EOOZVHV'dd
MflMlO'dVXJALSl3LVaVTXVN
3ZV2IdAVAOWXV.LIZX%INII
1.1. Obecne zasady
Ceske chemicke nazvoslovi (nomenklatura) je podvojne, nazvy velke vEtSiny
anorganickqch slouCenin jsou sloieny z podstatneho a piidavneho jmkna. Podstatne jmeno
udava druh slouCeniny a je odvozeno od elektronegativnEjSi Casti slouCeniny. Piidavne jmeno
charakterizuje elektropozitivni Cast slouCeniny a ma zakonCeni vyjadiujici jeji oxidaCni Cislo
(viz 1.2.). Nazev elektronegativni Casti (aniontu) je uvadEn pied nazvem sloiky pozitivni kationtu
(napf. chlorid sodny, siran draselnq). Ve vzorci naopak piedchazi elektropozitivni East
elektronegativni (NaC1, &SO4 apod).
Je-li elektronegativni Cast tvoiena atomy jedineho prvku, tvoii se jeji nazev piipojenim
koncovky id (napi. oxid, bromid, hydrid). Je-li elektronegativni Cast tvoiena atomy vice nei
jednoho prvku, lze atom jednoho z tEchto prvkfi oznaCit jako zakladni (centralni). Nazev
elektronegativni Casti se pak vytvoii ze zakladu nhzvu centralniho atomu a zakonceni podle
piisluSn6ho oxidaCniho Cisla (napi. chlornan, dusiCnan, viz 1.2.,TAB.l.). Pro viceatomove
skupiny je moino pouiivat nazvoslovnych pravidel platnych pro koordinaeni slouCeniny
(viz.1.14).
K upIesnEni poCtu atomfi, atomovfch skupin, iontfi Ci ligandfi pou2ivame v nazvu iecke
jednoduche Cislovkove piedpony, v piipadE sloiitEjSich iontfi Ei ligandii, kde by mohlo dojit
k nejednoznacnosti, d a v h e pIednost nasobnym Cislovkovfm piedponam.
Cislovkovepiedpony jednoduche:
Pfedpona
mono
di
tri
tetra
penta
hexa
hepta
okta
ennea, nona
deka
Pfedpona
hendeka, undeka
dodeka
nonadeka
ikosa
henikosa
dokosa
trikosa
nonakosa
triakonta
hentriakonta
~islovkovkpfedpony nasobnk:
Pfedpona
bis
tris
tetrakis
pentakis
hexakis
heptakis
oktakis /
U polymernich slouEenin lze v nizvu vyjidfit stupeii polymerizace pi'idavnfm jmknem,
kterk je sloieno z pfislugnk Cislovky a koncovky -merni.
PHltlady:
vzorec ncizev
N2°4 oxid dusiCitjr dimerni
(SO,), oxid sirovj7polymerni
A12Cl, chlorid hlinitjr dimerni
1.2. OxidaEni Eislo
OxidaCni Eislo prvku je zikladnim pojmem, na nCmi je vybudovino nimoslovi
anorganicki:chemie.
OxidaCni Eislo prvku v jakkmkoliv chemickkm stavu je elektrickjr niboj, k t e j by by1
pHtomen na atomu prvku, kdyby elektrony v kaidC vazbE z tohoto atomu vychizejici nileiely
elektronegativnCjgimu partneru. Z definice vyplfvi, i e atomy v zakladnim stavu (napf. Fe)
a ve stejnojadernych molekulach (Cl,, P4) maji oxidacni Eislo rovno nule. SouEet oxidacnich
Cisel prvkB vynasobenych poEtem jejich atom6 v molekule je roven nule a v pi-ipadi: iontu
odpovidijeho naboji. Pfi urCovhni oxidaEnich Eisel mseme vyuiit i dalSich pravidel:
1) Vodik ma ve slouCeninC oxidaEni Eislo I s .ijjimkou hydrid6 kovii a hydrido-slouEenin
2) Kyslik ma oxidaEni Eislo -11s vyjimkou peroxid6, peroxoslouCenin a slouEenin s fluo-
rem
3) Fluor ma vidy oxidaCni Cislo -I
4) Kovy maji ve slouEeninach jen kladnh oxidaEni Eisla s Mimkou nEkteGch
komplexnich slouCenin
5) Maximalni kladnk oxidaEni Cislo prvku nemfiie bfl vyEi nei je Cislo skupiny
periodickk soustavy, do kterk je zafazen s vjjimkou nzktej c h pfechodnjrch kovii (Cu, Ag,
Au).
OxidaEni Eislo tak jak bylo zavedeno, je pojem formalni a v rnnoha piipadech
zc.xlpovidaskuteEnt elektronovt konfiguraci v molekule. Potiie s urEovhnim oxidaEniho Eisla
~ h o unastat v tech piipadech, jsou-li ve slouEeninE vazhny prvky se stejnou hodnotou
f.:hronegativity, nap?. u NCl,. V tako*ch piipadech rozhoduje o hodnote oxidaEniho Eisla
T-:huchemicke chovani slouEeniny.
K oznaEeni oxidaEnich Cisel prvkb pouiivhme iimsljch Cislic (u zapornych s uvedenim
=mCnka p?ed Cislici). V Eeskem anorganickern nazvoslovi vyjadiujeme oxidaEni Eisla
7:noci obecne platnjrch zakonceni - viz TAB.1.
V pfipade zaporntho oxidaEniho Cisla prvku pouiivame u aniontb zakonEeni -id bez
hledu najeho velikost.
U velkt skupiny nevalencnich a nestechiometrickych slouEenin (nap?. boridb, karbidb,
ilicidb, nitridb, binhich slouCenin prvkb 3. a 5. hl. podskupiny apod.) nelze valenEnich kon:ovek
pouiit. V nazvu proto uvadime elektropozitivni sloiku v genitivu a poEet atomb tthoi
xvku vyjadfujeme Eislovkovou piedponou.
?fiklady:
vzorec nazev
Ti3B, tetraborid trititanu
Fe3C karbid triieleza
Cu5Si silicid pentamedi
MnbN, pentanitrid hexamanganu
1.3. Nazvy iontB
Naboje iontii se na rozdi'l od oxidaCnich Cisel vyjadfuji arabskpmi Cislicemi s uvedenim
znamenka za Cislici. Pro nazvy kationtG plati:
Jednoatomove kationty maji nazvy tvofenk od nazw prvku se zakonCenim pouiivanym
u oxidaCnich Cisel napf.:
K+ kation draseln? Ga3+ kation gallit9
Ca2+ kation vapenaq Ce4+ kation ceritiiq
~iceatomovekationty odvozenk adici protonii maji zakonCeni -onium neb0 -ium napf.:
pH4+ fosfonium N2H,+ hydrazinium
H30+ oxonium NH4+ amonium
Pouze amonium a jeho derivaty maji v podvojnjih nazvech slouCenin zakonCeni -nj,
ostatnijsou vidy v genitivu.
NhC1 chlorid amonny (N2H5)C1 chlorid hydrazinia
[N(CH3),]Br bromid (H30)C104 chloristan oxonia
tetramethylamonn9
Pro viceatomove kationty, ktere jsou odvozeny z jednoatomovjrch kationtfi adici jin9ch
iontii neb0 neutrklnich molekul, pouiivhe nazvoslovi koordinaCnich slouCenin(viz.1.14).
Nkvy aniontb:
Nazvy jednoatomovjrch aniontiimaji zakonCeni -id:
anion anion anion
H- hydridovjr 02- oxidovjr N3- nitridotj
D- deuteridovjr S2- sulfidoxj P3- f o s f i d o ~
F- fluoridovjr Se2- selenidow As3- arsenidovjr
C1- chloridotj Te2- telluridow Sb3- antimonido\j
Br- bromido\j C4- karbidovjr
I- jodidovjr B3- boridotj
ZakonCeni -id maji i ntikterk viceatomove anionty:
anion anion
OH- hydroxidovjr HF,- hydrogendifluoridovjr
0 2 2 - peroxido\j N3- azidovjr
0,- hyperoxidovjr NH2- amidovjr
(superoxidovjr)
0,- ozonidovjr NH2- irnidow
S22- disulfido* CN- kyanido*
S,2- polysulfido* SCN- thiokyanatano* (rhodanido*)
13- trijodido* C22- acetylido*
Nizly aniontfi odvozenych od kyslikatych kyselin maji zakonEeni podle oxidaEniho Eisla
centralniho atomu. Napi.:
anion anion
NO2- dusitanovjr fosforeEnano9
C10,- chlore6nanoe siranoe
Xe064- xenoniEelano* C032- uhli6itanoe
1.4. Niizvoslovi oxidii
Nkev kaideho oxidu se sklada podle shora uvedenkho obecneho principu z podstatnkho
jmena oxid a piidavniho jmkna s valenEni piiponou. Kyslik ma v oxidech vidy oxidaEni Eislo
-II,oxidaEni Eislo elektropozitivni sloiky urEuje valenEni pEiponu - viz TA13.2.
TA13.2.
Chceme-li odvodit vzorec oxidu, jehoi nkev znime, mGieme se iidit podle valenEni
koncovky oxidu a zaladit dany oxid do obecneho vzorce v TAB.2. Vzorec mtieme take
odvodit, nap?. pro oxid hlinity, takto:
1)Podle valenEni pfipony piidavnehojmena ur6ime oxidaEni Eislo kationtu
(-it$, valenEni pfipona pro oxidaEni Eislo 111)
2) NapiSeme vedle sebe symbol daniho prvku a kysliku a vpravo nahoie vyznaEime
oxidaEni Eislo:
A1 0 -II
prvku (M)
I
OxidaEni stupeii Obecny Piipona piidavniho
vzorec oxidu
M,O
Piiklad
jmena
-nf oxid draselny
3) PoCet atomii ve vzorci se Eiseln6 rovna oxidaCnimu stupni druhCho prvku a naopak,
vzorec oxidu hlinitChoje tedy
Pro licha oxidaEni Cisla plati postup tak, jak by1 uveden, pro suda oxidaCni Cisla ziskanC
stechiometrickCfaktoryjeStE kritime dvEma, nap?. pro oxid uhliCiq
C ~ O - * ,tedy C204,po vykraceni CO,
Potiebujeme-li naopak odvodit nazev slouEeniny dank vzorcem, volime opaCnf postup.
1.5. Podvojnk sloureniny s vodlkem, bezkyslikatk kyseliny
U nEktejch anorganickfch sloucenin pouiivame jednoslovne nkvy. Jsou to:
1) IVEkterC binimi slouCeniny vodiku s nekovy. V nazvu se na prvnim mist6 uvhdi nazev
elektronegativnEjSihoprvku neb0 atomovC skupiny s koncovkou -0a piipojuje se slovo -vodik.
HF fluorovodik
H2S sirovodik
HCN kyanovodik
Chova-li se pfislu5na latka jako kyselina, je tfeba pfipojit koncovku -ova, nap?. kyselina
fluorovodikov~,kyanovodikova apod.
2) Binhrni slouCeniny vodiku s prvky 3, 4, 5 a 6 hlavni podskupiny periodickkho systkmu.
Nazev se tvoii pfipojenim zakonEeni -an ke kmenu neb0 Easti kmene latinskkho nazvu prvku
nap?.:
A1H3 alan Hzs sulfan
SiH, silan H,Se selan
pH, fosfan H2Te tellan
Vfjirnkou jsou nazvy: methan (CH,) a dalSi uhlovodiky, arnoniak (NH,), hydrazin
(N2H4)a voda (H,O) .
HomologickC slouCeniny s vEtSim poCtem atomii zhkladniho prvku maji v nazvu feckou
Ciselnoupfedponu nap?.:
P2H4 difosfan H2Sn polysulfan
H2S2 disulfan Si,H, disilan
3) SlouCeniny, kterC mEeme povaiovat za derivaty binarnich sloueenin vodiku uvedenych
pod ad 2). K up?esnEni substituce pouiivhe Cislovkov6 piedpony. V nektej c h piipadech
milieme pouiit tCi nkev podvojny. Nap?.:
SiH,Cl, dichlorsilan P,I, tetrajoddifosfan
SiC1, tetrachlorsilan (nebo chlorid EemiEiq) S2C1, dichlordisulfan
As(CH,), trimethylarsan
4) Pro podvo-ink slouEeniny vodiku s elektropozitivnEj5imi prvky (I. a 11. hlavni podskupiny)
pouiivame viceslovn~chnazvfi. Tvoii se z podstatnkho jmkna hydrid a piidavnkho jmena
ukonEeneho valenEni piiponou charakterizujici piislu5ny kov. Napi. NaH je hydrid sodny,
CaH, je hydrid vapenav apod.
1.6. Soli bezkyslikatych kyselin
Jejich vzorce lze odvodit niihradou kationtu vodiku v molekule kyseliny piislu5nfi
kationtem (jednoatomovjlm Ei viceatomovfm). Z nejbCinej5ich slouEeninjde o soli halogenovodikovjlch
kyselin, tj. o halogenidy, a o soli kyseliny sirovodikovk, sulfidy.
V halogenidech udava poEet halogenidovjlch iontii (X) v molekule piimo oxidaCni Cislo
zakladniho prvku (M).
Obecn);vzorec
MX
_MX,
MX,
MX4
MX,
MX6
m7
MX,
Pr'iklad
NH4C1
BaF2
PBr,
CCl,
PCl,
wF6
IF7
OsF,
Nazev
chlorid amonny
fluorid barnaty
bromid fosforiq
chlorid uhliEiq
chlorid fosforeEn9
fluorid wolframov$
fluoridjodisv
fluorid osmizely
Podobne se tvoii nazvy kyanidii (soli kyseliny kyanovodikovk, HCN), napi. KCN,
k-yanid draselnq, rhodanidii (soli kyseliny rhodanovodikovk - piesneji thiokyanatk HSCN),
napi. Fe(SCN),, thiokyanatan ieleziq, tki hydroxidii (kde aniontem je hydroxidovjl anion
OH-) napi. Ba(OH), je hydroxid barnaq, hyperoxidfi (0,-) a ozonidii (0,-).
Sulfidy jsou soli odvozenk od kyseliny sirovodikovk H,S, obsahujici siru v oxidaEnim
tisle -11. Jsou to formalni analoga oxidii,jejich vzorce a nkvy se tvoii stejnym zpfisobemjako
oxidy.
Obecn);vzorec PFiklad Nazev
kf,S K2s sulfid draselnf
MS Bas sulfid barnat$
kf,S, sulfid arseniq
MS, GeS, sulfid germaniEiV
M2S, Sb,S5 sulfid antimoniEny
MS3 WS3 sulfid wolframo~
M2S7 Mn2S7 sulfid manganistjr
MS4 OsS, sulfid osmiEely
Podobni:jako nBzvy a vzorce sulfidb se tvo3 takk vzorce peroxidfi (formalnz soli peroxidu
vodiku H20,). Mdieme si je tki pfedstavit jako obdobu oxidd nhhradou kysliku
peroxidovou skupinou 0,2-. OxidaEni Eislo kysliku v peroxidech je -I. Napf. BaO, je tedy
peroxid barnat?.
1.7. Oxokyseliny
Nazvy oxokyselin jsou sloieny z podstatnkho jmCna kyselina a z pfidavnkho jmkna,
kterk podle valenEni p3pony charakterizuje oxidaCni Eislo zaltladniho prvku stejni: jako
u oxidb. Vzorec kyseliny lze odvodit od vzorce oxidu formalni adici molekuly vody. IVapf. pro
odvozeni vzorce kyseliny uhliEitC napigeme vzorec oxidu uhliEitCho a pficteme molekulu
vody:
CO, + H20 -+ H2C03
Podobni: vzorec kyselinyjodiEnk lze odvodit takto:
1205+ H,O -+ 2 HIO,
Pfehled obecnych vzorcb kyselin odvozenych naznaEenjm zpdsobem pro nejjednoduSSi
pfipady (pomzr oxid : voda = 1 : 1)uv8di nasledujici tabulka.
TAB.3.
"Pozn.:
Kyseliny ani od nich odvozenk soli nejsou u tohoto typu znimy
NEkterk prvky tvo3 od tkhoi oxidaEniho Eisla vice typd kyselin a od nich odvozenych
soli. Formalni:jde o ~ z n i :hydratovank oxidy,jak ukazuje nisledujici tabulka. Podle dEvi:jgich
namoslovnych zasad byly tyto kyseliny vztijernni: rozliSoviny pfedponami meta-, meso-,
OxidaCnistupefi
VI
VII
Vm
Koncovka p?idavnkho
-ova
-isti
-iEelB
Obecn.vzorec
H,MO,
HMO,
H,MO,
pyro-, para-, ortho- aj. Pfedpony nemely exaktni qznam, vyjadfovaly pouze pornern$ stupefi
hydratace (meta- nejniigi, ortho- nejvySSi). SouEasne nazvoslovi zpiesfiuje nazvy techto
kyselin piedponou hydrogen-, kterh s pfisluSnou feckou Ciselnou pfedponou vyjadfuje poEet
odStCpiteln$ch atomd vodiku v molekule kyseliny, tj, sytnost kyseliny. Pfedpona mono- pro
jeden vodik se vEtSinou vynechava. K rozliSeni kyselin je moino pouiit take zasad nazvoslovi
koordinacnich slouEenin (viz.1.14). V tomto p?ipadC neuvadime v nkvu poCet odStepiteln$ch
atomti vodiku, ale poEet atomd kysliku v&an$ch na zakladni atom aniontu. Atomy kysliku
oznaCujemepfedponou 0x0- a jejich poCet feckou Eislovkovou pfedponou.
Pr'iklad Nazev Koordinacizi nazev
B203 + H,O -+ 2HB02 kys. hydrogenborita kys.dioxoborita
+ 3H20-+ 2H3B0, kys.trihydrogenborita kys.trioxoborita
SiO, + H20 -+ H2Si03 kys.dihydrogenkfemiCit8 kys.trioxokEemiEita
+ 2H20-+ H4Si04 kys.tetrahydrogenkfemiEit8 kys.tetraoxokEemiCit8
P20, + H20 -+ 2HP03 kys.hydrogenfosforeCna kys.trioxofosforeCna
+ 3H20+ 2H3P04 kys.trihydrogenfosforeEn9 kys.tetraoxofosforeCna
TeO, + H20 + H2Te0, kys.dihydrogentellurova kys.tetraoxotellurova
+ 3H20+ H6Te0, kys.hexahydrogentellurova kys.hexaoxotellurova
Obsahuje-li molekula kyseliny vice atomd tehoi zakladniho prvku ve stejnem oxidaenim
Eisle, mluvime o izopolykyselinach. PoEet atomfi zakladniho prvku vyjadfime v nkvu feckou
Cislovkovou pfedponou. Mdieme udat i poCet odStEpiteln9ch atomti vodiku, opgt pfedponou
hydrogen- s ieckou Eislovkovou pfedponou.
Pr'iklad Nbzev
H2Si20, kys.(dihydrogen)dikEemiEita
H4P207 kys.(tetrahydrogen)difosforeEna
H2S207 kys.(dihydrogen)disirova
H41209 kys.(tetrahydrogen)dijodista
kys.(dihydrogen)tetraborita
H,P30~o kys.Cpentahydrogen)trifosforeCna
Odvozujeme-li nazev kyseliny ze vzorce, musime pfedevSim zjistit oxidaEni Eislo (m)
zikladniho prvku (M). Ten zjistime snadno, nebot' vzhledem k elektroneutralite molekuly
kyseliny obecneho vzorce H,Mym+O, plati:
x.(+l) +y.m +z.(-2) = 0
x, y a z znhme, EeSenim rovnice urEime neznhmou m, tedy hledane oxidaCni Cislo zakladniho
prvku M.
Tak nap?. chceme-li odvodit nkev pro H41,09plati:
4.(+1) +2.m +9.(-2) = 0 ,tedy m = 7
Jod m i oxidaEni Eislo VII, v molekule jsou dva tyto atomy jodu, nizev je tedy kyselina
dijodisti. Nizev rn4lieme d61e zpiesnit udanim poCtu odSt6pitelnych atomii vodiku (kyselina
tetrahydrogendijodisti) neb0 podle zisad nizvoslovi koordicnich sloucenin (kyselina
enneaoxodijodisti).
Odvozeni vzorce kyseliny z nizvu pro jednoduchk piipady bylo jii naznaEeno v ~vodu
tkto kapitoly. Pokud je v nizvu sloiitCj3i molekuly vedle poEtu zikladnich atomii uveden
i poCet atomii vodiku neb0 kysliku, je tfeba nalkzt t a k o ~pomCr molekul vody a pEsluSnkho
oxidu, kterf tgmto poEthm vyhovuje. Tak nap?. chceme odvodit vzorec kyseliny
tetrahydrogendifosforeEn6.Z nazvu vypllvi, i e kyselina obsahuje 4 atomy vodiku a 2 atomy
fosforu (v oxidaEnim stupni V). T b t o pomCnlm vyhovuje rovnice:
P,O, +2 H,O + H4P2O7
Hledany vzorec oxokyselinyje tedy H,P,O,.
1.8. Soli oxokyselin
Podobng jako u soli bezkyslikatjrch kyselin se soli oxokyselin odvozuji nahradou
od3tCpitelnych kationfi vodiku v molekule kyseliny pHsluSn$m kationtem ('jednoatomom Ei
viceatomom).
Nizev soli se skladi z podstatnkho a pfidavnkho jmCna. Aniontovi sloika je vyjidfena
podstatn* jmknem, vytvofenjh z pfidavnkho jmkna dank kyseliny pfidinim koncovky -an.
Vyjimkou je oxidaEni Eislo VI, kde pouiivime podstatnkho jmkna vzniklkho zkricenim
pridavnkhojmkna a koncovky -an. Soli kyseliny sirovkje tedy siran a nikoli sirovan. Podstatnk
jmkno aniontovk sloiky lze tki odvodit z oxidaEniho Eisla zikladniho prvku, jak je uvedeno
v TAB.l. Nizev kationtu soli je tvofen pfidavn* jmCnem, jehoi valenEni koncovka urEuje
oxidatni Cislo kationtu - viz TAB.1.
PEkladyna zakonEeni podstatnkhojmkna soli:
kyselina sbl
chlorni chlornan
boriti boritan
uhliEiti uhliEitan
fosforeEni fosforeEnan
sirovi siran
chloristi chloristan
osmiEeli osmiEelan
Vzorec soli oxokyseliny sestavime zjejiho nazvu takto:
1) Podle podstatnkho jmCna urEime kyselinu, od kterC je sB1 odvozena a napiserne vzorec
kyseliny.
2) Zjistime naboj aniontu vznikleho po odtrieni kationtu (kationtii) vodiku z molekuly
kyseliny.
3) NapiSeme vedle sebe kation a anion (v tomto pofadi) i s niboji (ntiboj kationtu je din valenEni
piiponou). Doplnime stechiometrickk faktory. PoEet kationtii v molekule je dhn poEtem
zapornjrch nhbojb aniontii a naopak poEet aniontb je urEen poEtem kladnjrch nkbojb kationtu.
Pfitom plati ziisada, i e pomgr anionfi a kationtb musi b p vyjidfen nejjednoduSSim zpbsobem.
Pfiklady:
Nbzev Vzorec Nbzev Vzorec
FosforeEnan draselnjr K3P04 Chloristan lithnjr LiC10,
ChloreEnanbarnatjr Ba(C103), Chroman bamatjr BaCrO,
DusiEnan thoricitjr Th(N03), DifosforeEnan vkpenaty Ca2P20,
Siran hlinitjr A12(S04)3 Jodistan draselnjr K1°4
Dusitan amonnjr NH4N02
Pi? odvozeni nhzvu soli oxokyseliny z jejiho vzorce je tleba si nejprve uv2domit
oxidaEni Eislo kationtu (Me) podle postaveni dankho prvku v periodickkm systkmu. OxidaEni
Eislo zkkladniho prvku aniontu (M) zjistime stejn- zpBsobem jako u kyselin. Pro sb1
obecnkho vzorce ~ e ~ ~ + ( h l ~ ~ + ~ ~ ) ~ieSenim rovnice:
x.n +(y.asa +z.(-2)).j = 0 pro neznirnou m.
Jako pliklad odvodime nazev pro Ba(ClO,),:
1.(+2)+1l.m +4.(-2):.2 = 0 m = 7
Chlor mii tedy oxidaEni Eislo VII, tomu odpovidh pi-ipona -istan, baryum je v oxidaEnim
Eisle a,tomu odpovidi 2akonEeni -natj5 tedy chloristan barnatjr.
Pfiklady:
vzorec nbzev
Li3P04 fosforeEnanlithnjr
Ca(N03)2 dusiCnan viipenatjr
NH4C103 chloreEnan amonnjr
A12(S04), siran hlinitjr
Mg(MnO,), manganistan hoi-eEnatJi
','vicesytnjrch kyselin postupnou nhhradou odSt2pitelnjrch kationtii vodiku jinjlni kationty lze
xivodit hdu soli, obsahujicich nesubstituovank atomy vodiku. V nazvech t a k o ~ c hsoli
:lznaEujeme nesubstituovank atomy vodiku pfedponou hydrogen- a jejich poEet i-eckou Eislovkovou
pfedponou. Atomy vodiku, kterk nelze nahradit kationtem, se v nazvu neuvad2ji.
X tipi-esn&ninhzvu mbieme oznaEit Cislovkovou pi-edponou i poCet ostatnich kationtb. Postup
;3odvozov6ni vzorcb a nizvii t2chto latek zbstiivi stejnjrjako u ostatnich oxokyselin.
Napf .:
vzorec
Ca (HC03)2
N+H,IO,
Na3H210,
K2HP04
MgH2As2O7
K2HE-'03
NaH2P02
nctzev
hydrogenuhliEitan vapenaty
trihydrogenjodistan (di)sodnjr
dihydrogenjodistan (tri)sodny
hydrogenfosforeEnan (di)draselny
dihydrogendiarseniCnanhofeEnaty
fosforitan draselny
fosfornan sodnjr
1.9. FunkEni derivaty oxokyselin
F-dEni derivaty oxokyselinjsou slouEeniny formalng odvozene od kyselin nahradou
skupin -OH, neb0 atomd kysliku jinjrlni skupinami.
Peroxo/&seliny
PEiponoupero,xo- pfipojenou k nhzvu oxokyseliny vyznacujeme zimenu -0- v molekule
za skupinu -0-0-.
Biiklady:
Vzorec Nazev Vzorec Nazev
H2S05 kys.peroxosirova H2S208 kys.peroxodisirovA
H3P05 kys.peroxofosforeEna H4P20, kys.peroxodifosforeEnB
H,C04 kys.peroxouhliEit~ mo4 kys.peroxodusiEn8
Thiokyseliny
Kyseliny odvozene od oxokyselii~ zamenou kysliku sirou naevame souhmn6
thiolojseliny. Nazvy tvofirne pfipojenim pfedpony thio- k nhvu piislu5ne kyseliny. PoEet
atomd kysliku se obvykle vynechava Je-li v molekule nzhrazeno vice kyslikoj7ch atomd
sirou, vyznaEimejejich poEet feckou Cislovkovou piedponou.
Pfiklady:
Vzorec Nctzev Vzorec Nazev
H2S203 kys.thiosirov8 H3AsS3 kys.trithioarsenit8
H2S202 kys.thiosifiCit8 H3AsS4 kys.tetrathioarseniEnB
HSCN kys.thiokyanata kys.trithiouhliCita
H3P02Sz kys.dithiofosforeEnA
Podobniijako pi-edpony thio- mfiieme v analogickjrchpfipadech pouiit piedpony selenoneb0
telluro- pro derivity odvozenC substituci atomu kysliku za selen resp. tellur.
1.9.2. Derivaty vzniklk substituci -OH skupiny
HydroxylovC skupiny v molekulich oxokyselin mohou b$t nahrazeny jinmi funkhimi
skupinami, nap?. halogeriidov@i skupinami, skupinou -NH2, dv5 skupiny -OH jednou
skupinou =NH neb0 ti? skupiny -OH jednou skupinou EN. Pokud nejsou nahrazeny viechny
skupiny -OH a litka &stivi kyselinou, tvoPi se jeji nizev podle pravidel koordinazniho
nazvoslovi (viz 1.14.),tzn. v pPidavnCm jmCnu nizvu kyselinyje Peckmi pfedponami oznaCen
poEet a druh atomfi Ei skupin vizanych na zikladni (centralni) atom aniontu. JednotlivC
skupiny (ligandy)jsou v nazvu oddglenypomlEkou.
Jistou vfiimku tvoPi atomy kysliku, kterC je moino v nizvu vynechavat (to je pravidlem
u arnido-, imido- a nitrido- kyselin).
Pro shora uvedenC substituenty pouiivime tEchto pfedpon:
substituent ykdpona substituent p?edpona
-F fluoro- -NH2 amido-C1
chloro- =NH imido-Rr
bromo- =N nitrido-I
jodo-
Pfiklady:
Three Nazev
YH2S03H kys.amidosirovi
SH(SO3H), kys.imido-bis(sirovi)
X(S03H), kys.nitrido-tris(sirov8)
HSC10, kys.chloro-trioxosirovi (chlorosirovi)
wF202 kys.difluoro-dioxofosforeCna(difluorofosforeEna)
~ p l n o unihradou hydroxylovjrch skupin v molekule kyseliny jinj.mi skupinami
xlvozujeme slouCeniny, kterC jii nemaji oditgpitelnjr vodik. Nizvy tgchto slouEenin obsahuji
ud' podstatnk jmCno fomilniho susbtituentu kyseliny (fluorid, chlorid, bromid, jodid, amid
:pod.) a nizev kyseliny v genitivu (napi. S02C12je chlorid kyseliny sirovk) neb0 se v nich
,p:atfiuje nazvoslovi charakteristickjrch atomovjrch skupin obsahujicich kyslik. Tyto skupiny
zlaji zakonEeni -yl. Pfi tvofeni n i d slouEenin pouiivime n i z d atomovjrch skupin
genitivu. Podstatnjrm jmknem je opct fomalni substituent kyseliny. Jeho poEet je v p?ipadE
~otiebyvyznaCen Peckou Eislovkovou pkdponou. Maji-li atomovi: skupiny stejnCho sloieni
.-2zny naboj, Izejej vyznaEit v zivorce.
. .
Plehled nejbEinEjSich neutrhlnich a e l e k t r ~ p o z i t i i ~ ~ ~~:cz.s?l-chsb~pins uvedenim
jejich nhboje:
Atomova skupina Ndzev Atomovd skz!pi~ti; -'..-7z-c
. - .
CO karbonyl so, - 7 - ; -.-,.;>!LlL'- NO
nitrosyl Cr02 cir2z
. ~
NO2 nitryl UO, 1 p r . ; ; $, : - ! :-+:-l1 ?-'!2 &.--, L . 8 - ,- .
SO thionyl VO yzz3d!-; ;- ~ f j ~ .i :-'j: . .
PO I0sfeq-l
Pfiklady:
7 , - Vzorec
Nazev Yzorec ,./I-<-. ,
_ LC- - COC1,
chlorid karbonylu so,c12 d;cy;27;is7L;eiF;z
NOHSO, hydrogensiran nitrosylu Cr02Fl &fi'iuonbr2z:2Elz.;i-lu
..
SOC1, dichlorid thionylu U02@iH2)~ ~ l a ~ ~ i s;--ZC~~-_E
I .lo. PodvojnC, potrojn6 atd. soli, sm'iene soli
r ' . . , .
Jsou to slouCeniny, kterC obsahuji v molekule pi5 spoletnsn ~2::~:~12rnrzne anionty,
neb0 naopak nCiznC kationty vhzanC na stejnq anion.
7 ,
TvoFeni nhzvd podvojnych a smisenych soli se obecn5 =-;a:-:il~;. meden~jmi
v kap.1.1.
1.PO.B. Kationty
...
, \ :;Aou vodikuVe vzorcich podvojnych a smiSenych soli se jednotiive kaii~n?.s T-7ifl..uvhd5ji
v pofadi rostoucich oxidaEnich Cisel kationfi, pfi stcjnirn osida2zim Cisle i- abecednim
pcladi symbolfi prvkfi. ViceatornovC kationty (napi.amomj-:) sse us-ideji pcs.lsdni i-e sLxpinE
k a t i o n ~stejnkho oxidaEniho Cisla.
V nhzvech se nhzvy kationfi oddeluji pornlCkou a vSechy h;rom? pos!edniho maji za
valenEni pfiponou koncovku -0-.V nkzvech soli je pofadi kationG stcjnk jako ire vzorcich.
PoCet kationtfi stejnkho dnthu je upfesnen feckou Cislovkos~oupfedponou u nazw danCho
kationtu.
Pfiklady:
Vzorec Nazev
m g F 3 fluorid draselno-holeEnatjr
NaT1(N03), dusiEnan sodno-thaliny
KNaCO, uhliCitan draselno-sodny
Na2Mg(C03)2 uhliEitan disodno-hofeEnat9
KA1(S04)2 siran draselno-hlinity
NaNH,WPO, hydrogenfosforeCnan sodno-amom9
1.10.2. Anionty
Ve vzorcich i nazvech smiienych, podvojnfch, potrojnych atd. soli se anionty uvadEji
v slbecednim pofadi symbolii prvkii, resp. centralnich atomii anionth. Nazvy jednotliech
anionfi se oddgluji pomlEkou. PoEet aniontfi stejneho druhu je upPesnEn feckou Eislovkovou
pledponou u nazvu dankho aniontu. V pfipadC viceatomoveho aniontu se pouiiva nasobne
feckd Eislovkovd pi-edpony(bis-, tris- apod.), nazev aniontuje v kulate zavorce.
Ve funkci aniontu mohou vystupovat i ionty oxidove neb0 hydroxidovd. Tyto soli b i ~ a j i
oznaEovhy skupinoem nazvem "zasadite soli". Ionty 02-a OH- se ve vzorcich pro odliSeni
od kyslikoech atomii oxokyselin oddEluji kulatjini zhvorkami.
Pffklady:
Vzorec Nazev
Na,ClF(SO,), chlorid-fluorid-bis(siran) hexasodny
Ca,F(P04)3 fluorid-tris(fosfore5nan) pentavapena*
Cu3(C03)2F2 bis(uh1iEitan)-difluorid trimgd'naty
PbClF chlorid-fluorid olovnaq
KMgClSO, chlorid-siran draselno-hofeEnaq
MgCl(0H) chlorid-hydroxid hoi-eEnaQ
BiCl(0) chlorid-oxid bismutiq
PoEet molekul rozpou3Cdla v krystalosolvatech se vyjadfi v nhvu Eislovkovou
pfedponou. Nhev z&ladni slouEeniny uvadime v genitivu.
Pfiklady: .
Vzorec Nazev
BaC12.2H20 dihydrat chloridu barnateho
CaSO,. 112H20 hernihydrat sirmu vapenateho
NaE302.H202 peroxohydrat boritanu sodneho
'Pro krystalohydraty je rnoind pouiivat i nhvii pouiivanfch pro adiEni slouEeniny. Zde
ie v n h w poEet molekul sloiek vyznaEen arabskymi Eisly uvedenymi v zavorce a odddenymi
dvojte~kou.Ve vzorci je poEet molekul sloiek vyznaEen Cisly pied vzorcem kaide sloiky.
Pfiklady:
Vzorec Nhzev
3CdS0,.8H20 siran kademnaty - voda (3:8)
NH3.BF, amoniak - fluorid boriq (1:1)
1.12. Podvojnk oxidy a hydrolid!SlouEeniny,
u nichi neni prokizino, ie v jejich szd,-r;k sxis~iljis-edle kationti
i definovank oxoanionty neb0 hydroxoanionty, je numP ~2.~37-21p d i - o j n i ~ ~ ioxidy neb0
.-. .
hydroxidy. Ve vzorcich a nkzvech se atonly uvBdEji ve stejntimpi?iz;llI-ki'1: podvsjnqch soli.
