Studijní materiál do předmětu Latina pro historiky, zpracovala Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D.
STŘEDOVĚKÁ LATINA - Latinitas medii (a)evi
(základní poznámky k četbě textů)
– latina od konce římské říše až (přibližně) do humanismu nebo úžeji od doby karolinské
reformace (cca. 800) do humanismu
– počátky tohoto jazyka – poslední léta západořímské říše – latina lidovým jazykem (sermo
vulgaris) v mnoha krajích mimo Itálii, značné zjednodušování jazyka (viz níže)
– prosazování nové lidové (vulgární) či začínající středověké latiny – v některých dílech sv.
Augustina („lidový způsob mluvy“), v celém díle poutnice do Svaté země Egerie (Itinerarium
Egeriae)
– středověká latina reformována v době Karla Velikého (tzv. karolinská renesance)
– středověká latina v mnohých aspektech ovlivněna národními jazyky a liší se tedy částečně
kraj od kraje, především v lexiku
NEJČASTĚJŠÍ ODCHYLKY STŘEDOVĚKÉ LATINY
OD KLASICKÉ LATINY
Pravopis (ortografie)
- velmi nejednotný, často se přizpůsobuje výslovnosti:
- dvojhláska ae, oe = e a naopak // feminae = femine / aecclesia = ecclesia
- vzájemná záměna i/y // virgo = vyrgo / martyr = martir
- ti = ci // amicitia = amicicia / totius = tocius
- h se nevyslovovalo, v písmu
mizí nebo se objevuje nepatřičně // Boemia, caritas, Cristus, teologia
- h uprostřed slov = ch // mihi = michi / nihil = nichil
- vzájemná záměna ph/f // philosophus = filosofus
- vzájemná záměna qu/c // sequuntur = secuntur / quottidie / cottidie
- vzájemná záměna w / v / u // lingua = lingwa / ewangelium =
euangelium
- g před e, i se vyslovovalo i psalo j // maiestas = majestas
- skupina souhlásek mn, ms = mpn, mps // hiems = hiemps, solemnis = solempnis
- zjednodušení zdvojených souhlásek // littera = litera
- zdvojování jednoduchých souhlásek // apostolus = appostolus
Studijní materiál do předmětu Latina pro historiky, zpracovala Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D.
Tvarosloví (morfologie)
- v deklinacích dochází ke změnám rodu // vinum = vinus
- splývání zájmena is / hic
- prosazování předložkových pádů –
hlavně předložka super // veritas super omnia vincit
- v konjugaci se nedbá na deponentnost / nedeponentnost, šíří se infnitiv fore místo
esse, mění se konjugace některých sloves
Syntax
- vazby akuzativu s infinitivem = po slovesech dicendi jsou nahrazovány vedlejší větou
se spojkou quod, quia, quoniam
- ve větách s cum temporale se cum nahrazuje spojkou quando
- užití slovesných způsobů (indikativy, konjunktivy) nebývá závazné normativně
Slovní druhy
- zájmeno zvratné suus, se - používá se místo osobních zájmen a přivlastňovacích
jiných (Např. Boleslaus et suus frater Venceslaus).
- zájmena ukazovací oslabují svůj význam, prosazuje se zájmeno ipse ve významu
všech ostatních původních ukazovacích zájmen
- místo zájmen ukazovacích se užívá tvaru participií – dictus, praedictus,
supradictus
Slovní zásoba
- slova nabývají nového významu v souladu s měnící se realitou: comes – hrabě, dux –
vévoda, princeps – kníže, miles – rytíř, castrum – hrad, civitas – město, servus –
nevolník
- přejímají se slova z cizích jazyků, zvláště z řečtiny: angelus, biblia, diabolus, papa,
presbyter, monasterium – dále z hebrejštiny: satanas, abbas, sabbatum
- výrazy z vulgární latiny vytlačují klasickou slovní zásobu: testa / caput, caballus /
equus, casa / domus, manducare / edere, toti / omnes
A jako bonus ...
Všeobecná deklarace lidských práv
Latinsky: Omnes homines dignitate et iure liberi et pares nascuntur. Rationis et conscientiae
participes sunt, quibus inter se concordiae studio est agendum.
Česky: Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni
rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
Studijní materiál do předmětu Latina pro historiky, zpracovala Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D.