NEŽIVÁ PŘÍRODA 2
| Cvičení 10|
| Atmosféra a hydrosféra |
| Tvořivá a rušivá činnost povrchové vody |
Vnější obaly Země
2
Které vnější geosféry Země znáte?
Atmosféra
1,38 kg.m-3
Pedosféra
2,3 g.cm-3
Hydrosféra
1 g.cm-3
Litosféra
2,8 g.cm-3
Atmosféra – plynný obal Země
3
Význam atmosféry:
• existence života na Zemi
• ovlivňují životního prostředí (klima a počasí)
• ochrana před zářením
Voda je látka jinde ve vesmíru prokázaná,
vzduch na naší planetě je látkou zcela unikátní.
Jaký je význam atmosféry pro planetu Zemi?
3
TERMOSFÉRA
MEZOSFÉRA
STRATOSFÉRA
Do výšky 7 až 17 km, 90% veškerého vzduchu, počasí.
Do výšky asi 50 km, růst teploty, ozónová vrstva.
Hladina 50-80 km nad povrchem.
Horní hranice kolísá 500-1000 km.
Průměrná teplota v troposféře je asi 15 °C,
bez některých plynů by teplota byla -18 °C.
SKLENÍKOVÝ EFEKT
TROPOSFÉRA
Hydrosféra– vodní obal Země
4
Formy výskytu vody
• světový oceán
• kontinenty (potoky, řeky, jezera)
• atmosféra (vodní pára, srážky)
• biosféra (součást organismů)
• kryosféra (led v ledovcích)
• podzemní vody (voda v puklinách hornin)
• litosféra (magma a horniny)
Kde a v jaké formě vodu najdeme?
Mořská voda:
• největší objem na planetě
• salinita v průměru 3,5 %
• bod tání -1,9 °C
• povrchové a hlubinné proudy
• účinný přenašeč tepelné energie
• významný absorbér CO2
Kontinentální voda je obsažena v ledovcích, vodních tocích a ve formě podzemní vody.
Voda je významným činitelem při povrchovém zvětrávání hornin.
Voda je účinným transportním médiem zvětralinového materiálu.
Složení vnějších obalů Země
5
Vyberte správné prvky obsažené v zemské kůře,
atmosféře a hydrosféře.
Přiřaďte správné procentuální zastoupení.
Atmosféra: 78,08 % dusíku, 20,95 % kyslíku a 0,93 % argonu, 0,04 % CO2
Hydrosféra: 86 % kyslík, 11 % vodík, 1,9 % chlor, 1,1 % sodík, 0,2 % hořčík, 0,1 % vápník
Zemská kůra: 49,1 % kyslík, 26 % křemík, 7,5 hliník, 4,2 % železo, 3,3 % vápník, 2,4 % draslík,
2,4 % sodík, 2,4 % hořčík, 1 % vodík, 0,6 % titan
Hydrologický cyklus
Voda je důležitějším činitelem
v exogenní dynamice Země.
Největší objem vody je obsažen
ve světovém oceánu (97,5 %),
na pevninách jsou to ledovce
(1,9 %), podzemní vody (0,5 %),
vodní toky, jezera nebo
atmosféra.
6
HYDROLOGICKÝ CYKLUS
Říční systém povrchové vody
7
DÉŠŤ
RONOVÉ
RÝHY
POTOKY
ŘEKY
Srážky dopadající na pevninu se postupně
kumulují a dochází k odparu, odtoku nebo
vsakování.
JEZERA
MOŘE
ODPAR
VSAK
PŮDA
HORNINY
POVODÍ, ROZVODÍ, ÚMOŘÍ
Říční síť
8
Pohyb vody řídí gravitace, sklon svahu a odolnost
podložních hornin. Systém vodotečí vytváří v konkrétní
krajině říční síť.
pravoúhlá
stromovitá
mřížovitá
paprsčitá
Vyústění říční sítě
Na konci říční sítě najdeme vyústění řeky
do oceánu. Můžeme rozlišit tato ústí:
✓ normální – přímé ukončení
✓ estuár – rovnoměrně rozšířené ukončení
✓ delta – rozvětvené ukončení
✓ liman – zanesení sedimenty
9
Liman řeky Dněstr (Černé moře). Normální ústí řeky Visly (Polsko). Estuár řeky v Surinamu.
Všechny
snímky poskytl
Googlemap.
Deltové ukončení
řeky Leny (Rusko).
Transportní schopnost vody
Transport materiálu vodním tokem může probíhat:
➢ v podobě pravého roztoku (rozpustné minerály)
➢ ve vznosu jako suspenze (rozhoduje síla proudu)
➢ saltací – opakovaným nadnášením
(„poskakováním“) částic
➢ vlečením nebo koulením
10
PLAVENINA
Vodní eroze
Říční eroze (říční výmol) je proces tím intenzivnější, čím
vyšší je rychlost a množství vody.
Erozní činností vodního toku vznikají přirozené
povrchové deprese označované jako říční
údolí.
11
Ronové rýhy vznikající při prudkém dešti v
nezpevněném sedimentu.
Říční údolí tvaru „V“ modelované vodotečí.
ŘÍČNÍ EROZE
Horní tok řeky I
12
HORNÍ TOK A KORAZE
Horní tok řeky II
Mezi typické erozní tvary horních
toků patří:
➢ Vodopády – místa se sklonem
90°, svah může být i převislý,
takže voda volně padá
➢ Katarakty vodopády s velmi
širokou přepadovou hranou
➢ Kaskády – menší vodopády
s větším počtem výškových
stupňů
➢ Obří hrnce - vznikají vířivým
pohybem unášených částic
(evorze).