Pi'iklady:
Vzorec Niizev
CaTiO, trioxid vkpenato-titaniEi~NaNbO,
irioxid sodno-niobiEn9
Ca2A1(OH),.H20 hydrht heptahydroxidu vaptnato-niinitiho
V organokovov~cbslouEeninachje uhlik bezprostiedni;:vazh k aromu jineho prvku nei
vodiku, uhliku, dusiku, kysliku neb0 halogenu. Pfi psani nBzvh se pouiiva tzv. racioniilnich
nhzd prvkti (viz. TAB.11.) a neoznaeuje se oxidaEni Eislo kovu pomoci valenini koncovky.
Boiadi sloiek ve vzorci a nhml je urEeno abecednim poiadim, pi'ii-em2 oznaEeni pro
organickk zbytky a atomy vodiku se uvhdi pPed nhev kovu. Nhzvy aniontos.jich ligandb
formou zakonCeni za nkzev k o ~ .Pfi psani vzorcii se nepouiiva hranatych zivorek.
Pfiklady:
vzorec nrizev
((3v~1)~ methyllithium
(C2H5)4Pb tetraethylplumbium
(CH,MgT), methylmagnesiumjodid
C,H,HgOI-I: fenylhydrargyriurnhydroxid
V nEktex+ch pApadech Ize siouEeniny pojmenovat jako substihEni deriviity podvojnych
slouCenin kovPl s vodikem.
Pfiklad:
(C2H~)4Pb tetraethylplumban
KoordinaEni slouEeninou (Cistici) Eili kornplexem se rozumi molekula Ei ion, v nEmi
jsou k atomu Ei iontu M (centrklnimu atomu) vhziny daKi atomy Ci atornovk skupiny
L (ligandy) tak, i e jejich poEet pi-evyguje oxidatni Eislo atomu M. Atomy p5mo vhzanC na
zentralni atom oznaEujeme jako donorovC a jejich poEet udhvh koordinacni Eislo. Ligand
1-azanjr na centrhlni atom mh bud' jeden donoroe atom, potom ligand oznaEujeme jako
jednovaznjr (monodenthtni), neb0 vice donoroech atomii, potom ligand oznaEujeme jako
dvojvaznjr (bidenthtni), trojvaznjr (tridenthtni) atd. Komplex, v n&mije vicevaznjr ligand vazan
alespofi dv&madonorowi atomy k tkmui centrhlnimu atomu, naz$vhme chelat. Komplex se
dvEma neb0 vice centrhlnimi atomy se naz$vh dvojjadernjr, trojjadernjr, atd. Centralni atomy
ye vicejademkm komplexu jsou navzajen? vhzany bud' plimo vazbou kov-kov nebo
prostfednictvim tzv. mdstkovkho ligandu.
1.14.2.Vzorce a nhzvy jednojadernfch kornplexB - obecnri pravidla
Nazvy
V nizw koordinaEni slouEeniny se stejn&jako u jednoduchjrch slouEenin uvhdi na
prvnim misti:nhzev aniontu (jednoducheho Ei komplexniho), kteq?mh tvar podstatnkhojmCna.
Yhzev kationtu (jednoduchkho Ei komplexniho) mh tvar plidavnkho jmkna. V nazvu jakkkoliv
komplexni Ehstice (kationtovk Ei aniontovk) se udivh nejprve poEet danjrch ligandd (feckou
nebo latinskou Eislovkovou pi-edponou), nhsleduje nizev p5slugnkho ligandu a nazev
centrhlniho atomu,jehoi zakonEenije uri3enojeho oxidaEnim E;IS1em.
Cislovkovk pledpony uiivhme zpravidla jednoduchk. U s1oiiti:jjgich ligandfi, kde miiie
dojit k nejednoznaEnosti, pouiivhme nasobnk Eislovkovk pi-edpony, nazev ligandu je pak
Y kulatk zivorce.
Obsahuje-li komplex vice dmhd ligandd, ty se v nhzm komplexili Eistice i-adi podle
svkho abecedniho poi-adi a oddeluji se navzhjem pomlCkou. PomlEka se drivh pouze mezi
nhzvy ligandd, posledni ligand se od nhzvu centrhlniho atomujii neoddi:luje.
Je-li oxidaEni Eislo centrhlniho atomu rovno nule, je nazev centrhlniho atomu
v nominatiw neb0 genitivu, vidy bez valenEni pfipony. U zhpornjrch oxidaEnich Eisel mh
centrhlni atom koncovku -id.
KoordinaEni slouEenina mdie mit komplexni pouze Cist kationtovou (kationtovp
komplex) neb0 aniontovou (aniontoe komplex), neb0 mdie obsahovat komplexni kation
i anion. Je-li komplexni Eistice bez nhboje (komplexni neelektrolyt), avSak oxidaEni Eislo
centrhlniho atomu je odlignk od nuly, je nazev tvoi-en pi-idavnfm jmenem, jako v pi.ipad&
komplexniho kationtu, pak nisleduje slovo "komplex".
Pokud to vygaduje jednoznaEnost nhzvu, pigeme za nizev komplexni EBstice do kulatk
zhvorky bud' oxidaEni Eislo centrhlniho atomu fimskou Eislici (Stockovo Eislo) neb0 arabskou
Eislici nhboj celk Ehstice (Ewensovo-Bassettovo Eislo).
Vzorce
- . , - .
Ve vzorci koordinaEni slouCeniny, stejni: jako u je5z~.z.x7-;L-;:;lt;cr:ir _ 52 il~-adina
. .
prvnim mist6 oznaCeni kationtu Cjednoduch6ho Ci kcrn$=>~"~-:-r.zs.t;r;~:-.;- cmatenirn
aniontu Cjednoduch6ho Ei komplexniho). Ve vzorci kompl;zr_: ,ST:;.: cxr:l:txi anion,
- ,
komplexni kation, komplexni neelektrolyt) se uvidi na p ~ . - r i ~2 ~ 25-rr.r.s: z.z-irrilniho
. - . . .
atornu. Za nim pak nasleduji vzorce ligandfi v abeced12~?:'?,I. ,,- ZZ--5; ;z.z izmnlexniLA-r
Castice se diva do hranat6 "Wernerovy" zivorky.
Odvozovani vzorcfi koordinaEnich slouEenin z jejich nin% i 7 . ? ~ 3 ~ ' 5-:r:?z:zr? pouze
., <
.-. . . . . . - . 2 ?f2dpon,znalost valenEnich pi-ipon oznaEujicich oxidaEni Eislo cenrczz;. :::rr.:
oznaEujicich ligandy. Vzorec komplexni Eastice je nazvem prdhi~L>-~?T:=T 5 ~!:P;szmirn
- .
poi-adi centralni atom - ligandy), jeji naboj zjistime jako soui-2: ~23.:;-:.??;:: ::::.: \' ni
obsaienjrch. Pro dalgi postup plati stejna pravidlajako ujednoduch3-c.?5.21:.
6.14.3. N;iizvyligand-iia jejich zkratky
a) Aniontovd ligandy.
. ,
3 i c ,.,'j--:2 ;:t:zc nzzevVCtSina Iigandfi nese zhpornjr naboj. Pro jejich pojmeno~~fi- -
.
"aniono". N&vy techto komplexfi jsou zakonCeny pfiponou -0, kterto.; _ l ; l ~ i e : ~ tzz z>zsceny
nebo uplny nkev aaiontu.
Pi-ehlednejdbleiitEjSich aniono ligandb:
Vzorec ion ligand
F- fluorid fluoro
C1- chlorid chloro
Br- bromid ~romo
I- jodid jodo
0 2 - oxid 0x0
QH- hydroxid hydroxo
0,2- peroxid peroxo
H- hydrid hydkdo
S2- sulfid thio
SZ2- disulfid disulfido
MS- hydroge~lsulfid merkapto
CN- kyanid kyano
SCN- thiokyanatan (rhodanid) thiokyanatn (rhodanoi
CH30- methoxid methoxo
CH3S- methanthiolat methanthiolato
SO,2- siran sulfato
S q 2 - sii-iCitan sulfito
thiosirarr
uhliCitan
fosforeEnan
dihj~drogenfosforeCim
fosforitan
fosfornan
dusitan
dusiCnzn
octan
glycinat
oxalat
jantaran
pyruvat
acetamid
thiosulfato
karbonato
fosfato
dihydrogenfosfato
fosfito
hypofosfito
nitro, nitrito
nitrato
acetate
glycinato
oxalato
sukcinato
pynlvato
acztamido
b) Neutralni ligandy
Vfsadni postaveni maji nasledujici 4 elektroneutrhlni ligandy, kterk vyjadiuieme
specialnirni nkvy, nepiierne do kulawch zavorek a jejich poCet vyjadfujeme jednoduchou
;-islovkovoupfedponou.
IJZOY~C ligakzd
H2O aqua
*33 amanin
CO karbonyl
NO nitrosyl
Nazvy ostatnich neutralnich ligandd jsou totoink s nazvy slouEenin a piSi se do kulatfch
zivorek.
V Z O Y ~ C ligand
N2 dinitrogen
'zH4 ethylen
c) Organickk radikaly
Pokud jako ligand vystupuje organicky radika1: napf.feny1 C,H,', methyl CH,", ethinyl
,^?Hm,cyklopentadienyl C5H5" apod., povaF~jese za anion. Nizev ligandu je vSak bez
Zancovky -0.
d) U nEkteIjch ligandfi se pro lepSi pfehlednost vzorc6 pou2ivi jejich zkratek. Zkratky se
7iSi malymi pismeny a davaji se do male kulate zavorky.
ligand zkvatka
pyridin PY
ethylendiamin en
oxalato (H,ox - kyselina St'avelovii) ox
ethylendiamintetraacetato (H,edta - edta
kyselina ethylendimintetraoctova)
Pfiklady na tvofeni nhzvii koordinaenich sloueenin:
Vzorec Nhzev
K2LPtC161 hexachloroplatiEitandraselnp
K3[CoI(CN)5] jodo-pentakyanokobaltitan draselnl;.
Na3[Ag(S,O,),l bis(thi~sulfato)stfibman(3 -) sodny
&[Ni(CN)4] tebrakyanonikltetradraseln::.
Na[B(C6H5)41 tetrafenylboritan sodnp
[co(m3)&1lc12 chlorid pentaammin-chlorokobaltitS;
[Cr (m,),H2OCl]SO, siran tetraammin-aqua-chlorochromiQ
[Cr(H,O),Cl,] [SbCl,] hexachloro~ntimonii.nan
tetrzaqua-dichlorochromiiy
[Pt(m3)2Br21 diamnin-dil?romoplatr,z@-komplex
[CoH(CO),I hydrido-tetrakarboiq-lkobaltny komp!ex
Na[Co(CO)J tetrakarbonyikobaitid(1-) sodny A---=---
neb0 tetrakarbonyikobaltid (-I) sodny ------A
---
[FeClz@y)41 dichloro-tetrakis(pj7ridinjZeleznatY
-A
----=-*kompplex
-------A
--------
--
1.114.4.IzornerieBtoordinaEnichslouEenin ---A
---A
-------------
Izomerie je jev, ktej je v koordinaEni chemii veimi rozsifeny. Mdie k ni dochazet A-g--
mnoha zptisoby, nejdiileiitgjSi typy izomeriijsou dale uvedeny. --
a)
Vazebna izomerie
NEkter6 vicedonorove ligandy se mohou koordinovat rfiznym zptisobem. U nekterjch
ligandtije tat0 skuteenost vyjhdi-eraodliSnyrn nazvem liganda nap?.:
Obecn9 vzorec zpJsob koordinace lkgandu ncizev liga~zdu
M-NO, ligand je vazin pfes N nitro
M-ON0 ligand je vhziin pfes 0 nitlrrto
M-SCN ligand je v8zii1-1pfes S thiokyanato
M-NCS ligand je vaziin pfes N izothiokyanato
U ostatnich piSeme za nizev syrnboly donoroech atomfi a oddclujeme je pomlEkou.
Nap?. u glycinu jsou celkem 4 vazebni. moinosti:
Obec~19vzorec zpGsob koordinace ligandu ligandovJi nrizev
M-OCOCH2NH2 aniontovg iigand je vBzin pi-es O glycinato-Q
M-6)CIOCH2NH, neutrBIni ligandje vrtzhn pi-es 0 (glycin-0)
M-NH2CH2CQOH neutrhini ligandje viziir ples N (glycin-N)
\
NH,-CH, aniontovg ligand je vizin pPes 0 a N glycinato-QJV
f' -
M
3- CQ
5)Ligandovii izornerie
Jestliie se koordinuji izomerni ligandy (shodn? sumzirni, rozdilng strukturni vzorec),
jejich odlignostje pi-irozeni.:vyjhdfena nhzvem ligandu. Napi-.:
M2NCH,CH(ArI12)CE-I, l,2-propandiamin
CH,NHCI-l,CH,NH, N-methylethylendiamin
c) Geomztrickii izomerie
V pWpadE, i e se komplexy 1% sv* geometrickjm uspoi-adanim ligandii v koordinaCni
sfkliz, k upfesncni stmktury pouiivrin~epi-edpony cis, trans, Jac a mer. Pi-edpony piSeme
malj.mi yisneny (kurzivou nebo podtrienz) a oddclujeme je pomlCkou. Na obrazcich jsou
m6zizornEny planhLmi struktw-y slouEenin s koordinaEniin Cislem 4 tqpu [AMA2B2]a koordinaCnim
Cislem 6 typu [MA,B2], u kte@ch se uplatliuje izomerie cis-trierzs. Dale struktury
s koordiilaCnim Cislem 6 typu [MA3B3]a izoineriijac-mer.
cis
cis - [Pt(T\TW3)2C1,]
cis-diamin-dich1orop1atnatgkomplex
trans - [Pt(NH3),C12j
trans-diammin-dichlsroplatnatgkomplex
cis
trans
cis - [Cr(NM,),Cl,]+
cis-tetraammin-dichlorochromit$ kation
trans - [Cr(NH,)4C1,]+
trans-tetraamin-dichlorochromi~kation
d) Ionizaeni izornerie
IonizaCni izomerie spoEiva v rozdilne elektrolyticke disociaci komplexd stejniho
s~mknihovzorce. Dochazi zde k em6n6 lontd mezi koordinatni a iontovou sfisou komplexu.
TLI~OskuteEnost Ize vystihnout vzorci napf.:
bromid pentaammin-sulfatokobaltit$
siran pentaammin-bromokobaltit$
1.14.5. Komplexni slouEeniny s rnistkovfmi ligandy
V nkvu koordinaEni Eastice se mdstkolj ligand oznaEi Peckfm pismenem p, kteri je
oddeleno od nasledujiciho nazvu pomlEkou. Vice mbstltoykh skupin tkhoi druhu
vymaEujeme Eislovkovou piedponou, ktera je oddelena od symbolu mfistku pomlEkou: di-p,
tri-p a pod. Mfistkovi ligandy se uvadeji spolu s ostatnirni v abecednim poiadi, v pPipadE
syrnetrickiho uspoiadhni komplexu vzhledem k mGstku Ize vyuiit nasobnfch piedpon.
PIiklady:
[(NH,), Cr-OH-Cr (TW,), OH] (SO,), siran enneaammin-,u-hydroxo-hydroxodichromitjr
[(NH,), Cr-OH-Cr (hTM,),] CI, chlorid p-hydroxo-bis(pentaammin~hromit$)
4.14.6. VicejaderwCkornplexy s vazbou mezi cermtralnimi atomy
V pPipadE, i e koordinaEni slouEeniny s pPimou vazbou kov-kov jsou synletricke,
pouiivhe v nazvech nasobnfch Eislovkoljch pledpon.
PNklad:
vzorec nazev
[(CO)5Mn-Mn (C0)51 bis(pentakarbony1mangan)
[Br, Re-Re Br4I2- bis(tetrabromorhenitan)(2-)
U iady komplexfi nelze pfesnE specifikovat donorovi atomy, protoie vazby kov-ligand
se uEastni n-elektronoe systim, Liga~dytohoto typu oznaEujeme Peckym pismenem 7
(,,hapto") a indexem infiieme uvest i poEet atomfi, ktej m i se ligand vaie (pj
PPiklady:
Vzorec Nazev
[Ptm3C12(C2H4)I amrnin-dichloro-(~2-ethylen)p1atnatfksmnplex
CCr(C6H6)21 his(@-benzen)chrom
1..14.8.Heteropolykyseliny a jejicltn soli
Nazvoslovi koordinaEnich slouCenin Ize pouiit i pro slouCeniny se sloZitEj8imi anionty,
ve kte@ch jsou na centrrilni heteroatomy (B, Si, P, As, Te, Ce, Ti, Sn) v8zhny oktaedrickd
skupiny WO, a MOO,.
Pfiklady:
Vzorec Ndzev
Na3[ ~ ( W ~ O I O ) , ~ tetrakis(triwo1framatojfosforeCnan sodng
H ~ [ S ~ @ ~ ~ ~ O I I I ) ~ Ikyselina tetrakis(trimolybdato)k?emiEita
Heteropolyanionty Ize vyjhdfit i sumhimi vzorci. Nazvy sloiek se pak ervhdiiji
v abecednimpofadi a oddCluji pomlEkami.
Pfiklady:
Vzorec Nhzev
Wa3[Pw12040] fosforeEnano-dodekawolframantrisodny
H,[Si1\1I0,,0,~] kyselina tetrahydrogeakfemiEitano-dodekamolybdenova
PfiMad 1.1. Napi8te nazvy nebo vzorce niie uvedenych slouEenin, pfipadne iontti:
HF
HCN
HOCN
oxid boriv
oxid thalny
oxid uhliEity
oxid olovnatgi
oxid dusiEitgi dimerni
oxid rheniovlj
oxid diolovnato-oloviEit9
trikarbondioxid
peroxid lithny
superoxid draselny
ozonid cesny
hyperoxid vapenaty
hydrogenperoxid lith9
chlorovodik
kyselina isokyanath
kyanovodik
diarsan
geman
polysulfan
dikyan
hexachlordisilan
tetrachlordifosfan
CCl,
WCl,
XeF,
C1F
Fe(HS),
KHTe
FeS,
CSeS
CaQWF2?2
Pb(N3)2
NaN,
Ca(M212
A g m 2
CaWd
A12C3
CaCN,
CaC,
cu2c2
s i c
V,Si
Ca2Si
BN
CrN
A14C3
hydrid sodnf
hydrid vapenat$
fluorid bama*
chlorid hlini@
jodid stfibmnf
fluorid oloviCiij
fluorid xenonae
fluorid brolnitf
sulfid mangana@
hydrogenselenidvapenatf
hydrogendisulfid sodny
trisulfid ~iapenatp
trijodid draselnf
sulfid klhlitity
dikromid - dichlcprid germaniCity
hydrogendifluorid amonny
azid arnonnf
azid sodny
azid rtut'naty
azid hydrminia
m i d barnat$
amid EerniEit-jr
h i d strontnatq
kyanid vapenatf
acetylid zinetnatf
karbid berylnatf
dikarbid trichromu
karbid tetraboru
silicid disodikil
nitrid vapena*
triaaitrid diwoIframu
hydroxid mgd'naq
hydroxid 2eleznat)i
hydroxid anomf
hydroxid zirkoniEitji
hydroxid horitf
kyselina monohydrogenboritiipnlymerni
kyselina fluoma
kyselina fosforna
kyselina broma
kyselina selenieita
kyselina trihydrogenarseniEna
"(fOFSkH)
'O~S~H
LZP
OdH
Szz OdH
S,zz 3SH
5Z01
0%H
ZZC
ONH
O~H'~OM'H
fosforeEnandraselno-chaw
hydrogentrikferniEitan sodno-divapenav
uhliCitan vapenato-hoi-eEna@
hexahydrat chloridu draselno-hoieCnatCho
bromid-chlorid karbonylu
&lieitan-tris(hydrogenuh1iEi tan) pentasodnjr
dusienan-tetrahydroxid tricinatjr
oxid-fosforetnan draselno-ciniCitjr
fluorid-oxid lanthanitjr
oxid-hydroxid hlinitjr
difluorid-oxid xenonieity
tetraoxid hoPeEnato-dihliniqtetraoxid
nikelnato-diie1ezitJ;trioxid
mgd'nato-zirkonicitjr
chlorid hlinity-ethanol(1:4)
fluorid xenonovf-fluorid bority(1:1)
ethylkadmiumbromid
diethylgermaniumbromid
trimethylaluminium
hexafenyldialuminium
kation ceriCitJ;ion
hydrazinia (1+)
arsonium
jodinium
anion hydrogensulfidovf
anion chloritanovj
anion dusitanovf
anion thiosiranovf
anion pentaboritanovf(1-)
anionjodistanovf(3-)
anion dihydrogenjodistano.ij(3 -)
mion selenosiranovf
anion thiosiranovf
anion tetrathionanovf
anion hydrogenfosfororitanovy
anion nitridox@
&etr&is(thiokyanato)rtut'natanzineCnat9
hexahydroxociniCitan draselnjr
tetranitratoboritan(1-) sodny
diaqua-tetrahydroxohlinitan sodnjr
. .
trichloro-(?TE>-~;T:~?:~=a~an(i-) draselnf
h e x a f l u o r ~ ~ ~ , - s ~ + ~ : ~~cos~-!l- a
q u a - p e n ~ a c ~ c ~ ~ i - x ~ l d i t a ~spdn?
. .tetranii;rarozj2~j:L2-c;?,
. " . * .
di : * ---= '-.-.--.-.,
~ - : i ~ i ~ ~ > ~ ,_~:~-~c'5~-&?aio!c~bomitan
amonns.
.
p e n t a k a f ~ o n ~ . ~ ~ ~ < ~ ~- ssdri-,.
disu!fidG-;Loz12<1z, 1-: &zs=in<.
. . .tetrakErt)S!m7-'>.-,I- -;r ?,- - ; - -J-1.'.
* a . A . . L - - . . - - - >:-*LA:
chlori,j ;-:>. z - q . --....-,-1 -- 1
cL,.,.,L.,,- ..l..L L: _:;a oaltnat3
. . . .&lorid p=tr7=-r-s--+.-.a'--. snaiokobaltiq
chlorid 1)2-~iar,r~n-~jn-,dL?i~r~z?n)ruthenatf(2+)
. . . bromid
pe~~~r"Li~~~-y:::~;.3i>a~ti~'~
chlorid p 2 ~ ~ a - ~ r i q -~;7i~d<~:omi~.
,
bromid : e t ; ~ q ~ e - ~ i ; ~ J , : : r : ~ ~ ~ ~ ~ ~ - 1 t y
hydrosid .I-;.-,----:=T-~A - 7 7
. ,
L ~ L i ~ - L i : A A -- + ~ a c h r o ~ i t y
. .
t e t r ~ ~ - ~ r , ~ b : s ~ ~ f i ; ~ . ~ , >-z?r.-uj5:~jp~thena@
komplex
- . .
tetr&s(trifefiylfc:sz ;?ie::na
. .&ao,ua-diinozineCnay.-.:oz;~lts
t n i a & n - t ~ r ~ n a ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ : i < -komples
hydrido-~etr&ar5on\!l;,?baitn;;-kamplex
bis(tetrakxhonj.iliob~i:'1
tetrakarbon~~l~2i:l
kation penta'linin-rhok?-anatokobaltiq
kation tetr~ara~~~-h~-ci:og~nsu~faiokoba
kation tris(:s:h>-ieridia-min)kobaltip]
kation aqaa-triamin,-dichlorocho~nit\j
kation tetraaqua-dicilloro~'~komi@
anion retr&yanonikelnatano;~j.
anion trichloro-(ethylenjplatnatznov$
anion tetranitratoielezitanoVg;
anion tetrah:t~droxobo~-itanovjr
anion d i k ~ m ~ s t f i b r n a ~ o ~ y
chlonid pentaammin-nitrokobaltitf
chlorid pentaamin-nitritokobaltit$
bromid tetraamin-dichloroplatiCit$
[Co(NH,),] [Cr(C204)3] chlorid tetraammin-dibromoplatiCit9
chlorid di-p-hydroxo-p-nitrito-03-bis(tri-
amminkobaltity)
di-p-chloro-bis(tetrach1oroniobiEny)
komplex
p-0x0-bis(pentach1ororutheniCitan) sodny
trichloro-(@-ethylen)platnatan(l -) draselny
(7-cyklopentadieny1)-nitrosylnikelnaq
komplex
kyselina tetrakis(triwo1framato)kfemiCita
tetrakis(trimo1ybdato)kfemiCitan tetralithny
chromitano-hexamolybdenantrisodny
kyselina~odistano-hexawolframanova
Pfikllad 1.2. NapiSte nhzvy slouCenin, pfipadrmg iontfi, odvod'te moink geometrickk izomery
a oznaCteje strukturnimi pfedponami:
Literatura:
1. Kol.: Nazvoslovi anorganickt chemie. Academia, Praha 1974.
2. Nomenclature of Inorganic Chemistry. Blackwell, Oxford 1990.
3. Dritovskj M.,Eysseltovi J., Haber V. a PaEesovi L.: Zikladni pojmy, piiklady a othky z anorganickt chemie. Sfiptum
Piirodovgdecki fakulta UK, Praha 1987.
4. Hijek B., HoleEkovi E.: Obecni a anorganicki chemie. Skriptum VSCHT, Praha 1989.
Chemickfii rovnicemi vyjadimjeme chemicl* rc&cc. :.: 2;~.pfi kerich spolu reaguji
. .
a souCasn5 zanikaji vjrchozi latky - reaktanty a s zL<b:~: -ax: z.2~-2- ~roduktyreakce.
7 7
Chemicki reakce chxakterizuje vychozi a konstnk Frzzi~T.;2 -.~iadi-~;iie- - - -icjich vzijemnk
vztahy (pomgry poCtu molekul, latkovych mnoist7-i a :iz i L-srxasr-,i p o m i . ~reaktan~
. . . .
a produktd). Rovnost lev6 a pravC strany rovnics ::lrs;;s rnacs;a .:rc\-nh se" (=).
V pfipadi:, i e chemicka reakce vyjadhje rovno\-aZnj- iiej. d i s - i ~ s.,-rol-aicicli p?ednost
. ,
obousmgm@ Sipkam (G), j e-li rovnovaha poz?mut; n. e m : szmu, pouiivame
, . .jednosmi5rnou Sipku (+). Reakce probihajici v ;onox;? n s :zsr2 \1iad5t-- i o n t o m i
. .
rovnicemi. IontovC rovnice obsahuji pouze ionty a nedisozioi-zzi ~ t ~ i x ~ ! > - .L?ere se reakce
ucastni.
Pii sestavovani chemickjrch rovnic musime piedem rZi3.jzkt i d r e pii dane reakci
vznikaji. I< ieSeni tCto othzky je tieba konkrCtnich znalos~ichsmis -~:-ii201-m51;0pochodu.
, .PfedevSim to plati pro oxidaCni5-redukcni zmgny, kde u stsjnfch sf-.chcz~chlitek m E e sloieni
, ..
produktu zaviset na pH prostledi, teplotg a pod. Pi? psani roxnict uvadlrn? na pravC strang
nejdfive hlavni produkty (u oxidaCn5-redukCnich diju prod&?- osibcs a redukce) a dile
produkty vedlejs'i. Prostfedi, ve kterCm reakce probihaji, Ij.T;~c7rc'eL?-seli~:, zisad a vody
zai'azujemejako posledni.
PE vyCislov6ni chemickjrch rovnic (tj. s+'pot.t~ stechiomtrrick-3-ch koeficien~)
vychazime z pravidla, i e souCet atomd kaidCho pnrkuna 1e1-2stran? rovnice ss rovni souEtu
atom6 tChoi prvku na strani5 pravk. Za echodisko t&ovi bilancs pfitom bererne ni:ktejr
kation neb0 centralni atom sloiitCho iontu. PoCei atomu brs!iku a vodiku dopoCithme
zpravidla a2 nakonec a bereme vidy v hvahu, ie ,,pieby.teC.nPGatomy techto prvlffise mohou
sluEovat na vodu a naopak molekuly vody mohou ?;to atomy pro reakci poskytovat.
Podminkou sprhvni: sestavenC iontovk rovnice je skutetnosr, i e algebraickk souCty nibojd
vgech iont5 na lev6 a pravC strani5rovnice se sobi: rovnaji. LoxidaEn&redukCnich rovnic musi
odpovidat tki poCty vymEn&nkchelektrond oxidovanqch a redukovanjrch forem.
2.2. Jed.noduch6chemickk rovnice
Za jednoduchk chemickk rovnice povaZujerne zipis takojrch reakci, pfi nichi se
nerngni oxidaEni Eislo iidnkho prvku. Tyto reakce vedou zpravidla ke vzniku litek malo
disociovanjrch (napi. neutralizace, vytEsfiov8ni slabjrch kyselin a zBsad z jejich soli, tvorba
komplexnich slouEenin apod.), milo rozpustnych (sriieci reakce) neb0 tgkavjrch (rozklad
karbidii, silicidii, fosfidii apod. vodou neb0 kyselinami a vCtSina tepelnjrch rozkladii pevnjrch
litek). Postup pii sestavovinijednoduchjrch chemickjrch rovnic je patmjr z dalSich piikladii.
PHiHad 2.2.1. Sestavte rovnici reakce kyseliny dusicnk s hydroxidem hlinitjm.
~e?eni:Jde o neutralizacni reakci, pii nii vznikh dusiCnan hlinitjr a voda. NapiSeme si
reagujici sloiky a slouCeniny,kterk reakci vznikaji:
Al(OH), + HN03 -+ AI(NO,), + H20
Pro vznik jedi~kmolekuly dusienanu hlinitkho jsou zapotiebi tfi dusicnanovk anionty
(dev&tatoind kysliku), proto je nutno pro reakci vychizct ze tii molekul kyseliny dusitnk.
Zbljvajici ionty vodikovk a hydroxidovk se slouci na tii molekuly vody. Vjrsledni rovnice tedy
je:
Al(OH), + 3 m 0 3 -+ A1(NO3), + 3H20
Bfiklad 2.2.2. Sestavte rovnici reakce kyseliny boritk s hydroxidem sodnjm.
~e?eni.OpEtjde o neutralizacni reakci. Vime vSak, Ee kyselina borita vystupuje v solich
zpravidla ve formg tetraboritanovkho aniontu. Je tedy tieba doplnit koeficienty do rovnice:
H3B03 + NaOH -+ N$B407 + H,0
V jedne molekule tetraboritanu jsou obsaieny Cty5 atomy born; musime tedy vychizet
ze Etyf molekul kyseliny 'ooritk a ze dvou molekul hydroxidu sodnkho. ZS*ajici ionty
vodikovk a hydroxidovk se slouci na 7 molekul vody:
4H3B03 + 2NaOH -+ Na,B,07 + 7H,O
Pfiklilad 2.2.3. Sestavte rovnici reakce dusicnanu mgd'natkho s hexakyanoielezitanem
draselnjm,
~ezeni:Pii sriieci reakci zde vzniki milo rozpustnjr hexakyanoielezitan mgd'natjr
a zb*ajici ionty draselnk a dusicnanovk poskytuji dusicnan draselng.
:vpoila['yypz~r3yea.1
oja~!adpajy'vyjyrywiloposIpolem.rrep,or~os:~~nyoJzol'1ZanAolp~~jsgzhupos
ueqsJujsndzolaaqogp$ey~z,\.liu?.1ol3os~pz-ujdyliy3rjy~ldt~yogolurypo~ail1Cy~o1s
p~in8ea.1aqotzosl'Lp~s?zrLur1zs;l>i?ups1q2a.1oap[az'nurojyunapajyz~:!ua~ayA
.oyauposnpyxolp4q9?.ko.Irs..lrJ;ps.<~a33~a.1I3;nAolnoiiojuo!ajilEjsag-9-r~ps~~;~
+(-3t~~~~lqg +~o~n3
:;~"LAOInourpafJ!;IP~[LALpajazl@pbupajsh~
oZ~$-ri~~!,T~'x<)~~3] tHO"~+Z(~o)n3
f-
OS-!'I~<~--!~0)n3tHO~X~Z+b~gn3
:oya~eu,p~unt~rnrn~e~!a~npik;o,rp.(ysii~~sqduroyLqito~jezg~nodzolnyetuomny~qpeuA
as@aq'&eugpp:xolr.Zs..-.i-zt-5zs.zclg?urMOA~ppoq3a;xdasnyeyuoweurayoyzol
ruhupo~s(oy?~~ug?uinTa.:;s.;dz::iL-T~L~~C~IC - ,q3&2u6p?mnqojzolpyvalyd:;ua$ayA.
Tuto neutralizaEni reakci tedy lze vyjidiit iontovou rovnici:
H+ + OH- -+ H20
Tato rovnice je zarovefi obecnljm iontojm zapisem kaidt neutralizace.
PPiMad 2.2.7. Sestavte iontovou rovnici reakce dusiEnanu olovnattho s jodidem
Jraselnljm:
~ e i e n i :V roztoku jsou obC reagujici slouEeniny disociovany a pi3 reakci vznika malo
t
disociovany a malo rozpustny jodid olovnaty. V roztoku vedle toho budou i ionty draselnt
F s dusiEmanovC:
kf
i Pb2+ + 2NO3- + 2K+ + 21- + Pb12 + 2K+ + 2N03-
f
Vlastni sraieci realtce se 6Eastni pouze ionty olovnatt a jodidovk; vysledni reakce je
f bstateEn5 pPesnE vyjadiena iontovou rovnici:
i Pb2+ + 21- + Pb12
g
PEiMad 2.2.8. Sestavte rovnici reakce chloridu hlinittho s hydroxidem sodnljm za
-.zniku hexahydroxohlinitanu sodnCho.
~ e i e n i :Stechiometrickt koeficienty lze naltzt i pomoci matematickt metody (fegeni
s~ustavyrovnic o vice neznimlch). Tento postup, kte* pro jeho komplikovanost pouiivame
-2njrjimeEnC, zde pfedstavuje *oEet koeficientii a, b, c, d v rovnici.
aAlC1, + bNaOH + cNa,[Al(OH),] + dNaC1
Pro bilanci jednotli\jch prvkh (skupiny) plati:
hlinik: a = c
sodik: b = d + 3 c
chlor: 3a = d
hydroxyl: b = 6c
Mhme tak soustavu EtyE rovnic o EtyEech neznimlch. Pii bliigim pohledu vgak zjistime,
it rovnice jsou vzijemnC zhvislt a soustava ma tedy nekoneEnE mnoho iegeni. Budeme ale
iedat nejmengi cela Eisla, ktert dank soustavC rovnic vyhovuji.
EvidentnC mhie bfl c = 1 a potom snadno a = I, b = 6 a d = 3.
