KAPITOLA JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY LITERÁRNÍHO DÍLA


Tropy

Za nejvýznamnější zvláštnost uměleckého projevu se považuje vedle existence verše tropika, přítomná
v próze, poezii i dramatu. Tropika = přenášení významu, jednotlivým druhům přenášení se říká tropy.
Můžeme je rozdělit na dva základní typy: metaforu a metonymii.

Metafora: přenášení významu na základě podobnosti; slovo či obrat nahrazujeme slovem či obratem
z jiné sféry věcí, jevů, představ…, je mnohovýznamová, vybaví se nám více možných významů, přičemž
každý z nich je „správný“

Např. Petr je pařez = představíme si širokou škálu možných významů (je hluchý, hloupý, opuštěný, dá
si vše líbit, starý, bezcenný…)

Další příklady:

Slunce je zlatá květina; stáda kopretin přibíhala k plotu; ráno vysypalo na oblohu pomněnky; slunce
se ukládá na růžovou podušku (večerní červánky) aj.

U metafory lze někdy poznat z kontextu, o které vlastnosti se konkrétně mluví, jindy, zejména
v uměleckých textech, zůstává úmyslná mnohovýznamovost.


Pod metaforu, jako její druhy, můžeme řadit:

1. personifikace – zosobnění; na neživé věci, abstraktní pojmy apod. se přenáší vlastnost živé
bytosti obecně (slunce vychází, páry hynou, sníh usíná);

Personifikaci můžeme dále dělit na antropomorfizaci – zvířatům, rostlinám, předmětům apod. se
připisují specificky lidské city, projevy, myšlení, řeč… (např. bajka – zvířata se chovají jako
lidé; slovní spojení, užívající částí lidského těla – paže stromů, ručičky na hodinách)

a animalizaci – přenesení typicky zvířecích vlastností a činů na neživé věci a abstraktní jevy,
popř. na člověka (motor štěkal; řeka spala zimním spánkem – zimní spánek je typický projev někt.
zvířat; naše banka je štika ve finančních vlnách)

2. synestézie – záměna vjemů různého smyslového původu, např. sladká vůně (sladkost vnímáme chutí,
vůni čichem), ostrá chuť (ostrost vnímáme hmatem, chuť chutí), žhavý tón, dotek barev;

Thajsko voní barvami: poslechněte si je! (z reklamy)


Metonymie – přenášení významu na základě věcné souvislosti; souvislost může být různá, např. věci a
jejího obsahu (kotlík vře – ve skutečnosti vře voda v něm), materiálu a věci z něj vyrobené (stolní
stříbro), původce díla a jeho díla (čtu Čapka = knihu, kterou Čapek napsal; colt = označení střelné
zbraně podle jejího vynálezce Colta) apod.

Opět můžeme pojmenovat jisté obvyklé druhy metonymie:

Synekdocha – záměna části za celek a obráceně (má noha tam nevkročí, rodná střecha, pět hladových
krků)

Odrůdami synekdochy jsou:

1. hyperbola = nadsázka; umělecký prostředek zveličující určitý rys s cílem zvýraznit jej, např.
Říkal to snad stokrát. Mluví o tom celá země.

Nadsázka však nemusí jen zveličovat ve významu velikosti, množství, ale i naopak, může vyjádřit i
maximálně malou míru: nejsem o nic větší než zrnko písku.

2. litotes – opak hyperboly, říká se méně, než je míněno, jde o zeslabení významu; zpravidla vypadá
tak, že místo myšleného pojmu se popře pojem opačný (nemohu nepochválit místo mohu pochválit; není
zrovna hloupý místo je chytrý).


Ironie – úsměšek, spočívá v tom, že kladně hodnotící soud má opačný, tedy pejorativní smysl;
vyslovíme pravý opak toho, co máme na mysli; ironii pochopíme z kontextu, v mluvené řeči ji
vyjadřuje i tón řeči: Umíš to perfektně! (= neumíš to vůbec), Dnes je skvělý den. (= dnešek nestojí
za nic) apod.


Perifráze – opis, stylistický prostředek, při němž je předmět či pojem nahrazen obšírnějším
popisem, vyjmenováním jeho znaků

básník = kdo v zlaté struny zahrát zná (osoba, která hraje na „básnickou“ lyru, tedy píše poezii)

Japonsko = země vycházejícího slunce

nikdy = na svatého Dyndy

též případ „výčet místo shrnutí“: krajina spala = pole, lesy, louky, potoky a řeka spaly


Na přenášení významu je založen i symbol a alegorie.

Symbol – obecně znázornění abstraktního pojmu konkrétním předmětem; ve společnosti je užití symbolu
často zautomatizované, vybaví se nám jen 1 význam (srdce = láska, holubice = mír, vlajka = znak
státní suverenity, prsten = věrnost);

v umění a literatuře má básnický symbol mnoho významů, vybaví se nám jich více, opět všechny „jsou
správné“; např. umělecký směr symbolismus – básník Otokar Březina má báseň Tys nešla – nevíme, ke
komu se obrací – „ona“ je žena? Láska? Inspirace? Životní radost? – text básně neodporuje žádnému
z výkladů, všechny jsou možné.


Někdy se symbol chápe jako předstupeň či méně rozvinutá forma alegorie.

Alegorie – též jinotaj; způsob nepřímého zobrazení věcí či myšlenek, které z nějakého důvodu nemají
či nesmějí být vyjádřeny přímo.

Příklady: vyjádření abstraktních představ, vlastností, pomocí personifikace – postavy Spravedlnosti
(sedí na soudních budovách), Lásky, Mámení (Komenského Labyrint) apod.

Může jít i o celý příběh s alegorickým významem – příběh má doslovný význam a význam skrytý,
přenesený. Alegorie bývá průhlednější než symbol. Někdy se užívá z cenzurních důvodů (prvotní
význam textu je neškodný, ten druhotný nelze dokázat); př. alegorická skladba Svatopluka Čecha
Slávie – na lodi vypukne vzpoura lodníků, cestovatelé-Slovani se sjednotí pod slovanským vůdcem a
zabrání krveprolití, vyřeší situaci, šťastný konec. Doslovný význam: dobrodružný příběh z plavby po
moři, přenesený význam: obraz uspořádání Evropy, v níž jsou Slované velkou pozitivní silou, měli by
držet spolu, potom dokáží vzdorovat všem nesnázím.