13
Obří hrnec, Mumlava,
Krkonoše.
Mumlavský vodopád,
Krkonoše.
VODOPÁD, KATARAKT
OBŘÍ HRNEC
Střední tok řeky I
Údolí středních toků jsou nejčastěji plochá
se strmými a vysokými okraji. Dochází
k sedimentaci říční nivy, ve které
převládají štěrkové a pískové sedimenty.
14
Štěrkové lavice ukládané na středním toku.
Střední tok řeky II
15
Meandry vznikají boční (laterální) erozí.
Vnější strana meandru - nárazový břeh,
vnitřní strana meandru - nánosový břeh.
Nárazový břeh meandru – výsep. Nánosový břeh meandru – jesep.
MEANDRY
JESEP A VÝSEP
Střední tok řeky III
16
Pokud řeka meandruje ve vlastních sedimentech, mluvíme o
volných (akumulačních) meandrech. Rychle se mění a často tvoří
mrtvá ramena. Meandry zaříznuté do skalního podkladu se
označují jako zaklesnuté (erozivní).
Dolní tok řeky
Dolní toky řek mají mírný spád, nivní údolí jsou
velmi široká s pozvolnými okraji. Zcela
převládá akumulace fluviálních sedimentů.
Řeka může meandrovat ve vlastních
sedimentech, vnikají mrtvá ramena. Typické
jsou písčité, prachovité nebo jílovité
sedimenty.
17
Nivní sedimenty v geologické mapě, soutok Labe a
Metuje.
Profil fluviálními sedimenty.
Erozní činnost vody – kozí hřbety
Kozí hřbety představují
geomorfologicky významný skalní hřbet
z příkře ukloněných vrstev odolných
hornin s příkře ukloněným čelem.
18
Kozí hřbety, Krkonoše.
Vznikají selektivní erozí vodních toků v
horských oblastech. Tyto vodní toky
stékají ve směru vrstev a v méně
odolných horninách erodují hluboká
údolí, zatímco odolné horniny vytváří
hřbety.
Erozní činnost vody – skalní defilé
Strmá nebo svislá skalní stěna tvořící
přirozený odkryv v sedimentárních
horninách. Délka profilu bývá až
stovky metrů, výška od několika do
desítek metrů.
Skalní defilé vzniká zaříznutím vodního
toku do podloží, může vzniknout i
tektonickými pohyby.
19
Skalní defilé v rokytenských slepencích u Budkovic.
Skalní defilé v karbonských arkózách u Radčic.
Erozní činnost vody – skalní ostroh
Skalní ostroh představuje skalní výběžek do moře,
jezera nebo rovinaté krajiny, ve vnitrozemí často
tvoří jádro zaklesnutého meandru. Hlavními
procesy při vzniku je mořská nebo říční abraze.
Erozně denudační zbytek rozsáhlejšího masivu s
ostrým ohraničením a strmými svahy. Výška bývá
i několik desítek metrů. Vzhledem k nepřístupnosti
časté místo výstavby středověkých hradů.
20
Skalní ostroh Střekov nad údolím Labe.
Skalní ostroh Strečno nad údolím Váhu.
Erozní činnost vody – skalní město
Seskupení skalních útvarů (věže, bloky, jehly) v
různých typech hornin. Nejdokonaleji bývají
skalní města vyvinuta v pískovcích, které jsou
rozděleny systémy horizontálních a vertikálních
puklin.
Vznikají hloubkovou erozí po puklinách,
významným činitelem je zde tekoucí voda.
Vznikají úzké soutěsky, kaňony nebo skalní
defilé.
21
Skalní město Ostaš u Police nad Metují.
Skalní město v Teplických stěnách.
Erozní činnost vody – mura
Mury jsou svahové deformace
vznikající kombinací gravitace a
přívalových srážek nebo
ledovcových tavných vod.
Setkáme se s nimi ve
vysokohorských oblastech.
Hlinité a úlomkovité zvětraliny se
pohybují jako bahnitý proud do
údolí rychlostí až 8 m/s. Často
mohou být i velkých rozměrů, při
sopečné činnosti se používá
termín lahar.
22
Mury pod Studniční horou v Obřím dole – Krkonoše.
Erozní činnost vody – zemní kulisy
Vznikají v nezpevněných nebo málo zpevněných sedimentech, kde jednotlivé
kuželovité hřbety jsou odděleny hlubokými ronovými rýhami. Jejich vznik a zánik se
obvykle počítá v jednotkách let.
23
Shrnutí
24
Pro rušivou a tvořivou činnost povrchové vody je důležité:
➢ Vše řídí koloběh vody, který na zemském povrchu umožňuje vznik říční sítě
➢ Proudění vody má zásadní význam pro transport zvětralého materiálu do jezer a
oceánů
➢ Podle spádové křivky můžeme vodní tok rozdělit na horní, střední a dolní
➢ Horní tok má velkou erozní sílu, sedimentují jen hrubé částice
➢ Střední tok často meandruje v podloží nebo vlastních sedimentech, vytváří se říční
terasy
➢ Dolní toky řek představují akumulační oblast fluviálních a nivních sedimentů
➢ Voda vytváří řadu geomorfologických tvarů – kozí hřbety, defilé, skalní ostrohy,
skalní města, mury nebo zemní kulisy