Vfsledna rovnice tedyje:
AlCl, + 6NaOH + Na,[Al(OH),] + 3NaC1
PPiklad 2.2.9. Sestavte rovnice nasledujicich dEjfi:
reakce hydroxidu sodnkho s kyselinou tetrahydrogendifosforeCnou
reakce dimerniho oxidu antirnonitkho s kyselinou sirovou
reakce oxidu ciniciteho s kyselinou sirovou
reakce hydroxidu vapenatdho s kyselinou sirovou
reakce fosforeEnanu vapenateho s kyselinou sirovou
reakce uhliEitanu barnatkho s kyselinou chlorovodikovou
reakce siranu amonnkho s hydroxidem draselnym
reakce chloridu vapenatkho s hydroxidem amonnjm
reakce oxidu stfibrneho s hydroxidem amonnym
reakce hydroxidu zineEnatkho s hydroxidem arnonnfrn
reakce chloridu draselnkho s hexakyanoieleznatanem draselnyin a chloridem ielezit*
reakce sulfidu arsenitkho se sulfidem amonnjk
reakce hydridu lithndho s chloridem hlinivm
reakce chloridu arsenitkho s tetrahydridohlinitanem lithym
reakce kyseliny chloristk s oxidem fosforeEnym
reakce kyseliny dusiEnk s kyselinou sirovou
reakce kyseliny sirovk s chloridem fosforeEnfin
reakce kyseliny sirovk s oxidem siroem
reakce chloridu arsenitkho s vodou
reakce chloridu antimoniteho s vodou
reakce dimerniho oxidu fosforeEnkho s vodou
reakce karbidu hlinitkho s vodou
temickdho rozkladu kyseliny trihydrogenborite
teimickeho rozkladu vanadiEnanu amonneho
termickkho rozkladu imidu zineCnatdho
temickeho rozkladu monohydratu dihydrogenfosforeEnanu sodnkho
PiMad 2.2.10. Doplfite koeficientyv ~Gisledujicichrovnicich:
H3P04 + Ca(OH), -+ Ca,(PO,), + H20
V205 + KOH -+ K3V04 + H,O
H,SeO, + CsOH -+ CsH,(SeO,), + H20
HC1 + ZnO -+ ZnC1, + H,O
Ca(OH), + NH,Cl -+ CaC1, + NH3 + H20
N%S + CaCO, -+ N%CO, + CaS
ZnSO, + BaS -+ BaSO, + ZnS
Hg,Cl, + KOH -+ Hg20 + KC1 + H20
BaO, + H2S04 -+ BaSO, + H202
HNO, + P,O,, -+ HPO, + N205
As2S5 + (NH4)2S (NH4)3AsS4
Sb2S3 + HC1 -+ SbC1, + H,S
H2S04 + HC1 -+ HS0,Cl + H,O
SiO, + HF -+ SiF, + H20
Na2Cr04 + H2S04 + Na2Cr207 + Na2S04 + H20
K2Cr207 + HC1 + KCr0,Cl + H20
Ni + CO + [Ni(CO),]
Ba(NH,), + Ba,N, + NH,
Cu20 + (CH3),S04 + Cu2S04 + (CH3),0
KC1 + K,[Fe(CN),] + FeC1, + KFe[Fe(CN),] + KC1
PCl, + H,O + POCl, + HC1
PBr, + H,O + H3P03 + HBr
SOC1, + H20 + H,SO, HC1
Bi(NO,), + H20 + Bi(OH),NO, + HNO,
CaC, + H20 + C2H2 + Ca(OH),
HgO + HC1 + Hg2Cl20 + H20
Ca(HCO,), + CaCO, + C02 + H20
B203 + Na[BF,] + BF, + NaBO,
SiO, + HF + SiF, + H20
HgC1, + NH, + HgNH2C1 + NH4C1
[Al(H,O),(OH),] + + CO," + [Al(H,O),(OH),] + HC03P3-
+ H20 + pH3 + OHAu3+
+ C1- + [AuCl,]As,S,
+ OH- + As0,- + ASS,- + H,O
As,S, + OH- + As0,,- + + H20
[Cu(H,O),l" + Cl- + [CuC1,I2- + H20
'V'043- + H+ + V3093- + H20
CrC1,02 + OH- + CrO,2- + Cl- + 2H20
HP042- + Moo,,- + H+ + [P(Mo30,,),]3- + H,O
2.3. BxidaEnE-sedukEnirovnice
OxidaCnE redukCni pochody patfi mezi reakce, pi-i kteech dochizi ke zmEnhm
oxidaCniho Cisla reagujicich sloiek. Starii definice oxidace vychazela z pi-edpokladu, i e jde
o reakce, pfi nichi se litky sluEuji s kyslikem, a naproti tomu redukce byla charakterizovina
slui5ovinim litek s vodikem. Znime vgak rnnoho oxidaCnich a redukenich dgjii, kteech se
icyslik ani vodik pi-imo neuEastni.
ObecnE jsou oxidaCni a redukCni pochody spojeny se zmgnou oxidaCniho Cisla
reagujicich sloiek. Vidy jde o pi-esun elektronii z oxidovane litky na sloiku, ktera podlkhi
redukci. Oxidace je tedy pochod, pfi kterkm dochhzi ke ztritg elektronfi a tim ke zvyiovani
oxidaCniho Cisla. Pfi reduki jsou elektrony naopak pi-ijimany, oxidaCni Cislo se sniizje.
SluCovani s kyslikem je tedy pouze zvlaStnim pgpadem oxidace, pravB tak jako sluEovani
p.q?Ao?.m!;a.urua?nolsy3&pouparmiudlas??yqu?ep~xoduaurzazyG1drChOLai3ynpa.1
?q?lpodylalyE.arnprxo.asq31uzylaly'l!?mou~nua['a3qa1aspiulsqt~dyzo~sLuy3as~
auvsd~u~u~yds q-atqm-!uraDyval~ur,iu~~uzlurJu;[srl801euezr!t~lypualody3jup.1epmls
'uyua?no[sysosslsepzlmoznsnasyea1yaqydr!uo~se?azly3ajsoua:nyzy3bu?a~elsopr;d
'aru~ay:,?~~!UE~.IOUEay3p~rua:s.ispsoleuzazaurjzgq3L~-MOAJgeal?uepr;dasyaly'Xyyy
~ypmpapa~damjsnruaf2p~?qnpa~-?u?eprxoy3j3jfnsydod~IUAOJju?i\oi\elsas!;d
~~0- pod~g!sualodejplul?ju?ynpal~UI!S
Lj~'0-0p1~ualod~~PIU!?!u?ynpalyupsaupags
.;tLij-;-[Il~!"ualodv~p~u~~ yqynpalyqe~s
i\(1'1-~'0p!>ualodE~P!U;?ju?eplxoyqels
,.I~'1-0.Ilei3uaodvlp~u;?~U?EP!XOyup?upails
5.1zau!:%.ii~?!3us)oJL'IP~ZI!?ju?~p~xo ?U~LS
:mrdnys
oly3alopeqnryz.<uappzo~.krr.?nols16qnoyour~1~13ualodxopaqoupoya-[pod
'(A9~'1+)dppo~y:,!KZI..?60'~-i.ippLIolqj@sAA~lOy~'(AES'O+)6pyp0C~€?Ao~~xonOy0UI(A
LL'Q+=pl~~alod y~sop=;lj~pi~p~l~'iqzaIazLurua?nols:.;dm'urjggL~uaa~?pualodsa3zols
ayura1.~?pua)odrrrjsz~5:&TOTS&.:217 .-1pz.i,r[azy3a;dLuo~lyalg.aqosauuraf?z~l~~oy:,
Xuluapo~snopnqas~BC.~:;.J-C~OTZ:X.-~q-yodur~un1~l3ualodoy!upmpmlsIsoyrIaA
'111.g~~ ALuapa~nnos[~ur?lsXs
y;7Jl!?algpy3@alyau~.~;:;JZXC!.!.. ~~i,'rn~?rnls LLpr!~y~~d.ma1?!3ua10durjuplepuels'~zl~lipy[ICR
az~Lylq?p?r!yLao-:?~~.:_osr.c=i ,,T?i~e.~op!xopsoudoy~sy~ju~ynpa~-~u~~p~xo tujp~
'Fe&eulaynplxo'heuj3ppo~y:,'uvj1ns'y!po~opo[
'yjugq'boy?ysgqe.Y;P.--..y~~.li ,,.1s+nazl~ap~uy?y3ju3ynpa.1y3Jqzqzenyjpo~
prxo~ad.d;;d'ju;;s~l~;r;sz??,z;...lrrj=lmlpueu10q3y'eu?!srapt?uy~as@6~o~y3'ygskj
!;ledvlprur?ju?ep?;";oF;?';:.?~'j:'$nprxoasuro)!;dEdyly?q~[zu13ynpa.1afng!rupod
guo.r$yalau~!inzr+iysad5;;-;-r;:;:-j:,.-::;:;F.;y~cioeiq'asarnynpalenoylynouei\op;xo?uplo~rt
Luosya~aFLU!h;drucl?ly2~zzs:.;_-?r:si7..a~~,qos~dz yaq'eylqafsiplu!?JZ~~~!XQ
.circ?z:?:ra..I~:~~~:..,::,~..;:-.22a3~pjx0.,fd~u't~!apzaapataznodleyjqo~daztpau
-.
Apy!~'yedoeuErsqnp21x,r=z..~,:;~.t~'j;ip~.~ ai,m?vprxopoy3odhp~ey.uz)'~usr!~nosICy3Lpz~
-.
rlvyjqo~dr!![as!.~nosxz?:.-z:sG.2:F~O.a3ynpa.1urapedj;dmjulg?[~zaznoda[wayjpoils ,.....
elektronb uvo1nCnjrch oxidaci musi rovnat poCtu elektronii, kterC jsou spotfebovhny pfi
redukci. Koeficienty, kse@rni je tieba nasobit jednotlivk Cleny rovnice, jsou 6mCrnC poCb
elektronl;: uvedenqch v pomocn~chdiltich rovnicich. PomocnC rovnice pf tom zahrnuji gouze
prvky mgnici- oxidaCni Eisla a soui5asnii vykazuji poCty vymCriovanjrch elektronb. Koeficient
u sloiky, lctera se oxiduje (tzn. u redukClmiho Eijlidla), je dkn poetem elektronb potiebnjrch
k reclukci a naopak koeficiel?t u rcd~klljicise sloiky (tj. I: oxidai-niho Cinidla) je urEen
elektrony uvolnEn$mi pii oxidaci. Ob6 rovnice tedy nisobime Cisly, kteri jsou v obricenkm
porngnr k poctu elektronb. Poi-et molekul vody vjplyne ze zbylCho poEtu atornb kysliku
a vodiku.
PPiNad 2.3.8. NapiSte rovnici reakce jodovodiku s chlorem.
Re~eni:NapiSeme si j.chozi lhtky a produkty reakce:
HI -k C1, -+ I, + HC1
Podle oxidaCniho stupnC urCirne, kteri sloika se oxiduje a kteri redukuje. Jod m i
v jodovodiku oxidaCni Cislo -I, ztritou jednoho elektronu pfechazi v elementirni formu
s oxidaCnim Cislem 0, oxiduje se tedy. Chlor z elementirniho stavu s oxidaEnim Cislem 0
pPijetim jecli~ohoelektronu, tj. redukci, ziskivi oxidaEni Cislo -I. NapiSeme gornocnC rovnice,
do nichi zahrnerne pouze ty atomy nebo ionty, u nich? dochizi ke zmCnC oxidatniho Eisla.
1-1 - le- -P 10 1
C1° + le- a C1-I 1
K redukci jednoho atomu chloru je zapotiebi jeden elektron, kte@ se uvolni oxidaci
jednoho jodidovkho araiontu. Sloiky budou reagovat v pomCru 1:l. Vzhledem k tomu, i e
halogeny tvofi dvouatomovk molekuly, musime upravit poEet sloiek na pomCr 2:2.
2HI + C1, a I, + 2fIC1
PHMad 2.3.2. NapiSte rovnici reakce chloridu ielezitkho s chloridem cinat*.
Rdeni: Z piehledu standardnich potenciklfi plyne, i e ielezo v oxidai-nim Eisle IIIje
schopno oxidovat cin s oxidaEnim Eislem I1 za vzniku cinu s oxidacnim Eislem IV a ieleza
v oxidacnim Eisle H.
SnC1, + FeC1, a SnC1, + FeC1,
Pomocni: rovnice maji tvar
Pii oxidaei cinu s oxidaEnim Eislem I1 na oxidaEni Cislt. n'se uvolni dva elektrony,
proto je tfeba poEitat s redukci dvou molekul chloridu zelezi~iho:pomCr sloiek bude 2:1.
2FeC1, + SnC1, + 2FeC1, i SnC1,
PPnMad 2.3.3. NapiSte rovnici reakce osidc mmganiiitehc s kyselinou
chlorovodikovou.
l?e.?eni:
MnO, + HC1 + MnC1, + C1- - H - 0
Mn* + 2e- + Mn" 2
C1-1 - le- + Cl0 14i
Mangan se piijetim dvou elektronfi redukuje a piechizi z oxidaEniho Eisla IV na
oxidaeni Eislo II a chlor v oxidaEnim Eisle -I se odStEpelu'm jednoho elektronu oxiduje na
eleraentam' chlor s oxidaEnim Cislem 0. Cast chlorjdo\--ch anion^ vSak nemEni svhj naboj
(tedy ani oxidaEni Cislo) a piechki beze zmEny v chlorid manganatf. Celkolq poEet Ctyf
molekul kyseliny chlorovodikovC, ktere jsou pro reakci zapoeebi, je dan souEtem dvou
molekul nutnych k rednkci jedne molekuly oxidu manganiiiteho (ty podlkhaji oxidaci na
elementarni chlor) a dvou molekul, kterC vstupuji do chloridu manganatkho:
MnO, + 4HC1 + MnC1, + C1, - 2H,O
Piiadad 2.3.4. NapiSte rovnici oxidace mEdi zfedEnou kyselinou dusiEnou.
l?eieni:
Cu + HNO, -+ CuQYO,), -t KO +- H,O
ME& v elementamim stavu s oxidaEnim Cislem 0 se za ztraty dvou elektronh oxiduje na
oxidaEni Cislo 11. Dusik, ktee ma v kyselinC dusiEnk oxidaEni Eislo V, se redukuje a pEijetim
tii elektronG se pl'emEiiuje v dusik s oxidaEnim Cislem I1 v oxidu dusnatkm. cast
dusiCnznoqkh anionth piechazi beze zmEny oxidaCniho Eisla dusiku do dusiEnanu
mgd'natkho, takie celko\j poCet molekul kyseliny dusiEnCje din opEt souEtem dvou molekul,
ktere podldhaji redukci na oxid dusnatf, a Sesti molekul tvoiicich dusienan mEd'natf:
3Cu + 8HNO, + 3Cu(N03), + 2N0 + 4H20
O'H+"ODI+'ouN~B+HOB+DI+
:UEUE~UEUIEUaznodnuoqyalaoyoupa!
rupafhjdoy?ulasmpnu~ls!u~2u~ruamppalgy~qold!pagsoldruay3!l~yle?upsA
.oy?uIasmpnplxo~pLy!pailsoldA
qulas~lpruap!poCsoy?ulaswpnu~ls!ue8u~ma3yeal!~!UAO.Ia):!dt?~*L.~*Zpamgd
"S'Ht-bsZx+Z~~~+O~H+"SUN+bum
.Jl!;!u~8u~rup!xoEUtpoqyapIJJm!gaf$d
aCnynpa~Julasmpu~ls!u~8u~ruas!pagsoldur?~asLyaqqsoqauru!ulgl)nauA:juapy
.!pagsoldm!uIgllnauA
U&EUE~UE~mauEl!sasoy?ulaselpnmls!u~8u~rua3y~al13ru~o.1..algd~~ *9'~7peM!gd
02H8+bSZB+E(t~~)zad~ +b~uln~~ +bSZH8+bSgd01+'o~F/~'>Iz
-a3!uAol~.IBJJ~?AaIEU
ny!lsLytpo~r!y3JlLqzEny!poagruol~wpodzgl!pocMnasLpo~1tqaIorulazed-oq?uIasmpE
oy?l!za1a?nuqsInyaloruy3Jly!uz~maypoduapmaf?AOJ!Sdur;asLyTtrya1orula206
.eruZnpL~ua!3~aoy?ualpoGihamqosgu'nygselp~JUIOWlapodJpns~qagodezarru?ulas~~p
nuysA?yvlEEzaIapguiolelapodJpnsa[np~?L~oqal!zaIa?nuqsqnyalorua?'nrunly
mapa1yzAapmpodAle~o2~alLyzolsJ~E~Inlods~!UAOJy~Ju3oruodalp06
O'H+bSZ31+'(b'S)'ad+'OSUN+'OS%+'0sad+"EJ~JX
-no~~u&u~m
1~sEUqAoynpalguol)yalagadru!lafgdar!pa~lsoldruyasLy~u11sA.@~asmpuqs!ua8u~ru
a[!uy~oy:,oloqolruapqygdu$y3!ctC~'Ly~g1ampLyrr!zn!up~p!xoartuodpodLpa)!pa;)snld
91asLB.!papoldrual!p~sgzA~~CalglsE~~!AEJ~Zg@q~ludo~sjp!upp!xo!!!LA'!papold
?l~pEUOUZAaCrap!u!py3!upynpaloqauy3!up~p!xoy3.9alyau!l!?nod:~ua,sa2j,.
.?AOJ!SLu!lasLy!pajlso~dA
qpuzala?uraum!sasoy?uIasupnu~)sru~2u~rua3y~a1!3yu~ola)z!d~~'s-g'~pe~gd
'11:Papnqqazols
ON82+'0sZH6+"SY'H~+O'HP+'O~SZ+'$"v~
:,<PO.\ilnqa~ouryh3~esd!jd.r?qa.ga[aDruAoanur?~)snoha]
~ua?'aur;ls![zaDrmolq3emnsnoqoEUny~gslly-enqqpoAVZUOJRngoduryqu1\saod~gz:~
mamodAl~~o9~a-1 ~XOTSnopnqolo~dFb(p~oryc$~oprjinsj~~pyxop~epuorq~h~praras~z
pvprxop)~uo-~~y ala8rrr2yi33j~eprxori~o~noqa1ruasi-eupgpsqnyaIoIq.qo.mpep~xo
;;dasaaaly'~bu"n~a;alap3-1n~la3l~ysjzwrj~v,;lurua2no1spoq3JnXqols?pq~gruo~~
lagodrnouqezDm.\oJy~jnmaodopjqa~~odvza!~~uapgaoyla2od.Q4u~g.1ds0.16
C
ASVZ4--at7-111svz
"SZH-0%-'osy'~tC-J~H+Eolw+t~zsv
:(IAols!?;ra?ep!xoi?u)11-
a~s!?urjwppyxoAQsFolsiz.q~p;xoeu)111mays12wrju2~p~xosnuas~eq>lefpep'xoy
rz~q3opnou?Impnozy1as.c.;s5zx:rr;s;re,..qylnsrDyEalIL~'yazolseqiToyaa;a3yrtpaloqaa
a~vp!xsausq~os?q!qa~d?CL~2.i';x~xJS[?~~O~SaCnsrdod. .a~rrn~c~.r?u~pajy-j-:;tda;ay
.noqsnpi~ou;jas.<yscl~x~~ac~e -..t:.pyir,sa~q-ea~TD~UAOJaprd~~*g4g*gpapp$i
Piildad 2.3.10. NapiSte rovnici disproporcionace chloreCnanu draselneho za vySSi
tepioty.
Reieni: Mezi oxidacne redukCni pochody patE i takovC reakce, v nichi prvek pfitomny
i-e echozi slouCenin&ve stfednim oxidaCnim Eisle je souEasnE schopen tvofit slouCenir~u
s vySSim oxidaCnim Mslem a niiSim oxidaCnim Cislem. Znamenah to tedy, i e se ten@: prvek
CBsteCne oxiduje a CasteCnE redukuje. Ternto reakcim f i k h e disproporcionace. VgpoCet
koeficjentii se provadi ste-inymzpilsobemjako u ostatnich oxidaCnE-redukCnichpochsdfi.
KClO, -+ KClO, + KC1
ChloreCnan draselng, kteIj obsahuje chlor v oxidaCnim Cisle V, se zahfiviinim
pferneiiuje na chloristan (oxidathi Cislo VII) a chlorid (chlor v oxidaEnim Cisle -I).
Oxidovanh a redukovana forma musi bfl spoli~v pomeru 3:1, v$chozi poCet molekul
zhloreEncmuje dim souCtern,tj.
4I(C10, + 3KC10, + KC1
BFiMad 2.3.11. Napigte rovnici reakce jodistanu draselniho s jodidem draseln*
v prostfedi kyseliny sirovk.
jeieni: Uvedenh reakce piedstavuje pfipad, kteIj b*B oznaCovh jako ,,pfevricenh
clisproporcionace". Reaguji zde dve slouCeniny tehoi prvku v rozdilnych oxidaCnaich Cislech
na produkt sjedinM oxidaCnim Cislem.
KPO, + KI + H2S04 -+ I, + K2S04 + H,O
Jodistan pilsobi jako oxidaCni Cinidlo a jod s oxidaCnim Cislem VII se pPemEiiuje
t7Pijetim sedmi elektron8 na elementarni jod s oxidaCnim Cislem 0. Jodid, v n2mi ma jod
~sidaCniCislo -I, se oxiduje na elemenathi jod. PoCet atomfi jodu je dim souCtem aton~b,
~bsaienychvjodistanu ajodidu.
KIO, + 7 a 4- 4M2S04 --+ 41, + 4K2S0, + 4H20
.-Pfiklad 2.3.12. NapiSte rovnici reakce peroxidil s ;.21<~sz s.~~ide,molovnatym.
. - ,
~eieni.Peroxid vodiku je zajimaqhn pfiklada :-~:~icenIn>-. her8 podie podminek
pfisobi bud' jako oxidaeni neb0 jako redukhi _ii~J!o.kh.?r=kti\-itaje zaloiena na dvoji
moine reakci kysliku v oxidaenim Eisle -I.
H202 + 2e- -+ 20H- r;= : --,-
9 1,-- -.
H202 - 2e- --+ 0, + mA E:=1-;i;<?Ti7..- --
V plipadg reakce PbS s H202reaguje peroriid :-cdl.;u jzko oxidaCni Einidlo, pfijima
elektrony a kyslik v oxidaEnim Eisle -1piechazi 113 osidah-i Cislo -E.
PbS + E1202 --+ PbSO, + H.0
S-11 - 8e- -+ SV1
0 - 1 + le- --+ 2 0 4
8 ~ 11 3
a *slednh reakce je:
PbS + 4H202 -+ PbSO, -t AH1@
PPiMad 2.3.13. NapiSte rov~icireakce peroxidu vodihu s manga~istanemdraselnym
v prsstfedi kyseliny sirovk.
l?eSeni: V tomto pfipade pfisobi peroxid ~odikujako tinidlc redukCni a za odStEpeni
~TYTOUelektronfi uvoliiuje kyslik v elementarnim sta~u.Jak je patrno z hucinoty standardniho
potencialu tito reakce, neni redukEni piisobeni perosidu vociiku pKliS silni, a proto peroxid
vodiku reaguje timto zpfisobem zejmena se siInymi osidatnimi finidly (nap?. KMnO,, Ag,O,
soli zlatite apod.):
I(MnO, + H,02 + H,SO, -+ IlnSO, + K2S04 + H,O + 0,
MnV" + 5e- -+ Mnn
0 - 1 - le- + 0 0
Sxl'1 5 I 10
Mangan z manganistanu pfijetim peti elektronu mitr- svoje oxidaEni Eislo ze VII na I1 a
kyslik peroxidu s oxidaEnim Cislem -I se za ztraty Jednoho elektronu oxiduje na elementtjm
kyslik s oxiciaenim Eislem 0. ZbylC kyslikovk atomy (v KMnO, a B2S04)svoje oxidaeni Cislo
BPiklad 2.3.14. NapiSte rovnici reakcejodu s thiosiranem sodnjrm.
~ e i e n i :OxidaCni Eislo je v nekteljch pfipadech pouze fomalni a nemusi bfl vidy Eislo
celk. Tak napfiklad pro siru v tetrathionanech vypoEteme oxidaEni Cislo 2,5 (v techto
pfipadech oznaEujeme oxidaEni Eislo arabskou Eislici). I v takoech pfipadech ale lze
koeficienty u jednotliech Elend rovnice vypoEitat. Nejdiive je vSak zapotfebi vynhsobenim
upravit pomocnou rovnici tak, aby poCet elektrond by1 dan c e l w Cislem.
I, + Na,S203 -+ NaI + N%S40,
Dosazenim koeficientd dostaneme:
i
I, + 2Na;?S203 -+ 2NaI + Na2S40,
BPiklad 2.3.15. NapiSte rovnici reakce kyseliny St'avelove s manganistanem draselnm
v kyselkm prostfedi.
keieni: Zcela analogicky jako u anorganickfch lhtek se odvozuji koeficienty rovnic,
v nichi pdsobi slouEeniny organicke. Vzhledem k fomalnimu vfznamu oxidaEniho Eisla zde
i-asto vychhzeji pro uhlik vazanjr v organickk slouEeninE neobvykla oxidaEni Eisla 0, I, 111
neb0 zlornky.
KMnO, + (COOH), + H2S04 -+ MnSO, + CO, + K,S04 + H,O
Vjrsledni rovnice:
2KMn04 + 5(COOH), + 3H2S04 -+ 2MnS04 + 10C0, + K2S04 + 8H,O
PPr'klad 2.3.16, NapiSte iontovou rovnici oxidace jodidovj-ch ior,td dichromanoj m i
v kyselem prostfedi.
~ e i e i ~ i :VEtSina oxidaEnE-redukEnich dEjd probiha ve vodnkm prostfedi, kde jsou
seagujici sloiky pfitomny v disociovandm stavu jako ionty. Tyto pochody je moino vyjhdfit
rovnEi rovnicemi iontovjrmi, ktere jsou obvykle jednoduSSi a maji obesniijSi platnost. Pii
.vjpoEtu koeficientd postupujeme stejnfm zpdsobem jako u ostatnich oxidaEnE-redukEnich
rovnic, pouze je nutno dodriet podminku rovnosti celkovkho poEtu kladnjrch a zapornjrch
il6bojG iontd na obou stranach rovnice.
Vjrsrslednou iontovou rovnici lze napsat:
- - -.- -.-61- + Cr2072- + l4H+ + 31- - --.- --- - --;-0
- . .- ---:-,
Sest kladnjrch nabojfi lev6 strany rovnict st r,;::.: its: r i b o j h na strani;:
pravk.
-- . . .
Piiuad 2.3.17. NapiSte iontovou rovnici rtls; 5 s?- :'=;7~cion^ s formaldehydem
v zasaditkm prostfedi.
. ,
&ieni: Vystupuji-li v rovnici hydroxido\-e anl_~r;.:.- r;::t\:~i>-vody, je rnoino udglat
. . spravnou
bilanci kysliku a urCit poCet OH- a H,O te~r;-= z ~22rll111:: rn-)nostipoCtu klahych
a z&pornlchniboj8 na obou siranach rollnice.
Ag+ + HCOH + xOH- +- HC99- - -4g - .7-H,0AgI
+ le- -+ Ago
CO - 2e- i Cn 2 1
Z podminky rovnosti niboje vypljhd pro x hodno~a3 2 ;. s? m-.- ro~nat2:
2Ag' + HCOH + 30H- +- 2-18 - HCOO- - 2H,O
PPiMad 2.3.18. NapiSte rovnici realtce sulfanu s marganistanem draselnjrrn v prostfedi
kyseiiny sirovk.
~ e ~ ~ e n i :Zikladni pod~ninkou spravnosti osidatn2-reduktni rovnice je vystiieili
skuteEnych chemickych pochodfi v danem system: nLl.rc?iipouze hiiotnostni bilance neb0
rovnosti nibojfi na obou stranach iontovk rovnice. Z :oh0 dui-odunelze pro sestavovini rovnic
oxidaEn6-redukCnich reakci doporuClt metodu i-eieni soastal? rovnic o n neznamjrch, jejii
pouiiti je ukizino v pfikladu 2.2.8. Tato metodcl s ~ c h i z itotii pouze z latkovk bilance
a u oxidaCn6-redukEnich rovnic mdie vkst ke koefici=nt.%n neodpovidajicim skuteEnkmu
mechanizmu reakce. Chemickjr pochod uvedene reakce nfadiuji pomocnk rovnice
a celkova rovnice:
2Khl1-10, + 5M2S + 3H2S04 +- 5.5 -t 2MnS0, + K2S04 + 8H20
Nikoliv zdhlivi: spravnC rovnice
a fada jin9ch rovnic vyhovujicich hmotnostni bilanci, ale nerespektujicich skuteen@dEje
i5 v systemu.
!
L
PFiklad 2.3.19. Sestavte rovnice nasledujicich oxidaEnC-redukEnich dCjB:
reakce sulfidu vapenatdho se siranem vhpenatjrI11
reakce oxidu kEemiEitCho s uhlikern
reakce sodiku s amoniakem
reakce amidu sodnCho s oxidem dusnfm
reakce dimemiho oxidu dusiEit6ho s vodou
rakce oxidu sifiCitChos oxidem dusieivm ve vodnCm prostfedi
reakce siry s kyselinou dusiEnou
reakce zinku s koncentrovanou kyselinou dusiEnou
reakce sulfidu mi:d'neho s kyselinou dusiCnou
reakce fosfanu s kyslikem
reakce mi:di s koncentrovanou kyselinou sirovou
reakce bromovodiku s kyselinou sirovou
reakce manganistanu draselniho s kyselinou chlorovodikovou
reakce siran~ZeleznatCho s peroxidem vodiku v prostfedi kyseliny sirovC
reakce oxidu mCd'nateho s hydrazinem
reakce dichromanu ieleznatdho s kyslikem a uhlicitanem sodnym
rozkladu dusiEnanu amonnCho
rozkladu amidu barnatiho
PflWad 2.3.20. Doplfite koeficienty v nasledujicich oxidaCnbredukEnichrovnicich:
BaO + O2 -+ BaO,
NO, + NO + NaOH -+ NaNO, + H,O
KBrO, + C -+ KBr + CO,
A1 + C,H, + H, -+ (C,H5),A1
A1 + (C,H5),Zn -+ (C,H5),A1 + Zn
CS, + C1, -) CCI, + S2C1,
Si + CH3C1 -+ (CH,),SiCl,
P,O,, + CH,(COOH), -+ C302 + H3P04
Ca,(PO,), + C + SiO, -+ P, + CaSiO, + CO
CuO + NH, -+ Cu + N, + H,O
SO, + NO + H20 + H2S04 + N20
Zn + NO3- + OH- + H20 -+ [Zn(OH),I2- + NH,
Y4 + OH- + H20 -+ PH, + H2P02H3P02
+ Cu2+ + H20 -+ H3PO3 + CU + H+
As0,3- + 1, + OH- -+ AsO,~- + I- + H20
AsO,~- + Zn + H+ -+ ASH, + Zn2' + H20
S,0,2- + C1, + H,O -+ S042- + C1- + 1120
S20,2- + Mn -+ Mn0,- + Sod2- + H+
+ Se0,2- + H+ -+ Se + + H20
F2 + OH- -+ F20 + F- + H20
HS0,- + 10,- -+ HSO,- + + I, + H20
C1, + OH- -+ C1- + Cl0,- + H20
C1206 + OH- -+ Cl0,- + Cl0,- + H20
10,- + I- + H+ -+ I2 + H20
V0,- + SO, + H+ -+ V02+ + SO,2- + H20
V0,- + Zn + H+ -+ V2+ + Zn2+ + H-0L
Cr3+ + 0 2 2 - + OH- -+ Cr042- + H20
Cr2072- + S0,2- + H+ -+ Cr3+ + + H20
Cr2072- + H2S + H+ -+ Cr3+ + S + H20
MnO, t C10,- + OH- -+ Mn042- + CI- + H20
MnO, + SCN- + H+ -+ (SCN), + Mn2+ + H202
Mn2+ + Bi0,- + HT -+ MnO,- + Bi3+ + H20
Mn0,2- + H,O -+ MnO,- + Mn02 + OHMn04-
+ NO + H+ -+ Mn2+ + NO,- + H20
Mn04- + H2S + H+ -+ Mn2+ + S + H20
Mn04- + [Fe(CN),]4- + H+ -+ Mn2+ + [Fe(CN),]3- + H20
Au + CN- + 0, + H20 -+ [Au(CN),]- + OHHg22+
+ OH- -+ Hg + HgO + H20
HXe0,- + OH- -+ Xe0,4- + Xe + O2 + H20
1. Dritovslj M., Eysseltovi J., Haber V. a PaEesova L.: Zikladni pojmy, piiklady a otkky z anorganickk chemie. Skriptum
PiirodovEtdeckifakulta UK, Praha 1987.
2. Liptrot G. F.: Modern Inorganic Chemistry. Collins Education, London 1992.
3. Greenwood N. N., Eernshaw A,: Chemie prvM I, a 11. Informatoriurn, PraRa 1993.
1.Gillespie R. J., Humphreys D. A., Baird N. C., Robinson E. A.: Chemistry. Allyn and Bacon, INC, Boston 1986.
Zdcladni pojmy: a--
Atonraovf
orbital
--
--
, 4 t o m o ~orbital je funkce, kterii popisuje prostorox 2 r~zloienielektronu v poli jednoho -$z.---
atomoveho jadra. Mdie bfl chhpk jako prostor, kterj je s -2rCituupravdzpodobnosti obsazen f
--
elektronem n e b ~pkem elektrond s opaCnfm spimm. Pioch) s nulovou pravdEpodobnosti
eskytu elektronu daneho orbitalu naz*ame nodalnimi plochami.
Kvamtovh Eisla (m,E, m,)
~ e ~ e n iSchrijdingerovyrovnice pro atom vodiku je moin2 pouze pro specificice hodnoty
kvantoech tiisel n, I a m,. Tato kvantov9 Cisla urCuji energii: Ear a prostorovou orientaci
atomoech orbitald (s, p, d af orbitaly). VzAjemnC vztah~rn~ezikvantoemi i7isly urPuji poCty
orbitald v jednotliech vrstvach elektronovChoobal.; atomu.
Elektronovf spin (ms)
DalSi kvantove Eislo, ktere mdie nabjvat hodnot pouze +I12 nebo -112 a urCuje s p i n o ~
stav elektronu v orbitalu.
=1-
A
V
ddsledku odstingni ostatnimi elektrony nepdsobi na elektron atomu jAdro svfm $----
celkoem nkbojem Z. Vfslednf sniieny naboj Zefnabfvi odliSnychhodnot pro r6zne skupiny
elektronfi (TAB.IV.).
Elektronovii konfi"lgrace
RozdEleni elektrond a-tomunebo i o n t ~v pfisluSnfch.atomoech orbitalech.
Zikladni stav atomn
V zaladnim stavu atomujsou vSechny elektrony nz, energeticky nejniiSi mo2nk hladinEt.
Excitovianf stav
V excitovankm stavu ma atom minimalni: jeden elektron na vySSi energetickd hladini:
ne5 v zhkladnim stavu.
Vfstavbov-j princip atomov-jchorbitali
Poiadi atomovfch orbitaId podle rostouci energie ve viceelektronovfch atomech urEu-je
\$stavbovf princip. V uvedenem poiadi pak v atomu elektrony jednotlivk orbitaly zapliiuji.
Pii urtovhi energetickkho poiadi orbitalb, jehoi znalost je nezbytna pro zapis elektronovfch
konfiguraci, vyuiivame jednoduchych pravidel (pravidlo n + I, vfstavbovf trojuhelnik).
Zpdsob obsazovani atomovfch orbitalb je dan Pauliho principem vfluEnosti a Hundovfm
aravidlem.
Pauliho princip v-jluEnosti
Kaidy orbital mdie obsahovat maximiilni: dva elektrony s opaEnymi spiny; elektrony se
srejnfmi spiny musi obsazovat fiznd orbitaly.
Hundovo pravidlo
Elektrony se na degenerovanem souboru orbitalb (orbitaly se stejnou energii)
~ozmist'ujitak, aby by1 obsazen co nejvGtSi poEet orbitalb jedinjm elektronem (snaha po
nejvySSim moinkm poCtu nevykompenzovanfch spinfi, tj, nepArov);ch elektronb).
IonizaEni energie (I,,)
Energii, kterou musime vynaloiit, abychom z atomu v z&ladnim stavu odtrhli elektron
za vytvofeni kationtu, n w k m e ionizaEni energii. Odtr2eni nejslabgji poutankho elektronu
sdpovida 1. ionizaEni energii I, (TAB.V.), vytvofeni iontb s vySSim nabojem odpovidaji
znergiim vySSich stup156I,.
