hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
české země (Praha):
pozdní romantismus a
první generace české moderny
11. hodina

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•německý hudební život v českých zemích už neměl žádnou tvůrčí osobnost srovnatelnou se Smetanou
nebo Dvořákem - významní zvl. jejich žáci, a to jak žáci soukromí, tak ti na konzervatoři (v
případě Dvořáka) a dále absolventi pražské varhanické školy
•lehká a populární hudba – důležitá role pro šíření českého národního povědomí mezi prostý lid
•další rozvoj českých hudebních spolků a institucí v Praze (Česká filharmonie, České kvarteto,
Česká akademie věd, koncertní síně…)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Smetanovi předchůdci a následovníci v operní tvorbě
•po Smetanově návratu ze Švédska (1861) se na české operní scéně prosazovali zvl.:
•VILÉM BLODEK (1834 – 1874)
•flétnista, pedagog pražské konzervatoře
•opera V studni - libreto Karel Sabina, nesmírně populární, stálice na českých scénách
• KAREL BENDL (pseud. Podskalský, 1838 – 1897)
•opera Lejla (1867, libreto E. Krásnohorská) – po Prodané nevěstě druhá česká opera, která byla
vydána tiskem
•v polovině 70. let 2. kapelníkem Prozatímního divadla
•v době působení Dvořáka v USA ho zastupoval na pražské konzervatoři
•dodnes je živá jeho sborová tvorba
•KAREL ŠEBOR (1843 – 1903)
•v 60. letech 2. kapelníkem Prozatímního divadla, u publika i kritiky velmi oblíbený
•Templáři na Moravě (1865) – druhá původní česká opera po Škroupově Dráteníkovi a první úspěšná
česká národní opera před Libuší
•další opery: Husitská nevěsta (1868, v ní ještě před Smetanou použil chorál Ktož jsú boží
bojovníci), Blanka (1870), Drahomíra (1897)
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•JOSEF FÖRSTER (1804 – 1892)
•varhaník, pedagogicky působil nejvíce v Osenicích
•z rodiny Försterů (Foersterů) s dlouhou hudební tradicí
•dílo: zvl. chrámové skladby
•JOSEF FÖRSTER (1833 – 1907)
•syn Josefa Förstera, otec Josefa Bohuslava Foerstera
•od 1858 v Praze, významný pedagog na varhanické škole (1887 napsal uznávanou Nauku o harmonii),
varhaník v mnoha kostelech, od 1887 ředitelem kůru v chrámu sv. Víta
•JOSEF RICHARD ROZKOŠNÝ (1833 - 1913)
•žák Josefa Jiránka (klavír) a Jana Bedřicha Kittla (skladba)
•po Smetanovi předseda hudebního odboru Umělecké besedy
•opery Svatojánské proudy (pochvalné Smetanovo hodnocení), Popelka (1885, první česká opera na
pohádkový námět)
•
•
Další

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•VOJTĚCH HŘÍMALÝ (1842 – 1908)
•v Göteborgu varhaníkem, po odjezdu Smetany tu řídil veřejné koncerty
•od 1868 v Praze – koncertní mistr (houslista) a ředitel orchestru v Prozatímním divadle, poté 2.
dirigent Německého divadla
•od 1874 působil na Ukrajině (Bukovina, Lvov)
•JOSEF NEŠVERA (1842 – 1914)
•varhaník, Smetana byl jeho důvěrným rádcem v kompozici, v Praze dlouhodobě nepůsobil
•LEOŠ JANÁČEK (1854 – 1928)
•1874 – 1875 student pražské varhanické školy (její ředitel v té době František Zdeněk Skuherský)
•1876 sbormistrem Umělecké besedy
•skladatelsky se prosadil až v 80. letech zvl. v Brně (opery Šárka 1887, Počátek románu 1891 aj.)
•KAREL KOVAŘOVIC (1862 – 1920)
•zejm. dirigent
•opera Psohlavci (premiéra 1898)
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Dvořákovi žáci
•žáci v USA (viz 6. hod. klasicko-romantická syntéza 1.):
•HARRY ROWE SHELLEY (1858 – 1947)
•HARRY BURLEIGH (1866 – 1949)
•
•pražská škola (viz dále):
•VÍTĚZSLAV NOVÁK (1870 – 1949)
•JULIUS FUČÍK (1872 – 1916)
•KAREL HOFFMANN (1872 – 1936)
•OSKAR NEDBAL (1874 – 1930)
•JOSEF SUK (1874 – 1935)
•RUDOLF KAREL (1880 – 1945)
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Zdeněk Fibich
21. 12. 1850 Všebořice - 15. 10. 1900 Praha
•syn lesmistra, venkovské prostředí, ale kulturně založená rodina → širší zájmy: literatura,
malířství, patřil k nejvzdělanějším skladatelům své doby → otevřenost vůči světovým námětům, odvaha
experimentovat – přesahoval obzor českých skladatelů → kritikou obviňován z „nečeskosti“
•studia: gymnázium (ve Vídni a v Praze), hra na klavír u B. Smetany, dále Lipsko - hudební teorie
(S. Jadassohn) a klavír (I. Moscheles)
•zpočátku velmi nadějný klavírista
•1867 – 1871: Mannheim a Paříž, od počátku 70. let trvale v Praze:
•1873 – 1874 krátce ve Vilniusu
•1875 – 1877 sbormistr a kapelník v Prozatímním divadle
•1878 – 1881 sbormistr pravoslavného chrámu v Praze
•1899 – 1900 dramaturg opery ND v Praze
•soukromé vyučování – základ jeho příjmů, žáci: Otakar Ostrčil, Karel Kovařovic, Zdeněk Nejedlý aj.

