27. 3.2017
InterText
M l 4 l	1 1 ü |^|non-1:1 1120p/p y\\ <l#t> | Ä | \		
			
2 ó » SPÁNEK
» Měsíční světlo padá k nohám mé postele a
3 t , leží tam jako velký, světlý, plochý kámen.
» Když se úplněk začne zmenšovat a jeho pravá část se počíná rozpadat - jako stárnoucí obličej, který má nejdříve vrásky na jedné tváři a pozvolna hubne - v tu dobu se mne za nocí zmocňuje tísnivý, mučivý neklid.
» Nespím a nebdím, a v polosnu se mísí v mé duši osobní zážitky s přečteným i slyšeným, jako se slévají proudy rozdílné barvou i průzračností.
» Než jsem ulehl, četl jsem si o životě Buddhy Gotamy, a v tisíci obměnách mi táhla myslí věta, začínající vždy znovu:
» "Přiletěla vrána ke kameni, který vypadal 7 t V jako kus tuku, a myslila si:
► Snad je tu něco dobrého k snědku.
► Protože tam však nic chutného nenašla, " odletěla.
► Jako vrána přiblíživší se ke kamenu, tak opouštíme my - my, hledači asketu Gotamu, neboť jsme v něm ztratili zalíbení."
» A obraz kamene, který se podobal kousku tuku, se mi v mozku obludně rozrůstá:
» Kráčím řečištěm a zdvíhám hladké oblázky.
» Šedomodré s rozstříknutým třpytivým prachem, nad nimiž hloubám a hloubám, a přeci si s nimi nevím rady - pak černé se sírově žlutými skvrnami, jako by to byly zkamenělé pokusy dítěte vymodelovat neohrabané strakaté mloky.
12
13
14
9 tf>
10
11 <ť
» A chci je odhodit daleko od sebe, ty oblázky, avšak vždycky mi vypadnou z ruky a nemohu je zapudit z dosahu svých očí.
7 ►» Všechny kameny, které kdy hrály v mém
» Der Golem » Gustav Meyrink
» Schlaf
» Das Mondlicht fällt auf das Fußende meines Bettes und liegt dort wie ein großer, heller, flacher Stein.
» Wenn der Vollmond in seiner Gestalt zu schrumpfen beginnt und seine rechte Seite fängt an zu verfallen, - wie ein Gesicht, das dem Alter entgegengeht, zuerst an einer Wange Falten zeigt und abmagert, - dann bemächtigt sich meiner um solche Zeit des Nachts eine trübe, qualvolle Unruhe.
» Ich schlafe nicht und wache nicht, und im Halbtraum vermischt sich in meiner Seele Erlebtes mit Gelesenem und Gehörtem, wie Ströme von verschiedener Farbe und Klarheit zusammenfließen.
» Ich hatte über das Leben des Buddha Gotama gelesen, ehe ich mich niedergelegt, und in tausend Spielarten zog der Satz immer wieder von vorne beginnend durch meinen Sinn:
"Eine Krähe flog zu einem Stein hin, der wie ein Stück Fett aussah, und dachte: vielleicht ist hier etwas Wohlschmeckendes.
» Da nun die Krähe dort nichts Wohlschmeckendes fand, flog sie fort.
» Wie die Krähe, die sich dem Stein genähert, so verlassen wir - wir, die Versucher, - den ^ Asketen Gotama, da wir den Gefallen an ihm verloren haben."
» Und das Bild von dem Stein, der aussah
wie ein Stück Fett, wächst ins Ungeheuerliche ^
in meinem Hirn:
► Ich schreite durch ein ausgetrocknetes ^ Flußbett und hebe glatte Kiesel auf.
» Graublaue mit eingesprengtem glitzerndem Staub, über die ich nachgrüble und nachgrüble und doch mit ihnen nichts anzufangen weiß, -dann schwarze mit schwefelgelben Flecken ^ wie die steingewordenen Versuche eines Kindes, plumpe, gesprenkelte Molche nachzubilden.
» Und ich will sie weit von mir werfen, diese Kiesel, doch immer fallen sie mir aus der ^ Hand, und ich kann sie aus dem Bereich meiner Augen nicht bannen.
» Alle jene Steine, die je in meinem Leben
https://trnka.ff.cuni.cz/ucnkyinter cor p/intertext/index.php?aid=2173&offset=1
1/2