Elektronovsiafinita (A3
Ensrgie, uvo1ni:na pii zachyceni elektronu neutralnim atomem za vytvofeni aniontu,
~dpovidAelsktronovk afiniti: A, (TAB.VI.). Periodickk zmGny hodnot I,,a A, vychazeji se
m e n atomoqkh polomCh5 a Z,, atomb.
A t o m o ~polomZr
V pfipadi: kovii je za a t o m o j polomk po\ sic-.E :-:.: -.1:: zszijaderna vzdalenost
nejbliisich atomd v kovovjlch krystalech. Vzhledem :iI:=, 12r7::- ;;llomky jsou zavisle na
koordinaenich Eislech atornil, byly odvozeny p ~ i r n 2 ~ trt-LZ-.z;-::XISF k o ~ 9(TAB.VI1.).
U nekovt5 je za atomoj polomgr pova2ovhn poloxtr A:-. ~ " t z z .:: rolovina mezijadenle
vzdilenosti
dvou stejnych atomd, vkanychjednoducka,.; =x~-:L :-%B.J-EI.),
HraniEni atonovC orbitaly
KraniEnimi orbitaly atomu jsou nejvy5Si obszs-,~ z:~;nlo\s orbital a nejniiSi
neobsazenk neb0 zpoloviny obsazenf a t o m o j orbital. T::c ~?'ri-A>rozhodujicim zpdsobem
ovlivfiuji distribuci elektrond pfi tvorbi:vazeb.
PEiklad 3.1.1. UrCete energetickk pofadi nasieduj:~ir:?x~rno\+chorbitald :a) 4s a 3d;
b) 4fa 5p; c) 4s a 3p.
~ e i e n i :K feieni problkmu vyuiijeme empiricktho ~rss-iila:podle kterCho vzrfistaji
energie orbitalii s rostouci ' hodnotou souCtujejich k~~ziito\?~h21521 71 2 1. Tfi stejnCm souCtu
n + 1ma men%energii orbital s menSi hodnotou n.
a) Fro orbitaly 4s a 3d plati souCty 4 + 0 = 4 a 3 - 3 = 5. \fen3 energii bude mit
orbital 4s.
b) Pro orbitaly 4fa 5p plati souEty 4 +3 = 7 a 5 - i = 6. llenji energii bude mit
orbital 5p.
c) Pro orbitaly 4s a 3p plati souCty 4 + 0 = 1 a 3 - 1 = 1.Zde rozhoduje velikost
hlavniho kvantovCho Eisla, menSi energii bude mit orbits! 3p.
PEiklad 3.1.2. Vysvetlete, proC zjSeni efekti\r_iho naboje jadra Z,, (TAB.IV.9 pro
elektron na orbitalu 2p je men3 mezi atomem N a 0nei mezi ztomem C a N.
~es'eni:Pfi pfechodu od C k N dalSi elektron obsazuje prkdns- 2p orbital. Jdeme-li od N
k 0, dalSi elektron musi obsadit 2p orbital, ktee je jii jednim elektronem obsazen. Zde se
projevi si1ni:jSi repulsni sily a tim i niiSi rozdil mezi hodnotami Zef.
PPiklad 3.1.3. NapiSte elektronovou konfiguraci atomu arsenu (Z= 33).
~ e ~ e n i :Nejdfive si sestavime dostateCni: rozsiihlou iadu atomoech orbital6 podle
vzrdstajicich energii. Na jednotlivk orbitaly pak postupnii formou ,,exponentbc' dopliiujeme
~iektrony.Respektujeme pfitom maximalni poCtj- eiektronfi,jei na skupiny orbitalii mohou
b p urnisthy. V pfiyadC arsenu timto zpiisobem doplnime 33 elektrond a elektronovou
Lorifiguraci zapigeme:
As: 1s 2 2 ~ 22p6 3s2 3p6432 3dl0 4p3
Zapis lze zjednodugit pougitim syrnboiu nejbliie niiSiho vzacneho plynu, ke kteriinu
Joplnime piebjvajici valenEni elektrony:
As: [Ar] 4 9 3d10 4p3
PiiMad 3.1.4. NapiSte elektronovou konfiguraci atomu Ti.
~eieni:Na zhkladi: pravidel vjrstavby elektronoveho obalu odpovida 22 elektrondm
alomu Ti nasledujici elektronovk koilfiguraci
Ti : ls2 2 9 2p63s2 3p6 4s2 362 nebo [Ar] 4s2362
s dviima 3d elektrony v n3znych orbitalech s paralelnim spinem. Vzhledem k tomu, ie
od atom11 Ca je energie elektronii v orbitalech 3d ySSi nei v orbitalech 4s, orbitaly je nutno
napsat ve vjrSe uvedenem pofadi.
PiiMad 3.1.5. Qdvod'te elektronovou k ~ ~ g u r a c iatoinu chromu.
Reieni: Atomu chromu s 24 elektrony by odpovidala elektronova konfigurace [Ar] 4s2
3d4. Snaha po dosaieni minima celkove energie se u ni:kterfch prvkii vSak projevuje
poruSenim vfstavbovdho principu a u chromu byla experimentalni: prokiizha konfigurace
LAX] 4si 3d5. V diisledku platnosti Hundova pravidla zde konfigurace nsl (n-1)ds
s rnaximhlnim poEtem nespfirovan~chelektronii vykazuje men5 energii nei, konfigurace ns2
(n-l)d4.Qbdobni:se u nZktePjrch pwkii pfednostni: uplatfiuje konfigurace nsl (n-1)dlO.
Bfiklad 3.1.6. NapiSte e:ektronovou konfiguraci atomu wolframu v zakladnim stavu.
Reieni: Prvek ma o 20 elektronfi vice nei xenon, z toho 14 elektrond v orbitalechf
Z analogie s cb~omemlze ocekhvat elektronovou konfiguraci [Xe] 4y4 6s' 5d5. SkuteEnh
konfigurace vSak je [Xe] 4f4 632 5d4. Elektronove konfigurace ngkterqich tEiSich prvkh bloku
d af vykazuji odliSnosti od oCekavanfch trendd.
PPiHad 3.1.7.NapiSte elektronovou konfiguraci iontu Ni2+.
Aeieni: Atomu niklu s 28 elektrony by podle pravidel qktavby elektronoveho obalu
~dpovidalaelekronova konfigurace [Ar] 3d10 4s" Mezielektronov6 repulzni sily deseti
~nurBrrcuxnmojg
- Z~pau!:!LAa[nmolq3ntrrolE:Iayal2rrsjrr?i.zFno7;.zp~d 'a~a~~pslil,eor.r.gpsly!ud
.----:uxiol)yalavysal>i'[lsy~uz~nda~ UIE~Z~AF?A'IN ;?uoqyaIaJuapmqpo~p!;1;:-=----------
ruoq~pau?u?mLUOILY~I:-;--:--.--_-7x.gaiyc+zl~ nquo!1\z~t. [~y]a[a~~15guoy
--
y~~noqlyqa~uPs;s.~~ F:2:;-;-1;.:zr'$i~aqnopallyq~p~y3aIe)rqlosuguoayaia
Reieni: Porovnhme-li elektronovk konfigurace obou prvkd (Cr: [Ar] 3d5 4s'; Mn: [Ar]
Zi!j 49) zjistime, i e odtrgeni druhkho elektronu u chromu piedstavuje odtrieni elektronu
zorbitald d, kterk jsou z poloviny zaplnEny (stabilni elektronova konfigurace). Tato ionizace
-i.iadujevyiii energii nei ionizace z orbitald s.
PPiklad 3.1.11. Pii pfechodu od atomu Li k Be vfiaznE klesa elektronova afinita A,
TAB.VI.). VysvCtlete ddvody poklesu.
Reieni: Elektronovk konfigurace atomd jsou [He] 2s' a [He] 29. DalSi elektron bude
;pfipadE Li umistEn do 2s orbitalu, v pfipadE Be se obsazuje volny 2p orbital, kte@ je
;~dstatnEvice odstinEn od jadra a jeho zaplnEni je energeticky nevyhodnk (endotermicky
?races).
Pfiklad 3.1.12. VysvEtlete odchylky od obecnych trendd zmEn hodnot I. ionizaCnich
2nergii a elektrono*ch afinit u prvkd 3. periody.
geieni: Hodnoty I, a A, ve 3. periodg vzrkstaji se zvyiujicim se atomov* Cislem prvku.
7 - I . .
\ yj~rnkynachizime:
a) v pfipadE I, (Mg) > I, (Al) a A, ma) > A, (Al); zde se projevuje vEtSi stabilita 3s
rlektronfi oproti 3p elektrondm
b) v pfipadE A, (Mg) a -4, (Ar) < 0; zcela zaplnznk vrstvy nebo podvrstvy atomd neb0
:\?nt4vykamji mimoPadnou stabilitu a neochotu k piijeti dalgich elektron6
c) v piipadE I,(P) >I,(S) a A, (Si) >A, (I?); opEt se projevuje vyigi stabilita z poloviny
zaplnEnk podvrstvy u atomu P.
PPiHad 3.1.13. Seiad'te uvedenk atomypodle rostoucich atomovych po1omEx-k
a) Ca, Ba a Be; b) F, B a N.
keieni. a) v podskuping kaidy nasledujici atom obsazuje dalgi vnEjgi slupku atomu
:atomovypolomEr vznisti; poiadi atomd proto je Be, Ca a Ba,
b) v period8 kaidjr nasledujici atom sice obsahuje o jeden elektron vice, ale rostouci
2riadn9nhbojjhdra zpdsobuje kontrakci polomEx%;poiadi atoind je F, N a B.
PPiMad 3.8.14. UrCete hraniCni orbitaly u atomu Be v zikladnim stavu.
Reieni: Vzhledem k elektronovk konfiguraci atomu Be (ls2 2s2 2p0) jsou hraniCnimi
xbitaly orbitaly 2s (nejvyggi obsazenk - HOMO) a 2p (nejniiSi neobsazenk - LUMO).
Bimklad 3.8.15. UrCete celkovf poeet atomo~qchorbitai-Gpro Mavni kvantovC Eislo
n = 2 , 3 a4.
(4; 9; 16)
PPaMad 3.1.16. Jakf je nejvy9Si mo2nf poEet elzktrond rta orbitalech 455d, 5J; 6s, 6p?
(14; 10; 14;2; 6)
PFlWad 3.1.17. Seiad'ie orbitaly v uvedeilfch trojicich pod!e rostouci energie a) 3p, 3d,
4s; b) 4s, 3d, 4p; c) 6s,4J 3d.
PPlWad 3.1.88. KterC z orbitalti s uvedenymi kvantoqhni Eisly mohou existovat a) n =
Moiik nodklnich ploch uvedenm orbitalh naleii?
1
(0; 1; 1; 2; 2; 2j 1
q
4
PPlMad 3.1.28. Pro@se zvySuje Zefpro 2p elektrofiy pPi pfechodu od R k C vice nei
v pfipad6 2s elektrond pfi piechodu od Li k Be?
PPiHad 3.1.28. Ktere z niie uvedenfch elektronowch konfiguraci nejsou povoleny
Pauliho principem eluCnosti:
a) Is22s2 2p4 b) 19.2 232 2p6 35.3 C)hi 3pl d) Is22s22p63s23p6 4s2 3d4
(b; d .
PiiMad 3.8.22. NapiSte elektronove konfigurace niie uvedenfch atsmti a iont~
v zaladnim stavu:
C, F, Ca, Ga, Bi, Pb2+,Sc, Y3+,Mn2+, Cr2+, C03+, C P , Cu2; m3+,EU-)t, Eu-.2
Y5+,Mo4+.
PFMad 3.123. NapiSte elektsonovC konfigurace zaladnich stavti iontb: a) In+a h3+;
b) Fez+a Fe3+;c) Au+a h"+.Kter6 ionty z techto dv~jicrmaji t y 3 i hodnoty Z,,?
Piiklad 3.1.24. Kterjr prvek ma v zakladnim stavu stejnou elektronovou konfiguraci
jako ion Na+,C1-,N3+,N3-, 01-?
Piiklad 3.1.25. UrEete prvky,jimi pEisluSi nasledujici elektronove konfigurace:
a) [Ar] 4s23d04p3 b) [Ar] 4s23d2 C)[Xe] 6s' 580 d) [Xe] 6s24y e) [Rn] 7s2 5fO
PilMad 3.1.26. Za pomoci Hundova pravidla urEete, kter6 z nasledujicich
elektronovjich konfiguraci neodpovidk zddadnimu stavu. Nalezngte atomy, jejichi
zikladnimu nebo excitovankrnu stavu uvedenk konfigurace odpovidaji.
Ls 2s 2~ 3s 3~
a) IZXl iZl GEa
Piiklad 3.1.27. NaleznEte v EadE prvkfi od vodiku k argonu ty,kterk:
a) maji dva nesparovank elektrony (jsou paramagnetickk)
b) nemaji ikdnf nesparovanf elektron (jsou diarnagnetickk)
PPtMad 3.1.28. VysvEtlete:
a) sniieni 1.ionizaEni energie pEi pfechodu od fosfom k siEe
b) zvjiSeni I. ionizaeni energie pEi pfechodu od fluoru ke chlom
PilWad 3.1.29. Porovnejte 1. ionizaeni energii atomti Sr, Ba a Ra (TAB.IV.),
K vysvEtleni pouiijte pEedstavu o lanthanoidovk kontrakci.
Piiklad 3.3..30.Druhk ionizaEni energie nEkterjrch prvkfi 4. periody jsou
Ca Se Te Y Cr Mn
11,87 12,80 13,58' 14,15 16,50 15,64 eV
UrEete orbitaly, ze ktenjch jsou elektrony odtrhavhy a vysvetlete trend v uveder.;
kodnotAch.
PPiMad 3.1.31. Ktelj z dvojice uvedenqch pwkb bude mit vySSi hodnotu 1. ioniza?
energie? a) Li, Wa; b) Wa, Mg; c) N, F; d) 0,S
PiiHad 3.1.32. Sefaci'tepodle rostoucich hodnot 1.ionizaEni energie prvky:
a) F, Ne a Na
b) Ba, Cs, F, S a As
c) Fe, Co, Ni a Cu
Bie'Had3.1.33. ProE je ionizaEni energie atomu 0 rnenSi nei atomu N, pfestoie je jeho
elektronegativitavySSi?
PFlMad 3-1-34.Vysvetlete, proE rn6 atom He vySSi hodnotu ionizaEnienergie nei ostatni
ztomy.
$BPi%%%d3.B.35. UrEete, ktely zprvkfi v uvedenych dvojicich (uvedena at. Eisla) by mi51
vySSi hodnotu 1. ionizaeni energie a) 54 a 88; b) 4 a 7; c) 8 a 16.
PPiMad 3.1.36. VysvEtlete pokles elektronovi!afinity pfi pfechodu od atomu C k N
PFiMad 3.8.37. Vysvetlete, pro6 fluor tvoi'i ochotneji anion nei ostatni halogeny,
PfaWad 3.1.38, Sefad'te podle rostoucich atomoech polomEn3pwky: a) Ga, Se a K;
b) N, As a Bi; c) Ni, R/ln a Sc; d) Ce, Nd a Gd.
PPiHad 3.1.39. UrEete hraniEnii orbitaly 2tom8 a iontfi: Mg, As, Fe, Xe, Al3+,Co2+,Sc3+
a Sm3+.
3.2. Kovalentni a iontovh vazba
Zhkladni pojmy:
Kovalentni vazba
SilnBpfitailiva sila, ktera udriuje pohrornadi: atomy v molekule nebo komlexnim iontu
a vznika sdilenim elektronovebo p a n dverna atomy. Kaid9 atom pEispiva ke sdilenkmu
=lektronovCmu pAru jednim elektronem; podle poCtu sdilenfcb elektronoech parb mezi
dvCma atomy rozeznavhe vazbu jednoduchou, dvojnou nebo trojnou. Kovalentni vazba ma
~jrazni:smCro* charakter.
Bslarni kovalentnivazba
Kovalentni vazba, ve ktere elektronova hustota neni rozdClena rovnomernE vzhledem
k rozdilne elektronegativiti: atomb. Elektronova hustota je posunuta k elektronegativnCjSimu
atomu, ktee nese zapomy parciilni naboj; druhf atom ma parcialni nabo-jkladnf.
Lewissvy strukusni elektsonovCvzorce
Lewisovy struktunni elektronovi vzorce poskytuji obraz o vazeblagich pomerech ve
douEenin6ch s kovalentnimi vazbami. Schematicky znizon5uji rozdgleni sdilsnfch
zlektronovfch pkrb a vyznaEuji i elektrony, ktere se na vazbach nepodileji (nevazebne
slehony). PPi konstrukci vzorcb se vy&iva oktecoveho pravidla, ti.snahy atomb po dosaieni
osmi elektronfi ve valenCni vrstvC.
RezsnanLni strukturni vzorce
Molekuly (ionty) s delokalizovanymi elektrony je nutno znazomit nekolika
rszonanEnimi struktumirni vzorci, ktere pfedstavuji mezni stavy rozloieni elektronovk
hustoty. SkuteEnC sozlo2eni elektronb je ,,kombinaciC'rezonanEnich struktur. NejniiSi energii
maji rezonanEni struktury s nejmengimi formainimi naboji atomb.
Polrmhlniniiboj a oxidaEni Eislcp
Fo~malninaboj umoifiuje pfibliing charakterizovat rrozmistgni valentnich elektronb po
stomovkm skeletu molekuly. Je dan rozdilem mezi poEtem valenEnich elektronfi atomu
1.neslouEen6m stavu a poEPem valencnich elektronb, ktere r~;ufonnalni: pfislugeji v dank
slouEeninE. OxidaEni Eislo pfedstavuje efektivni naboj, kterf m i prvek ve slouCeninii,jest!::
vSechny sdileni. elekironov6 pary pi-ifadimeatomh:elektronegativniijgimu(viz kap. 1.2.).
'\laznosti rozumime poCet sdilenjrch elektronovych pArh, kterC daily atom porn:
k ostati~imatoin6m.
EBektronegativitaQ)
Elektronegativita je ernpiricky nalezenk Cislo, kteri: vyjadiuje schopnost atomu pn-i:
pfitahovat elektrony, jestliie je souCasti slouCeniny. Z rozdilu elektronegativit dvojiri
vkzanjrcl~prvkfi lze CasteEnE usuzovat o charakteru (polaritg) vazby.
Pontovl vazba
Je-li kovalentni vazba silng polariaovina, ziskivi elektrostatickj; charakter. Vazebr:
interakce je pak @azni. zaloiena na elektrostatickjrch pfitaZlivjrch silach mezi kationtez
a anionten. Vazba nemA smiircvjr charakter.
BontsvC poismi!ry
Dklka vazby v iontovych slouEeninich je rovna souEtu po!omiid nejbliigiho kation:
a miontu ve struktuie. iontovk polomEry, tj. podil jednotliykh ionti na celkovk dklce vazl?:.
jsou urtoviny piedevSinr1 z experimentalnich dat rentgenostntkturniho studia ionto\jct
slouCenin. Takto ziskane hodnoty, kterC jsou zivisle na kocrdinaEnich Cislech ionhl, jscuvedeny
v TAB.LY.
Parametry chemickk vazby
MiPieelnk vlastnosei cherraickt vazby lae numericky vyjadfovat pomoci parametSi, me;.
kterk patPi ppiedevgim dklka a e~nergievazby a dipolovy moment. Dklka a energie vazb;
koreluji s PBdem vazby a mezi sebou. Pevnost vazby stoupB s jeji rostouci energii a klesajic
dklkou.
DCBka vazby
DClku vazby pfedstavuje rovnovainti mezijaderna vzdilenost dvou vkan$ch a t o m
Podle charakten vazby odpovida souEtu kovalentnich, kovovjrch neb0 iontovgch polorniir:
atom6, ktere jsou vSak ztivislC na PBdu a polaritg vazby, koordinaEnim Eisle apod.
Energie vazby
Energie vazby u dvouatomovi molekuly pfedstavuje praci, kterou musime vynaloiit
k disociaci na atomy. U polyatomickych molekul AB, urCujeme stfedni (prdmi5rnou) energii
vazby, kteri odpovida n-q dil energie potfebne k uplnemu rozpadu cel6 molekuly na atomy.
Dip61ov-jmoment (4
Polaritu vazby ve dvo~zatomovimolekuIe charakterizuje dipolovf moment, her); je
ziavisl$ na parciilnim naboji atomd a delce vazby. U polyatomic~chmolekul je dip0104
moment molekuly dim vektorojrm souCtem dipolojrch moment8 vSech vazeb.
PiiMrad 3.2.1. NapiSte 1,ewisbv strukturni elektronovj. vzorec iontu [BF,]- a urCete
vaznostjednotlitjch prvkb.
jejeni: Atomy aniontu vykazuji dohromady 3 + (4 . 7) = 31 valenCnich elektron8;
zkpomf nhboj iontu pfedstavuje dalSi elektron. Proto musime ve vzorci uspofkdat 32
elektronti v 16pkech kolem 5 atomb:
Zapornj. naboj je vyznaeen u iontu jako celku, nepatfi iadnkmu individudnimu atomu.
Borje v anlontu CtyPvaznf a fluor jednovaznTj.
PPiMad 3.2.2. NapiSte rezonanCni struktumi vzorce iontu NO,-.
jeieni. Nejdfive se pokusime sestavit struhurni elektrono\j vzorec za pfedpokladu
zachovini oktetoveho pravidla. ~ l o h ulze feSit pouze za vytvofeni jedni nasobne vazby mezi
:-.omy obdobniho chemickiho charakteru, dusikem a kyslikem. Druha vazba bude jii
?dnoduchi. Pro \rystiieni skuteenosti, i e vazebnk dklky i energie obou vazeb dusik-kyslik
s ~ ustejnk,je nutni uv@stdva rezonanCni struktumi vzorce:
PFiMad 3.2.3. NapiSte rezonanCni stmktumi elektrsnovk vzorce Cistice ON@-.
z8itladE vhoZten fomiilnich nibcjfi rozhodnEte, ktej z uveden9ch vzorcbje dominantni. .
-
&?eni: S jednim atomem 0,N a C a ce!kov$m nhbojenl 1- rnB EBstice 16 elelctront $--
MBieme
proto napsalt dva rezonanCai vzorce:
Fomjllni n8boj ((F.N.)jednotliv9ch aton5 vypoCithme podle vzorce:
F.N. = pcsket valenCnich e1ektron.L neslouCen6ho atornu - poEet elektronfi nevazebnlc'r
elektronovjrchpk%- 1!2 poCtu vazebi19ch elektrond
Pro prvni rezonancni vaorec zjistirne nhsledt~jicifom8lni nhboje atomfi: kyslik I-, dusih
11- a uhlik I-. %redruhkm vzorci jsou fcm1&lniniboje atornu ra8sledujici: kysllik 0, dusik 1a
uhlik 2-. 2, porovnini formhlnich nibojfi je ziejmk, i e pwni vzorec odpovidii dominanfnimt
uspo?8di~iatomfi (nalezenk fomikni nAboje jsou bliisi nule). Ye d~tlhknvzorci by navic
piislugei nejvyzgi naegaltivni fomilni niboj nejrnknit elektronegafivninmu atornu - uhlih.
BNMad 3.2.4. Charaktesizujte vazby v n5sledujicich slouCenin8ch: Ci,, P@l,? K,O.
I?e,?cni. Wszdily elektronegativitich lze do urCiti: miry vyliit k charalcterizaci vazby.
V pl'ipadi?, i e rozdil eleltronegativit je roven 0, tj. v molekule @I,, jednii se o vazbu Cisti
kovalentni - nepolhmi. U slouCenin, ve ktejch je rozdil elektro~egativitnrisnSi nei 1,O: I
pfedpoltlkdirne polimi kovalentni vazbi~,nap?. ve slouCeninE PCl, (r~zdil@,7).Hontovou
vazbu pPedpoklid&mepfi rozdilu vetgirn nei 2,0, nap?. ve slouEeninE K20 (rozdil 2,6). PPi
rozdilu elektronegativit v rozmezi 1,O - 2,0 je odhad obtii-ni5jgi. Uplatfiuji se zde dalgi faktory,
nap?. zgGsob uspoiid6ni iontii ve stmktule a jejich vz8jerrm8 koordinace. Pak AsF, (rozdil
1,9) 7-tv6Pi ~nolekulys p o l h i kovalemtmi vazbou, zatirnco klystalicky NaCl (rozdii I,$) je
sloukenina s v-jl-aznEiontovou vazbou.
PEiMad 3.2.5. NapiSte, ktere stabilni ionty budou vytvzet nasledujici prvky: H, Be, Al,
Se, La, Po, Cu, T1, Au, Ga a Bi.
ReSeni: Stabilni elektronove konfigurace iontd jsou nejEasti:ji izoelektronove
s konfiguraci nektereho vzacnkho plyim neb0 konfiguraci tzv. osmnactky a dvacitky. Proto
budou konfiguraci I s 2 odpovidat ionty Be2+a H-, konfiguraci 1zs2 np6 ionty A13+, Se2- a J_aj+,
ksnfiguraci izs2i~pQzd'~ionty Cu+a TI3+a konfigurzci ns2up6 nd1° (n+1)s' ionty Ga+a TI+.. .. . ,, ,-!
' $(/,;Q /. ' . .,.: .,
~ .~ .,., . ~
, - ,
Piiklad 3.2.6. Ktere ionty z nksledqjicich dvojic budorr mit vi:tSi ion to^ polomer:
fies'eni: a) Ionty Na+a F-jsou izoelektronovk (maji stejnou elektronovou kofiguraci). Ion
Na? ma vSak vet5 naboj jadra (Z = 11) oproti F- (Z = 9). Jeho elektrony jsou proto podstatne
silngji pfitahoviiny elektrostatickyn~isilami k jkdru a po1omi:r Na+je menii.
b) Kation K+ ma nhboj jadra +19, Na+ ma naboj +I 1. Waboj jadra drasliku je vSak
odstfngn dalSi vrstvou osmi elektronfi a jeho elektrostaticke pfisobeni je stejn6jako v piipadi:
5odiku. 0 velikosti iontd proto rozhoduje poEet elektrono~chvrstev; ion K+je v6tSi.
PiiHad 3.2.7. 0dhadni:te delkta vazby ve sllouEeninach: CCI,, SiCI, a C8,.
fiejeni: \I kovalentna'ch slouEeninach lze delku vazby odhadnout jako souEet
ovalentnich polomi:ril atomfi (TAB. VIII,). Na zakladi: tkto pfedstavy vypoEterne pro CCl,
-.azebnou dklku 176pm (77 pm + 99 pm) a pro SiC1, dClku 216pm (117+ 99 pm). V pfipade
rnolekuly C02je nutne uvaiovat kovalenini pomeny odpovidajici dvojne vazbe, tj. 66 pm + 57
-.m = 123pm.
PFiHad 3.2.8. Na zakladg hodnot energii vzzby (TAE3.X.) rozhodnete, zda ve
;:~suEeninBchs vazbou mezi Eemikem a kyslikem bude jednoducha nebo dvojnh vazba.
ReSeni: ~ l o h ~ uvyieSirne porovnhim energii molu Si = O dvojrjch vazeb a dvou molfi
-.
: - 0jednoduchgich vzeb. Rozdil Eini
2(Si - 8)- (Si = 8 ) = 2.(466 kr)- 640 W = 292 kJ.
Vazebna energie odpovidajici dvi:majednoduchqm vazbam Si - 8 je vgihodni:jSi (vySSi)
-s l jednk dvojne vazby. Ve s%ouCeninachEemiku s kydikem jsou proto vidy piitomny EtyEi
fhoduche vazby, kterk smEiuji od atomu Si k vrcholiim tetraedm atomfi 0.
PiiNad 3.2.9. Kterk z uvedenjrch rnolekul budou vykazovat dipol6vy moment: Cl,, hL
CO,, CH, CH,Cl, P, a NH,.
~eieni:Nulovy dip61otj moment vykazuji dvouato~novi:molekuly prvM (Cl,) a sc
rngrnt: stejnojademk a rkznojademC polyatomickk molekuly (CO,, CH,, P,). Nenulo;- -
--
dip6lovy moment maji vidy rkznojadernb dvouatomovk rnolehly (a)a niznojader.::
nesoumEmt polptcmickC moleLaly (CH,CI a NH,).
PFiMad 3.2.10. Zjistgte podil iontovi: vazby v rnolekule HF, ktera n8 dipblovy momeE:
6,08 . 10-30C.m a dClh vazby 91,7 pm.
fieieni: Nejdfive vypoEitame parcialni niboj na atomu fluom Q z hodnot dipblov6hs
momentu m a dklkyvazby I.
/ Q -d / I = 6,08 . 10-30C.m / 9,17 . 10-l1m = 6,63 . 10-z0C
--
Za pfedpokladu EistC iontovt vazby by niboj na atomu fluoru odpovidal elemcnt&mim~
rdhboji e = 1,602 . 10-19 C. Podil iontovk vazby ziskkme porovnhnim parciilniho a ele-
*
PFildad 3.2.11. NapiSte Eewisfiv struktunli elektronovy vzorec nisledujicich rnolekul
a iont5: H2,N2,CO, CO,, SO,, NH,, PC%,,XeF,, PF5, S042-,C104-,IC12-aAlC'1,-.
PfikBad 3.2.12. NagiSte rezonanEni stl-uktumi elektronsvk vzorce enolekul a iontfi: O,,
BF,, NO,-, NO2-a C032-.
PPdaiaad 3.2.13. NapiSte rezonanEni strlakturni vzorce Eastic NCO- a NO,F a podle
formalnich niboji atomfi urEete dominantni strukmm.
PiiNad 3.2.84. Diskutujte trend v elektronegativitach prvkti drub6 periody od Li k F.
Nepravidelny nadst hodnot mezi sousednimi pwky posud'te ve vztahu k hodnotam
ionizaEnich energii.
Piildlad 3.2.85. UrEete,jaky typ vazby lze gPedpok!adat u nbsledujicich dvojic atomfi:
EiH, EiF, CH, NH, OH, NN, RbBr, SiH a A10.
'"'$"$'03"13di96~"0'131'm"[:]~a'N~HcP~Z~ "oZ~"~3'SZ~'oZH:4'Gl--.l
&lgd!pJBAO'EB~ICInopnqpaqy'LqInyaloruq34uapa~nzaqa2lfi-$T-Z.~pep&r~d
.-t~128E-"13'-c"~'-:"d.-I:$
'51s'£0'd~:y~a~u-z~oy-E!ysq?jnqaIoruAnylapnouqazmaaaupzypg*LI~Z*Epepgqd
'IN€?03'.I3'06'!&r'Sl'LC
'8~'UI'1~'DTJ'y~:Lyh;rdla;F~)lcinopnqhue!~ul~q~aspaqy'aq~rdti?~.9rargpew;d
jader. AtomovC orbitaly, kterC mohou b* kombinovkny, musi mit shodnou syrnetrii vzhls 1
k ose vznikajici vazby a ma19 rozdil energii. PoEet vznikajicich molekulovych or'r ..
v molekule se rovni poCtu ksmbinovanych atornovych orbitald. MolekulcvC or'r
rozdElujeme podle jejich symetrie vzhledem k rotaci kolem spojnicejader na orbitaly cr, ,TDolni
indexy pfi oznaCovini molekulovycla orbitaid oznzCuji @chozi atomovk orbitaly.
Vazebnf mslekralowy orbital
Pfekqwem vhodnych atornojrch orbiralb vznikh orbital molekulovy. Jeho elektr~c~hustota
je koncenirovAna bud' na spojnici atornb (0-orbitaly) nebo mimo t ~ t ospojc..
(z-orbitaly). Z hlediska energieje urnistEn niie nei vjrchozi atomovis orbitaly a jeho elektrcz
pfispivaji k tvorbi;:vazby.
Protivazebnf molekulovy orbital
Bbdobni;: jako vazebny mole1;ulovy orbital vznilti interzkci atomosjch orbitalc
Protivazebnt orbitaly jsou z hlediska energie umistEny nad vychozimi atomovjmi orbitail.
a elektrony na nich umistEnk pdsobi zeslabov~nivazby.
Nevazebnf mh~leknlovforbital
Orbital, ktej se z dbvod8 symetrickych nebo energetick9ch nepodili na vazbi:
v molekule. Bjrva lokalizovan na ni;:kter&mz atom6 a svou energii se vjcrazni: iaeligi od
v~?c21ozichatomovfch orbitalb.
Vfstavbovf princip molekulovfch orbitaI8
Elektronovh ltonfigurace zakladniho stavu molekuiy odpovidk postupnkmu zapl6ovhni
rnolekxdovych. orbitalb elektrony v pofadi jejich rostouci energie. Jako v pfipadz atornovych
orbitalti je zachovan Bauliho princip a uplatngno Hundovo pravidlo. gJ atomd s mal*
ernergetick* rozdilem mezi orbitaly 2s a 2p se Easto projevuje s - p interakce, kter6 vede ke
zmi;:ni;:energetickkho poiadi vzniklych molekulov~chorbitalb.
a i d vazby
ad vazby vyjadiujerne jako polovinu rozdilu poEtu clektrond ve vazebnfch a protivazebnjrch
molekulovjrck orbitalech. M E e b$? i niceloEiselny a v~azni;:ltoreluje s vazebnou
energii a vazebnou dklkou.
.apaAaunp~!q~ooq?Aolnyalouan?yfrez~
aq(1='w)'d~(0='W)"dFlklrq~o.(I='w)ZXp-"de(0='u)'d-sqjel!q.noa31Co,lp..
![iuoqA~a~u!zrrpodo;?~"clsj??Aolue~q?yqa&eur?yo$(oyu?ursrrzEUalalajzzaq)jkuz
yaq':jtls:~qro~p~f;~ouxol~ y34~oy~l p~u~qmoyua[~[eyxua~Alelrq~oaAo:Payalow~d~uapy
""6-F,d<ZXp-Xd
"cI-a;.:gle;~q~sy3d~ojnya~sarrnyruznayas?aaggmzd~ya;dgq~~[a[ E(z~ss)1Cqze~JD![Q~:UZA
asoynwads ..nou[als~[gm?Jaq'n~elrq~oq9,{~omoleax[o~palapna~*ge~ptqqgd
kad vazbyXvypoeitarne podle vztahu
X = poEet elektronh ve vazebnpch molekulovfch orbitalech - po6e.t elektronfi
v piotivazebilych molekulovfch orbitalech) / 2 = (2 +4 +2 - 2) / 2 = 3
Piiuad 3.3.3. NapiSte elektronovou kor,fi,oupaci zakladnihs stavu molekuly 02,
superoxidov6hoiontu 0,-a pesoxidovkho iorntu 022-.
ke~enl'..Mslekula kysliku ma 92 valenCnich elektronh. Pwnich deset z nich zaplni
molekulov$.orbitaly obdobni:jako v molekule N2(viz pfiklad 3.3.2.),dochazi pouze k zan1i:n;
3')a orbital6 s orbitalem 5,t (neuplatfiuje se s - p iilterakce). Zb+ajici dva elektrony
odd6lenE obsadi degenerovane orbitaly %* a nj,* a rnaji souhiasnq spin. Konfiguiace
rnlolekulyje
0, : (Q~")~(us)"QZb)' (%b95,bI4 (%*>?*I2
a ?ad vazby X = (2 + 2 -I-4 - 2 - 2)12 = 2. V pfipadi: superoxidov~hoa peroxidovkho
iontu dalSi elektrony postilpnE zapliiuji orbitaly za vznikg konfiguraci
0,- :(@I2 (.;bI2 (%b,nybI4(%*, 5*13
022- :(c?)2 ($"I2 (@I2 (Q,nyb)4 (%*, ?*I4
FP%iMad3.3.4. NapiSte elektronovou konfiguraci zhkladniho stavu interhalogenove
slouEeni~yIC1.
je~eni: Nejdfive zjistime atomovC orbifaiy, ktsre budou gouiity ke konstrukci
molekulovSjch orbital6. Phjde o 3s a 3p valenCni orbitaly atomu 61a 5s a 5p valenCni orbitaly
atomu I. Pro konstrukci mEen;e uvaiovat pofadi molekulo@ch orbital6 obdobne pro
molekulu 74, (piiklad 3.3.2.). Vazebnk orbitaly vSak budou mit pfevhinii charakter ((blizkou
energii) orbital6 e1ektronegativni:jSiho afornu Cl, protivazebne rnolekdovi. orbitaly pPevainE
charakter orbitald atomu I. Molekula ma 14 valenCnich elektronG, kterk odpovidaji
elektronovk konfiguraci:
TC1: (c~'))~( o ~ * > ~(%b, (qbl2(3*,
PPiklad 3.3.5. Kolik neparovjrch elektronfije pfitomno v aniontu 0,-.
he~eni: NapiSeme elektronovou konfiguraci Qsystim molekuloqkh orbital6)
odpovidajici n~olekule0, a za vyuiiti Pauliho principu urEime uspofadhni elektron6 na
neuplne zaplnenjich degenerovanfch orbitalech q*a T*. V pfipade uvaiovaii6ho iontu je
;rjislednhelekronovh konfigurace 0,-:
(@I2 (q*I2(ozbI2( 3 b 775b>4 (%*>?*I3
se tfeemi elektrony na dvou degenerovanych rnolekulov~chorbitaleeh %* a T*. Jeden
elektrcn musi bjrt nep&o-\j a Eastice rnh paramagneticke vlastnosti.