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Dílo
•v opeře a melodramu největší romantik i tragik české hudby
•před A. Dvořákem se věnuje hudební baladě
•jedinečná schopnost líčení přírody a erotismu (milenka jeho libretistka Anežka Schulzová)
•v díle vědomě navazuje na Smetanu (národnostní cítění)
•významný kontakt s Otakarem Hostinským (intelektuální inspirace)
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•Symfonické:
•3 symfonie (č. 1 F-dur (1883), č. 2 Es-dur (1892), č. 3 e-moll (1898)) - vliv Schumanna
•předehry (někdy označované jako symfonické básně): Noc na Karlštejně (1886), Komenský (1892)
•6 symfonických básní: Othello, Záboj, Slavoj a Luděk, Toman a lesní panna (podle básně F. L.
Čelakovského), Vesna, V podvečer (selanka) → z této je nejznámější část Poem
•Komorní:
•Smyčcový kvartet A-dur (1874) – použil ve 3. větě místo scherza polku - poprvé v české komorní
hudbě
•Klavírní:
•Nálady, dojmy a upomínky (1892 – 1898) – přes 400 hudebních skladbiček, psal pod vlivem vztahu k
A. Schulzové
•Malířské studie (1898 – 1899) – předjímá impresionistické postupy
•Teoretické:
•Velká theoreticko-praktická škola hry pro klavír – s Janem Malátem, hodnotné didakticky i umělecky

Poem: https://www.youtube.com/watch?v=U5Wo4ZV6t6o

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Operní tvorba
•7 dochovaných oper
•Bukovín (1874, libreto K. Sabina)
•romantický námět z českého prostředí
•Blaník (1881, libreto E. Krásnohorská)
•z pobělohorské doby, jeho první významná opera
•patetičnosti, výrazné sbory a ansámbly
•Nevěsta messinská (1884, libreto Otakar Hostinský podle Schillera)
•důrazná deklamace, důmyslně propracovaný orchestr
•osobité hudební drama: vznešeností navazuje na Glucka, v hudebním výrazu a toku huby na Wagnera
•děj komentují sborové scény, používá leitmotivy
•Bouře (1895, libreto Jaroslav Vrchlický podle Shakespeara)
•barvitá orchestrace – vliv Čajkovského a Korsakova, odlehčenější, jediná netragická
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•Hedy (1897, libreto A. Schulzová podle básně Don Juan lorda Byrona)
•tristanovsky vášnivá, „český Tristan“ (Z. Nejedlý)
•Šárka (1897, libreto A. Schulzová)
•Fibichova nejznámější opera, patří k nejzávažnějším českým scénickým dílům 19. století, velký vliv
Wagnera
•příběh Ctirada a Šárky (soprán → vděčná a oblíbená role)
•práce s příznačnými motivy, důmyslná instrumentace, melodicky nesmírně bohatá
•Pád Arkuna (1900, libreto A. Schulzová)
•děj o vítězství křesťanství nad pohany mezi Slovany v Pobaltí, obsahuje 2 části:
•1. část - předehra Helga
•2. část - hlavní těžiště opery, hrdina Dargun v sobě potlačuje lásku, aby sloužil vyššímu poslání
•přestože se nacházejí uzavřená čísla, jde o hudební drama
•inscenačně velmi náročné → nepříliš uváděna
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Koncertní melodram
•v podstatě symfonické básně s recitovaným slovem
•Vodník, Polednice, Štědrý den, Pomsta květin, Věčnost, Královna Emma
•Hippodamie (1889 – 1891)
•trilogie scénických melodramů, text z veršovaných divadelních her Jaroslav Vrchlický, prem. 1890 v
ND v Praze
•ve svém oboru nemá ve světové hudbě obdoby
•založena na principu wagnerovského Gesamtkunstwerku – hudba zní nepřetržitě zároveň s textem
•stylizovaná mluvená melodie: ve sborových částech Fibich melodicko-rytmický pohyb naznačuje, v
sólech přenechává hercovu hudebnímu cítění
•části: Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie
•do současného koncertního repertoáru se melodramy nedostaly: jsou pozoruhodné, nikoliv stěžejní
•
•jeho dílo dobovou kritikou přijato rozporuplně, velmi si ho cenili O. Hostinský a Z. Nejedlý (zvl.
Nevěsty messinské)
•

