Do jaké míry byla každá vesnice spravedlivá? Nejblíže královskému hradu byla Modrá osada. Tam starosta svolal všechny občany a pečlivě začal rozpočítávat peníze. Každý občan, ať mladý nebo starý, pracovitý nebo líný, starosta či služka, dostal stejné množství zlaťáků do hrsti, až se rozdaly všechny královské peníze. Někteří byli spokojeni, jiní tak trochu a další si mysleli, jak jim bylo ukřivděno. Starosta i delegace však byli spokojeni s dobře odvedenou prací. naprosto spravedlivá spíš spravedlivá tak napůl spíš NEspravedlivá naprosto NEspravedlivá Když delegace dorazila do Zelené vesnice, starosta nakázal všem občanům vyplnit dotazníky, jak velkou částku peněz právě potřebují a nač by je užili. Někteří psali, že potřebují rekonstrukci chýše, jiní čekali dítě a další chtěli na zaslouženou dovolenou. Byli mezi zelenými i tací, kteří psali, že dukátek navíc na úspory by se hodil, ale jinak zrovna nic nepotřebují. A tak starosta moudře dal těm, co potřebovali, ale ti kteří si řekli o málo, s málem také odešli. Některým snad i bylo líto vidět sousedy odlétat na drahou dovolenou z peněz, které delegáti do vesnice přivezli. A tak tedy stejně jako v modré osadě ta velká spravedlnost přinesla štěstí i mrzení. naprosto spravedlivá spíš spravedlivá tak napůl spíš NEspravedlivá naprosto NEspravedlivá V městečku Oranžová byli hrdi na svou historii a dbali na tradici a zásluhy a podle nich starosta také přiděloval peníze. Více tak dostali tací, kteří tvrdě pracovali, dobrovolničili o sobotách na obecních pozemcích, žili ve vesnici déle než 30 let nebo Ti jejichž otcové a dědové bojovali před 100 lety v bitvě u Bílé a přinesli obci velké vítězství a oběti. Takoví starostovi i ve jménu svých dědů děkovali za prozřetelnou spravedlnost, avšak zbylo i dost těch, kteří měli jaksi pocit, že se na jejich zásluhy v pravou chvíli nevzpomnělo. naprosto spravedlivá spíš spravedlivá tak napůl spíš NEspravedlivá naprosto NEspravedlivá V Bílé osadě měli pocit, že ta dvě kolečka zlaťáků stejně nejsou dost pro všechny, aby způsobily radost, a tak udělali loterii. Jméno každého občana bylo v osudí právě jednou, díky čemuž měli všichni spravedlivou šanci na peníze dosáhnout. 1. cena byla polovina všech zlaťáků, druhá cena pak byla polovina té zbylé poloviny a tak dále. Celkem mohli občané bílé osady vyhrát deset cen. Většina odešla z loterie malinko zklamaná, ale hřál je pocit, že alespoň deset jejich sousedů si sáhlo na opravdové štěstí. naprosto spravedlivá spíš spravedlivá tak napůl spíš NEspravedlivá naprosto NEspravedlivá V Červené vsi vysypali peníze uprostřed náměstí a udělali kolem nich kruh tak, aby na jeho obvodu mohli stát všichni občané. Každý si sebou mohl přinést jeden nástroj - někdo přišel s lopatou, další s lopatičkou na zahrádku, jiný s kbelíkem či cedníkem. Když odbyla čtvrtá hodina odpolední všichni se mohli rozběhnou doprostřed náměstí a kdo si co nabral, to mu patřilo. Starosta byl se sebou spokojený, protože dal každému stejnou šanci a mnozí mu za to byli vděční, jen na staré, chromé a pomalé nezbylo mnoho. naprosto spravedlivá spíš spravedlivá tak napůl spíš NEspravedlivá naprosto NEspravedlivá Poslední Žluté město bylo odjakživa svázáno pevným kastovním systémem, tak když dorazila delegace s kolečky zlata, starosta hovořil o spravedlivém rozdělení pro všechny tři kasty - skupiny. Každá kasta dostane třetinu peněz a v rámci skupiny se pak peníze rozdělí spravedlivě rovným dílem, tak bude spravedlnosti napříč skupinami i v nich zachována. Na vrcholu pyramidy byla městská rada, tu tvořilo 8 nejmoudřejších a starosta. Druhou skupinou byli nepostradatelní, sem patřili vědci, učitelé, vojevůdci, diplomaté, prostě městská inteligence. Bylo jich 50 a dostali druhou třetinu. Třetí třetina připadla sedlákům a obchodníkům, kteří tvořili třetí a poslední skupinu, ve Žlutém městě jich žilo několik tisíc. naprosto spravedlivá spíš spravedlivá tak napůl spíš NEspravedlivá naprosto NEspravedlivá