PPiMallad 3.3.6. Molekula BN je diainagnetickii. UrEete pofadi energil molekulo-\jch
orbitalb.
Xes'eni: V piipade uveder16 molekuly s 8 valencnimi elektrony pfchazi v fivahu
elektronovh konfigurace (G:), (us*), (u2)2 (%b73b)2neb@zn uplatneni s - p interakce
konfigurace (@)2 (os*)2 (%b, 5b)4. DiamagnetickCmolekule, tj. stavu se viemi sparovanljrni
eiektrony, odpovida konfigurace uvede~av poiadi jako dnahh.
PPiMad 3.3.7. VysvEtIete, proC je ionizacni energie rnolehly 0, (12:06 eV) n:liSi nei
atomihliho kysliku (13,62 eV).
l?e~eni:.Pii ionizaci G, se odtrMv8 elektron z protivazebneho moleku1ovCho orbitalu
3 * neb0 5 * , tedy z orbitalu s vy55i energii (menE sthlCbo) oproti v$clnozirn atomovfm
orbitalfun 2p kysliku.
PilMad 3.3.8. UrCete hraniCni rnolekulov6 orbitaly molekuly N,.
Res'euzi: Z elekfronove konfigurace molekuly N, (viz pi. 3.3.2.) v-ypl*A, i e hraniCnim
orbitzlem HOMO (nejvySSi obsazeny rnolekulovf orbital) bude o,b, HraniEni orbitaly EUMO
(nejniisi neobsazeng rnolekulovf orbitalj piedstavuji orbitaly %* a
PilMad 3.3.9. UrEefe dvojiee atomoech orbitalfi, kterk mohsu na zakladg vhodne
symetrie vytvoft orbitaly rnolekulovC. Nannalujte tvapgr vfslednych molekulo~cl~orbitalii,
wCetejejich typ a vyznaEte naodalni plochy (osa vznikajici vazby z): s - s, s - d,2,py -pz,
pz - d,,P, -py,dxz - dm,PZ- d,z,P, - 42-9
BPnMad 3.3.10. NapiSte elektronovu konfiguraci zikladniho stavu molekul nebo iont6:
Be,, B,, CO, CN, H,+, He,, O,+, C,-, C10-, F,-, CN-. Na zkklade elektronove konfigurace
rozhodnete, kterk Eastice nemohou existovat, PfiHad
3.3.11. U kter6 Eastice musime ma ziikladi: teorie m ~ l e k u l o ~ c horbitald
pfedpokladat zaglfiovhi n-vazebn-fch orbital(1, anii by byla vytvofena 0-vazba ?
dB,)
PFiHad 3.3.12. UrEete poEet neparovfch elektron6 v anione~NO- za pfedpokladu
a) uplatneni s - p interakce
b) stavu, kdy pfi kornbinaci atomovfch orbitalb se interakce s - p neuplatiiiuje.
(2; 2)
Pfiklad 3.3.13. Vyuiijte diagramu molekulov]ch orbitalb CN, CN+a CN-k ureeni fadu
vazby a ke stanoveni poCtu nephovfch elektronfi techto tastic. Porovnejte dClku a energii
vazby.
PFiMad 3.3.14. PfPa8te uvedene dklky vazeb (3126 pm; 112 pm; 121 pm) Easticim 0,,
Q2+a 0,-.
PfiMad 3-3-15.UrEete hmiCni molekulove orbitaly molekul a iontfi H,, C,, F,, CO,
Hz-,a,+,CN-,NO- a CO+.
PPiMiaiiad3.3.16. Na zhklade teorie rnolekulovfch orbitald vysvetlete
a) proE je ionizacni energie rnolekuly N, (15,56 eV) vySSi nei ionizacni energie
atomhrniho dusiku (14,53 eV)
b) proE dochizi snadno k ionizaci molekuly NO za vzniku Eastice NO+, kteri se
vyskytuje v fadE slouEernin, napf. NOHS04.
-nurogm?u[glseraa!8~azaauqop
-odEayeads~upoy~gplrqloa3pcqannonp~3vuyqkuoyau~a[nzonpoICl~arq~ognppqIC~
HW!9JQyngalJ4~C~
druhy ekvivalenltnich atomd v molekule. VyslednC uspoladhi atomfije po provedeni operace
symetrie nerozligitelneod uspoihdhi pdvodniho.
Prvky symetrie
Pnrky symetrie jsou geometrickk entity (bod, pfimka, rovina), vbCi kteP.jm se operace
symetrie provadeji. K uplnemu popisu symetriemoleltuly postaCi pet prvkfi symetrie (identita,
rotaCni osa, rovina a stfed symetrie, rotaCng reflexni osa), ktere jsou s pHsluSnymi operacemi
symetriea pouiivanymi symboly uvedeny v Casti TAB. XIV.
BodovC grupy symetrie molekull
uplny soubor vgech symetricech operaci pro danou molekulu splfiuje urCitC podininky
a tvofi grupu molekuly. Vzhledem k tomu, i e pfi provedeni vSech operaci symetrie molekuly
zbstava jeji jeden bod nezrn8n6ny t.j. zobrazuje se sam v sebe, charakterizuje symetrii
molekulyjeji bodova grupa. Pfehled niikterfch bodoech grilgje uveden v TAB. XV.
PPikBad 3.4.8. Jaky War by mgla molekula metaim za pfedpokladu, i e k vazb5 budou
pouiity nehybridizovane atomove orbitaly?
jeieni: Z elektronove konfigurace excitovanych valenEnich elektroi16 na
nehybridizovanych orbitalech atomd uhliku ([Me] 2s1 2p3) vypljvh, i e k vytvoieni Ctyi
0-vazeb musi b p vyuiity orbitaly s, p,, pya p,. Z tvam a symetrie tEchto orbitalBje zfejme,
Ze tki vazby C - H Opro kterC bylo u2ito orbitaldp,, pya p,) budou na sebe kolmk. Symetrie
erbitalu s umoifiuje vazbu Etvrteho atomu vodiku v libovolnem smiiru. Tento atom se proto
umisti co meini nejdile od ostatnich vodikoech atom6 a esledny tvar molekuly by
odpovidal trigonalni pyramid8 s jednim atomem vodiku v neekvivalentni poloze, coi je
v rozpom s experimenthlnirniesledky (tvar tetraedm).
PPildad 3.4.2. Ve ktere slouEeninEprvkd 2. periody mfiieme naldzt syrnetriiD4h?
geievri: Symetrie D,, odpovidi CtvercovCmu uspofadiini molekuly. Prvky 2. periody
mohou mit ve valer,Eni sfefe pouze Etyfi elektronovk p&j (volnk nebo vazebnk). Tyto
elektronovk pBp?j museji bfl itumist8ny v souboru laybridnich orbitald, kterd vznikiy
z atomoech orbitalfi s,p,, py,p,. Do roviny xy (obdobngxs,yz) nemdke plispivat vidy jeden
z orbital6p (napf.p, do roviny xy). V rovini: se mohou uplatnit pouze tfi orbitaly a prostorove
uspofadani nemEe odpovidat Ctverci.
Piiklad 3.4.3. Za vyuiiti hybridnich orbital6 popiSte vazbu v molekulach a iontech:
a) PC13, b) Xe%;4,c) C103-a d)
Reieni: a) Ze struk-turniho elektronoveho vzorce a teorie VSEPR lze odvodit, ie
atom fosfom musi bfl obklopeil Ctghi elektronoqmi phry (tEi pary vazebne a jeden pix
nevazebny). &yfi elektronove pary odpovidaji tetraedrickkmu uspofadnii, ktere vyiaduje na
atomu P hybridizaci Sp3.Jeden hybridni orbital atomu fosforu je pPitom obsazen volnfm
elektrono* pixem a kaida kovalentni vazba P-C1 je tvofena pfekryvem z poloviny
zap1ni:nCho 3p orbitalu chloru s obdobni: zap1ni:nym hybrichim orbitalem sp3 na atomu
fosforu.
b) Molekula XeF4je na zakladi: strukturnihoelektronoveho vzorce a pfedstavy VSEPR
odvozena od tvaru pravidelneho oktaedru (okoli atomu Xe je tvofeno Etyfmi vazebnymi
elektronoqmi pary a dvi:ma pary volnjimi). Tomu odpovida hybridizace S$D~ n?a atomu
xenonu a rnolekula ma tvar Ctverce,
c) V pfigadi: aniontu CI03-je nutnk p f odvozovkni hybridizace na stfedovkm atomu
nejdfive urCit nej~jhodrnE~jSistrukurni elektronoe vzorec. Napfikiad pPi uspoiadhi
- elektronb, znazorn6nkm na obrazku, je zEejmk, i e na atornu
16 chloru s hybridizaci sP' je jeden hybridni orbital obsazen
\C1-yo/ volnym elektronowjm phrem a zbfvajici tfi jsou vyuiity pro
vjdvofeni jednoduchych vzzeb 1c atomu kysliku. PEekryvem
dvou z poloviny obsazenych d orbital6 atomu chloru
108- (neuEastni se hybridizace) a jednou obsazenych p orbital6
dvou kyslikowjch atomfi vznikaji dvojne vazby. Tfeti atom kysliku s hybridizaci S$ ma tii
hybridni orbitaly obsazeny volnjimi elektronoemi g@, elektron na poslednim hybridnim
orbitalu zprostfedkovavh jednoduchou vazbu s atomem chloru. Molekula ma v ddsledku
volneho elektronovkhophru na atomu chloru tvar trigonalnipyramidy.
d) V aniontu 610; a vSech obdobnych EAsticich typu XO4"- lze z rilznych rezonanCnich
struhr odvodit, ie v5echy vazby X-0 budou rovnoceme. Kolem stfedovdho atomu chloru
lze pfedpoklkdat pravidelnk rozmistgni Etyf atomti ve vrcholech tetraedru a tim i I-iybridizaci
SPbez volnych elektronoech p M . Jednim elektronem obsazenk d orbitaly stfedovdho
atonzu se pak podileji na vytvofeni pfisluSnkho poEtu dvojnych vazeb s jednou obsazenymip
orbitaly tii atomfi kysliku. Ctvrljr atom kysliku nesouci zapornf nkboj vykazuje hybridizaci
SPa \ytv%i s atomem chloru jednoduchou vazbu.
PFnMad 3.4.4. Ionty NO3- a S032- maji stejne stechiometricke sloieni, ale liSi se -------
nabojem. Rozhodnete, zda oba ionty maji stejnCprostorovk uspoiadani (tvar).
--------------
Regeni: Nejprve napiSeme Lewisovy elektronovd strukturni vzorce obou slouEenin: --------=-=
-4
Dale vypoEitame pro kaidy stiedo\j atom Cisllo (n), ktere charakterizuje tvar molekuly zjI
--3
na zdsladi: pfedstavy VSEPR a rovna se souEtu 0-vazeb z atomu vychhzejicich a jeho
nevazebnfch
elektronojch pi&%. V piipadt atomu N v aniontu NO,- ziskhme n = 3, v piipadt
1-4atomu
S v SO3'- je n = 4. Z tabulky XI. zjistime, i e aniontu NO,- odpovida tvar 43
rovnostrannCho trojiihelnha, zatimco anion SO3,-bude mit tvar odvozeny od tetraedru, tj. tii
2
zjeho vrcholh budou obsazeny atomy kysliku, Ctvfl v o l n a e1ektronov)im pixem. Vfsledna
strtktura SO," bude odpovidat tvaru trigonilni pyramidy.
PPlMaad 3.4.5. Seiad'te nasledujici Chstice podle vzrhstajici hodnoty vazebneho id~lu:
NO,+, NO2-,NO, a NO3-.
Reieni: Pii iegeni Glohyje nutnC vychazet z Lewisojch strukturnich vzorch.
Pomoci metody VSEPR zjistiine, Ze v pfipadc NO2+ bude mit lcation bez nevazebnfch
elektronovjrch parti (n = 2) lineami tvar. V ostatnich piipadech bude geometrie Castice
odvozena od rovnostrannCho trgjiihelnika (n = 3), ale pouze v piipadi: NO3-budou vSechny tii
vrcholy obsazeny rovnocem-fmi atomy 0 (vazebnt Ghly 1200). V molekule NO, bude jeden
z vrcholti trojiihelnika obsazen nevazebna neparojm (lichfm) elektronem. StCrickC
phsobeni tohoto elektronu bude men3 nei vazebnfch elektrono\jch parti ve vazbach dusiku
s lcyslilcem a vazebnf uhel bude vi:tgi nei 1200. V pfipadi: NO2-je jeden vrchol obsazen
voln$m elektronojm piirean,jehoi stkrickk pdsobenije siln6jSi nei pdsobeni vazebnfch parti;
'(0081:+'ONfo~&l:'ONioOZI:-'ONfoSTI
:-%,-JON:Q]YVy3&nqaz~,a.A~orapoqauazapuayay~ampadxg)'o~~~ Bau;$uaeuapnqIayt?4uqar,.--
PFlMad 3.4.11. Jaky typ hybridizace Ize oEekhvat v Ehsticich uvedenych v pfiklad~
3.4.10.
PFiMad 3.412. V kaidC z uvedenych dvojic vyhledejte inolekulu z vCtSim vazebzaym
Wem: a) H,O, H,S, b) PI%,,PF,.
PfiUarH 3.4.13. UrEete typ hybridizace a tvar nasledujicich molekul a iontb: SO,, SeO,,
S032-,HCN, CI0,-, GlF,, ASH,, SF,, P@9,3-,IF,-,C6H6,I,-, 03,H30+a XeF,. Pokud jsou
moinae rezonanCni struktmry,napigteje.
PTiMad 3.4.14. UrCete vazebnk pomGry Gastic z pfikladu 3.4.13 pomoci modelu
VSEPR. mere pfipady Qsou obtiine EeSitelne?
PEiMad 3.4.15, Kterk z masledujicich CBstic maji rotahi osu Cm:H,O, HC1, CO,, O,,
GF2,ICl;, EizS, SeO,, SeO,, C1Br-,I,-, a NO,,
PPlMad 3.4.16. ICtere z riBsieBujicich Eastic jsou planami: Se03=-,IC1,, CO;2-, Br03-,
XeF,, NO,-, SO3,S02F2,BrF,, BrF,-, BrF,, SF,, IO,F,-, 12@P6,TeCI,, C10,'a SOF,.
PPiMad 3.4.67. Uved'te z n h k Eastice, ]mere obsakuji jod a liSi se navzhjern tvarem
(geometrii). Vysvetlete jejich tvar pomoci modelu VSEPR a uved'te hybridizaci na atomu
j o d ~ .
PifMad 3.4.18. Diskutujte hodnoty vazebnych iihlb v molekulach: BrF,, SF,, a ClF,.
Piiklad 3.4.19. Pomoci hybridizace vysvetlete, proG je na rozdil, od cyklobexanu skelet
G,
benzenu planhrnl.
PTiMad 3.4.28. Ponnsci rnodelu WEPEP vysvztlete, pro6 anion SnC1,- mGie vystupovat
jako ligand v kornplexnich slouCeninach s tGi5imi pfechodnymi kovy.
Piiklad 3.4.21. VysvGtlete zmGny vazebnpch 1316 XCX v rnolekulkh: H,CO, F,CO,
C1,CO. (ExperimentBlnCbyly zjiStEny hodnoty 1160; 108Oa 11lo).
PFIMad 4.4.22. Vysvgtlete rozdily ye ~azebnychuhlech v niisledujicich dvojicich
molekul a urEete, zda blxdou 6hly vCtSi nebo n?enSi nei i09.50: a) NC13,NF,; b) PCI,, PF,; c)
NH,, NF,. (ExperirnentAlnC nalezene hodnoty KH,: 107O; NF;: 1020; NC1,: 1070; PF,: 980;
PCl,: 100").
PPikIad 3.4.23. Vysvgtiete, prod se m&nivazebnp uhe! v fadi: molekul AH, od atsmu
kyslikx k teiluru. UrCete !iybridizaci v tEchto slouEenitlich. (Experinnentilni:nalezenk hsdnoty
Ei,O: 1040; W,S: 920; K,Se: 910; H2Te:90°).
PFiHad 3.4,24, Odvod'te tvar, kterj piedpovidi model VSEPR pro molekulu SiFClBrI.
Jaky bead:: mit tato rnolekula skuteEn9tvar? Odvod'te hybridizaci na stfedovkm atomu.
P?iMad 3.4.25. NaleznEte rota515osu C3v kationh N H ~ +
PfiMad 3.4.26. Za pornoci obrazku vyznaCte rotaEni osy 6', a roviny symetrie a
mo'nckaala ioattl: NK3, [P~CL+]~-,CM4,?CISa SF6.
PPlklad 3.4.27. Uved'ee, ve kterpch molekulach a iontesh je piitomna rotaEni: reflexni
osa ,YE a vve kteIjch Eisticich stfed soum~rnostii: CO2, CzI312, BF3a ~ 0 4 ~ - .
Pfikaad 3.4.28. Za pornoci tabulek urEste bodovk ,ppy nasled~~jicichatomii a iontii:
NH2C1,C O ~ ~ - ,SiF4rHCN, SiFClBrHa BrF4-.
(CSYD3h~Td, Ca:v, C1, D4h)
PFi8cdad 3.4.29. UrEete pwky s-petrie orbitalti s, p, d,, a 4 2 .
PPr'klad3.4.30. UrEete na zSladE spetrie, kterB z uvedenpch Ciistic vykazuje dip6loe
moment: NH2C1,SF4,HCN, SiFClBrI a BrF4-.
PEikEad 3.4.38. KterC z nasledujicich molehl a ionnl jsoa chiriilni: CQ,~-,SiF4,PICN,
SiFC1Br.Ia BrFi.
Z&ladni pojn~y:
KoasrdinaEnislsaEeniny,ksmplexnn'sloaEicniny
Za komplexni neboli koordinatni je pov6ctvai1a takovh rnolekula nebts ion, v nick je
atom A spojen s jinyrni atamy B nebo jejizh skupinami @, jejichi poEet pfevySuje nhboj nebo
oxidaEni Cislo arornu A. Atom A se pak oznaeujejako ce~~triilnizitom a B a C jssu ligandy.
Donor-akceptorov vazba, koordinaEn~-kova1sntgbivazba
Oba pojrny popisuji kovalentni vazbu, ve keri oba vazeb116 elektrony pochhzejl od
jednoho z vazebnLch partnerii. Danorem elektronov6 hustoty m8Ze bfl ddonorovj~atom,
nksbna vazba nebo del~~iizovanyn-systdm. Akceptorem elektctronov6 hustoty b$va
ncjEastGjiprizdny $-orbital, ale mbZejim bj-t i pr8zdny molekuloe orbital.
o-doltaasry
Za 0-donor- lze povaiovat vSechy ligarncly, jejich2 donor-alkceptoroviivazba m5 Cis@
charalder a a maximum elektronove h~stoty elcktronov6ho 0Z31zku ieii na spojnici
donorovCho a centrhlniho atomu.
n-dorao~Za
E-donorove ligandy Ize pova20vat v9ecBmy Castice, jejicM, donor-akceptorova vazba
ma vedle a-charakteru je9tg charakter Tyto vslzby se vZtSinou plnC nevyvijeji a piesun
elektronovehustoty neb@&vzhledem k naboji centrBlniko atom9 zcela dokoni-en.
ZpEtni donace
Vznika vedle vazby CT pEesunem %sti elekfro~ovtihustoty z A-orbital6 centrAiniho
atomu do protivazebn~chn-orbita!b ligandu.
Kqs$alovCpole, sila krystalovChs pole (4
lCrystalovC po!e je elektrostatickk pole, kterC je tvofeno zaponnjrrni nabqji. Tyto niboje
pi-e'edstavujiligandy, kterC jsou ixEi@m zpfisobern uspol'Ad&~yokolo atomu kow. KrystalovC
pole Stiipi podle svk gesmetrie, tj. podle uspoPAdiini ligmclfi, pbvodnG degenerovank d-orbitaly
.yj~yn-mynoqzmsAuruaps~sold"uzg'Au~ua~no1s~y3qelamoue8~0old?l!zaltp
aCOJOJ~.$xa~dmoyy~,$~ou~dsoqzyu'yc~~ulrsapedj;dAsznodyeld'ped'sA~epcpoyrarju?uale,l
lm$ttaqd~zauldsuyaano1s~~JU~~I!PJOO~n~g!qelsarn1~a~sRiop!~eld?napann
OTP!A'IBBJ~?AOPBOJ)Y~%~g-$8
.@olouopa3;~oqau(L~o~o.bropoupa[oq~fafndwsLnpue8rl
E~Z"01srzE&io.rouopafp.m~~ zQqy'ruojEU?ls!~gza[ape;A~pue8gyqlsjmfi
-1'63>03>u~~~~~~a1A~h >~~~Qm~ >oZ~>-zQs>-'ON>-HO>-zf03>"13>8-1
:;~$npalsguafjn?pg;odsnjfap'L~E;?qqruay~oaqads
.nz)opIguaze;asApu~BrlnosfAlelrq~o-p~dalggsoudoq3sqpod-Aupa?no1s;raa~zrr~p~ooy
julloplsawzpgyhfihor;~~upoq3a;fd syaqbasyls?207~8ale'afoq?rrarrsod~zoq~faznod
Au~jd?q:,nosrauApu~8q.apdoq?ao~elshryjayoal?ua;;zzolafqodoy?aop~BgapoaL
BPB!pj3p1aq6~0lipqadsEapd?AO~EE$~
GF~.polqqapean8y~oqnononedsoyzj~oqaunohour~dsoyosldhgnqg!ewy~a~~lgq~o-p .;
guollyaIaLoqau9'S'9;rfnyesqoAmole;w;g.1lua3zy3~[3f'Axaldraroy?y3ppaelyg
Hzomerie koordinaEnich slouEenin
Moinost riizneho uspoiidkni ligandfi kolem centrilniho atomu v koordinaC~,.
slouEeninach stejnkho sumimiho vzorcc vede ke geometrickt5 a optickk izornerii. Piik1~-
geometrickk
izomeriejsou uvedeny v kap. 1.13.4. -------
-----
Izomerie opiiski je izomerie koordinaEnich Eistis, ktere nemaji stPed s~metrie,Sedr- --I----
izonler je pak zrcadlov~jmobrazem izomei-u kho. Jednotlive izolnery se naz9vk 5sz3
enantiornerynebo takk optickk antipody.
Konstanty stability (kompIexiQ, nnestilosti)
Termodynamickk stability kornplexb jsou vyjidfeny konsekertivnimi (dilEimi) kon-
4stantami a celkovou konstantou stability P. Konsekutivni konstanty obvykle ktesaji 3
3
s rostolnci hodnotou n. =-2--
HsFiHgklad 3.5.11. Jakiije obsazeni jechotlivjrch hladin d-orbital8 v iontu ]Fe(H20)63+?
kes'enk d-orbitaly se bwdou v oktaedrickkm poli Stepit na hladiny t2, a e,. Ion Fe" bbue
mit ve valenCni sfkfe 5 elektronb. Jelikoi molekuly vody jsou slaM ligandy, vytvifi pouze
slabk ligandovk pole a z toho vypljhi i vysokospinovk uspo?adAni. Proto bude upIa't4lGns
Hwndovo pravid'lo a 3 elektrony obsadi hladinu t2, (orbitaly d,, , dn a d,, ) a 2 eIe$:trony
hladinu eg(orbitaly d,z -y2 a dz2).
PPiMad 3.5.2. UrEete poEet CO ligand8 v komplexu Fe(CO),.
jeieni: Elektronovi konfigarace Fe je [Ar] 4s2 3d6, tj. 8 elektronfi ve valenEni sfefe.
Podle 1 8 4 elektronoveho pravidla musi platit, i e poEet vgech elektronfi musi bjq .t8a molekula
CO pfispivi dvErna elektrony. Proto 18 = 8 +2n a ki! = 5.
PfiMad 3.5.5. Tvsrbz kornplexnich slouEenin iontu Ni ve vodnkm roztoh je spojena
s poshpnjm .vytEsiiovknim molekul vody z hydritovk sfkry kovovkho ioatu a nav8z6nirn
jineho ligandu (nap?.NH,), jak wvidZji nisledujici rovnice:
[Ni(H20),12++NH, -+ [NiNH3(H20),12++3,O
[NiNH3(H20)5]2++NH, -+ /[Ni(NH3)2(H,0),]2++H,O
[Ni(NH3),H2812++NH, -+ [Ni(NII3),I2++M20
NapiSte vztahy pro konsekutivni konstanty K, ai K6 a vj-raz pro celkovou konstantu
komplexu P.
keieni: Vztah pro konsekutivni (postupnou neb0 dilfi) konstantu prvni rovnice Kl lze
napsat:K, = [NiNH,(H20),]2+![Ni(H,0),I2+ . [NEI,].
Obdobni: lze odvodit ostatni konsekxtivni konstanty, nap?. pro K, plati:
K6= [Ni(laaPq3)6]2+![Ni(NH3)5H20]2+. [bJH3].
Celkovh konstmia komplexu P se pak rovnfi soufinu dilfich konstant:
P = K , .k',.K,.K,.K,.K,.
PEiMad 3.5.4. Jakk ionty a v jakych koncentracich se budou pi-evfiini: vyskytovat
-$ roztoku, rozpustim.e-li 0,l molu kyanidu sti-ibrneho v 1000 ml IM roztoku KCN.
Rovnovbin6 konstanty charakterizujici rovnovfiink koncentrace komplexnich iontiijsou:
K, = [Ag+][CN-12![Ag(CM),-] = 1 .1021
K2= [Ag(CN),-] [CN-]/ [i?~g(cT\T),~-]= 0,l
Hydrolyzu nadbytefneho kyanidu draselnehoneu~aiujeme~
keieeni: Z velmi nizkk hodnoty konstanty nestalosti K, Ize usoudit, i e koncentrace Ag+
je zanedbatelni: rnal8, takie tyto kationty neni ti-ebav roztoku uvaiovat. V roztoku budou tyto
ionty: Kk, CN-, Ag(CN),- a Ag(CN),2-. VSechno stfibro se prakticky vyskytuje v podobi?
uvedenych dvou komplexnich iontfi a jeho celkovb (analytickk) koncentrace je tedy 0,1 M.
Koncefitrace kationtb draselnfch je rovna celkove koncentraci kyanidu draselneho [K+]= 1M.
Koncentrace vgech ti-i anion^ mdieme vypoEitat ze ti-i rovnic o ti-ech neznamfch. Prvni
rovnice vyplivh z rovnovainC konstaiaty K2
K2= [A.g(CN)2-][CN-1/ [Ag(CN)32-]= 0,1
Druhb rovnice vyjadi-ujejii uvedenou podminku, i e soufet koncentraci koinplexnich
- aiiontiije roven celkove koncentraci stiibra:
Tieti
podrninku Ize vyjadiit dv&madiznyrni rovnicemi. Bud' vyjdeme z uvahy, i e-
;elkovfi
koncentrace kyanidovfch skupin je dana souftem celkovk koncentrace kyanidu
jraselneho a stfibrneho:
[CW-]+2 [Ag(CN)2-1+ 3 [Ag(CN)32-]= 1,l
nebo z pfedpokladu, i e celkovii koncentrace aniontb musi bfl ekvivalentni celkove
konce~traciiontii draselnlch:
[CN-]+ [Ag(@N),+]+2 [Ag(CN)32-]-1,0
ke~enimtechto tfi rovnic o tfeckr neul5rnych dostmeme:
[CN-]= 0,811 &I;[Ag(CNj2-]= 0,011 b?i;[Ag(CN)32-]= 0,089 M
PIiMad 3.5.5. Sake -ie obsazeni jednotli*ch kladin d-orbitalb u iontG hf(H20)6?+
p?echodnychkov6 v EadE od vanadu k zinku? UrEete, kterC Eastice budou barevnk.
PFiHad 3.5.6. NapiSte, Jakou elektronovou konfiguraci maji centralni atomy
v uvedenych komplexnich iontech. Udejte typ kybridizace orbitald centralniho atomu:
a) [ [ C ~ w ~ ) ~ ] ~ + jb) [Fe(CN)b]3-;c) [Fe(CN),]4-; d) [Fe(H20),]2+;e) [Qt(NH3)4]2+;
9 EAgw3),l+.
PFsMad 3.57. Anioxl [NLC1,]2- je pardmagneticky; anion [Ni(CN),I2- je diamagneticky.
s'akj.je gsornet~iet&chtoar?,iontG?
PFiklad 3.5.8. Pomoci elektrostatick.6 teorie Iigzmdovkho pole znazomtite zaplnzni
d-orbital8centralnich atom$ eiektrony v tzchto konlplexech:
a) [Ti(H20i6]"+;b) [CP(CN)~]~-;C)[CT(H~O)~]~+(vysokospinoe komplex);
d) [Fe(Ch16]4-(nizkospinovjkomplex);
e) trans-[Wi(NH3),CI,] (\iysokospinovf kompIex); 0 [CoC1,I2-.
PiaMad 3.4.9. Komplexni kation [TiL6]3-"je zeleng, komplexni kation [TiR,I3+je Zluty.
KteIj z obou iontb ma \ySSi hoclnoiu ssily Iigandovkhopo!e?
PPiMad 3.5.10 U ktejrch pfechodnych i t o ~od Cr po Ki s oxidaEnim Eislem nula
rnohou vznihoutjednoduchk karbonyly?NavrhGte jejich vzorcc a tvar molekul.
BPliklad 3.5.1 I. UrEete koncentraci stm'ibmych ioafi v 02 4.1 roztoku [Ag(NH3)2]N03.
Kolik litSqiynn6ho amoniaku je tfeba zav6st do 250 ml tohot9 rcztoki?, aby koncentrace
st?ibmfch ion^ byla 2,O . 10-7M
'L86IOUla'dznuinldqs'aruraq:,au3aqozdui?iq~idedpeplgd:.?y!uzam'.yey?!z~x.I1
,0361eqeq'TJNS'au~auds?Aolqaloruoppone:.Ila:!$.QI
'~861eqeq'7~~s.a!uiaq3t.y3!ueZlotq1:'xsauor'.a.;ydo~sag.6
'$861eywd'TJNS'a!maq3ey3!ue8loweeu3aqg:.I,Hs!lo~"ayaik~'.Ieyloyyg.s
'P66i~10~x0'SSald&!slah!unp~ojxg'hls!uiaq;d3!ueS.1ou1lojsuo!qnIos03ap!nf):'H'Sssn.zyS.L
'P661PJOJXQ'ssald,Q!slah!uy]lplojxoX.1lsp~iq~33!ueZ~oul:.H'3p~ojKire~'.?M.dsu!?~~ '..J.aIal\!qS.9
'L86[+IOAMaN'SUO~'@dap~UL[OI'h~s!uiaq~)3!ue8~ou13!S%?8:.T.dsnef)"9uOSU!yl!,fi"V'21IOQ03'5
'9861uOISog'3~'rro3eapuerbi[ly'Itr$s~uraq3:.v.auosu!qo?~"3'Np1!1?$3"V'(Isda~qdrun~'.[.xardsa11y-j.p
'£661tlqeld'mnpo)euIloju~'11e'1mol~daFuray3:y.4ieqsmaa'.N'~\ipoo~uaalf)'2
.~661uopuo?'uo!~e3npgsu!1103.&s!uiaq33!ue8lou~mapojq:.$.f)~ox~d!-l.s.
'8661eqwd'murnldq~.()se?yy3!)aloa,~jIa!may3yy3!zeSlotq1:'Ipyn-1"ZE~~AJ 't
$$qjsnrudqeg.AI.IAOJnosfysaxlluamoqpya[a['-[Zp3]e-[z13n3]geroruzq3~uxa~drnoy
?qopodAnyoyzolAeomolj;xda[eupafqsj?wju~eprxoA'p?l;l~*%T-S*Eptiqy~a
Zakladnl'pojmy:
StrnMura krystalaa
Koarkt-ktni roalmistEni stavebnich Eastic (atonib, ion&) l~staiickjrcl~1Stek v proston;.
nazjrvane stn~kturoukrystaiu. V ka-ideksystalovk struktufe existcje zhkladni vzor (atom, ion.
nejmenSi poEet atomd nebo ion@>),opaL-jici se translaEni: ve tfech smiirech. Strukltura
krystalu neni dhna geometi-ick$mtizikonitostrni, ale je dbsledltern konfiguracc fyzikhinich sil
v prostsru.
&ystslgbvA mP2 [mWZka)
Chceme-li charakterizovat geornetrii struktumqr hystalu, mfiieme v kaidkm jejiin
zhkladnim vzoru vgrthsut tzv. mfiio* neb0 uzlovf bod a jim zikladni vzor reprezentovat.
Takto ziskana moiina bodii, z nichi kajdjr mh stejnk a siejni: orientovane okoli, pfedstawje
hrystalovou mfii. Mfii je tedy geometrickjTm objektem a je lhostejnk, zda siavebni Chstice
krystalu budou obsazovat polohy dane rnfiZovjmi body nebo polcihyjinC.
Kaidou
grostorovou mfii lze popsat zakladnimi vektory Z, b , 2,kter6 vymezi
rovnobGinostEn,t.. z&ladni buiiku s rnEiio-i body ve vrcholech.
Bravaissva m?iS a Bravaissva bufika
V ta-ojrozmGmkrn prostom existuje celkem 14 zpiisobb uspof8dini mfiiojlch bod;,
spliiujicich podmiku stejnkho a stejnii orientovankho okoli, tj. 14 Bravaisov)ch d i i .
V kaidC z techto mfiii Ize zvolit bufih, ktera vyhovuje urEit6 smluvenk konvenci, Jeji
soumi:rnss%musi reprezentovat maximhlni solami:most m3ie, bu5ka ma mit nejvjSSi poCet
pravlch neb0 stejnjrch bhlii, nejvySSi moZny pokt stejnjrch b a n a jeji objem ma b$$ co
nejrnengi. Tak lze odvodit 114 Bravaisov-jch buniik, kterk rnohou mit rniiiovk body umistiiny
i mirno vrcholy.