Vodník: https://www.youtube.com/watch?v=sYWlP4tBuZ4 (1:40)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Fibichovi žáci
•KAREL KOVAŘOVIC (1862 – 1920)
•FRANZ LEHÁR (1870 – 1948) – autor oper a operet (viz 12. hodina)
•ZDENĚK NEJEDLÝ (1878 – 1962)
•OTAKAR OSTRČIL (1879 – 1935)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
První generace české moderny
1.JOSEF BOHUSLAV FOERSTER (1859 – 1951)
2.VÍTĚZSLAV NOVÁK (1870 – 1949)
3.JOSEF SUK (1874 – 1935)
4.OTAKAR OSTRČIL (1879 – 1935)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
1. Josef Bohuslav Foerster
30. 12. 1859 Praha - 29. 5. 1951 Nový Vestec
•z rozvětvené hudební rodiny, otec Josef Förster hudební teoretik a pedagog na pražské varhanické
škole
•kultivovaná a noblesní osobnost, nábožensky založený, hluboce sociálně cítící
•mnohostranná kulturní činnost: skladatel, pedagog, spisovatel
•absolvent pražské varhanické školy (u F. Z. Skuherského a Z. Blažka)
•soukromé vyučování hudby, varhaník v pražských chrámech
•známost s předními skladateli české hudební scény (Smetana, Dvořák aj.)
•1893 v Hamburku, kam byla G. Mahlerem angažovaná jeho budoucí žena – zpěvačka, od 1903 byla
Mahlerem angažovaná ve Vídni → Foerster zde pedagog, přátelství s Mahlerem aj., v Bayreuthu
seznámení s R. Straussem
•od 1919 trvale v Praze, do 1931 vyučoval na pražské konzervatoři (také v mistrovské skladatelské
třídě)
• na konci života společenské a státní pocty
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Dílo
•vycházel z díla Smetany a Dvořáka, příp. také mladého Mahlera, k novotám (R. Strauss, C. Debussy)
byl zdrženlivý
•za své poslání považoval sloužit hudbou národu a Bohu
•nejpodstatnější: sborová tvorba
•mužské: Devět mužských sborů (1894 – 1897, Oráč, Velké, širé, rodné lány, Polní cestou, Z osudu
rukou, Když jsme se loučili aj.)
•dvojsbor Hymnus (1907)
•písňová tvorba:
•cca 50 písňových cyklů, často s doprovodem orchestru, texty: O. Březina, A. Sova, F. X. Šalda
•Milostné písně na slova R. Thákura (1914), s orchestrálním doprovodem)
•Píseň bratra slunce (1941), pro sólo, mužský sbor a orchestr, podle básně sv. Františka z Assisi

píseň bratra Slunce: https://www.youtube.com/watch?v=_tNCzBL_2IA (00:35)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•koncertní melodramy: Amarus (1897), Čtyři melodramata (1920), Laně (1928) aj. – lyrické protějšky
proti dramatickým melodramům Fibicha
•kantáty: Mrtvým bratřím (1918), Máj (1933, na text K. H. Máchy)
•oratorium: Svatý Václav (1928)
•Glagolská mše (1923) – první v české hudební tvorbě
•bohatá komorní tvorba: Dechový kvintet (1909), Nonet (1931)
•5 symfonií: č. 1 d-moll (1888), č. 2 F-dur (1893), č. 3 D-dur (1894), č. 4 c-moll Velká noc (1905)
– jeho největší symfonické dílo, č. 5 d-moll (1929)
•
•literární dílo
•Paměti. Poutník (1929 – 1947) – autobiografické
•Zápisník hudebníkův (1929) – eseje

4. symfonie: https://www.youtube.com/watch?v=F4GsbYJUj8I

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Operní tvorba
•6 oper, děj zaměřený spíše na psychologické vylíčení postav než konfliktů mezi nimi
•Debora (1893, libreto Jaroslav Kvapil)
•konflikt mladé lásky s rasovou nesnášenlivostí (selský hoch a židovská dívka)
•Eva (1899, libreto podle hry Gazdina roba Gabriely Preissové)
•námětová podobnost s Janáčkovou Její pastorkyňou, ale odlišná koncepce: u Foerstera bez
folklórních prvků
•hlavní pozornost se soustředí na Evu
•málo postav, ty jsou charakterizované leitmotivy
•jako jediná z jeho oper se dostala na zahraniční pódia (1915 ve Vídni), jediná životná
•Jessika (1905, libreto Jaroslav Vrchlický podle Shakespearovy hry Kupec benátský)
•komická, výrazná charakteristika postav, uzavřená hudební čísla
•Nepřemožení (1918, libreto vlastní)
•ze soudobé společnosti
•prokomponovaná - jednolitý orchestrální proud
•Srdce (1923, libreto vlastní)
•motiv nenaplněného vztahu herce k vytoužené lásce
•nápadné použití polyfonie
•Bloud (1936, libreto vlastní podle L. N. Tolstéto)
•blízké Wagnerovu Parsifalu
•prosťáček Vít hledá Boha ve Svaté zemi a nachází ho doma prostřednictvím pomoci druhým
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
2. Vítězslav Novák
5. 12. 1870 Kamenice nad Lipou - 18. 7. 1949 Skuteč
•z hudební rodiny, otec činný v českém pěveckém hnutí, matka pianistka
•gymnázium v Jindřichově Hradci (už nyní aktivní klavírista), široký rozhled: literatura, výtvarné
umění, hudba
•v Praze práva (nedokončil) a filozofická fakulta (přednášky O. Hostinského), také konzervatoř –
skladba a teorie u K. Steckera, K. Knittla a A. Dvořáka (jeden z jeho prvních žáků), klavír u J.
Jiránka
•po absolutoriu soukromý pedagog a 1909 – 1941 také profesor skladby na pražské konzervatoři → z
jeho žáků významná skladatelská škola
•1896 návštěva Valašska, vliv východomoravských a slovenských lidových písní: vliv na modalitu a
melodiku jeho děl – zde se nejvíce přiblížil impresionistickému slohu
•ke konci života ztráta zraku, trvale ve Skutči
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Dílo
•rané – cca do 1903
•vychází z Schumanna, Brahmse a Dvořáka
•vliv moravské lidové hudby (Východní Morava a Slovensko)
•ouvertury Korzár (1892, podle Byrona), Maryša (1898, podle bratří Mrštíků)
•klavírní koncert e-moll (1895)
•balady pro smíšený sbor Ranoša a Zakletá dcera (1898), Vražedný milý a Neščastná vojna (1900)
•písňové: Písničky na slova lidové poezie moravské (1897, s klavírním doprovodem)
•lidové prvky: Klavírní kvintet a-moll (1897), 1. smyčcový kvartet G-dur (1899), Slovácká suita
(1903, původně klavírní, 1903 instrumentoval)
•upravoval lidové písně a tance (Slovenské spevy pro zpěv a klavír, 1900, Dva valašské tance Troják
a Dymák, 1904)
•ve hře Maryša (1898) folklórní nápěvy citoval
•složitá rytmika a modální tónorody:
•klavírní: Můj máj, Eklogy (1896), Sonata eroica (1900)
•komorní: Klavírní kvintet (1897), Smyčcový kvartet č. 1 G-dur (1899), klavírní Trio d quasi una
ballata (1902)
•vyvrcholení lidových inspirací:
•symfonická báseň V Tatrách (1902)
•Slovácká suita (1903) – pro malý orchestr, části: V kostele, Mezi dětmi, Zamilovaní, U muziky, V
noci

