velmi často při včasném diagnostikování dětí, ale také jako terapeutický postup a možnost léčebné rehabilitace u dětí i dospělých s poruchami nervového a svalového systému. - Již v průběhu prvního roku života mohou být, podle Vojty, diagnostikovány na základě pozorování motorického vývoje jedince poruchy v neuromuskulární oblasti. Podstatou této metody je působení na centrální nervovou soustavu skrze provokovaná svalová cvičení, polohy a aktivace reflexů celého těla. - Facilitovaná komunikace - Facilitovaná – jinak řečeno usnadňovaná - komunikace je metodou, kterou rozpracovala jako komunikační metodu Australanka Rosemary Crossleyová v roce 1987 pod anglickým názvem „facilitated communication“. - Cílem této alternativní metody je schopnost vyjádřit se a komunikovat s dopomocí usnadňovatele, přestože běžným způsobem to není možné. Facilitovaná komunikace je využívána u lidí s narušenou komunikační schopností a s těžkým postižením, s pervazivními poruchami, s mozkovou obrnou, jiným souběžným postižením více vadami, Parkinsonovou chorobou, Alzheimerovou chorobou, apod. - V průběhu této usnadňované komunikace poskytuje člověku usnadňovatel podporu ruky a doprovází pohyb rukou/prstem k předmětům, klávesám, písmenům nebo obrázkům. Jedinec se tak může vyjadřovat tím, že ukazuje na něco prstem a sestavuje celá slova a věty. - Bobathův koncept - právě manželé Bobathovi, Karel a Bertha, kteří v padesátých letech minulého století vzbudili v mnoha lidech a rodičích dětí s těžkým zdravotním postižením, naději na návrat, či zlepšení, pohybových struktur organismu. - Bobathovou metodou se snažíme vyvolat automatické reakce dítěte (vzpřimovací, rovnovážné, obranné), které jsou nevědomou složkou pohybu. Nácvik koordinačních pohybových vzorů pak vede k jejich zafixování a spontánnímu zapojení v pohybu. - Bobathům koncept využívá k útlumu patologických tonických reflexů mozkového kmene a hlubokých šíjových reflexů (které jsou stejně jako u Vojtovy metody považovány za nejvážnější příčiny pohybových potíží u poruch CNS), tzv. inhibičních poloh. Pohyb je přitom umožněn pouze té části těla, která je aktivována kupříkladu tahem, tlakem a poklepáváním. Technikám držení dítěte v různých polohách a zacházení s jeho tělem říkáme handling (z angl.překl.). Různým formám přerušovaného dotýkání a tlaků na kůži a svalstvo říkáme tapping (také z angl.překl.). (Valenta, Müller, 2003) Literatura - zdroje: · PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2010, 3., přepracované a rozšířené vyd. 401 s. ISBN 978-80-7315-198-0. · MŰLLER, O. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami. Olomouc: UP, 2001. ISBN 80-244-0231-9. · VALENTA, M. a kol. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. Olomouc: UP, 2003, 322. ISBN 80-244-0698-5. · VALENTA, M. Psychopedie. Teoretické základy a metodika. Praha: Parta, 2007. ISBN: 978-80-7320-099-2 · PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-7315-010-7. · POTMĚŠILOVÁ, Petra a Petra SOBKOVÁ. Arteterapie a artefiletika nejen pro sociální pedagogy. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 111 s. ISBN 9788024431208. · FILATOVA, R., JANKŮ, K. (ed.). Snoezelen. Frýdek – Místek: Tiskárna Kleinwächter, 2010. ISBN 978-80-260-0115-7. · HÁJKOVÁ, V. (ed.) a kol. Bazální stimulace, aktivace a komunikace v edukaci žáků s kombinovaným postižením. Praha: Somatopedická společnost, 2009. ISBN 978-80-904464-0-3. · JANKU, K. (2013). Terapie ve speciální pedagogice. Dostupné online: https://projekty.osu.cz/svp/opory/PdF_Janku_Terapie-2.pdf