Primitivnni buliika (symbol P nebo R)
Zatladni buiika, ve kteri: jsou rrZiiov6 body umisteny jen ve vrcholech. Symbol R
*qeg.bo)>[aaJusq~slayna!Iayve2egho~aa .Jueq~slay?afdlayn'eqhs)ya~Jxneq~s19%a[olayip.![~!qashoqa,4?aozjpyaly
<'AlqpI?fiqr~qy3;r3~[~Qsod2'q'2yogsjaAhorrpoqju)nlosqvnssfhr)am~~d
?A~?~JAJ ..k#3~&?dB?di
(?AO~~$;W)?AOzgm
.'Apoq?AOZMWEAP![ap~?uaqnq?a1e~o~ma3ausalaLL..qa?;;do:yl:ly3&.1osap)
ny;r?aspdAehpnqy3aIoy3la3~Apoq?AoIznnos[aqnq?m~oqua3ausaia)
(Jg~q~b~)l?qpnqFUEAOqEIP3(~AOJO)S~J~)?XISP@A
.Apoq?nozpLJ&?;rFaza~?uaqnq?ule~ollua:,pzoid'u~)sy3a~a
y3apa:lsaA?>@Ia@'y3aloy3~~aAuafauApoqaaoiznnos[a3pnq~e~o~)ua:,auzo~dA
&410q~aaLS)EqFIlqFtIlltAoJ$@a32KEjOHd
'Apoq?;lo~j?ure~p;r!azal?ua~gnq?ueAol)ua=)-(--egauqopodbeq~urlemqsugsaxqua:,
-y)y~sy3J1ya1goldInoApy3apa.paaT!y3apy3.1~aAAaa)s;rmnos[Apoq?AOG;JAJ
6g1oqmAs)q~nqynaaoJgiaa3
.(npoqoy?~o?~~ur811odlZaI?u~u&aq'goy3aa8)poq@o~;rguruapa[jzapa3gn8
'dloqurAs~al~nodasy3aped;r;dy3;ru)~~soA'a~e~snos~UI?UO~~J) Anqnq;ru~!)!ur!~da[n?euzo
Hnstotta bufiky (hustota l6ltk-y)
Husfotu b u d q vypoEteme jako podil jeji hotnosti ajqjiho objemu.
PoEet vzorcosvgichjednotek v buace (Z)
Vzorcovou jednotkou je mintin poEet vSech atomb, kterk vytv%e~isurnhrni chemickj
vzorec latky (napE. pro NaCi je vzorcsvou jednotkou jedern atom sndiku a jeden atom chloru,
pro siru S8.je vzorccavou jednotkou osm atom6 siry). MinirnaIni poEet vzorco~~chjedilotek
v buiice je dhn poCtern miiiov~clsbodb. SkuteEnf poCet vzorco.\jch jednotek vgak zjistirne
jen z experi~nentalnichdat. V pPipadE, %ev dalSieh pfikladech ileni uveden poEet vzorcov-fch
jednotek, atany obsazuji pouze mFiiov6body.
BFiMad 4.1.1. TetrahydrCit trioxovanadiEnaraukademateho rn5 r~Ziiov@parametry:
n = 1332 gm, h = 1034pm, c = 704 gm, a, y = 90" a P = 11131". Urrdete krystalovou
soustavu a vjpocitejte objem zhkladni bufiky.
ke,ferzi:Objem z&ladni buiiikgr lze vypoEitat ze vztahu
V= 1332prn . 1034pin. 704 prn .(1 - 0,3667)"2gm3 = 9,02. 108 pin3
Objern ziikladni bw%y dank slouEeninyje 9,02 . 108pm3a liitka dle TAB.XII. odpovidi
jehoklom6 hystalovk soustavE.
PPiHad 4.1.2. SlouEenina(viz piiklad 4.1.1.) ma h~ststup = 2,78 g.cm-% jeji rnolhi
hotnsst je 382,35 g.mo1-1.UrCete poEet vzorcov);-chjednotek Cd(:JO,), . 4H,8 v zikladni
buiice.
Reieni: PoEet vzorcovjkh jednotek Zje dim vztabern
Z z l? p DNA/M(B)
kde V je objem zhkladni buiky, p hustota liitky, NA Avogadrova konstanta a M(B)
rnolimi hotnost latky.Dosazedn dostanerne
Z= (9,02 .10-" cm? 2,78 g.cm-3. 6,022.1023mol-I)/ 382,35 g.m01-~= 335 =4
ZWadni bliliika ve struktufe Cd(VO,), .4Hz0obsahuje 4 vzorcov6 jednotky.
PPilkllsnd 4.1.3. ielezo krystaluje v tElesnE centrovant krychlovt struktufe s dtlkou hrany
zakladni buiiky a = 286 pm. J a l jje polomEr atomu ieleza?
8eienl': Pfi *oEm vychhzime ze vztahu mezi d6lkou hrany krycble, tElesovou a stranovou
uhlopEEkou.
Jestliie dhlita hrany krychle je a, stranova uhlopiiEka b a t8lesovi3uhlopiiCka c, pal
b2=2a2 nebo b = & a
+ b2= 3a2 nebo c = & a
Z uspoiidan5 tglesni: centrovant krychlovC buiiky je dale ziejmi, ie tElesov8 uhlopPiEka
c odpovidi Ctyfem golomi5rtim atomu kow 4r. Pak
r = c / 4 = & a / 4 = & . ~ 8 6 ~ m / 4=124pm
Po!omEr atomu ieleza je 124 pm, vzdhlenost jader dvou nejbliigich atornB ieleza je ve
stmktufe 248 pm.
PPiMad 4.8.4. VypoC?6te, na kolik procent je zaplnEn prostor v krystalovt struktufe
polonia. Tento prvek krystaluje v krychlovt soustavi: s primitivni zakladni bufikou a mZisv*
parametrem a = 334 pm.
J&ni: Zapln6ni prostom ve stnnktufe vypotitime porovnhim objemu jednoho atomu
polonia a objemu zilclachi buiiky. Vzhlecle~nk tomu, i e atomy polonia obsazuji vacholy
krychle a navzijem se dotjrkaji,kovovjr polomgr Ize vyjidfit
r(P,) = a12 = 334 pm / 2 = 167prn
a objem atornu
V(Po)= (413) .3,13 . (167 pml3 = 1,95 . 107pm3.
Bbjear,zakladni b u m polonia odpovidh
VC,) = ~ 7 3= (334 pm)3 = 3,75 . 107pm3
PorovnBnim objemd V(P0)a V(b) ziskame
V(Po)/ 17(b)= 1,525 . 107pm3/ 3,75 . lo7pa3 = 0,532 (. 100 = 53,2%)
Ve struktufe poloniaje prostor zaplnEn z 53,2%.
PPiHad 4.1.5. UrEete poEet vzorcov]ch jednotek pro
a) kovovt polonium, ktert m i primitivni ziikladni bufih a jeho atomy obsamji pr6vi:
jen ml'iiovt body,
b) kovovou rnE& s ploSn6 centrovanou zakladni buaou, ve kter6 atomy obsazuji jen
rnfiZov6 body,
c) dianlant s ploSn&centrovanou z5kladmi bdcou, ve &ere jsou umistEny dalSi atomy 3
tak, i e ka2dCrnu rn~iiov6imubodu naleii jeden dalSi atom uhliku. ---
Reieni:
a) Na prirnitivni buiiku po!onia pfipadijeden rm'iiotj bod, kterjje ve stmkttde --
=
obsazen jednirn atonmema a poCet vzorcoijch jednotek Z = I. Jde o jedinjl mimy pfipad, kdy 2---
kov bystaluje uvedenyrn zpfisobem.
-----
b)Kovovk
mE&ma ploSn&centrovanou buiiku, na kterou pfipadaji Ctyfi mi.iiov6 body -
--
a tin1i EtybyPi atorny. PoEet vzorco\ych jednotek Z = 4.
c)
PloSnG centrovani bufice diaaantu naleieji Etyfi mfiiov6 body. V bufice jso~avS&
ulo2eny dal5i Etyf atomy uhliku a poEet vzorcovychjednotek Z = 8.
'HgNMadl 4.11.6. Cu(VO,), krystaluje v trojklonn6 soustavi5, zikladni b u a a jeho
stmktwy inA mfiiov6 parametry a = 917 pm, b = 353 pm, c = 648 pm, a = 92,25", P =
110,34" a y = 91,8tI0. Hustcta liatky je 4,35 g.crn-'. VypoEtgte poCet vzorcotjcb jednotek
v zhkiadni bufice slo~aEenin.
(2)
PfiMad 4.1.7. hfarkasit (FeS,) Wstaluje v kosoEtvereEn6 soustavE s parametry zkladni
buiicy a = 444 pin, b - 541 pm a c = 338 prn. VypoEitcjte poEet vzorcov$A-i jednotek
v ziakladnibuIiceSkdyi htlstota latkyje 4,87 g.crn-3.
PiiMad 4.1.$. Rozm6ry zakladni buiiky kosoEtvereEn6 rnodifikace siry jsou a = 1046
pm, iP = 1287 pan, c = 2449 pm. B u a a obsahuje 128 atomb. ZjistEte hustotu teto modifikace
siry.
(2,067 g.crn-3)
PPaMad 4.8.9. Lithium krystaluje v krychlevk soustavE s miiio\ym parametrern a =
350,9 pm, hustota lithia p = 0,534 g.r,m-3. UrCete poEet atom6 kovu v z&ladni bulice.
(2)
(86'0)
.JDgygrpomnoqo
loysnrjquad alalaoiec~.rid O$Z u s nwnq ~ q ~ p p~ O X I E A O J ~ U ~ ~~ , ~ G J O ) S O I ~a3e~g1porn-d
'md 89s = v rrranam~edrq$~op!ps n q n q jupely?z nomho~)ua:,?u$old gwr a3eyypow-/C
.aAeysnos ?holq3Lq A ~ ~ ~ ~ ~ s A x ) IEzaIap aDeqypsua ?qqds~~o11y=gg=gPpptqqga
Pf~Mad4.1,87, Jedna z allotropicklch modifikaci wolframu krystaluje v kry~hlo?~s
soustavC a ma prostorovd ceiztrovanou ziikladni bu&u s pararnetrem u = 317 pn. Jakjr je
k o v o ~polomgr wolfi-amu?
(137 prn)
PHkBad 4.6.18. UrCete poEet vzorco@ch jednotek pro
a) hoTEik, jehoi straaktura odpovidh primitivni z&la&i buiice a kaidernu mEiov6lnu
bodu nhleii dalEi atom k o n
b) grafit s primitivni bufikou, ve kteri: kaZdkmu mi3iovCmu bodu pfisluieji Etyg atomy
Hdeglrnf krystagl
Jestiiie mfiiov$m bodiim pi-ifadime hmotnou bazi, ziskime semkeum. IdeBlni
krysta!ovi stdtura (idehlni krystal) je takovf hmotnl system, ve kterkm kaZdemu
mliiovemlu bodu nekoneEni: d i e naleif stejnh a s"cjn8 orientovana hmotni bize. Ze shdia
stmktwy je zfejrnk, .ie homE translace d a d mfii'lkoujsou mezi Easticemi hrnotnk bize vztahy
dank spetaii.
Symetrie (soumkrnost) brystalti
Dfileiit* rysem krystaliije jejich symetrie (soumCmost), ktera je u idealnC vyvinut6ho
krystalu dana pravideln$m opakovanim urEittho motivu. Pmky soumCmosti nebo jejich
kombinace, kterk symetrii obecnjrch geometricljch utvad charakterizuji, nazjrvkme grupami.
Vni3jSi tvar krystalu a jeho makroskopicke vlastnssti charaktepizuji bodove gmpy symetrie,
zatimco symetrii stmktuq krystalu popisuji prostorove grupy symetrie.
BodsvC grapy syrnetrie knystsel8
Pwky soum5mosti nebo jejich kombinace (TAB.XIV.),kteri: charakterizuji krystal a zachov6vaji
alespofi jeden bod prostoru nepohyblivjr, naz_jvhme b o d o w i grupami. Zatimco
poEet bodojrch grup obecnjrch geometrickjrch utvarti je nekoneCny (tzv. nekrystalograficke
bodovi. p p y ) , je poEet bodo@ch p p pozorovan-jch na krystalech ornezen. Kazdjr krystal
'~qauulsJ~C~UAju~gw!u~woqararnaelsps;d'QAX-8y~)
lapa-[Fuae~srrosaz?up[opjqowLqe3jru-[elsLqjsnm&aqy'soloqnoseaelsnosy3@o-[elsLq
Loplqapzolgj~sLqdm8q$~opoq~6azlaplsruAs;u~gm~ulruape-[ygzEN
nggsnosai(cs&oj~bsAnqaiqambsjngprnInrH
.jugyao-[odyegaa[a3e-[saeI$lsoqI-[aa'uLuyao.~ozeC6u[alsrerolTaaoq~u?e-[sue.q
JawsJ@pAu~aol?uzn-[qS-u?raeao?lzuzo?u!aol?uzn-[ysgpjaodpoAq?j;do-[q~?anou~ls
mamsa,%a3elsueq'3'q'wAloquzrisarua[rqeuzoAu~aolarrarnlys'Ay~ncg!op~ly?z~merrelys
guzaqomola3ejsuell11-a1-ymjpe3aznoupols?upaqouaola3e-[swel)ejua1pe3.1~azyuapols
apdsamladogpyodponrrr?lajq'ysompnosrrraq~darenpolyuzn-[qS.Lznq~upqygz
Lwsqyqnlsj;dxfiny-[?poj3zlsueqsauarods'qo09$Iayyojwqolooaprap'yuaweuz
Apa~l0qm.L~.mraw~~~doq?aoyg.poq?u$n-[sgdruayurolzaCjJsoyqaazqsipajyzELso
!?soma?eraTsragzAso+oqnoqeypojs!u?eIsrn?lL.a~e)o~Aso-[?podye-[sue~~ synaCodsjEa?olo
appdsaawado!gn-[sj;daso?,ioqnolgA'L~IAGJauznlqseLsoaAoqnol8$m~lspa;d'molsold
m?-[33od;[madoaygamLsaaopoqpoppz~~euyqy'aqadskq~dJU~~SUEIJ.
psorrlpnosAya~d(aq;9!c%oqso~y!rn)jnppnvJL
'JEA~j?[+ioqaCleaozualye~~q3p?euzompaCmge('Ax-~~L) (aplads
jua~appo)dr&y~bopoqZSz?upaCopaznodl!pe;Iszagadsa~opoqyxrara-[podawapgeu
Znareni prostorov$xh grup
Pro omaCovAni prostoroj c h grup v krystalografii se pi.ednostn& pou2ive
Hermanno\;y-Magguinovy symboly. OmaZeni prostorove grupy ma maxirn8lnP CtyHi znak;.
ozna5eni typu buiiky (P, A, 3,C, F, I, R) a sgrmboly prvkfi symetrie v krystalografic!q.
jznaenfch sm6rech. Je-li v n6kterkm smEm kromi: osy jebt5 rovina sourni:rnosti k ni kolmz.
uviidi se symbolpfisluSnC rsviny jako jmenovatel zlomku.
PPiBlaHad 4.2.1. VysvZtlete symboly nhsledujicich prostorovjwh grup a zaiad'te je do
krystalovfch soustav.
a) F2,Ic b) C2/m c) P2,2,2, d) P4Immrn e) ~m 3 rn
Reieni: Ze symbol11 prostorove p p y lze snadno urCit krystalovou soustavu, do kteri
~~BS~~L?POVA@Ips patfi. Sprhvni:bychorn mohli postilpovat tak, i e neiprve urEime z prostorove
gi.upyodstrm6nim translasi grupu bodovou. Porncci tabulky XV. pak urCirne, kter6 luystalove
sr.!asi.avG dm8 b~dovBgrapa a tedy i pfislubnh prosiorova grupa gtitfi. Kqstalovou soustavu ze
s'jx1~oluprostorovg gnipjj snadnou wEime i psmoci n~sledujicichpravidel:
1. prvek syr~xtrlev kaidkm krystalograficky %jznamCmsm5m odpovidk nejvfSe dvo~eetng
ose:
~,
.................................................................A N 0 - Qviz pravzcifs) 2
NE - (odpovidh ose s vyS8i Zet"~nos"hi)............................. 3
2. symbol gmpy obsahujc pouze ~y711bi1l pr-~kusymetrie v jednom hystalogaficky
v ~ ~ z z a a ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ r nsmh-i:
' -Tf
Ah3....................................................................................... 4
v .
XZ - (obsahuje 3 sy-flibolyprvk6 syrmetrie) -jdc s reimbickoia (k:;soctvereEnou) s~ustaiiu
3. aa drdiern mistE za syinbo!ern typu budk-yje Cidicz 3 (v jsaicCkol3v G3n.125):
AN0 -jde o kqckrlovou (kubickou) soustaw
NE.................................,.. ..5
4, Timto pnkern syrnetrieje 1nebo7:
AN0 -jde s triklinickou (trojklomou soustavu)
NE - (jakykolivjinf symbol) -jde o rnonoklinickora (jed~oiilo~~ou)soustavu
5. Na I. misti: za symbolem typu buiky je
4 (vjakkkoliv forme) -jde o tetragonalni (CtvereEnou)soustavu
3 (v jakekoliv formi:) -jde o trigonalni (klencovou) soustavu
6 (vjakkkoliv fom6) - jde o hexagonalni (SestereEnou)soustavu
Na ziiklade uvedengich pravidel Ize feSit zadanC likoly n6sledovnE:
a) Ze syrnbolu f l ~ l cvidime, 5-e jde o primitivni bufiku. Uvedena prostorov&gmpa
odpovidk (po odstrmGni translaci) bodove grupi: 2lnz. Podle tabulky X V . patfi tato grupa do
jednoklodmCsoustavy. Podle \jSe uvedenfch pravidel dospEjeme snadno ke stejnemu zhveru.
Prvek spetrie v kaidCm (zdejedinCm) smi:ru odpovidBnej\jSe dvojCetnk ose. Symbol grupy
obsahuje gouze symbol prvku symetrie v jednom krystalograficky v$znarnnCm smi:m. Timto
prvkem neni 1 nebo7.Jde tedy o jednoklonnou soustavu, kterh bude mit ve srneru osy y (ev.
z) dvojCetnou Sroubovolaosu a na ni kolmou skiuznou rovinu s translaci cI2.
b) Symbol C21m patE grupi: naleiejici z \jSe uvedenfch ddvodd opEt k jednoklonne
soustavi: s bufkou centrovanoen v plochhch kolm$sh k ose z. Ve smku osy y (ev. z) leii
dvojEetna osa a na ni kolnh rovina zrcadleni.
c) Gmpa P212121ma primitivni huiiku. Tato prostorovh grupa odpovida po odstranEni
translaci bodovC grupi: 222, kterh patfi podle tabulky XV. do kosoEtvereEnC soustavy. Ke
stejnemu zhvi:ru dospejeme i nhsledovni:: prvek symetrie v kaidCm kry~talogr~cky
vfznannnkm sm6m odpovida nej\jSe dvojEetnC ose. Symbol grupy obsahuje prvky symetrie
ve ffech smErech, jde tedy o kosoEtvereEnou prostorovou grupu se tkmi dvojCeti~fmi
Sroubo@mi osami ve smZirechx, y a z.
d) Grupa P41rnmm mB primitivni buiiku. Tato prostorovh grupa odpovida bodovd gmpE
41mnzm. Prvek symetrie v ni:kterCm smgru odpovidh ose s Eetfiosti vySSi nei 2. Na dmhdm
misti: za symbolem typu bm%y neni Eislice 3 (v iadn6 podobg). Na I. misti: za symbolem typu
b a y je 4/m. Jde tedy o EtvereEnou prostorovou gmpu se EtyfEetnou osou ve smi:ru osy z na
nii je kolmh rovina symetrie, dalSi roviny symetriejsou pslk kolmk k o s h x a y a kc smi:61m
svirajicim s tgmito osami 6hel 45'.
e) Gmpa Fm 3 m m6 ploSni: centrovanou b ~ ~ % ua odpovida bodove gaup6 rn7rn. Plrvek
symetrie v nEkter6m smi:ru odpovida ose s Eetnosti vySSi nei 2. Na dauhCm misti: za
symbolem
typu buiiky je 3, jde tedy o kryehlovou soustavu s trojEetnfmi rota@nEinverznimi
osami ve smi:recla ti:lesovjjch uhlopi-iEek a se vcadly kolmjmi k o s h x, y, z a ke stEno\jm
uhlop8Ckh.
PPiMad 4.2.2. PopiSte typy bungk, urEete prvky symetrie vyjddfenC v symbolu a zafatfte
nasledujici prostorovC gnlpy do kpystalov$& soustav.
a) P2 b) Bmm2 c) Prnrna d) I4,lacd e) R3c f)P6 g) P63/mrnc h) l a 7 d
PPiMad 4.2.3. UrEete pmky symetrie a bodovou gnapu nasledujicich geometrick,
utvarii: a) krychle, b) oktaedr, c) tetraedr, d) trojbokyjehian, e) Sestiboky hranol.
KoordinaEsaf Eislaa a HgaordinaEni mnohost&n
PoEet atornil a ion^ opaCrrlkho znamknka) tvoficich nejbliiSi okoli danCho atomu (ionk
se na+ii koordinaEnim CisBern (n) a geometrickjr iltvar ziskany spojnicemi stledii tEchi<
atom6 (iont%)jeho ksordinaEnim mnohost8mem. UrCitkmu koordinaenimu Eisiu mohou pfitorr.
pfisluget dizn6 koordinatni mnohostEny. U struktur dvojnjrch slouEenin (typ AnBm) je tfeba
rozligovat dvi: koordinaEni Eisla: n, (udivi poCet nejbliigich soused6 atomu nebo iontu A)
a n, (poEet nejbliiSich sousedd EAstice B). U trojnych slouEenin musime zavkst tfi
koordinaEni Eisla. eT iontovjrch sloucenin zivisi koordinacni Eislo na vzijemkm pomEn:
polon18rti kationtu a aniontu (TAIW.XVD.).
Haastotad nspof5dhni
Hustota uspeliidini v zjlkladni buficeje dina pomgrern objemu Cistic nileEejicich bufice
a objemu celk butiky. Jeji hodnota vzdista se vzdistem koordinatniho Eisla. NejvySSi hustotu
uspofidini vykazuji sti-ukltuaqr odpovidajici nejt8snEjSimu uspolidini tuhjrch kouli v prostoru.
NejtbnZjginspoF8d8nl tanhfch kouB v prsstoru
Prostor lze maximilnE vyplnit tuBaj?ni koulemi (atomy) d v h a zp8sobg.r. Jeden vede
k nejtCsnijgimu uspokidini v krychlovk mfiice (krychlovi ploSn8 centrovmi bufika), drulhy
v mtiice SestereEnk (SestereEniprirnitivni bufika). PPi nejt8sniijSim uspo?'adini kouli ve vrstvg
se kaidi koule dot$kh Sesti dalgich. Wozdil mezi uvedenjlni uspoPidinimi je ve vzijemnk
poloze vrstev kouli.
IntersHciAlni polohy (dastiny) ve strnktnrhch s nejg'tEsc6js'imnspsP6dAnfm
V nevyplnCnkm prostoru nejtEsnijSiho uspoi.idini Eistic rozliSujeme dva typy mezer.
Jedny mezeryjsou obklopeny Etyhi koulemi (tetraedrickk polohy), druhk vznikaji pi5 dotyku
Sesti kouli (oktaedrickk polohy). NBzvy poloh odpovidaji tvam mohost8nb, kterk maji
b) JakBje vzdhlenost rnezi iontem Cs+a nejbliigimi ionty C1-?
6)Polom6r aniontu C1-je 180pm. Jakyje polomEr Cs+?
Re$eni: a) NejcKve zjistirne hmotnost zaklabi buaiky. Vzhledem k tomu, 3e Z = I,
ziikladni bufika obsahu-je jeden @sf a jeden C1- ion. Pak 'motnost ztikladni buiiky m(b) =
(132,9 +3,5)g / 6,022 . 1023= 2,796 . gUbjem
zakladni bufiky ziskime:
V(b) = m(b) / p = 2,796 . 10-22g / 3,529 g.cm-3= 70,l . 19-24em3
Dklka hrany buiiicy a v hychlove soustavE odpovidh
a = (70,l . lCb24cm3)1/3=4,12. 10-8crn=412pm
b) Ze stavby z8kladni b u w CsCl je zPejme, i e stfedoe kation Csf je v dotyku s osmi
CI- anionty ve vrcholech b u m . Proto vzdalenost rnezi ioney d odpsvid8 golovinCi dClky
t6lesovC fihlogiiEkykrychle. VboCtem zjistirne
d = & a / 2 = ~ ' ? . 4 1 2 p r n / 2 = 3 5 7 ~ m
c) Po!om6r kationtu Cs+ziskhme ze vztahu
r,,+=d-r,,- = 357pm- 180prn= 177pm
PPiHad 4.3.4. VypoCt6te polorner nejvktsi koule, kterou Ize urnistit do tetraedrickych
a oktaedrickjrch &tin nejrt6snEjgiho uspofkdkni Eistic v prostom (r je polemEr kouli umistZn$ch
v m?<ioy?chbodech).
(0,225 r; 0,414r)
BPfikHad 4.3.5. VypoEitejte zslplnCni prostoni a) v SestereCn6 prirnitivni bufice;
b) v t&lesnEcentrovankIaychlovCbufice
(74 %; 68 %)
BPa'ldalad4.3.6. JakC bude koordinaCni Cislo kationtu v CaS a, KBr, kdy2 zdte iontovk
1polornCir-yrc.,,2f= 99 pm, rs2 = 184gm, r,+ = 133prn a r,,- = 195pm.
(61 6)
PiiHad 4.3.7. SlouEenina CuCl ma stmktum, ktera odgovida stmktmirnu typu
sfaleritu (ZnS). Hustota Iitkyje 4,14 g. cm-3.
a) Jakije dClka hany z8kladni bufky?
(Ew'w'w)
.uals
y3apLpags(3cus)sy9Jlya1l~oldnoApLpails(qcaalsraa,(aa3VnqA~[nz~sqoAuro~vaarpsaf
'Aqlq3aloz~~q31l~awo1y3alsalapn-Apoq?AOZI~aznoda3pnqjmy)maura1aA~[nmsqo
vLmolv.wEwd~6m.B?AOJO)SOI~~pj~odpoRurna2noijsernlynqs~lm~m p~m!zd -
(md861fE-ur3.861"Efp)
'~jpzo"upad~.@a)~$?odA~.nyhndraraqmo1odm!u)uagsAoqs
(md&S"dgE7,"d995)
i+n3n)uo!lEyqmo1od2$q~f-urd081af-13nluo!LamoTod(3
i-13E+n=>uramo;rrzaru~soual?pz~;rzleqCaraaf~yvr(q
1. MiCka Z., Luke; I.: Anorganicka chemie I (Teoreticki Eist). Skriptum PiF W,Praha 1998.
2. Kraus I.: Struktura a vlastnosti krystalb. Academie, Praha 1993.
3. Valvoda V., Polcarova M., LukiE P.: Ziklady strukturni andjrzy. Universita Karlova, Praha i992,
4. Ulicki C., Ulice L.: Priklady zo vSeobecnej a anorganickej chemie. ALFA, Bratislava 1983.
5. MiiEka A., Meznik L.: Piiklady a problemy z obecnBchemie. Skriptum UJEP, Bmo 1987.
6. Gillespie R. J., Ilumphreys D. A.,Baird N. C., Robinson E. A,: Chemistry. Allyn and Bacon, INC, Boston 1986.
7. Shriver D. F., Atkins P. W., Langford C. H.: Inorganic Chemistq. Oxford University Press, Oxford 1994.
8. Cotton F. A., Wilkinson C.,Gaus P. L.: Basic Inorganic Chemistry. John Wiley 8i Sons, New York 1987.
9. Strauss 5;. H.: Guiide to Solutions for Inorganic Chemistry. Oxford University Press, Oxford 1994.
10. Klikorka J., Hajek B., Votise J.: ObecnA a anorganicki chemie. SNTL, Praha 1985.
jnopoAsle~o8ealrCp!~pLyauapannnopnq
yr!!r!ny!poherJ[oqpjsrlyp~ed'hqzr!~la)yvleq:,$!upapnqasyr![r!(27y~po)Lpopad*Z
Lx~ld20~1LpqLq?y~['a)z!dr!~'LpqLq-Xuruspo1sy.~yar!q~h~dnouaglaAsMOAJq!poh-
in>IjPOAOQAOIn3[
-apmEoyjquao$zq3a)soudoq3sy3ju?ynpalAl~pzo~al[iquamnyop!maspas:a~$q31uraqa-
r!palnap
[O~Zdu~pafoy~[$py'IQ~r!QJZ~~!NOX'13~1!l!~zld.gdgo)eloqt!tArr;a$sLq~t!g-
iapol~idAjrrsdnolsezy3$aCa*:?YETr!Lurgnznos!nyjpoilAdoloz!?qr!g-
Y?PoA
- VysvMlete rozdilnk typy vazby vodiku v nasledujicich molekul8ch: hydrid sodny, chlorcvodik,
hydrogenfluorid draselny.
- NapiSte, jakC hydridy tvoii pwly 3. periody (od Na k @I)a jak tyto hydridy reaguji s vodcNapiSte
chemickC reakce.
- Ze kterkho karl?idu Ize pfipravit reakci s vodou nebo zfedgnou kyselinou methan, z kterikr
silicidu analogicky silan a z kterCho boridu diboran?
- Cojsou to iiitersticihlni hyhidy? Sakyje charakter vazby v uvedenych slouCeninich?
- Ve ktej c h slouCenin6ch ma vodik zaponak oxidaEni Eislo?
KysHa'k
- Na zdkladg diagramu molekuloajch orbitalb molekuly O2 vysvgtlete barevnost a pardmagnetismus
uvedenC molekxly.
- Kyslik tvoE rovngi molekulu 03.Naheslete jeji resonanhi vzorce, vysvztlete hybridizaci
AO a psdstatu vazeb a napigte alespofij e h u rovnici pEpravy.
- Ozon vznikh ve wchnich vrstvich atmosfkry reakci molekulAmiho a fotochemicky
uvolnGnChc atomhmiho kysliku. VypoEtEte vlnovou dClh zafeni, ktera je potiebni
k rozStEpeni vazby 0-0,kdyi vite, i e energie tCto vazbyje 490 kJ.mo1-1.Planckova ksnstanta
h -6,426.10-MJs, Avogadrova konst. = 6,02.102' mol-1a rychlost svgtla c = 3.108 m.s-1.
- Bindmi slouEeninykysliku se naa*adii oxidy. Podle Ceho ajak oxidy rozdglujeme?
- NapiSle reakce oxid&3. periody (od Na k k )s vodou.
- Pro&..oxidy iontovC povahy reaguji s vodou zasaditg?
- Vjakych stmkturnich typech krystalizuji iontovk oxidy typu M20,MO a M02?
- JakC 8ypy pocvojnych oxidfi znrite?
- Uspoiddejte nhsledujici oxidy v pofadi jejich stoupajici kyselosti:
B203, g.1027 r\J2@5,@I207
- KterC z uvedenych oxidd budou reagovat s vodou, kyselinou chlorovodikovou nebo
hydroxidem sodnjm? Napigte pfisluSnC reakce a uved'te podminky.
CO, SO2,@lo2,La203,NO2
- Uved'te alespoii dva zpBsoby piipravy peroxidu vodikii. Doplfite a vyEislete nasledujici
rovnice:
I- + H202 + H+ -+
Fe2+ + W2Q2 + H+ -+
PbS + H202 + H+ -+
- ZjistEte oxidaEni stupefi atomii kysliku v H202. Sestavte a vyCislete j e h u rovnici, kde
dochazi k oxidaci atomii kysliku v peroxidu ajednu rovnici, kde dochazi k jejich redukci.
- Rozkladem 20 cm3 peroxidu vodiku bylo ziskino 250 cm"ysliku (mEi-eno za normalnich
podminek). VypoCtCte molami koncentraci peroxidu vodiku.
- Jak reaguje peroxid vodiku s hydroxidenl sodnjrIl1, pi.ipadnZ s kyseiinou fosforeCnou?
- Co tojsou superoxidy?
VzBcn6 plyny
- Zdiivodngte, proE pouze xenon, pop?. krygton mohou vytvQPetp3sBuSn6 fluoridy a oxo-
sIouEeniny.
- Jak se mEni charakter vazby xenon-fluor ve fluoridech s fomilnim oxidaEnim Cislem
xenonu I?,Wr, VI? Jak reaguje XeF6s vodou?
- JakC je oxidaEni Cislo xenonu ve slouCeninE H4Xe06? Porovnejte oxidatni schopnost
uvedenk kyseliny s oxidaEnim 6Einkem ozonu, peroxidu vodih a manganistinu draselnkho.
- - JakC stmkbmi uspoMdini budou mit nhsledujici molehly Ei Eistice: XeFZ,XeF4, XeF6,-
-
Xe03,Xe04a
Xe042-?
-
--
--
--
VII. blavni podskupina - halogeny--
----
--=
- JakCjsou vazebnC moinosti pmk5 Vn. podskupiny? S pEhl6dnutim k tendencim ve skugin6
-----t
-- uved'te typy hybridizaci AO.
--------- - Pfifad'te nhsledujici elektronegativity p3sluinjm halogenfim: 2,83; 2,21; 4,10; 2,74. Na-------- reakcich halogenii s halogenidy ukaite, jak Ize tgchto hodnot vpiit.
-C
E
e - NEkter6 halogeny jsou schopny oxidovat jinC halogenidy ve vodnych roztocich. Na zikladC
2
---
g- tCto schopnosti pfifad'te uvedenw redox systkmiim
t
-
EI
E
C12!2Clm, Br2!2Br-, 12!21-
zr
pfislu5nC standardni potenciily: 1,36 V; 1,07 V; 0,53 V.
------- - Je moino elementimi fluor ziskivat pi-imoz minerilii vyskytujicich se v pi-irodg?P--E
-&
---- - ProE se fluor svMi chemickk~ivlastnostrni odliguje od ostatnich pwkii VII. shpirny? Jak6
----------- vlastnosti mB elementimi fluor? NapiSte 6nejdiileiitgjii slouEeniny fluoru.
E-----5
- KterC z techto dvojic litek budou spolu reagovat ve vodnCm roztoku:
-------
E
KC1 + Br2, Br2 + KI, KI + C12, KBr + 12, C12 + Na103, NaClO + 12?
-E-L
E- - Vysvgtlete, proE atomy chlom, bromu a jodu ve slouEeninhch vystupuji spiSe v lich6m
--E--=- oxidaEnim stupni nei v sudCm?
E
--e
- Kolik gram6 KMnQ4 (158,04) a kolik rnl 20% HCl (36,5) o hustote 1,ll g3cm-3potfebujete
k pfipravit 0,5 molu chlom?
- Porovnejte reaktivitu bromu a chloru pi3 reaitci tgchto prvkh s vodikem.
- NapiSie rovnice dvou zpdsobfi pzpravy bromu:
a) zpdsob analogickjr laboratomi pPiprav5 chlom,
b) zpdsob odliSnf od pfipravy chlom, pfi n6mi se vgak chloru uEiva.
- NapiSte rovnice reakci halogenfi s roztokem hy&oxidu sodnklno. Uved'te i reakEni
podminky.
- Na reakcich chloru a jodu s vodikem, thiosiranem sodnjnl, jodidem draselw* a koncentrovanou
kyselinou dusiFnsu ~lysvgtleterozdily v chovini obou pmE.
- NapiSte rovnice piipravy halogenovodikfiv laborat05
- S pouiiti~nhodnot elektronegativit seiad'te HX podle vzriistajiciho stupnit iontovosti.
Porovnejte body vam halogenovodikd. Cirn se vysvittluje rnala tgkavost fluorovodiku ve
srovnkni s ostatnimi halogenovodiky?
- Kterou hydrslytickou reakci se p5pravuje bromovodik? Jakjr dalSi produkt touto reakci
vznika?