Slovácká suita: https://www.youtube.com/watch?v=fh1WUYDokeU
V Tatrách: https://www.youtube.com/watch?v=pDs9jK57p1I

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•počátek 20. století
•vliv soudobých směrů: impresionismus a symbolismus
•vrcholy jeho tvorby
•písňové cykly Údolí nového království (1903, na slova Antonína Sovy, instrumentováno 1931),
Melancholické písně o lásce (1906)
•klavírní cyklus Písně zimních nocí (1903)
•fantazie pro orchestr Bouře (1910)
•mužské sbory Na domácí půdě (1911, obsahuje známý sbor Kyjov)
•symfonické básně O věčné touze (1904), Toman a lesní panna (1907)
•klavírní cyklus Pan (1910, instrumentováno 1912)
•Smyčcový kvartet č. 2 D-dur (1905, s fugou v 1. větě)
•Erotikon (1912, písně pro 1 hlas a klavír), Noční nálady (1908, pro zpěv a klavír)
•
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•vrcholné tvůrčí období: cca od 1910 do 1. světové války
•Bouře (1908 – 1910), fantazie pro sóla, sbor a orchestr, citace lidových písní
•předklasické kontrapunktické formy kromě Bouře uplatňuje v méně úspěšné Svatební košili
•opery Zvíkovský rarášek (1915), Karlštejn (1916), Lucerna (1922), Dědův odkaz (1925)
•pantomimy Signorina Gioventů (1928), Nikotina (1929) – obě na hranici tonality
•
•poslední tvůrčí období: období nacistické okupace
•symfonická: Podzimní symfonie (1934, pro mužský a ženský sbor a orchestr), Jihočeská suita (1937,
přírodní výjevy z jižních Čech, ve Finále Pochod táboritů – evokuje společenský neklid a národní
nejistotu)
•politické konotace: symfonická báseň De profundis (1941), Svatováclavský triptich (1941, pro
varhany, 1942 orchestrální znění), Májová symfonie (1943, pro sóla, smíšený sbor a orchestr,
věnována vítězství Rudé armády v bitvě u Stalingradu)
•
•další
•kantáta Sláva tobě Masaryku – provedena při příležitosti Masarykova příjezdu do Prahy 1918
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Operní tvorba
•opery začal komponovat až v pozdějším věku (cca 40 letý)
•Zvíkovský rarášek (1915, text – hra Ladislava Stroupežnického)
•jednoaktovka, jedno z prvních českých děl s prozaickým činoherním libretem
•Karlštejn (1916, libreto podle Jaroslava Vrchlického)
•historická, vlastenecky patetická, zvl. v 2. jednání vzdávání holdu českému králi Karlu IV.
•používá citace Hospodine, pomiuluj ny a Svatováclavský chorál
•důmyslné použití příznačných motivů
•Lucerna (1923, libreto Hanuš Jelínek podle hry Aloise Jiráska)
•jeho nejzdařilejší scénická práce, jeho nejlidovější jevištní dílo, oslava nabytí národní svobody
•hudebně vykreslené figurky, uzavřená čísla, árie a písně v lidovém tónu, základem jsou dialogy,
sbor chybí (kromě posledního za scénou)
•Dědův odkaz (1925)
•vyrovnání se s životním osudem – ztráta mládí, zdravotní komplikace

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Novákova skladatelská škola
•Ladislav Vycpálek (1881 – 1869)
•Jaroslav Křička (1882 – 1969)
•Emil Axman (1887 – 1949)
•Boleslav Vomáčka (1887 – 1965)
•Karel Boleslav Jirák (1891 – 1972)
•Otakar Jeremiáš (1892 – 1962)
•Alois Hába (1893 – 1973)
•Iša Krejší (1904 – 1968)
•Theodor Schaeffer (1904 – 1969)
•Václav Dobiáš (1909 – 1978)
•Vítězslava Kaprálová (1915 – 1940)
•Miroslav Barvík (1919 – 1998)
•Ilja Hurník (1922 – 2013)
•Slováci: Alexander Moyzes (1906 – 1984), Eugen Suchoň (1908 – 1993) a Ján Cikker (1911 – 1989)
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
3. Josef Suk
4. 1. 1874 Křečovice - 29. 5. 1935 Benešov
•na konzervatoři v Praze žák A. Benewitze – housle, Karla Steckera a A. Dvořáka - skladba
•sekundista Českého kvarteta, jako houslista a klavírista vystupoval i sólově (zvl. interpret svých
skladeb)
•velmi citově založený, snášel útoky na A. Dvořáka i své dílo (zvl. Z. Nejedlý)
•1898 svatba s Otilií Dvořákovou (1901 syn Josef, vnuk houslista Josef Suk, 1929 – 2011), 1905
zemřela
•1923 – 1935 vyučoval kompozici na mistrovské třídě pražské konzervatoře
•

