KAPITOLA KOMPOZIČNÍ PROSTŘEDKY LITERÁRNÍHO DÍLA

Kompozice a kompoziční principy


Kompozice = stavba lit. díla; tedy pořadí, v jakém jsou informace seřazeny, a způsob, jakým jsou
spojeny.

Zejména ve starších slovnících najdeme pouze pojem kompozice, kompoziční principy až v novější
terminologii.

Některé stále užívané pojmy pro kompozici celého díla:

Kompozice rámcová: jedná se o vložení několika dalších příběhů do 1 rámcového (Pohádky z 1001 noci,
Dekameron apod.)

Kompozice chronologická: příběh se odvíjí chronologicky, tedy při zachování důsledné časové
posloupnosti

Kompozice řetězová: na 1 událost navazuje další, vztahy mezi nimi volné, často spojeny jen hlavním
hrdinou

Kompozice stupňovitá: podobná řetězové, pouze stupně/události se liší kvalitativně i kvantitativně
(např. události jsou stále závažnější, napínavější či pod.)

-----

Kompoziční princip: jednotící prvek ve výstavbě lit. díla; kniha může být založena na 1, ale i na
více komp. principech


1.    Kompoziční princip paralelní: zakládá se na rozvíjení dvou či více dějových linií, souběžné
podobnosti např. dějů, scén, postav… (např. paralelně líčené příběhy dvou skupin postav)


2.    Kompoziční princip kontrastní: spočívá ve využití protikladných prvků (může se promítat do
tematické i jazykové roviny díla); např. pohádka: kontrast dobro x zlo, krása x ošklivost, moudrost
x hloupost


3.    K. p. konvergentní: spočívá ve sbíhavosti dějových linií, postav, motivů apod., které vyústí
do společného bodu (např. dvě původně paralelně – odděleně – líčené dějové linie s různými hrdiny
se začnou přibližovat a nakonec se setkají)


4.    Klimaxový: zakládá se na stupňování (gradaci) na úrovni tematické, jazykové… např. pohádka –
stupňování náročnosti úkolů, napětí apod.


5.    Antiklimaxový: opakem předchozího, založen na zeslabování významovém či výrazovém (např.
ukolébavka – má za cíl „ukolébat“, zřetelných dojmů spíše ubývá, dojmy se postupně zeslabují a
zklidňují)


6.    Numerický = číselný: vychází z číselné symboliky (uplatňoval se hojně už ve středověku);
např. pohádka: většinou číslo 3, 7 a násobky (3 synové, plnění 3 úkolů, devatero hor, sedmero
krkavců, dvanáctihlavá saň aj.); číslo může hrát jakoukoli roli – stránka tematická i formální;
s numerickým principem však lze pracovat i na úrovni moderní autorské literatury


7.    Repetiční: spočívá v prostém opakování (dějů, scén atp.), např. refrén (je-li zde drobná
odchylka opakovaného úseku, mluvíme o variaci)


8.    Iterativní: vyznačuje se opětovným opakováním týchž úseků textu, ale pokaždé s odlišným
vyzněním, které je dáno např. jiným úhlem pohledu, jiným hodnocením apod. (např. v detektivce
svědkové líčí stále tutéž událost, odlišnost je dána jejich vlastním podáním a hodnocením toho, co
viděli)


9.    Aditivní= kumulativní: spočívá v postupném připojování dějově příbuzných úseků, scén, postav
apod., často nabývá podoby výčtu; např. folklorní pohádka (O koblížkovi, Otesánek apod. – příběh je
založen na tom, že stále přibývají postavy – které např. pronásledují koblížek – a kumulují se
stále stejné scény – Otesánek někoho potká a sní)


10.                      Alimitní: nekonečné opakování téhož textu v uzavřeném kruhu – konec ihned
navazuje na další začátek; folklorní říkanky  i moderní poezie pro děti


11.                      Kalendářový: vychází z přirozené časové posloupnosti ročních období a
měsíců, jíž se přizpůsobuje i stavba díla (organizace sbírek básní – zejména u dětských, ale nejen
u nich, se často básně řadí od jarních po zimní či od Nového roku po Vánoce; deník; kronika;
příběhy, v nichž je posloupnost ročních období důležitá, protože se od ní přímo odvíjí způsob
života hrdinů…)