- ZdGvodnitte, proE ma HF z Pady halogenovodiM nejvyggi bod varu.
- Vjak.5rn sm&ma proC se mitni redukCni schopnosti halogenovodikii?
- cirri je zpdsobeno, Ee molekuly HX mohou vystupovat jako Lewisovy haze? Seiad'te
rnolehly HX podle jejich klesajici bazicity.
- Binkmi slouEeniny haiogend se nazjvaji halogenidy. Podle Ceho a jak halogenidy
rozditlujerne?
- Seiad'te nksledujici chloridy podle stoupajiciho iontovkho charakteru vazby.
NaC1, SnC14, SnC12, PCl3, FeC13(bezvodjr)
Jak uveden.5latky reaguji s vodou? Napigte rovnice.
- V Eern spoCivBschopnost anioniii X' vystupovat v roli rnistku v polqmernich halogenidech?
- Ktert latky lze ziskat pilsobenirn chloru na brornid sodny ve vodntrn roztoku? NapiSte
rovnice moEnjrch reakci.
- Pro studium mechanizmu redox reakci pstiebujeme pl'ipravit -KBr1803.Rovnicemi popiSte
p o s ~ ppiipravy a jako jedinjr zdroj izotspu ' 8 0 uvahjte HZ180.KterC dalSi latky budete
potiebovat?
- Porovnejte typ i s n ~a slouEenin, v nichi vyst~lpujichlor, brom a jod v oxidaEnich Eislech
I a HI.
- Jakk produkty vznniaji pi-i reakcich chloru s vodou?
- Sestavte kyslikatk kyseliny chlom v fade podle jejich vzriistajici sily.
- Jakj,je stmktura ztnionfi X02-,X03-a X04-?Na zhklad&hybridizace A 0 vysvetlete povahu
vazeb X-0.
- ZdBvodn2teYpr~i:sila oxokyselin stouph v Fads HC10, IMC1O2,HCL03,HC104.
Jak se m&nisila oxokyselin v fa& HC10, HBrO, HIO?
- Jakk je grostorovk uspoi-adini anion^ 103-a IOd? Jakk hybridni A 0 musime pro vysvEtleni
&a& tEchto ionb5 uva?ovat'?
- &'ysv2t!ete, proi: se rozpougti volnjrjod ve vodnkm roztokujodidu draselnkho?
- Uved'te rovnice reakci, pi? nichi se meni oxidaEni Cislo chlolu takto:
- a)ClO -a C1-I t Cll e) C1V -a Clvn t CI-1
b) C1V" ClV f) Cll -+ C1-I t C1Vc)
C10 -3 C1-I + ClV g) C1-I -+ C10
d) C1W -+ ClDI t CC1V
- Kteljr pcslyjodid se pouiivh v praxi? Jak se na@i jeho vodnjr rozeok?
W.iaalavnii podskopiwa
- KterB oxidaCni Cisla jsou spoleCnh sife, seHen~a tellum? Pdk se odliSuji vazebnC moinosti
chalkogenc od kysli-h?
- Kterk kyseliny a v jakych oxidaEnich Eislech tvo5 S, Se (Te)? Jak se gzprawji? Kterk jsou
z n h y youze ve voc9nkm roztokl?
- kTyznaEtechemickjrlllirovnicemi,jak reaguje S s nhsledujicimiprvky: P, As, C, F, C1, Br, Se.
- Kterk z uvedeaych dvojic sodnfch soli spolu ve vodnem roztoh reaguji:
a) siliiCitana selenicitarn
b) siran a selenieitan
6) siran a selenan
d) sii-iCitana selenaa
NapiSte rovnice pPisluSnych reakci.
- Jak se s - r n sloienim liSi kyselina t e l l w v oxidaCnim Cisle VI od obdobnych kyselin siry
a selenu?
- Kterjr hydrid p w E VI. hlami podskupiny je nejtekavijii? Svou odpoved' zdfivodnete.
- Forovaejte oxidaEnbredukEni sthlost techto dvojic slouEenin: Na2S03 - Na2Te0,,
Na,SO, - Na,TeO,.
- Jak reaguji H,S a H2Ses vodou? Jakhje elektrolyticka disociace H2Sve vodnCm roztoku?
- Uvedte pfiklady sulfidfi rozpustn9ch ve vod6 a napiSte rovnice jejich hydrolytick$c'
reakci.
- Uveate pfiklady reakci, pfi nichi sulfan vystupuje jako:
a) redukEni Cinidlo
b) kyselina
c) sriieci Cinidlo.
NapiSte rovnice p3sluSn$~hreakci.
- Jak pfiprawjeme sulfidy a selenidy? Jak se chovaji k silngjgirnkyselinhm?
- Uved'te vzorec a tvar molehly nejstilejSih~halogenidu siry. NapiSte rov~licijeho piipravy
a charakterimjtejeho reaktivitu.
- DClka vazby S-F v ekvatorialni roving Eini 155 pm a v axiilnim sm6ru 165 pm. Na zhkladg
ttSchto aladajd diskxhajte strukturu SFs. Vychkejte pEtom z hybridizace AO. Vysvgtlete
rozdilnk dClky vazeb.
- VysvtStletepravdgpodobnou pBCinu toho, pro5 TeF6se hydrolymje studensu vodou, zatimco
SF6 je sthly.
- K t e j halogenid sdry se poGiva jako rozpouStEdlo pro elernentAmi sirs? JakL je
rnechanizmus rozpouStgni?
- Uvecl'te zpdsob laboratowi pfipravy oxidu sifiEitbho,
a) pYi &mi se oxidaeni Cislo siry ve slouCeninhck nemgni
b) pfi nZmi je zhkladem oxidaEntS-redukEnipochod.
NapiSte rovnice piisluSn$xh reakci.
- Ktert lhtky katalymji oxidaci oxidu sifiCitCho na oxid sirovjr?
- V jakjrch modifikacich existuje SO3?Znhzorngte tyto modifikace Lewisovjan vzorcem. Jak
se navzajem liSijednotlivt modifikace oxidu sirovCho konstituci a tvarem molehl?
- Cim je moino vysvgtlit, i e za normilnich podminek jsou molekuly SO3 nesthlC a snadno
polymeruji?
- $5 v$Tobg kyseliny sirovC kontaktnim zpfisobem je dfileiitjrm m e a i p r ~ d ~ e mnebo ntSkdy
i koneEnm produktem tzv. oleum. Jake mh pfibliinC chemickC sloieni? Uved'te dfivod tohoto
kroku pfi vlastni v$Tob&.
- Uved'te podminky, za ktej c h reaguje kyselina sirovi se ielezem, mgdi a mti. NapiSte
chemickC reakce.
- Vyjhdkte rovnicemi reakce, pfi nicE kyselina sirova -vystupujejako:
afn8ea~'Z130~ny~uz~EZS13dsafn8ea.I&a~y'Qxny[!u~ezny3npz~sugoyxyamd-
jOy?AOqSasp!xozEoy?a;2y;llsnpaxoznlhanj1nsppo1y3en1AuorylppopI~AEJ~!;~azlye1-
-a?apaasA~
~?uauro112'?UAO~S-S-sA~ZEAnos1~ugasAyyc1J~ouop.pA1odarloru;rrm~ymlsaf47x1-
'90?3z~
'S~Z~Z~ 'E~Z~Z~ 'P~Z~Z~:u!lasAyy3@apaAna3lozaJW~TEIJSalalsaqzut?hzguaprd~fq'%sZ~
s
u!ua?noIsoJY3al~SO~SSA~ a~fau~olodesgzsz~ESOSZXa3.1ozahosa~ha?ala1saqeN-
.Xnzge:Ea3.10~~q31Cal.*.al;!de~i~uparasAyqyayefg
'yE!uo~eafngls~n!ugn~;yezgd'001o~oyoaf~souloruyyoln31qoru;uaysIal!fa[emoly3
arnyesqoaer8t?ylya.reou?~snpnouqaslCyoy?u~1asAyo'oq?ruqglsnusu??snpruayoizolspyeal
odeuyuapsy;qyy!uzaaup~d!;d'~0e~~uay01z0.1sz~~~igyez af~Apy'yvyuou~eafnglo~n
ysqy?-8evyynpo-~dnor,p~~BIZABZW~~B!IIOUIB~.@d~d safn.8~~1n1hq~nsppo~y~ 'a3;uAo-l?lpmq33~8:ds~~(~OAO~O
-2dny)nongaskj~OAO~XXO~IE~ B
(Z13Qsoqau)Z130sszamapfop13yea.1?ye[.01p!u~?~u2vmoly3oyef;polsZ~J~S-
'011I=(~3~13)'0901=(13~8)'md661=(13-SIP'md€91=(O-S)P1'13~0S
0911=(13~13)'0901=(13'38)
'u~dL~Z=(13-~)p'~rd~91=(0-~)p:Z130~qazea.~alys~eq:,emwyna~sa~a1la~sA~k-
'yqyy3duapa~nz?ppynqo.@~old~!UAOJnqafgodsaleal~yde~
.?~ol!sololyflu;las&vn1Auoyyynpy-roly3'nlhmjlnsnppoly33a.10~~~rrrryy~u)sala]saqeN-
.opyu!??woaloxa1dmoyoyef(q
(ueuo!q~e~~aloqau)UPITSBUasafnptxoeo1pyka!?ju2ynpal(e
:eyer!qospd@pasuem!soyylgy3;llu!LJ~'a3yea-1!ruagluaola~agyG(~4-
.map0fs333~3~
I~!u~~.I EBe.~dgdogaf~3.ru~o-1alg~eleu'oy?trposnueqsoyyl3a~sz.inp-wyruasaa~ermzguz'~t~s
$3roqsunu;llpsAynopaeyomd
Be~d!;hYnqospdzmouparodal,paA,.geqzeaafdysA~ashr!sy~yu~~asliyoxoy3413~aL4-
.he.~dgdyxrafqosgdzsl8!de~ja)Buzh!slCu!1asAyoxomadyalg--
.o1p!uaz!~"?.IS(3
olp!ua?!u?~!xo(ci
su~1asAq(e
kte~ymiiie b 9 redukovan zinkem v pfitomosti nadbytku X02 na Xz042-.Ve vodnych
roztocich se vgak Xz042-samavolng rozklhdii za vzniku X2032-a HX03-.
Napigte n&zvyuveden9ch Ehstic: nakreslete jejich strtiktumi vzorce a napiSte cheiniskk reakce.
V.hlavni podskupins
- Jakk jsou vazebnk ~noinoseiprvk6 V. hlavni podskupiny? Uved'te typy hybridnich orbital8
pro jehotlivk prvky.
- JakC hy&idy t y p AH3 anate u pm-kti V. hlavni skupiny? Napiste rovnice pi-ipraxby,
porovnejte jejich stalost a acido-bazickk vlastncsii. KterL z uvedenych hydridii m.4 vfznam
pro analgrtickjr diikaz dankho prvku?
- Srovi~ejtestrukturu a reaktivitu eleinenthrniho dusiku a fosforu, dkle jejich chloridfi
a hydridti a kyseliny dusiEne a fosforeEn6.S
- Kterii sill se pfi zahffviini rozklidii na dusik a vodu?
- Ktera sloucenina dusilcu a vodiku mB kyseljr cbarakter?
- Jakk produkty mohou vznikat pfi reakci amonizku s kyslikem? NapiSte chemickk rovnice.
- Nakresiete stmkturni vzorec moleln19y hydrazinu, hydroxylarninu a azidovodiku. Kteri
zuvedenjrch lAtek m i bazickjr charakter n proE? Rovnicemi popiSte e o b u hydrazinu
a amoniaku.
- "Kyselost"vazby N-H stouph v PadC NH3 < N2H4 < NK20H.BJysvGtietet ~ i oskuteEnost.
- NapiSte rovnice pi-ipravyjednotlivych oxid6 dusiku. U oxidS, kterC se pougivaji ppl1myslov&,
uved'te i rovnice vjcroby.
- Udusiku zn6me nhsledujici oxidy N20,NO, Nz03,NO2 a Nz05.Uved'te, ktere z oxidfijsou
nest816 a ve srngsj se vzduchern reaguji pii laboratomi teplotg, nebo se mCnl jejich slozeni
oproti uveden* vzorciim.
- NapiSte reakce oxid6 dusiIcu s vodou, pokud s vodou reaguji. DBle uved'te vzorce a nkzvjr
oxidfi dusiku, kterk maji tyto vlastnosti:
a) krystalicky za obycejnk teploty
b) rnolelkulymaji lichq poEet valenEnich elektronfi
c) narkotickC %inky; oxid vzeika tepeln* rozkladem lbtky solnkho charaktem; (napigte
rovnici pfisluSn6 reakce)
d) anhydridy kyselin, srni2en~anhydrid
e) hngd6 zbarvenjr plyn
$ samovoln~reagujici se vzduSnj.m kyslikem - napiSte rovnici pi-isluSnCreakce.
- NO mfiie vytvhiet kladng nabitou nitrosylcvou skupinu. Uved'te piiklad pfigravy slouEeniny
s nitrosylovou skupinou. Na zakladg diagrarnu molek~llovjrchorbital6 urCete fad vazby
v oxidu i v nitrosyIovC skupine. Jak se meni vzdalenost N-0 pf piechodu od oxidu
k nitrosylovk skupin;?
- Sestrojte R/dQ diagram molekuly NO2 (vycbkzejte z fragment6 mesomernich stiuktur) a zd.ivodn5te
tendenlci molekuly NO2tvofit dimer.
- Ktert oxokyseliny dusiku znhte? NapiSte jejich vzorce a znAzornGte jejich prostorov6
usgolad8ni. NapiSte rovnicejejich piipravy.
- Kyselina didusnii a didusnanovt anionty maji trans- konfiguraci. Nakreslete struktmni
elektronovt vzorce.
- Nakreslete stmkturni elektronovk vzorce WNO2a FINO3.
- V Eem spoEiva schopnost luEavky rozpougtgt i uSlechtilt kovy?
- Jak se pfipravuji dusitany a dusiEnanyl?UrCete geometrii anionte na z6kladE piedstay
o hybridizaci A8. Porovnejte vazebnC Ghly v obou iontech.
- NapiSte rovnice pro reakce HN03s Cu, Zn a A1pokud kyselina s dan9ni kovy reaguje.
- NapiSte rovnice tepelnCho rozkladu NH4N02a NK4NB3.
- Kdy2 je hoZik zaMvin v atmosftfe dusih, vznikh svdtle Sedi latka A. Hydrolyzou latky A
vznikh bezbanj plyn B. Lhtka B se rozpouSti ve vode za vzniku alkalicktho roztoh. Litka B
reaguje s chlomanem sodnm za vznih bezbarvk kapaliny C,jejii empirick9 vzorec je NH2.
Reakci C s kyselinou sirovou vznikh sfil D, ve ktert by1 nalezen pomer SCd42-: N = 1 : 2.
Vodny roztok D reaguje s roztokern kyseliny dusitC za vzniku litky, kterk po neutralizaci
alnoniakem poskytne sbl E, ktera obsahuje jeden kation a jeden anion a jeji ernpirickjr vzorec
je NH. Plyn B reaguje za horka se sodikem za vzniku pevnk Ihtky F a vodiku. Reakci F s N20
v rnolBrnirn pomem 1 : 1 vznika pevnB latka 6, ktera obsahuje stejny anion jako E a dale
vznika molehla vody. Tepelnm rozkladem G vzniki sodik a dusik.
Bdentifikujte latky oznaEenC A a5 6, zn8zomir;tejejich struktui-ni vzorce, napiSte jejich nkzy
a reakce popsanjrch pochodfi.
- Vjakych rnolekulArnichformich existuje volny fosfor? Porovnejte s dusikem a vysvgtlete.
- Fosfor lze piipravit v nekolika allotropickych modifikacich. Z jakqch jednotek se skladaji
rnolekuly fosforu tgchto modifikaci? Jak souvisi reaktivita fosforu s jeho rnoleh~liirni
stdturou?
- Jak se liSi bily a Eewenjl fosfor stmkturou, reaktivitou, rozpustnosti a fjrziologickjxii
vlastnostmi?
- K pfemEni.: bilkko fcsfom na Eewenjr dochizi zahfivinim na 473 K. Mechanizmus tCto
pFemi.:ny spoEivh v pleruSeni jedne vazby P-P, Eimi dojde ke vznih dlouhj,ch letgzcb.
ZnhzornEte schematicky, Cim je zpbsobeno, i e zaMvinim biljr fosfcr plechhzi na Eewenjr
a nikoliv naopak?
- NejdiiBeiitijSi mineral fosforu se zpracovivi jednak na elementimi fosfor, jednak na
kyselinu fcsforeEnou. 0 kxe@ mineral jde? WapiSie rovnlce obou reakci.
- NapiSte vzorce fosfanu a difosfai~ua alespoia dvi.:rovnice pro pgpravu fosfanu. ZnizornEte
jejich prostorovk uspalidhni a uved'te, kterh fosfonio~zisiilje nesthlk.
- Porovnejte bazicitu fosfanu a difosfanu s jejich dusikovjmi snalogy. Ktera fosfoniovi sB1je
stili?
- NapiSte rovnice reakci, pPi nichi vznikh fosfa~:
a) oxidaEnBredukEnimpochodem (disproporcionaci)
b) hydrolytickou reakci
- VysvEtlete nisledujici odliinosti vlastnosti ainoniaku a fosfanu:
a) yrSSi reaktivita - rnenSi stilost fosfanu,
b) podstatni.:niiSi bod vam kapalnCho PH3nei W&
c) fosfan js sihZjSi Lewisovou bizi nleB amonisk.
- Doplfite a vyEis!ete:
PH3 + KhAnO4 + K2S04 +
P4 + HN03 +
P4 + NaOH + H20 +
- VypiSfe znimC halogenidy fosforu. Zdiivo&lni5te,proE jsou znimy PF3, PC13, PBr3, ale
niltoliv PI3.
- Diskutujte nisledujici skuteCnost. V plpnCm PCl, je dklka axiilnich vazeb P-C1 214 pm,
kdeito ehatoriilnich 210pm.
- ZdiivodnEte (uved'te mechanizrnus), pro5 se PC13 ve vodi.: hydrolyzuje na HC1 a H3P03,
zstirnco NC13na MClO a NH3.
- Uved'te vzorce a nakreslete prostorovC uspofidini chloridd fosfom, kterC znite. WapiSte
rovnice jejich plipravy a rovnice jejick reakci s vcdou.
Je rnoinC p fpravit sulfid fosforeEnjr z ni.:kterChochloridu fosfom? NapiSie p5padfiou reakci.
- Jak probihi reakce PCB3s a) kyslikem, b) sirou, c) halogeny? NaznaEte mechanizmus reakce.
- NapiSte reakce
PC13 + &O +
PC13 + 0, -+
PC13 + Br2 -+
PC15 + H2U -+
PC15 + HzS04
PC15 + H2S -+
- pC1, a FOCI, reap$ s alkoholy za vznih ester5 Vyjhdfete chemickjmi rovnicemi reakci
s CH,OH a naznaEte mechanizmus reakce. Produkty znhzorndte Lewisov$mi vzorci. Pro6
podobnou reakci nedospgjeme k este&a kyseliny dusiEni:?
- ZnkornEte prostorov6 uspofkd6ni obou chloridfi fesfom. Jakt typy slouEeniny vznikaji
reakci PCI5 i- NH4C1 -+ ?
Uved'te strukturni vzorec reakEniho produktu.
- slouEeniny s vazbou P-N znhte? Saky je charakter vaaby P-N ve fosfazenech typu
(PNCL,),?
- Reakci chloridu fosforeEn6ho s chloridem amonn* vznik6 slouCenina F sumhrniho vzorce
P3N,C16, ve kteri: atomy fosforu a dusiku obsazuji stejnk polohy. Kdyi lhtka F reaguje
s dimethylaminem v roztoh etheru gfi teg!otE -78 OC v rnolhrnim pomzru 1 : 4 vzniknou dvz
lhtky G a H, kterk maji stejny vaorec P3N,C14(NMe2),. Pfi reakci latky F za refluxu v roztoku
etheru a v molhrnim pomdru F : dimethylamin 4 : 8 vzniki jako hlavni produkt 16th I
o sloieni P3N3C12(NMe2),.Kdyi se uvedenh reakce provhdi pfi nadbytku dimethylaminu a za
refluxu v roztoku chloroformu (62 oC)vznikh lhtka J o sloieni P3N9Me,,.
Pfi reakci F s azidem sodnm v acetonu vznikh lktka K, kterh obsaliuje 24,0306 P a. 75,97% W.
a) Nakreslete struktury 'litek F, G, H, I a J.
b) Kolik lhtek vzorce P,N,Cl,@Me,), je moint teoreticky ziskat?
c) ZdfivodnEte dznC reakEni podminky pro konverzi F na G, H, I a J.
d) VypoEitejte sloieni lhtky K (N = 44, P = 34.,0),navrhn6te jeji strukturni vzorec a napiSte
reakci Iatky F s azidem sodnm.
- ProE nelze formulovat oxidy P,06 a P40,0jake P203a P2Q5?ProC oba oxidy vznikaji snadno
pfimou oxidaci fosfonl kyslikem?
- J a k m zpfisobern Bze ziskat oxid fosforiEit$ z oxidu fosforitkho?
- ZnazomEte prostorovk uspof5dani oxidu fosforeEn~hoa uvedte podminky pfipravy kyseliny
trioxofosforeEnC, trihydrogenfosforeEn6a tetrahydrogendifosforeEn6.
- Kterk kyseliny fosforu znate? ZjistEte oxidaEni Cisla cenbralnich atomd a pPedpovEzte, jak6
budou jejich oxidaEnE-redukeni vlastnosti. MB2eme kyseliny fosfomou a fosforitou
fornulovat jako kyseliny s fosforem v oxidaCnim Eisle V?
- Nakreslete strukturni vzorce nhsledujicich oxokyselin fosforu, kterk obszhuji yen jeden atom
fosfom v molekule. NzpiSte rovnice jejich pfipravy a poromejte jejich oxidaEne-redukCni
viastnosti pi3 reakcich s ionty AS+a Ni2+.
M3P982, H3P03, H3P04
- Fosfomany vznikaji jako druh9 produkt pfi piipravE fosfanu. NapiSte rovnici p5sluSnk
reakce.
- J&*i zpdsoby lze ziskat kyselinu fosforeEnou z elementhmiho fosforu? NapiSte rovnice
piislugnjrch reakci.
- Jak silnou kyselinou je kyselina fosforeEni v porovn6ni s kyselinou dusiEnou a kyselinou
octovou?
- Jakk asi pH budou mit cca 5% roztoky NaH2P04,Na2HP04a Na3P04?
- lakfin zpdsobem Ize piipravit kyselinu difosforeEnou?
- PolyfosforeEnany snadno podlChaji hykoljrze. ZnAzomZte 1. krok hydrolytickk reakce
HSP30io.
- KolikaClennk kruhy tvoE cyklicki fosforetnany nejcastiji? Jakou maji tyto h h y struktum'?
- Vzi-3stajici kovovjr charakter v fade arsen, antimon, bismut lze pozorovat pf reakcich
uvedenjrch prvkd s kyselinou dusiCnou a s kyselinou sirovou. NapiSte uvedenk reakce.
- Obdobnm zpdsobem lake arsen !ze doltizat takk antimon. Jzkou reakci se arsen od
a~tirnonusdligi?
- Ktejr kov tvoPi zelenk arsenitany pouiivajici sejako bawy?
- Arsen i a~timontvoii se sirou Padu sulfidd. NEkterC z nich maji charzkteristick8 zbaweni
a vyskyh~jise v pfirodz. NapiStejejich vzorce.
- Jak reaguji sulfidy arsenitk a arseniEn6 a dale ai~timonitk a antimoniEnk se sulfidy
alkalickjrchkovb?
- Pro bisrnut je charakteristicka tvorba kationtu Bi3+(co je pPiCinou?), Vyjidiete rovnici, jak
byste pfipravili Bi(i\d03)3.
- NapiSte rovnice reakci roztoku dusiCnanu bisrnutitkho s roztokem jodidu dsaseinkho,
rozpou6tEni sra2eniny v nadbytku roztoku jodidu draselnkho a hydrolytick6ho rozkladu
v nadbytku vody. K jak* barevnjrlllzmZnhm pii tzchto reakcich dochazi?
187. hlavni podskupina
- JakCjsou vazebnk moinosti pn7M IV.hlavni podskupiny? Uved'te i typy hybridnich orbital6
pro jednotlivk prvky.
- Ktej z prvkd W ,hlavni podsk~~pinym i v oxidaCnirn Eisle W vjraznC oxidaCni vlastnusti?
- Kterk oxidy prvk6 IT:'. hlavni podskupiny maji v9aznE kysely charakter?
- Sefad'te njlsiedujici vazby podle stoupajici e~ergie&I-H, C-0, C-C, Si-H, Si-0, Si-Si
a porovnejte stQlosta reaktivitu Cl& a SiW4.Rozdily v chovind obou slouEenin vysvEtlete.
- V Cern spoCivii zisadni rozdil mezi vazebnwi rnoinostmi a charakterern vazeb u uhliku
a u kfemih? Uved'te pfiklady.
- Jak*i vlastnostmi ss liSi dllovodiky od siland? Porovnejte sthlost hydrid6 prvkfi tkto
podskupiny.
- CC14a SiCbjsou kovalentni halogenidy. LiSi se vzije~nnEochotou podlkhat hydrolyze. Jaki
je p3'-iEina?ZnizonmEte rnechanizmus reakce.
- Jak se liSi diamant a tuha strukturou, rnechanickwi vlastnostmi a elektrickou vodivosti?
- Jaky charaktervazby ptevlidh v tEchto karbidech: A14C3,CaC2,Sic?
- VypiSte produkty hydrolyzy karbid6 CaC2, Lac2, Mg2C, A14C3sBe2C. ZdfivohEte vatah
mezi produkty hydroljrzy a strukturou karbidfi.
- Co to jsou acetilidy? NapiSte reakci p3pravy.
- Jakou stmkturu ma karbid Eemiku? Jak souvisijeho struktura s fyzikilnimi vlastnostmi tkto
litky?
- NapiSte rovnici laboratorni pzpravy oxidu uhelnatkho. Jak a za jakycb podrninek reaguje
oxid uhelnav s chlorem, vodikem, hydroxidern sodnfm a niklem? NapiSte rovnice.
- NapiSte reakci laboratorni pfipravy sxidu uhlitiitkho. Reakci oxidu uhliEitkho s roztokem
hydroxidu sodneho lze piipravit hydrogenuhliEitan sodny a uhlieitan soby. OdhadnEte
hodnotu pH asi 5% vodnych roztokd hydrogenuhliEitanu sodnCho a uhliEitanu sodnkho.
- Coje to soda, potas, bikarbonit? NapiSte k uvedenfin n6zv6m p5slugnk vzorce!
- RozdElte do dvou skupin uvedenk uhliEitany podle jejich chovani v ism: CaC03, PbC03,
Na2C03,Li2C03,MmC03,K2CQ3,BaC03.
- Kterk slouEeniny oznaEujemejako "pseudohalogeny"a proE?
- Jalcjm zplisobenn lze ziskat z kyanidu drasclnkho neb0 sodnkho dikyan, oxokyan a kyselinu
tl~iokya~atou?NapiSte rovnice pPisluSn$ch reakci.
- Porovnejte silu kysselinykyanovodikovk a thiokyanatk.
- NapiSte reakci piipravy nejjednoduSSiho silanu,
- Silicid hoieEnaty reaguje s bromidem amomjm v kapalnkm amoniaku za tvorby silanu.
VysvCtlete tuto reakci.
- HeslovitC, piiyadnC ~ h e m i c k ~ irovnicemi popigte stalost resp. nesiklost silanu na vzduchu.
- Jak se naz@aji slouzeniny s vazbou Eemik-kfemik? Porovnejte jejich reaktivitu a sthlost
s alkany.
- Co jsou to siloxany? NapiSte obecnou rovnici pfipravy a uved'te, jakk maji uvedefik
slouEeningpouiiti.
- Jal<irlzpfisobem je mo2no ovlivnit konstituci a tim takC vlastmosti silikon8, vznikajicich
hydrolqzou alkylhalogensiland?
- Jak byste pfipravili K2[SiF6]?Diskutujte skuteCnost, i e tat0 latka je velmi stili a ve vodC
tkmCi nerozpustnh.
- Porovnejte chovhni kfemene a kfemiku vfiCi kyselinhm a hydroxiddm.
Vyjmenujte a charakterizujte piirodni formy SO2.
- Kterk znhte modifikace kiemene? Jsou ngkterk z nich za vSech podminek nestklk?
- Jaki je zkkladni stavebni jehotka vSech Hemitiitand? Jakjm zpdsobem jsou tyto zhkladni
jednotky v EemiCitanesh navzhjem spojeny?
- Jakjm zpdsobem lze ziskat v roztoku nestalou kyselinu tetrahydrogenkEemiCitou?
- Jakou stb-ukturumaji EemiCitany, v jejichi vzorcichje pomCr Si : 0 roven a) 3:9, b) 2 5 ,
c) 4:lo? ZnazomCte spojeni t e t r a e ~Si04v tCchto HerniEitanech.
- Co tojsou zeoiity? Vysvgtlete, pro5 mohou fungovatjako pPirodni iontomCniCe?
- NapiSte rovnice reakce cinu a olova s kyselinou dusiEnou ve vodnkm roztoku.
- NapiSte rovnice reakce chloridu cinateho s chloridem ielezit$m a s chloridem Ptut'natjm.
- Vysvgtlete podstatu reakci, ktere probihaji po piidini roztoku SnClz k roztoku IIgC12 a po
zahikiti vzniklk bile sraieniny, kdy dojde ke zCernini. NapiSte rovnise iCchto pochodfi.
- Kteajr ze tfi oxidfi olovaje nejsthlej5i pii zahiivani na vzduchu?
- Litka A obsahujici prvek IV.podshpiny byla rozpuStCna v horkk kyselini.. cklorovodikovk
a vzniklq roztok by1neutralizovan hydroxidem sodnjm. V p~%b?nuneutralizase se tvoiila bili
sraienina lhtky B, ktera se v nadbytku hydroxidu rozpou5tCla na roztok se silni: redukCnimi
vlastnostmi C.
Pfi zahHvhni latky A se sirou se tvoii hnCdjr prhSek D, kterj. je rozpustny v horkk
koncentrovank kyselini: chlorovodikovk. Litka D je takk rozpustnh v roztoku polysulfidu
arnonnkho za tvorby lktky E, Po okyseleni roztoku 16tkyE kyselinou chlorovodikovou se tvoH
iluti sragenina.
Pii intenzivnim zaMv6ni lhtky A na vzduchu se tvo3 biljr prASek F, kterjr je rozpustnjr pouze
v koncentrovank kyseline sirovk za vzniku litky G. Kdyi je latka F tavena s hydroxidem
sodnj?n a po ochlazeni nhsledni: extrahovfina horkou vodou, Ize ze vniklkho roztoku izolovat
bilk krystaly H.
Identifikujte lhtky A a i H, napiSte reakce pro jednotliv6 pochody a diskutujte chemickk
vlastnosti lktky A.
111. hlavni podskaaginz
- oxidacni Eislo je pro prvky El.hlavni podskupiny charakteristickk? Jak se rnhi
kovovjr charakter prvE ve skupinE?
- Porovnejte vlastnosti oxidd B203a A1203a hydroxy-slouCenin B(OH), a Al(OH),. Mb2e
bor tvoiit p3slugnk sirany nebo dusiEnany?
- V j&rn ohledu je chernie born podobni chernii Eemiku? Dh se i v tomto pHpad6 uvaiovat
o diagonalni podobnosti?
- Soli jednoho z pwki III. hlavni podskupiny se podobaji solim alkalkckjrch kow5. 0 jakjr
pmek jde? Uvcd'te piiklady slouEenin a vysv6tlete d6vod tkto podobnosti.
- Z toho, co vile o vazebnjrch rnoinostech atornu born, pokuste se uvazovat o vazebnk
a struktumi odliSnosti borand od hmhlovodikfi a siland. NapiSte obecnjr vzorec boranb. Kterk
z uvedenjrch vzorcd diborand naji smys! a kterh stechiornetrieje nejsthlejgi?
'B5H,,, 1, B5H97 B5H,, B,%, B5W67 B5IIj
- I kdyi k pfigrav6 borand slouEi celh iada rnetod (pbsobeni kyseliny na Mg,B2 apod.), je-
nejEastEiji
pouiivanou echozi litkou diboran, Napigte rovnici reakce vyuiivsank k piipravg
--
---- diboranu. Charakterimjte jeho ziklahi chemickk a fyzikhlni vlastnosti a s y i i t i m piedstavy
---------- o tiistiedovk vazb6 popiSte vazbu v uvedenk molekule.-----
------ - Borany jsou vysoce reaktivni slouEeniny. Charakterimjte jejich chovzini na vzduchu, reakci
--g-------- s vodou, halogeny a halogenovodiky.
------------- - Na[BH4]podlkha mnohem mknE hydrolyze ne8 Na[A1H4].VysvEtlete proE?
-st
----e
- Co je to borazon? Jakk rnnohern znamEjSi slouCeninE je podobnjr ve s ~ c hchemickjrch
E------=--- i fyzikalnich vlastnostech?
-g
- ProE neni moino pouiit uhliku k redukci oxidu boritkho na elementkmi bor? Jakych
PE-=E---
redukEnich Cinidel se k tomu pouiivh?
--5
zs
r=-L-f
P
g
I
IE
3235-P
- Porovnejte borany se silany a uved'te jejich spoleEn6 a odliSni vlastnosti: Porovnejte
zejmena jejich sloieni, zpfisob vazby, zphsob piipravy, chovhi vhEi kysliku, vodE,
kyselinhm, hydroxi-db, halogenth a halogenovodikh.
- Jake hybridizace se uplatfiuji v chemii born? Jak se to projevuje ve struktuie tetraboritanu
disodnkho?
- Znhzomete strukturu bezvodeho chloridu hlinitkho! Jak se mEni struktura chloridu hlimiteho
pfi hydrataci?
- ZnazornEte struktwu chloridu hlinitkho, Co se diije pii piechodu chloridu hliniteho na
hydrht?
- J&C konstituci molekul odpovidi hustota par chloridu hlinitkho? Pii jakfch reakcich se
pouiivh chlorid hliniw jako katalyzitor?
- Halogenidy hlinitk se pouiivaji pPi FriedeloTjch-CraftsoTjch reakcich jako k~talyztitory.
Uved'te pfiklad takove reakce a vysvtitlete katalyticke piisobeni halogenidu hlinitkho
z hlediska Eewisovy teorie kyselin a zasad.
- Coje to "pasivace"hliniku? Jak se chova hlinik vhEi kyselinh a hydroxidhm?
- Pro5 nevznika reakci siranu hlinitdho a uhliCitanu sodneho ve vodti nerozpustnf uhliEitm
hliniv, ale vnikh sraienina jinC lktky? Napigte reakci a zdfivodngte uvedenf reakEni pl.l"tb&h.
- VgisvEtlete, proE vodnd roztoky soli hliniqch maji kyselou reakci?
11. %alra%mipodskupin"
- Jak se rnEni acidobazickk vlastnosti a rozpustnost hydroxidh II. hlavni podskupiny?
- Srovnejteprvky tkto podskupiny podle Eetnosiijejich Tjskytu v piirode.
- Uved'te typicke chemickk reakce, kdy beryllium reaguje obdobntijako hlinik.
- Podle stoupajici rozpustnosti seiad'te sirany a hydroxidy prvkfi II. hlavni podskupiny,
pfipahE odhadntite rozpustnost ntikteQch z nich.
- Wasycenf vodny roztok Ca(OH), ma pH = 12. JakLje jeho m o l h i rozpustnost?