Píseň lásky: https://www.youtube.com/watch?v=nHGbRDOAT0U

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Dílo
•v kompozici spatřoval své hlavní poslání
•jen 37 opusů, ale jedinečně charakteristické
•1. období (cca 1892 – 1903, „dvořákovské“)
•osobitá melodika, lyrická citovost, subjektivismus - vliv Dvořáka, odraz citového vztahu k Otilii
•Smyčcová serenáda Es-dur (1892), Klavírní skladby op. 7 (1893, z nich proslulá Píseň lásky) a op.
11 (1896), Smyčcový kvartet č. 1 B-dur (1896), Deset zpěvů pro ženský sbor (1899, s čtyřručním
klavírem, na lidové texty), Symfonie E-dur (1899), charakteristické klavírní kusy Jaro a Letní
dojmy (1902), orchestrální Fantastické scherzo (1903) aj.
•
•Další období
•scénické: Radúz a Mahulena (1898), podle J. Zeyera, téma lásky ke všemu dobrému a vysněnému = jeho
filozofické směřování v dalším díle, hudba použita ve stejnojmenném filmu Petra Weigla z r. 1970
•symfonická báseň Praga (1904), podle básně Svatopluka Čecha, vlastenecká - hudební obraz jeho
zbožňovaného města Prahy, obsahuje motiv husitského chorálu, ale nikoliv v jeho původní podobě

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•symfonická báseň Asrael (1904) - psal pod vlivem Dvořákovy smrti, bohatá hudební symbolika (motiv
smrti, a osudu), zde poprvé vymanění z Dvořákova vlivu, směřuje k moderní komplikované harmonii a
polyfonii = charakteristické pro jeho další kompoziční styl
•klavírní cyklus O matince (1907) – pod vlivem smrti ženy Otilie, podobně intimní: klavírní cyklus
Životem a snem (1909)
•
•Další etapa stylového vyzrání
•programní svita pro orchestr Pohádka léta (1909)
•zvl. smyčcový kvartet d-moll (1911) a symfonické Zrání (1912 – 1917) – zde používal
charakteristické motivy (poznání, láska, bolest, odhodlání aj.)
• v průběhu Zrání napsal Meditaci na staročeský chorál Svatý Václave (1914, pro smyčcové kvarteto,
také verze pro smyčcový orchestr)
•
•Poslední období
•Epilog pro sbor, sóla a velký orchestr (1932) – meditativní rozjímání, zhudebňuje úryvky žalmů
(Davidova a Mojžíšova kniha), láska k ženě je přetavena do lásky k lidstvu, je konečným dílem jeho
autobiografické symfonické „tetralogie“: Asrael – Pohádka léta – Zrání – Epilog
•
•jeho dílo je v zahraničí známé díky dirigentům: Libor Pešek, Charles Mackerras a Jiří Bělohlávek
•souborné klavírní dílo nahrál Pavel Štěpán, syn Václava Štěpána a Ilony Štěpánové-Kurzové
•

Pohádka: https://www.youtube.com/watch?v=aM2YwDLR158
Zrání: https://www.youtube.com/watch?v=gIc5AykypPE

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Žáci
•Bohuslav Martinů (1890 – 1959) – soukromě
•Pavel Bořkovec (1894 – 1972)
•Emil Hlobil (1901 – 1987)
•Zdeněk Blažek (1905 – 1987)
•Jaroslav Ježek (1906 – 1942)
•Karel Reiner (1910 – 1979)
•Klement Slavický (1910 – 1999) aj.
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
4. Otakar Ostrčil
25. 2. 1879 Praha – 20. 8. 1935 Praha
•na univerzitě v Praze filologie a estetika (u Hostinského), skladba u Z. Fibicha
•1903 – 1919 pedagog na obchodní akademii v Praze, současně dirigent: v Praze vedl Orchestrální
sdružení, dirigoval Českou filharmonii
•od 1919 po K. Kovařovicovi (zemřel 1920) dramaturg a ředitel opery ND - za jeho působení
nejúspěšnější éra
•1890 – 1930 vedoucí česká skladatelská osobnost

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Dílo
•
•skladatelsky vyšel ze Smetany a Fibicha, své opery po r. 1920 uváděl v Brně
•fibichovské: opery Vlasty skon (1903) a Kunálovy oči (1908), koncertní melodram Balada o mrtvém
ševci a mladé tanečnici (1904) a Balada česká (1905)
•balada pro mezzosoprán a orchestr Osiřelo dítě (1906) – součást národní tradice
•smetanovská: opera Poupě (1910) – komická (vliv Dvou vdov), po Janáčkovi je další český skladatel,
který pro operu zhudebňuje prozaický text
•vrcholná opera: Honzovo království (1933) – víra v novou, sociálně spravedlivou společnost,
zjednodušení kompozičních prostředků (operu píše po náročné Křížové cestě, 1928)
•orchestrální:
•uvolnění tonality: Impromptu (1911), Suita c-moll (1912), Symfonietta (1921)
•expresionistické: Křížová cesta (1928) – zobrazení 14 etap Kristovy poslední cesty, vrcholné dílo,
kompozičně nejkomplikovanější (složitá harmonie i polyfonie)
•komorní: Smyčcový kvartet H-dur (1899), Sonatina pro housle, violu a klavír (1925)
•písně a sbory
•

