Jubileum Nikoly Šuhaje


Nejznámějším dílem semilského rodáka Ivana Olbrachta je baladický román Nikola Šuhaj loupežník.
Vyšel v roce 1933, takže si zasluhuje jubilejní připomínku. Na rok 2018 však připadá i jubileum
skutečného Nikoly Šuhaje: narodil se v roce 1898, tedy před sto dvaceti lety, a byl zabit i
s bratrem Jurou roku 1921.

Ivan Olbracht pobýval na někdejší Podkarpatské Rusi v letech 1931–1936 (tuto etapu jeho života
ztvárnil ukrajinský spisovatel Ivan Dolgoš v románu Koločava, vydaném v roce 1981). Kromě zmíněného
románu z těchto pobytů vytěžil nejprve reportáže otištěné v Literárních novinách, pak malou knížku
Země bez jména (1932), kterou v přepracované a rozšířené podobě vydal pod názvem Hory a staletí
(1935), a soubor tří povídek Golet v údolí (1937), podle nějž byly natočeny dva filmy (Golet
v údolí, 1995; Hanele, 1999).

Je nutno připomenout i filmovou baladu Marijka nevěrnice (1934), jež byla nazvána filmem tří
spisovatelů. Vedle Olbrachta, který v ní vystupuje jako turista, se na jejím vzniku podíleli též
Vladislav Vančura a Karel Nový, přičemž hudbu k ní složil Bohuslav Martinů. V roce 1982 o ní vyšla
stejnojmenná kniha s obsáhlou studií Pavla Taussiga a řadou fotografií.

V uvedených letech Olbracht navštívil Užhorod, poté se usídlil ve Volovém a od roku 1932
v Koločavě. Postupně důkladně poznal zdejší kraj, jeho obyvatele, přírodu i historii. Informace o
Nikolu Šuhajovi mu nejdříve poskytl advokát Dudykevič, posléze mohl prostudovat soudní spisy. Svůj
román ovšem založil na polaritě reality a fikce (kdo se chce poučit o historické skutečnosti, nechť
si přečte knížku Oty Holuba nazvanou Věc: Loupežník Nikola Šuhaj, 1983). Pojal ho jako syntézu
z hlediska času, formy i stylu. O Šuhajovi existuje také hra M. M. Šuberta a román Bély Illése, ale
tato díla jsou dávno zapomenuta, kdežto Olbrachtův román zůstává v obecném povědomí a inspiruje
další tvůrce.

Ve své době byl Nikola Šuhaj loupežník přijat převážně pozitivně, vyvolal však i negativní reakce.
Získal státní cenu a v dobových periodikách o něm vyšla řada recenzí. Na stránkách novin ho
recenzovali František Götz v Národním osvobození, Arne Novák v Lidových novinách či J. V. Sedlák ve
Venkově. V časopisech o něm psali F. X. Šalda v Šaldově zápisníku, Pavel Fraenkl v Naší době, Karel
Sezima v Lumíru, Vojtěch Zelinka ve Zvonu, A. M. Píša v Činu a Timotheus Vodička v Řádu.

Ve známé čtenářské anketě Lidových novin, do níž se roku 1933 zapojilo 2384 čtenářů, Olbrachtův
román zvítězil v hlasování osobností (za ním se umístila Feuchtwangerova Válka židovská a
Peroutkovo Budování státu). Dostal mimo jiné hlasy od Adolfa Hoffmeistera, Josefa Hory, Jindřicha
Honzla, Romana Jakobsona, Stanislava Loma a S. K. Neumanna, jakož i od Karla Nového, Zdeňka
Štěpánka, Vladislava Vančury, Jiřího Voskovce či Marie Pujmanové.  V hlasování řadových čtenářů
skončil třetí. Současně proti němu vystupovali četníci a agrárníci, nadto byl zkonfiskován jeho
ukrajinský překlad. Jeho kvalitu však potvrzovaly právě brzké překlady do ruštiny, polštiny,
francouzštiny, italštiny nebo němčiny.

Počátkem března 1939 vyšel v časopisu Hovory o knihách článek Olbrachtův Šuhaj v zrcadle cizí
kritiky. Autor podepsaný šifrou Kn. v něm napsal, že Nikola Šuhaj loupežník se stal „živou, novou a
pozoruhodnou knihou všude, kde se v překladu dostal do rukou cizích čtenářů“.  Tuto skutečnost
dokládají kladné kritické soudy v časopisech polských (Nasz Przegląd, Wiadomosci literackie),
italských (Meridiano di Roma, Ľ Italia Letteraria), francouzských (Ľ Epoque, Le Temps) či německých
(Die Stunde), k nimž lze přiřadit recenze z československých cizojazyčných periodik (Tagesbotte,
Verchovina). Řečený článek je uzavřen těmito slovy: „Letmý pohled na cizí soudy o Šuhajovi ukazuje,
že i cizina v něm viděla dílo nadprůměrné. Ocenila kouzelné umění Olbrachtovo i jeho skvělou,
lehkou, výraznou řeč. Přičlenila Šuhaje k pokladům světového písemnictví.“

V poválečných desetiletích se Nikola Šuhaj loupežník stal předmětem několika filmových a
divadelních adaptací. V roce 1947 ho zfilmoval M. J. Krňanský a o třicet let později Evžen
Sokolovský. Roku 1978 natočil Vladimír Sís známou Baladu pro banditu, původně muzikál Milana Uhdeho
a Miloše Štědroně, hraný v brněnském divadle Husa na provázku. Petr Ulrych vydal v roce 1974
písňové album Nikola Šuhaj loupežník a spolu se Stanislavem Mošou napsal muzikál Koločava, který
měl premiéru v brněnském Městském divadle roku 2008.

(2018)

Jiří POLÁČEK