- SouEinrozpustnosti SrSO, je 3,610-7a BaS0, je 1.10-10.Vvliknou sraieniny, kdyi srnichate
stejnk objemy SrC1, a K2S04neb0 BaC1, a K,S04 vidy o koncentraci 0,002 M?
- Uved'te chemickou reakci, kdy barpun reaguje obdobnEjako alkalicke kovy.
- Kolik vody je zapotfebi, aby se pii laboratorni teplote rozpustil lg uhliEitanu bamatkho?
SouEinrozpustnosti BaCO, je 1,9.10-9.M(BaC0,) = 197,3.
Qo~srayelut;?~dpoq~uiaurasyx?[.p~oyy3@poy3aid!ISOLQS~A;rulgy!zL~a~fnzylalye~eq3--
.du!uapo1syxfa[eLoy-
.nopoAsppal
q3l[afapydqqjny3alpZAeu?1ysdyqglTuapaAnnos[LHSJyH!?POqso'[ysq31faf!upasye1
iLl3?JI?'[y34uapaAnAgpq~aiddqz??~ymp&'I!['6pppNmayJpoAs,r$qhoy?y3~@ylV-
'0%''"03'03'qd'1~:HQRMmayopolrrrJupo~s
;rfn8ea.1dplxoEhoypfnpajsguipnyod'hpy~podTu2yealaIgaAnea3pAoJaqz~de~-
.qsougorxadrsq3ag~
a16paAn'aqo~daleu!lso.[s!~?zAmaqosgdzurJu[~pzolq~~o8ea.1appgyludy3Juapa~nz@alyaur
ap6sped;rgdA*a3yEalauapaAnaqgrdeue]HQEMwayop0.1mJupo~syauppodq3Juapa~n
cza[deal(Z13'S""6gy~dy3Juapa~nz@aq'aq?euzgTyoyauepeiqa3001-0
;rzawzolurjuqoldalAoyarrposnpyxo~pdqwayopolsafn8ealp~oyy3jwaqojureapaA-
aq3l.uzy3baqplsoulsndzol
alaupeypoaupedi;d'yayy3Jyxpy1edue~syloly:,aq6pe;las~lsou~sndzolyj[ednolsalp06ipoy~~JJ~!PY
IE
y3;rulelsoPOuhnylgafngqpoasy+aqaA'aayeaalay3junay3?y3ldbzgodsaleaqzgdep6-
.nyynqjupqyyzoya[alalsaqwoqau'q3!uzworrpa[~9rwolx?jugpt;??odsn
als~dodjdd&~w111>;nlls0yerdualo~zdldqhoy?ys!Ieygej3~~1y~sqodrr!rrayolsalalx-
~nidnqsrpsd,anAqq
ywgn
--2771olnuolyas20.16edy3lxolrqospdau?old'alapa~sd~'~[ollsnoq;r3eA;gezyqAoua8lual
---- -:---rrL,rulsennsysye[~~jpod ~emqueqsasolsaid:?q~~opa[nos[eheqdurua2ns1~
- NapiSte reakce siranii zineenatdho, mEd'natCho, nikelnateho, kobaitnatatCho a ieleznateho
s vodnyrn roztokem moniaku pfi jeho nadbytku.
- P f pfidivani vodnkho roztoku amoniaku k roztoku chloridu nikelnateho dojde nejdfive ke
vzniku zeienC sraieniny, ktera se i h e d rozpouSti za vmiku modrCho roztoku. NapiSte
chemickC reakce a reakEni p6IbCh zdfivodnete. Obdobny reakCni p6IbEh rnh reakce
s ethylendiminem. ZnhzontlEte strukturu vmiklfch sloueenin. Mbie pfi nektere reakci
vznikatjako koneeny produkt smEs izomer6?
- Soli oxokyselin pfechodnfch kovti, ktere jsou v nejvySSim oxidaCnim stavu, maji Easto
oxidaCni hCinky. Porovnejte oxidaCni schopnost nasledujicich lhtek:
K2Cr04,KMnQ4, K2MoB4
- Uved'te dva existujici kationty plechodnych kovG, kterd maji ve valenCni sfdfe stejnou
elektronovou konfiguracijako kation Ni2+a nejsou v 8. vedlejSi skupine.
KoordinaEni slouEeniny
- Nakreslete diagram, kteiy znizordiuje, j a e m smgrem se budou Stgpit d-orbitaly kobaltu
v iontu [Co(H2Q),]2+ z hlediska krystaloveho pole. Vdiagramu oznaCte i obsazeni
jednotlivjrch d-orbitalti elektrony.
- Jak se budou liSit komplexni Castice [Fe(H20),]3+ a [Fe(CN),]3- ve t v m , v obsazeni
d-orbitalfi elektrony, v barv6 a rnagnetickych vlastnostech? Sva tvrzeni zdfivodnete,
- Kornplexni anion [CoF6]3-je paramagneticky se Ctyfmi nephrovjmi elektrony, zatimco
komplexni kation [Co(NH3)]3+je diarnagneticky. VysvEtlete tento fakt pomoci teorie
krystalovehopole.
- Sefad'te nisledujici molekuly podle stoupajici sily ligandovdho pole, kteri vytvafi:
voda, oxid uhelnaw, amoniak, ethylendiamin, glycin
- SePaci'tepodle stoupajici hodnoty 10Dq nhsledujici komplexni Castice:[Cr(CN),]3-, [CrC16"j3-,
[Crw3)613f-
VysvEtlete, proE hodnota 10Dq stoup6 v ?adz [Co(H20),]2', [Co(H2Q),]3+,[NI(H,Q),]~+.
- U kterjch nasledujicich slouCenin lze pfedpoklidat cis- trans- izornerii?
[ C Q W ~ ) ~ ] ~ ~ ~ ,[NiW3)4C12]9[ C O ( ~ ~ ) ~ C ~ ~ ] C ~ * ,[Pt(gl~)~],kde (gly = H,N-CH,-CQO-),
NaJFe(CN)5NO]*, [Cu(en)Br2]kde (en =H2NCH2CH2NH,).
Qd kterjrch z wSe uveden9ch sloueenin lze oba izomery izolovat? ZnAzornEte tak6 prostorovi
uspofhdani okolo centralniho atomu u komplexii, ktere jste vybrali a uved'te nazvy komplexh
oznaCenljch hvEzdiCkou.
Ligandy, ktere vystupuji ve \3;Se uvedenfch vzorcich, sefad'te podle stoupajici sily
ligandovehopole.
- MkZete pfedpokladat optickou izomerii v komplexnich iontech [Co(en),]3+ nebo trans[Co(NH3),C12]+?Md2ete
dhle pfedpokladat v uvedenfch Easticich oktaedrickou distorzi?
- UrEete, jake bude prostorove uspofadani nasledujicich komplexnich Cistic a ozmEte, kde je
moirla cis- trans- izomerie?
[Co(NH3),Cl,]+ Y [CoC1412-3 [Cr(H20)3C1,] [gt(l\$Il3)2C121
- Konsekutivni (dilEi) konstanty stability komlexd popisujici rovnovihu Castic [CuNH3]2+a?
[Cu(NH3),]2+jsou K, = 9,9xlo3,K2= 2,2x103, K3= 5,4x1O2 a K4= 9,3x10. UrCete logaritmus
konstanty stability /3 Eastice [Cu(NH,),j2+.
- Konsekutivni (dilEi) konstmty stability mono-, bis- a tris(ethy1endiamin) komplexd s ionty
Co2+,Ni2+,a C U ~ +ve vodnem roztoku popisuji uvedene rovnova2ne reakce a jejich hodnoty
jsou uvedeny v nasledujici tabulce:
[PV~(H~CI)~]~++ en ++ [M(H20)4(en)]2++ 2H20 KI
[M(H20)4(en)]2++ en ++ [M(H20)2(en)2]2++ 2H20 K2
[M(H20)2(en)2]2++ en ++ [P~l(en)~]~++ 2H20 K3
ion 11% 4 pgK2 pgK3
VysvEtlete anomhlnE nizkoil hodnotu log K3pro Cu2+.
- NavrhnEte reakCni mechanimus pro reakci
[ C O ~ ~ ) ~ C ~ ] ~ ++ [ C O ( N H ~ ) ~ H ~ ~ ] ' ++ C1a
uved'te, proE bude uvedena reakce probihat uvedenfrn smgrem.
- VysvEtlete proti re&ce [CO(NH,)~]~++ 6CN- + [CO(CN)~]~-+
uvedenm smerem a proCje katalyzovba ionty Co2+.
- Elementad nikl reaguje s oxidem uhelnatjm za vzniku pfisluSndho karbonylu. NapiBte
reakci a zn&orn&teprostorove uspofadkni vzniklC slouCeniny. Jake je elektronove uspoiadani
valencni sfery niklu a jake je jeho oxidaCni Eislo? RozhodnEte, jestli bude vznikla latka
barevna ajestli bude para- neb0 diamagnetickk!
- Znkomgte diagram molekulowch orbitald molekuly CO. Vysvgtlete zpdsob koordinace na
atom niklu! Bude se mtnit fad vazby v molekule CO? SVCtvrzeni zdfivodntte.
- Jak9 jednoduchf karbonyl mBEe tvofit ielezo? Uved'te vzorec a nakreslete jeho prostorovk
uspofadani.
- Z uhredenfch vzorcd vyberte ty, kterC maji srnysl:
W(COj6, Fe(COj5, Co(C0)4, HNi(C0)3, W(COj5, KCo(COj4, Ni(C0)4
U karbonylb, kterC jste vybrali, napiSte elektronovk uspofadkni valenCni sf&y pfechodnkho
kovu!
ZnazomEte prostorovC uspofkdiini Castic CO okolo centralniho atomu u sloueenin, ktere jste
vybrali!
Bude se mtnit fid vazby v molekule CO pfi jeji koordinaci na centralni atom? Jestliie ano,
vysvstlete proC!
- NenasycenC uhlovodiky se mohou koordlnovat na atom pfechodnkho kovu. Typickou
slouEeninouje trichloro-(q2-ethylen)platnatan(l-) draselnf. Nakreslete jeho strukturni vzorec
a vysvgtlete zpbsob koordinace ethylenu na centrhlni atom. Zmtni se fad vazby uhlik-uhlik
v molekule ethylenu? Svou odpovEd' zddvodngte!
Skupiny skaaadla, titawu a vanadn
- Jak je titan zastoupen v zemskk kbfs? KterC zcela bgine pmky pfevyguje svjrrn
procentualnim zastoupeniin? Kterjr mineral titanu je tzv. strukturnim typem?
- Porovnejte stalost a pfevaiujici charakter vazby ve slouEeninach titanu v oxidaCnich Cislech
Illa -WI Jak reaguje TiC14s vodou? NapiSte rovnici.
- Vanad v oxidaCnim Cisle 111poskytuje s konfiguraci 3 8 stavy F, P, G, D a S. K t e j stav je
zikladni? Mezi kterjrmi s t a yjsou moin6 pfechody?
- Ktej z oxidaCnich stupfid vanadu vytvgi kyslikovk kationty? Jakk slouCeniny vytvafi vanad
ve svCm nejvySSim oxidaEnim Cisle?
- PEi redukci vanadienand nascentnim vodikem dochazi postupng ke zmtnt barvy vodneho
roztoku na modrou a dale pak na zelenou a fialovou. Jake Castice se v roztoku tvofi?
Chrom, molybden a wolfram
- Kterj z techto kovti mB nejniigi a k t e j nejvySSi bod timi? JaLk maji tyto body t b i
pfibliinou hodnotu?
- Jakfm zpbsobem lze pfipravit roztok chloridu chromnatkho z chloridu chromitkho?
- Jakou b a r n bude mit roztok chloridu chromnatkho a k Cemu se pouiivi?
- Jedna ze soli chromnatjrch je relativni stali. Uved'te jeji strukturni vzorec a v-svgtlete jeji
stilost.
- Jak reaguje dichroman s ethanolern v siini: kyselia prostfedi? WapiSte rovnici a uved'te
i zrnEilu barvy.
- Po pfidini hydroxidu do rozto,h dichromanu se zmi:ni barva z oraniovi: na ilutou. Po
pfidini kyseliny se barva vrati zpi:t. NapiSte reakce. kteri popisuji uvedenk zmgny.
- K roztoku siranu chromitiho pfidhvame postupnC roztok hydroxidu sodniho. SriZi se
Sedomodri sraienina, kteri se pfi dalSim pfidhvani hydroxidu sodnCho rozpouSti na
modrofialovy roztok. K tomuto roztoh pfidivhme peroxid vodiku. Roztok se zabarvi ilut&.
VysvEtlete uvedenC reakce a vyjidfete tyto dEje rovnicemi.
- Jak se mi:ni acido-bazickC a oxidaCnC-redukCni vlastnosti chromanti, molybdenanti a wol-
frarnane?
- Coje "molybdenovi (w01fiamovi) modf"? Jak vzniki?
- Co to jsou izopolykyseliny a heteropolykyseliny? NapiSte vzorec alespofi jednk z nich
a uved'te zptisob jeji pfipravy.
- Uran tvofi tfi oxidy. 2ihinim dvou z nich na vzduchu vzniki tfeti. Napike rovnice obov.
reakci.
Mangan
- Ion [l~In(]H~0)~]~+je jen velrni slabi: nEovZ zabarven v desledku forrnilnE zakizaniho d-d
pfechodu. VysvCtlete, groE uvedenq pfechod neni dovolen.
- NapiSte rovnice KMnQ s kyselinou St'aveilovou v silni: kyselkm a neutrilrairn prostfedi.
- Vysvztlete probihajici d5je a vyjidiete je rovnicemi:
a) K roztoku siranu manganatkho pfidivime roztok hydroxidu sodnCho. VyluEuje se bilk
sraienina, ktera postupnE hngdne.
b) PriSkovity burel smisime se sodou a dusicnanem sodnjrn a iihime v plameni kahanu.
Tavenina mi:ni b a r n z hnCdC na temnC zelenou. Taveninu rozpustime v malim mnoistvi
vody: vzniki temi: zeleny roztok. Po pfidini kyseliny sirovi tento roztok zfialovi a souCasni5
se vyluCuje lLmi:di sraienina.
c) K roztoku siranu manganatkho psdime malk moistvi ziedCn6ho roztoku dusiCnanu
stfibrniho a potom roztok peroxodisiranu amonnCho. Roztok se zabarvi fialovi:.
d) K roztoku rnanganistanu draselneho pfidhe velkk moistvi kancentrovaneho
hydroxidu draselneho. Roztok mCni zabarveni z fialoveho na zelene a p f tom se uvolfiuje
bezbawj plyn.
e) K roztoku manganistanu dsaselneho p f d h e ziedCnau kyselinu sirovou a potom
piidavame postupng soztok siranu ZeleznatCho. Fialoq?roztok se odbarvi.
f ) K neutrhlnirnu raztoku manganistanu draseineho pfidavhe roztok siranu ieleznatkho.
Fialovjl roztok se odbarvuje a kyluEuje se hnEd8 sraienina.
- Jakf nestaly meziprodlakt vznika pPi pdsobeni kyseliny chlorovodiltovk na burel? Jake
vznikaji koneCne produkty?
- KterC slouEeninyrnanganujso-u explozivni?
- KteQ oxidaEni stupefi st819 u manganu se nevyskytuje u rhenia? Kterjrni vlastnostmi se liSi
rhenistany od manganistand?
- Budou se oxidovat ionty Mn2+na manganistan peroxodisiranem? JestliZe ano, napi5te reakci.
Triada HeBeza
- PopiSte barevnk zmgny, ke kterfm dochazi pii uvedenfch seakcich a vjjiidfete tyto reakce
rovnicemi :
a) reakce roztoku kamence ielezito-amonneho s roztokem thiokyanatanu amonnkho
b) reakce roztoku chloridu ieleziteho s roztokem ilutt krevni soli
c) reakce roztoku zelenk skalice s roztokern CervenC krevni soli
d) reakce roztoku Mohrovy soli s koncentrovanou kysellnou sirovou a roziokem dusitnanu
sodneho
e) pdsobeni oxidu uhelnattho na pra5kove ielezo p f 180-200OC
f ) taveni oxidu ieleziteho ve srngsi s dusiCnanern sodn$m a hydroxidem sodnljrn
g) reakce ielezanu barnatkho s kyselinou sirovou
- KteQ drth technickkho ieleza ma nejvySSi obsah ~dlliku?Jak se to projevuje v jeho
vlastnostech?
- Clilorid kobaltnatf reaguje ve vodnkm roztoku s amoniakem a vzdugn- kyslikem za
vzniku komplexni slouCeniny s kobaltem v oxidaEnim Cisle III. 0 jakou latku se jedna'? Na
zakladE-,teorie krystalov6ho (ligandovkho)pole vysvgtlete,proE se tak dEje.
- Kdyi sozpustite chlorid kobaltnatjr ve vodE, vznikne Cerveny roztok. Po rozpuStgni v konc.
HC1 neb0 konc. roztoku LiC1 vznikne roztok jasn& modr6 barvy. Jake Eastice budou
.Au~ua?no1sjuxaldu~oq01913alozAjumgyrulsalalsaqeuprped$nd
'?y3~ad.~3rug!p!a'-e~edapnqEunwa2no1s?lyyrazrl~pz'at,poapoEnlyruera,r~~zrpnqAy..e
"IS!?~uaepaxoaaaupeypoAMB~apod.nIy!uTuaaotmlsnm?aoqpFaqya~pnodaseylqoleLL
.i&ueqauahIa2nrapa2no1sno~o)p1ay:,jnxa1dwoynor;!ua?nolsnoy3yue8lonolsrrs!:oallyrN-
.,rzgq3opWaqay'liuamz?raAaleqa~2rdodvjmieal
olqq~a3!u~sxalgtd~~ 'j~~nodzo~ aseuruapex'a1ynyqomeyolzorg-am?a?pGdrugpelpels
asMOA~'ny??!uome3olzs;rpdqsoday~ypqdoy?p?u1ayrrnpLJ0p.pqsjzolnku?ngoA-
ig3hpoazaqjnalpodzol
gdeJ~OSq3~~~ul1eqoy q3@~~0~elgAqJuagnsyd~EAOJOZO~ausapgmAuarnz?uaaleq?y~l-
L~~~JI~AT
qugnpzayrqeqoyeuAu!ua2ncqs?lti?nl1eqoyle~oplxoou~omaryaujurpody$yeCaZ-
iy3asa3oldy3buapa~n!;ld
~C?&~EZAq3g41'41Aalodoy?~opu1?8!1apoaleysypalyzqeqoyA~-e~~q.ro-plrdalgnopnqasye1
-qalynoqoruwyrJlsaistuozguze
r3y~a.1alaupoAgpz;ealzldejq~13%~ ss3yzal!jdjreyytrzaaudr~sodAyly?>j~y~ahnly~u!sJ[~C
ala1salyzNi13!~spyEal!jdyyruzA~qly~qel'aerpam1ny~npzneuru~uglsI?aAoleyouahIa2
peqszasyolzol'13Qp.inqolzolAnylqnou[a)saljlsndzol~Apx'juahIsqez?lporrr
juysualu!yo4zo.1dupa~sh~w'la17ty01z0.1~~UPOA-3uoyAoZH~.Z~~O~alpsndzolpApy-
~qlsgzy~qrrapaannrqeqoy
L1'elrqlo-plldalgnopnqasy~l jTurwlSJJUInopnqnoyereleaogv~a;ld~~J~O~ZOJy36uapaanA
Skupiana mEdi
- Bude se mgd' rozpouStgt v kyseling sirovC? V pfipadg, i e ano, napigte reakci a uvec8'te
reakCni podminky (teplota, koncentrace kyseliny).
- Jakjrsn zpfisobem ovlivni Jahniiv-TellerGv efekt strukt~zrukomplexni ESstice
[Cu(NH,),(H,O),]~? Nakreslete, jakym zpiisobem se buciou 5tEpit d-orbitaly.
- NapiSte rovnice reakci siranu rnEd'natCho s an~oniakem.pfi nich2 se nejprve tv0i.i
bledgmodri sraknina, kteri se dalSim moniakem rozpouSii za vzniku tem:~E 111odr6ho
roztoku.
- K roztoku modre skalice pfid&vAmeroztok alkalickehokymidu. VzaikA hnPdB sraienina. Po
odsiti se tat0 hngcBA latka za z@SenC ~eplotymgni .J bilou a souCasnE se zni uvolfiujejedovav
plyn. NapiSte rovnice tgchto reakci.
- Ktere zpdsoby izolace stfibra a zlata z hornin jsou obdobnC pro oba tyto kovy? NapiSbe
rovnice pfisluSnfch chemickych reakci.
- J& se mgni rszpustnost halogenidii stfibrnfch? TJveZta:a!espofi dva zpkoby, jak lze pfevkst
nerozpustny AgCl do roztoku.
- KterC oxidaCi~iEislo zlata je nejstilejgi ? KterCmu prvku z jinC skupiny se zlato nejuice
podobh?
Skupiha" zinku
- J&C oxidaEni Cislo je pro uvedenC prvky charakteristicke a jak se mgni bazicicC vlastnosti
pfislugnfch oxidii?
- Vysvgtlete, proC fada slouEenin uvedenfch prvkii, jako jsou chloridy, dusitnany a sirany,
nejsou na roadil oQvCtSiny sloueenin piechodnych kovd barevne.
- Zdiivodngte, proC se ocelovC plechy chrani pozinkovinim, i kdyi zinek nepatfi ke kovGrn
uSlechtilym?
- Rtut' vystupuje v fadi: slouCenin s oxidaenirn Eislem I. Jakou strukturu ma ,.ion rtut'ny'? Jak
byste to mol~liexperimentalni:potvrdit?
- NapiSte vzorce a nazvy lhtek, kterk jsou being znamy pod nhzvy kalomel a sublirnht.
- W t ' vystupuje v iadi: orgamokovovjch slouCenin. NejznamEjSi je dimethylhydrargyrium.
NapiEte jeji vzorec, odvod'te strukturu a uved'te, co vite s jejich vlastnostech fyzik9lnich,
pfipadai: fyziologickfch.
~a3eug~~ $a[qosvdzya16paAnE!pawomsdqo*dy3qldaqdodTrzna3yuAoJ&qa!uaay3-
irj330Aqol&i'(i'~zala?
oy?Aosnsju~~o3eldzoq~~~p .d13u1.d.~~w.1ay3a[Jvr'ezalqoy?~omsnqo~9aqzrdod-
-1Cyu;rrupodp-qycala16paAnemaqosqdzru&ode~lo~dposdqomasyEa2a!z!depq-
.(.podenlo~dal)'y~gpo~;yala
eua3yea.1'1Cyuppodyalzrd~~'13~~ !u?~o~cldz?y3gL~o~qa;aals~dodalyoIsaH-
.ny;rui_lynoqolbnoy3y~:o~qyaia
pazdnqrxneq;ru?~o3~rdzalzrdod!ma3ru~o.1aurjz~agajdv23pwjsaH'13~~
zHQENnqo.4~algydod~IUAOJy3Jy~ymay:,psmodeSqtaoIsaH-
-mpojsojzmojsojnqolb~alz~dodymaayuAsx~AI~OU~I
.-y3.~u?aloysojnoqo~hs?u?a.nojsojLugas/Cyzqo*~sy~nosvf
.d!~ra!~dyx[afalgrdodluua3yu~olrccr&prnay3jaqplz?u?alojsojdugasiC,!dqol,$~dyn.np?y~l-
ialyuzEA~[fo~~a.1pyjsnpFF;
.dy3uydyxfa[al:!dod~ura3yu~o~rmJyymay3)ral?ua?qsnp,<uy~xhdqo*Aqmp?q~f-
jnOUyA0msyoy34~yyaomaf/Cqo~&jzjegya)y0.16.nyeyrao&vnqollda~gydod-
aqgedod!maarmoxjaqFuaa,ao~!s1C.JylasKqqozlhA~FLI~ayq-
dqe~~,,$h?y3!map3qpzaj~a
i~931dhAPIOUTQE
oldnosfEIS?~ju?epyxojzjepqqiny~uame~yX?!MH:J~PO111ap!?rnju2vpyxoAqplousq?~
~SOI?JSjuamasy-el.1Cy~.rd?uapaAnoldurals!?ern?u?~plxomj?[ajqs[au111ojsj?y..qepIxo
!uau~pyowylu~~ poppzo~eN-m~p~ou~~~lm~ ygsouqopodnoqeuzr!n?euzXhasApyon!yyg-
~P!~UY~YV
yoqqDJtapoy3a;tddprxos
aup-edy~d'Auydnyspod!u~cly'111e'11Q~A.I~Lp~xosi-~pyauvqlu~gpgysoq3~~f~u~~q@u jtqaoqcj
?yaaz~q-opy3-eaqfau~o~od ijz!s~zaq~2~nos!?ye['apyomylmgna??uzqsj?!u?~p~xoF~VJC.as~lquoy?AQplOUEylUt?l~cra[od~J~~~ZASAA
-
i!sra;apyx[afdy3u~dafJy@eap01~;rd,Ij@z?q~jeuLP~OUT?~~JIBI asamoj?vfA-
Ap!on~q~uaa
1. Greeawood N. N., Eemshaw A,: Chemie pivM I. a II. Informatorium, Praha 1993.
2. Liptrot G. F.: Modern Inorganic Chemistry. CollinsEducation, London 1992.
3. Gillsspie R. J., Humphreys D. A., Baird N. C., Robinson E. A,: Chemistry. Allyn and Bacon, INC, Boston
1986.
4. Cotton. A., Wilkinson G., Gaus P. L.: Basic Inorganic Chemistry. John Wiley & Sons, New York 1987.
5. Shriver D. F., Atkins P. VJ.,Langford C. H.: Inorganic Chemistry. Oxford University Press, Oxford 1994.
6. Kiikorka J., Hijek B., Votislj J.: Obecni a anorganicki chemie. SNTL, Praha 1985.
7. Heslop R. B., Jones K.: Anorganicki chemie. SNTL, Praha 1932.
8. Brown G. I.: h o d do anorganickt. chemie. SNTL, Praha 1982.
9. Jolly W. L.: Modern Inorganic Chemistry. Mc Graw - Hill, Inc, New York 1991.
10.Porterfield W. W.: Inorganic Chemistry. Academie Press, Inc, San Diego 1993.
11. Drltovskq M., Kratochvil B.: Anorganicka chemie pro pos1uchai.e utitelskjch kombinaci s chemii. Skriph~m
Pr?: UIC, Praha 1987.
TRl3.I. Ceskk, latinskk, anglicke a ngrneckk nazvy chemickjich px~k6
At. Eisio Symbol NBzev fesky Nhzev latinsky NBzev anglicw NSPzev rszmecky
Vodfk
Ilelium
Lithiurn
Beryllium
Ror
Uhiik
Dusik
Kyslik
Fluor
Neon
SodE<
H~fEik
Hlinik
Kiernik
Fosfor
Sira
Chlor
Argon
Draslik
Vapnk
Skandium
Titzn
Vanad
Chrom
Mangan
Telezo
Mobalt
NM
M6d'
Zinek
Gallium
Germanium
Arsen
Selen
Brom
L y t o n
Rubidicm
Stroncium
Yttrium
Zirkonium
N1ob
Molybden
Techecium
Ruthenium
Rhodium
Palladium
Stfitpro
Kadnlium
Indium
Cin
Antimon
Tellur
Jod
Bydrogenium
Helium
LitPium
Beryllium
aanun
Carbo~~euim
Nikogemi~n~
Oxygenium
F l u o m
Neon
Natrium
Magnesium
Aluminium
Silicium
Phosphorus
Sulfur
Chlorum
Argon
Kalium
Calcium
Scandium
Titanium
Vanadium
Chromium
Mangenium
Fermm
Cobaltum
Niccolum
C l ~ n l m
Zincum
Gallium
Gemnium
Arsemcum
Selenium
Bromum
Krypton
Rubidium
Strontium
Yttrium
Zirconium
Niobium
Molybdaenum
Technetium
Ruthenium
Rhodium
Palladium
Argenturn
Cadmium
Indium
Stannum
Stibium
Telltuium
Iodum
Hydrogen
Helium
Lithium
Beryllium
Boron
Carbon
Nitrogen
Oxygen
Fluorine
Neon
Sodium
Magnesium
Aluminium
Silicon
Phosphoms
Sulfur
Chlorine
Argon
Potassium
Calcium
Scandium
Titanium
Vanadium
Chromium
Manganese
Iron
Cobale
Nickel
Copper
Zinc
Gallium
Germanium
Arsenic
Seleniwn
Bromine
Krypton
Rubidium
Strontium
Yttrium
Zirconium
Columbioum
Molybdenum
Technetium
Ruthenium
Rhodim
Palla&um
Silver
Cadmium
Indium
Tin
Antimony
Tellurium
Iodine
Wasserstoff--
Helium
Lithium
Bergrllium
Eor
Kohlenstoff
Stickstoff
Sauerstoff
Fluor
Neon
Natrium
Magnesium
Aluminium
Silicium
Phosphor
Schwefel
Chlor
Argon
Kalium
Calcium
Scandium
Titan
Vanadin
Chrom
Mangan
Eisen
Kobalt
Nickel
Kupfer
Zink
Gallium
Germanium
Arsen
Selen
Brom
Krypton
Rubidium
Strontium
Yttrium
Zirkonium
Niob
Molybdan
Technetium
Ruthenium
Rhodium
Palladium
Silber
Cadmium
Indium
Zinn
Antimon
Tellur
Jod
Xenon
Cesium
Baryum
Lanthan
Cer
Praseodym
Neodym
I'romethium
Samarium
Europium
Gadolinium
Terbium
Dysprosium
Holmium
Erbium
Thulium
Ytterbium
Lutecium
Hafnium
Tvltal
Wolfram
Rhenium
Osmium
Iridium
Platina
Zlato
Rtut'
Thallium
Olovo
Bismut
Polonium
Astat
Radon
Francium
Radium
Aktinium
Thorium
Protakinium
uran
Neptunium
Plutomm
Americium
Curiuni
Berkelium
Kalifornium
Einsteinium
Fermium
Mendelevium
Nobelium
Joliotium
Lawrencium
Rutherfordium
Dub~lnum
Seaborgium
Bohrium
Hassium
Meitnerium
X e n o ~
Cessium
Barium
Lanthanum
Cerium
Praseodjmium
Neodymium
Promethium
Samarium
Europium
Gadolinium
Terbium
Dysprosium
Holmium
Erbium
Thulium
Ytterbium
Lutetium
Hafnium
Tantalum
Wolfiamium
Rhenium
Osmium
Iridium
Platinum
Aurum
Hydrargyrum
Thallium
Plurnbum
Bismuthurn
Poloniun
Astatim
Rzdon
Fraiicium
Radium
Actinium
Thorium
Protactinium
Uranium
Neptunium
Piutonium
Americium
Curium
Berkelium
Californium
Einsteinium
Fermium
Mendelevium
Nobelium
Joliotium
Laurei~tium
Rutherfordium
Xenon
Cesium
Barium
Lanthanum
Cerium
Praseodymium
Neody~niurn
Promethium
Samarium
Europium
Gadolinium
Terbium
Dysprosium
HoImiun
Erbium
Thuliun~
Ytterbium
Lutecium
Hahum
Tantalum
Tungsten
Rhenium
osmium
Iridium
Platinum
Gold
Mercury
Thallium
Lead
Bismuth
Poloniuin
Astatine
Radon
Francium
Radium
Actinium
Thorium
Protactinium
Uranium
Neptunium
Plutonium
Americium
Curium
Berkelium
Californium
Einsteinium
Fermium
Mendelevium
Nobelium
Lawrencium
Xenon
Casium
Barium
Lanthan
Cer
Praseodym
Neodym
Promethium
Samarium
Europium
Gadolinium
Terbium
Dysprosium
Holmium
Erbium
Thulium
Ytterbium
Lutetium
Hafnium
Tantal
Wolfram
Rhenium
Osmium
Iridium
Platin
Gold
Quecksilber
Thallium
Blei
Vismlith
Polonium
Astatine
Radon
Francium
Radium
Akinium
Thorium
Protaktinium
Uran
Neptunium
Plutonium
Americium
Curium
Berkelium
Californium
Einsteinium
Fermium
Mendelevium
Nobelium
Latwencium
C1.m.L
L~zguyw.$ysuy~:yaafd...sarrpoysraos[r~y~~d ~~JLIJEJSOhqrr~u~~wop~x::eyrer~nzod
TAI3.N. Efektivni naboj jkdra Z,,
TAE.V. Pwni a vygSi ionizaCni energie I[,(hodnoty v eV*)
/ H He 1
TAB.VII. Kovovk polom5ry (hodnoty odpovidaji koordinaEnimu Eislu 12 a udany jsou v pm)
Li Be 1
TAB.'V
Atom
[. Kovalentni golomi5ry atom.; n2!di?eqr-chprvkd
Vazba
jednoducha 1 dvojna
1
trcjna
29
TAB.IX. Iontov.5polom6ry (hsdmoty v pm; Eislia v zavorkach udhvaji koordin.iCni Eisla iontfi)
] ~ i +(4) J3e2' (4) B ~ +44) IV3- cd2- (6) F-(4)
triklinicka(trojklonnaj
rornbicka
romboedrickh (trigoniilni)
tetragonalni(EtvereCna)
TAB.XI1I.Ohiem V z&ladni bwVIkvu kmstalov+chsoustav v troirozrn5rnCm ~rostoru
kexagonalni (5estereEnB)
TAB.XIV. Prvkv a oDerace sourn6rnosti a ieiich svmbolv
P 41rrlmm
Brvek synretrie
Identita
a -p= y+. 900
a = b # c
I 41mmm
P 6lmmm
RotsnEni osa rotace o 360°in
a= =,B y=90°
a = b # c
inverze s rotaci o 360°/n
RolaEni:reflexni osa
:t;\$Eetna
Sro~tbovaosa
dvojcetna
EtyTCetna obsahujici 2Cetnou
rotaEni osu
SestiCetna obsahujjici 3CetnourotaEni
osu
Skluzna rovina
usni
~ s n i
osni
lihiopPiCna
diamantovh
zrcadleni s rotaci o 360°
900
rotace o 180° s translaci o 112
mTiiovCho ve,koru rovnobi:zndho
s osou
rotace o 120° s translaci o 113
m.v.
rotace o 120° s translaci o 213
I11.V.
rotace o 90" s translaci o 114
m.v.
rotace o 90° s translaci o 11'2
m.v.
rotace o 90° s iransiaci o 314
m.v.
rotace o 60" s translaci o 116
rotace o 60° s translaci o 113
m.v,
rotace o 60° s trsnslaci o 112
m.v.
lrotace o 60" s translaci o 213
m.v.
rotace o 60° s translaci o 516
m.v.
acadleni s translaci o a12
vcadleni s translaci o 512
zrcadleni s translaci o c12 nebo
(n+b+c)/2 pro r~~boedpicke
osy
vcadleni s translaci (a+b)/2
neb0 (b+c)/2 nebo (a-tc)/2neb0
(a+b+c)l:! pro Ctvercovou a
Lcbickou soustavu
z~cadleni s translaci (a+b)l4
neb0 (b+c)/4 nebo(a+c)/4 neba
(a+b+c)/4 pro Ctverc. a kubickou
soustavu
TAB.XV. Symboly
Soustava
trigonalni
Mezinarodni symbol I
D2d
42,j:
D,, 1 -- 7 7 : - n: 2 77;
mmm
3
trigonalni
tetragonkini 1osa EtyfCetnBnebo EtyfEema ircermi
TAB.XVII. Krvstalografickv wznaCne sm&w
soufadnicovC osv v nebs z
h y c h 0s x,y, z
1smgr kolmy k 1. smCru, podCl I s m h kolmy k 1. smijru,
OSY Y svirajici ~ihel30° s 2. smerem
smir kolmq k 1. smgni, pod61 smEr kolmy k I. smgru,