Křížová cesta: https://www.youtube.com/watch?v=ISZQWRnVY5c

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Další skladatelé:
1. Rudolf Karel (1880 – 1945)
•jeden z posledních žáků A. Dvořáka na pražské konzervatoři, klavír u Karela Hoffmeistera
•1914 cesta do Ruska → obviněn ze špionáže
•1920 v Praze – archivář → čas na komponování (2. smyčcový kvartet, Jarní symfonie), dirigent
symfonického orchestru, který založil s Ludvíkem Kunderou
•spolupráce s Bulharskem
•1923 – 1939 profesor skladby v Praze na konzervatoři
•během 2. světové války člen protifašistického odboje, spolupráce s ilegálními skupinami, pomoc
partyzánům → zatčen, vězněn, mučen
•zemřel v Terezíně

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•Dílo
•tíhnul k velkým formám, důsledné tematické prokomponování a polyfonní práce
•symfonické: Ideály (1909), Démon (1902, symfonická báseň, psal během ruského pobytu), Revoluční
předehra (1941)
•opera Ilseino srdce – ze společenského prostředí, princip divadla a divadle, hrdinka Ilsa kolísá
mezi láskou a manželstvím
•opera Smrt kmotřička (1932)
•pohádkový námět, postavy: šumař, Smrt, kmotřička
•od 1933 v repertoáru mnoha českých operních scén
•za doby věznění na Pankráci: Píseň svobody, Pankrácký valčík, Pankrácká polka, opera Tři vlasy
děda vševěda (1945) – tuto instrumentoval Zbyněk Vostřák
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
2. Oskar Nedbal (1874 - 1930)
•z hudební rodiny, od mládí vedený k vlasteneckému cítění
•na konzervatoři hra na trubku a bicí nástroje, také housle (u A. Benewitze) a viola, dirigent,
skladatel (na konzervatoři od 1891 u A. Dvořáka)
•1896 – 1906 dirigent České filharmonie, violista Českého kvarteta + jeho vedoucí osobnost
•poté hostování v zahraničí, od 1907 řídil ve Vídni Tonkünstler Orchester, od 1923 šéf opery ND v
Bratislavě
•Dílo
•zakladatelská osobnost v české hudbě ve formách baletu a operety
•balety – především pohádkové náměty:
•Pohádka o Honzovi (1902) – z něj známé Valse Triste
•Z pohádky do pohádky (1908) aj.
•v tanci uplatňuje pantomimu, formový vzor: Čajkovskij (uzavřená čísla)
•operety – navazuje na vídeňskou produkci
•Polenblut (Polská krev, 1913)
•Die Winzerbraut (Vinobraní, 1916)

Valse triste: https://www.youtube.com/watch?v=IsH0dRVxJHc

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Zábavná a populární / nonartificiální hudba
•JOSEF LABICKÝ (Labitzky / Labotzki / Lawitzky, 1802 – 1881)
•koncertní houslista, působil v Karlových Varech a Mariánských Lázních, v Německu koncertní turné
•autor tanečních populárních kousků a taneční hudby (zejm. známé jeho kvapíky), srovnáván s
Johannem Straussem mladším
•1837 – 1839 vydal směsi českých národních písní, které měly velký význam v době ČNO
•
•FRANTIŠEK MATĚJ HILMAR (1803 – 1881)
•houslista, harfista, flétnista, klavírista, s kapelou úspěšné koncertní turné v Rusku, Polsku a
Německu → mnoho nabídek dvorských kapel
•po návratu do Čech vynikající pedagog (v Kompidlně u Nymburka)
•výborný tanečník, světové renomé získal svými polkami – pro svou „českost“ ceněné Smetanou i
Dvořákem

