f
48
3. EKOLOGICKÉ FAKTORY - ZDROJE A PODMÍNKY EXISTENCE
3.6.3   Vodní prostředí a jeho vlastnosti
Ve vodě vznikl život a je na ní závislý. Fyzikální a chemické vlastnosti vody jsou značně odlišné od vzduchu. Podstatná část světelného záření se odráží, voda má vysoké měrné teplo a tím je teplotně mnohem stabilnější než vzduch, hustota vody je 775x větší než hustota, vzduchu a nejvyšší je při 4 °C. Souhrn všeho zemského vodstva se nazývá hydrosféra. Podle chemického složení rozlišujeme vody sladké (s malým obsahem solí) a slané (s obsahem solí od 0,7 do 25%). Přechod mezi sladkovodním a mořským prostředím tvoří brakické vody (ústí řek do moře). Sladké vody dělíme na tekoucí (proudící, lotické - potoky a řeky) a stojaté (lenitické), které mohou být přirozené (jezera, mokřady) nebo umělé (rybníky). Přechodným typem jsou údolní nádrže. Prostorové členění stojatých a tekoucích vod je uvedeno v kapitolách o ekosystému rybníka a řeky (str. 160).
Ke specifickým faktorům vodního prostředí patří zejména hydrostatický tlak, průhlednost, pohyby vodních mas, planktonní organismy ovlivňuje i viskozita (zpomaluje jejich klesání). Hydrostatický tlak roste s hloubkou na každých 10 m
0 1 kp. Rostoucí tlak brání kumulaci vápníku a tím zabraňuje tvorbě kostí, proto u hlubinných živočichů dochází k redukci kostry. S rostoucím tlakem se plyny v těle stlačují a dochází k jejich lepší rozpustnosti v kapalinách. Při náhlém snížení tlaku může dojít k uvolnění rozpuštěných plynů a vzniklé bublinky způsobují plynnou embólii (kesonová nemoc). Z hlediska schopnosti přizpůsobovat se změnám hydrostatického tlaku rozlišujeme druhy stenobatické (druhy citlivé na kolísání tlaku) a druhy eurybatické (druhy tolerantní). Průhlednost vody ovlivňuje především pronikání světla do hloubky. Je snižována zákalem způsobeným rozpuštěnými a rozptýlenými anorganickými i organickými částicemi. Zákal anorganickými částicemi může být zvyšován například přívalovým deštěm, splachy z okolí a lidskou činností. Zákal snižuje orientaci živočichů a vede k usazování nečistot na povrchu jejich těl a dýchacích orgánech. Průhlednost omezují i planktonní organismy ve vodním sloupci. Pohyby vody jsou vyvolány gravitací, teplotními gradienty, meteorologickými faktory, činností organismů i antropogenně. Rozlišujeme proudění, promíchávání a vlnění. Proudění představuje jednosměrný pohyb vodních mas, např. v tekoucích a mořských vodách. Ovlivňuje fyzikální a chemické vlastnosti vody a vyvolává morfologické a etologické adaptace organismů. K promíchávání vody dochází při vyrovnávání rozdílů mezi vrstvami s různou teplotou a hmotností, příležitostně také aktivitou vodních živočichů. Vlnění je způsobené obvykle větrem, místně také například lodní dopravou. Zasahuje do různé hloubky a ovlivňuje cirkulaci látek rozpuštěných a rozptýlených ve vodě.
Vodní živočichové snášejí kolísání hydrostatického tlaku v rozmezí 100-500 kp. Např. někteří sumýši se vyskytuj! až do hloubky 9 000 m, mnohé planktonní druhy korýšů migrují vertikálně v rozsahu několika set metrů, vorvaň (Physeter macrocephalus) se potápí do hloubky až 1 000 m a překonává tak rozdíl tlaku 100 kp. Ohoř říční (Ánguilla anguilla) se tře v Sargasovém moři v hloubkách 150 600 m při tlaku 15 60 kp. Takový tlak lze v umělých podmínkách obtížně dosáhnout, což působí potíže při jeho výtěru v rybích líhních. Do značných hloubek pronikají
1 baktérie rodu Bacillus. Extrémně vysoké hodnoty hydrostatického tlaku vyžadují specializované tzv. barofUní baktérie známé z hloubek kolem 10 000 m.
Živočichové obývající vodní prostředí se nazývají hydrobionti, rostliny hydro-fyty. Hydrofyty je možno dále rozdělit na druhy subrnerzní, natantní a emerzní.
3.6.  PROSTREDÍ - KOMPLEX FAKTORU
49
Obr. 21 Nápadným hydro-fytem je také mizející vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
Subrnerzní druhy rostlin mají ponořené asimilační orgány a buď se vznášejí, nebo jsou uchyceny kořeny na dně. Listy natantních druhů vzplývají na hladině a jejich povrchová morfologie (kutikula, průduchy) i fotosyntéza jsou již blízké terestrickým druhům. Emerzní rostliny mají asimilační orgány nad vodní hladinou. Některé druhy rostlin mohou mít listy dvou nebo dokonce tří různých typů.
K submerzním druhům rostlin patří například stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum), rdest kadeřavý (Potamogeton erispus) a růžkatec ponořený (Ceratophyllum. demersum). Vzplý-vavé listy mají leknín bílý {Nymphaea alba), stulík žlutý (Nuphar hdeum) a rdest vzplývavý {Potamogeton natans). Emerzními druhy jsou například rákos obecný {Phragmites australis), orobinec širokolistý (Typha latifolia), kosatec žlutý {Iris pseudacorus) a vachta trojlistá {Menyanthes trifoliata, obr. 21). Subrnerzní i vzplývavé listy vytváří například lakušník vodní {Ba-trachium aquatile).
3.6.4 Půda
Půda (pedosféra) představuje nejsvrchnější vrstvu zemské kůry. Chemické a fyzikální vlastnosti půdy jsou dány působením matečné horniny, klimatu, organismů a zásahy člověka do půdotvorného procesu různými způsoby využívání a úpravy půd. Půdu tvoří abiotická a biotická složka. Součástí abiotické složky jsou minerální látky a organická hmota. Minerální látky se uvolňují při zvetrávaní hornin a jsou také konečným produktem dekompozice organické hmoty. Organická hmota je tvořena odumřelými zbytky rostlin, živočichů a mikroorganismů v různém stupni rozkladu a humusem (tj. huminovými kyselinami, fulvokyselinami a hu-miny). Humus vzniká činností dekompozitorů a biochemickými pochody v procesu označovaném jako humifikacc. Součástí biotické složky půdy jsou edafon a kořenové systémy rostlin. Význam kořenových systémů spočívá ve zvyšování