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•KAREL KOMZÁK (starší, 1823 – 1893)
•zvl. kapelník vojenských hudebních souborů
•v Praze založil vlastní kapelu – salónní orchestr velkého renomé (koncerty mj. i na Žofíně),
úspěšná i v zahraničí, členem byl Antonín Dvořák (Komzák provedl jeho Slovanské tance)
•dílo: úpravy operních děl, směsi národních písní → velký význam: šíření národní hudby mezi lidi,
kteří neměli prostředky na návštěvu opery a koncertu
•
•JULIUS FUČÍK (1872 – 1916)
•žák A. Dvořáka, fagotista (2. fagotista v Německém divadle v Praze) a bubeník, od 1895 působil
jako interpret v zahraničí (Sarajevo, Záhřeb, Budapešť aj.), členem vojenských kapel a jejich
kapelník
•„český král pochodů“, přes 400 děl: nejznámější pochody, dále valčíky a předehry
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Druhá generace české moderny
(viz Dějiny hudby 4)
•(OTAKAR OSTRČIL (1879 – 1935) – častěji řazený do první generace)
•LADISLAV VYCPÁLEK (1882 – 1969)
•OTAKAR JEREMIÁŠ (1892 – 1963)
•ALOIS HÁBA (1893 – 1973)
•hudební skupina MÁNES:
•PAVEK BOŘKOVEC (1894 – 1972)
•JAROSLAV JEŽEK (1906 – 1942)
•IŠA KREJČÍ (1904 – 1968)
•
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Interpreti
•ZPĚV
•EMA DESTINNOVÁ (vl. jm. Emilie Paulina Jindřiška Kittlová, 1878 – 1930) – soprán
•činnost zvl. v Drážďanech, Berlíně a v MET NYC
•významné role: Smetanův Dalibor (v německé premiéře v Berlíně), Straussova Salome, Bizetova
Carmen, Pucciniho Madam Butterfly a Děvče ze zlatého Západu – zde po boku Enrica Carusa,
Čajkovského Piková dáma, Wagnerův Bludný Holanďan (v Bayreuthu) aj.
•v Praze uznána až po přelomu století
•
•DIRIGOVÁNÍ
•KAREL KOVAŘOVIC (1862 – 1920)
•na konzervatoři absolvoval hru na harfu, klavír a klarinet (1881 klarinetista při premiéře Libuše
v ND), ve skladbě žák Z. Fibicha, ve zpěvu F. Pivody
•od 1885 kapelník (Praha i Brno), v Praze šéf a dramaturg opery ND od 1900 – z této pozice často
upravoval opery prováděných autorů (zvl. jejich instrumentaci), mj. také opery L. Janáčka
•
•VÁCLAV TALICH (1883 – 1961)
•dirigent, také houslista (studoval u Otakara Ševčíka)
•jeho činnost je spjatá zvl. s orchestrem ND a Českou filharmonií, se kterou realizoval řadu
gramofonových nahrávek
•po 1. světové válce krátce spolupracoval s Českým kvartetem
•učitel sira Charlese Mackerrase, Karla Ančerla aj.
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•HOUSLE
•OTAKAR ŠEVČÍK (1852 – 1934)
•po absolutoriu konzervatoře (u Antonína Benewitze) jeden z neuznávanějších světových houslistů
•pedagog na pražské konzervatoři (1892 – 1901 ředitelem), poté ve Vídni a USA
•zakladatel české houslové metodiky hry (Škola houslové techniky, Škola smyčcové techniky a mnoho
dalších)
•tvůrce vlastní vyučovací metody, která se dodnes využívá (i v zahraničí)
•žáci: Bohuslav Lhotský, Karel Procházka, Karel Moravec, Jan Kubelík
•
•FRANTIŠEK ONDŘÍČEK (1857 – 1922)
•studia na konzervatoři u Benewitze, poté v Paříži, od 80. let koncertní kariéra, v pol. 90. let
úspěšné turné v USA
•uznání F. Liszta i E. Hanslicka, mnoho oficiálních poct během života
•interpret Dvořákova houslového koncertu a-moll → základ úspěchu tohoto díla u publika
•pedagog (a později ředitel) na vídeňské konzervatoři
•
•JAN KUBELÍK (1880 – 1940)
•žák Otakara Ševčíka, v interpretaci srovnáván se Sarasatem a Joachimem
•jeho nástrojem byly Stradivariho housle z r. 1715
•v USA koncertoval za klavírního doprovodu USA klavíristy českého původu Rudolfa Frimla
•díky vysokým příjmům mohl finančně podporovat interprety i hudební tělesa (také ČF)
•syn RAFAEL KUBELÍK (1914 – 1996) houslista a zvl. dirigent – interpretačně se soustředil na tvorbu
G. Mahlera a B. Bartóka
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•VIOLONCELLO
•HANUŠ WIHAN (1855 – 1920)
•na konzervatoři převzal výuku violoncella po Benewitzovi
•v Rudolfinu hrál před Čajkovským, v Umělecké besedě účinkoval s J. I. Paderewskim
•stál u zrodu Českého kvarteta
•
•KLAVÍR
•VILÉM KURZ mladší (1872 – 1945)
•absolvent varhanické školy, klavír soukromě u K. Knittla
•koncertní činnost od 90. let
•od 1898 pedagogická činnost – ve Lvově, po 1919 na mistrovské klavírní třídě (na konzervatoři) v
Brně, poté v Praze
•žáci: Rudolf Firkušný, František Maxian aj.
•dcera klavírista Ilona Štěpánová-Kurzová, spouzakladatelka klavírního oddělení na AMU
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Hudební teorie a estetika
•OTAKAR HOSTINSKÝ (1847 – 1910)
•přednášel estetiku a dějiny umění na pražské konzervatoři, od 1877 na pražské univerzitě
(estetika)
•přispíval do Ottova slovníku naučného
•řada prací o lidové hudbě, české písni a hudební teorii, odborné estetické práce o Smetanově a
Fibichově díle
•žáci: Zdeněk Nejedlý, Otakar Zich aj.
•
•OTAKAR ZICH (1879 – 1934)
•studoval estetiku u Hostinského na UK, sám také pedagog zde
•autor teoretických prací o B. Smetanovi
•
•ZDENĚK NEJEDLÝ (1878 – 1862)
•studoval u Fibicha a u Hostinského na UK
•hudební historik a teoretik, horlivý zastánce Smetanova díla (viz dříve)
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Hudební tělesa
•Česká filharmonie
•už od 70. let záměr B. Smetany zřídit orchestr k provozování abonentních koncertů
•= spolkový orchestr spolku Česká filharmonie, spolek ku povznesení hudebního umění v Praze, jakož
i spolku penzijního členů orchestru Národního divadla, jich vdov a sirotků
•založený 1894
•do uměleckého výboru ČF patřili A. Dvořák, K. Bendl, Z. Fibich, O. Hostinský, K. Kovařovic, J. B.
Foerster aj.
•samotný orchestr vznikl ze členů orchestru Národního divadla 1896
•1. koncert 1896 v Rudolfinu ze skladeb A. Dvořáka, dirigoval A. Dvořák
•2. koncert z děl Liszta, Čajkovského a Smetany, dirigoval Adolf Čech
•3. koncert z děl Fibicha, Mozarta, Webera, dirigoval Mořic Anger
•4. koncert z děl Wagnera, Bendla, Beethovena a Dvořáka (violoncellový koncert – sólo Leo Stern),
dirigoval Karel Kovařovic
•další dirigenti: Oskar Nedbal, 1899 Fibich, od 1900 znovu Nedbal
•teprve od 1901 je ČF samostatné koncertní těleso, nezávislé na ND
•šéfdirigenti: od 1901 Ludvík Čelanský, další: Václav Talich (1919 – 1941), Rafael Kubelík (1942 –
1948), Karel Ančerl (1948 – 1968), Václav Neumann (1968 – 1990), Jiří Bělohlávek (1990 – 1992,
zemřel 2017), Gerd Albrecht (1993 – 1996), Vladimir Ashkenazy (1996 – 2003), Zdeněk Mácal (2003 -
2007)
•
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•České kvarteto
•založeno 1892, konec činnosti 1934
•první český stálý profesionální soubor v českých zemích, světový věhlas
•význam pro vývoj komorní interpretace
•zakládající členové čerství absolventi pražské konzervatoře:
•1. housle: Karel Hoffmann
•2. housle: Josef Suk → 1933 Stanislav Novák
•viola: Oskar Nedbal → 1906 Jiří Herold, po jeho smrti 1934 zánik kvarteta
•violoncello: Otto Berger → 1894 Hanuš Wihan → 1914 Ladislav Zelenka
•pedagogické vedení: Hanuš Wihan (profesor komorní hry na konzervatoři)
•organizace: Oskar Nedbal
•
•České trio
•vznik 1899 podle vzoru Českého kvarteta
•původní obsazení: Štěpán Suchý - housle, Vilém Kurz - klavír, Bedřich Váška - violoncello
•repertoár zvl. česká hudba (Smetana, Dvořák, Novák a Foerster)
•s pauzami existuje dodnes
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•Orchestrální sdružení
•pražský amatérský symfonický orchestr
•vedl Otakar Ostrčil, za jeho vedení konkurence profesionální České filharmonii
•
•Pěvecké sdružení moravských učitelů
•založil 1903 v Kroměříži Ferdinand Vach, funguje dodnes (vede Jiří Najvar)
•úzce spolupracovalo s Leošem Janáčkem
•
•Ševčíkovo kvarteto
•fungovalo od 1903 až do 30. let 20. stol.
•z žáků houslisty Otakara Ševčíka
•
•20. století:
•Smetanovo kvarteto (1945 – 1990)
•Wihanovo kvarteto (od 1985)
•aj.
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Instituce – univerzita
•1882 rozdělení pražské univerzity:
•česká a německá Univerzita Karlo-Ferdinandova
•výuka hudby na univerzitě
•česká část: v rámci estetiky, Otakar Hostinský,
•   od 1905 také Zdeněk Nejedlý
•německá část: Guido Adler
•významné budovy:
•Klementinum
•sídlo filozofických fakult (české i německé)
•původně jezuitská kolej a klášter (vystavěno v pol. 16. stol.)
•mj. sídlem knihovny Karolina → základ Národní
•    knihovny, která dnes v budově sídlí a spravuje ji
•Karolinum
•sídlo právnických fakult (české i německé)
•pojmenování podle zakladatele Karla IV.
•komplex budov, nejstarší univerzitní kolej
•    (Collegium Carolinum) ve střední Evropě
•dnes sídlo vedení a správy Univerzity Karlovy, Velká aula
•    Karolina (Aula magna) je místem slavnostních imatrikulací
•    a promocí studentů UK
•
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Instituce – koncertní síně
•Rudolfinum
•vystavěno 1876 – 1881, otevření 1885
•po r. 1918 nazýváno Dům umělců
•pojmenováno podle prince Rudolfa, syna císaře Františka Josefa
•hlavní sál: Dvořákova síň
•menší koncertní sály: Sukova síň, Kubelíkova síň, respirium
•dnes sídlo České filharmonie, po r. 1945 také sídlo AMU
•
•Obecní dům
•v blízkosti Prašné brány, naproti Domu U Hybernů,
•   na počátku tzv. Královské cesty
•jedna z nejvýznamnějších secesních budov v Praze
•výstavba od 1905, otevřen 1912
•výzdoba: M. Aleš, M. Švabinský, F. Ženíšek, J. V. Myslbek,
•   A. Mucha aj.
•28. 10. 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Československa
•listopad 1989 setkání KSČ s Václavem Havlem
•nejvýznamnější sál: Smetanova síň

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Instituce – hudební spolky
•Spolek pro komorní hudbu (dnes Český spolek pro komorní hudbu)
•založen 1894 na podporu koncertní činnosti Českého kvarteta
•zakládající osobnosti: Vojtěch Hynais, Marie Červinková-Riegrová, Karel Kovařovic aj.
•zahajovací koncert 1894 v Rudolfinu (České kvarteto), hostovaly další (i zahraniční) soubory
•spolupráce s Českou filharmonií
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Instituce - další
•1890 varhanická škola včleněna do pražské konzervatoře
•1890 vznik České akademie věd (ČAV, původní název Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění)
•prezident Josef Hlávka, také Josef Bohuslav Foerster
•členové např. Karel Bendl, Zdeněk Fibich, Josef Richard Rozkošný, Josef Förster (otec Josefa
Bohuslava), Otakar Ostrčil aj.
•
•1946 první ročník festivalu Pražské jaro
•
•1945 vznik Akademie múzických umění (AMU) v Praze
•1947 vznik Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) v Brně
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Literatura
•Dějiny české hudební kultury. 1. a 2. díl, 1890 – 1918 a 1890 - 1945. Praha, 1972
•MACEK, Petr et. kol. Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997. 1035 s. ISBN
80-7058-462-9.
•http://www.ceskyhudebnislovnik.cz
•
•
•
•