PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE - KS Mgr. Tereza Škubalová, Ph.D. VYUČUJÍCÍ  Mgr. Tereza Škubalová, Ph.D.  terskub@mail.muni.cz  603 872 899  Konzultační hodiny: po domluvě katedra psychologie Poříčí 31, 1. patro  Student/Studijní materiály (e-learning)/ -kód předmětu - /Učební materiály CÍL PŘEDMĚTU  synteze základních znalostí z obecné psychologie, psychologie osobnosti, vývojové psychologie a sociální psychologie.  rozšíření teoretické základy pro možnost praktické aplikace poznatků pedagogické psychologie do učitelské praxe LITERATURA  Čáp, Jan - Mareš, Jiří. Psychologie pro učitele .Vyd. 1. Praha : Portál, 2001. 655 s. ISBN 80-7178-463.  Kohoutek, Rudolf. Základy pedagogické psychologie . Brno : Cerm, 1996. 184 s. ISBN 80-85867-94.  Fontana, David. Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele. Vyd. 2. Praha : Portál, 2003. 383 s. ISBN 80-7178- 626  Holeček, Václav. Psychologie v učitelské praxi. Praha: GRADA, 2014. OKRUHY K PEDAGOGICKÉ PSYCHOLOGII 1. Předmět a vývoj pedagogické psychologie 2. Metodologie a metody pedagogické psychologie 3. Vztah učení, vývoje a výchovy 4. Psychologie výchovy 5. Osobnost současného žáka 6. Problémový žák 7. Psychologie kreativity 8. Školní úspěch a neúspěch 9. Učební styly a strategie 10. Psychologie osobnosti učitele 11. Psychohygiena edukace 12. Rodina, škola a vývoj 13. Psychosociální klima školy E-LEARNING DR. MAREŠE Pedagogická psychologie (TIV) http://moodlinka.ped.muni.cz/course/view.php?id=2 079 PŘEDMĚT A VÝVOJ PEDAGOGICKÉ PSYCHOLOGIE PEDAGOGIKA A PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE Jan Ámos Komenský (1592-1670)  zakladatel novodobé pedagogiky a pedagogické psychologie a filozof výchovy  doporučoval učit příkladem, pravidlem a praxí  princip názornosti (opírat co nejvíce o bezprostřední smyslovou skutečnost )  princip od jednoduššího po složitější učivo Velká didaktika Informatorium školy mateřské Brána jazyků otevřená Orbis pictus Labyrint světa a ráj srdce Škola na jevišti Vševýchova PEDAGOGIKA A PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827)  švýcarský pedagog , filozof, filantrop, politik  školní a sociální reformátor  bývá považován za zakladatele pedagogické a vývojové psychologie  po Komenském jedna z nejvýznamnějších postav moderní světové pedagogiky  „ Jestli se má vývoj osobnosti dítěte podařit, tak mu musí rodiče poskytnout čas a darovat něhu.“ VZTAH PEDΨ K PEDAGOGICE  obě se zabývají výchovou a vzděláním  obě vědy spolupracují zejména při evaluaci výchovně vzdělávacích výsledků PEDAGOGIKA jak optimálně vyučovat a vychovávat z hlediska cílů výchovy a vyučování PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE jak vyučování a výchova působí na psychiku a osobnost člověka PROMĚNY POHLEDU NA PŘEDMĚT PEDΨ 1. Předmětem pedψ byla aplikace poznatků obecné psychologie na pedagogickou teorii a výchovně vzdělávací praxi. (19.st.) 2. Předmětem pedψ byla aplikace poznatků vývojové psychologie na pedagogickou teorii a na výchovně vzdělávací praxi. (poč.20.st, Fr, anglosas.) 3. Předmět pedψ podřízen pedagogice, ta určovala obsah (poč.20.st, SSSR, u nás) 4. DNES: Předmětem pedψ je samostatná oblast, zkoumá osobnost v pedagogickém procesu. + Zákonitosti učení - v oblasti psychomotorické, rozumové, sociální, emocionální + Podmínky učení - sociálně psychologické, psychohygienické + Osobnost učícího se a toho, kdo na něj působí (výchova, vyučování, vzdělávání) PEDΨ V SYSTÉMU PSYCHOLOGICKÝCH VĚD PEDAGOGICKÁ ψ (disciplína aplikovaná a speciální) vývojová ψ psych. zvláštnosti určitých věkových údobí + jak jsou ovlivňovány vyučováním a výchovou sociální ψ výzkum vlivů sociálních a kulturních činitelů na psychiku člověka + aplikace na výchovně vzdělávací prostředí obecná ψ mechanismy chování a prožívání + pedψ čerpá teoretická východiska OTÁZKY, KTERÉ ŘEŠÍ PEDΨ 1. vliv základních činitelů vývoje na osobnost 2. poznávání a utváření psychiky, osobnosti žáků 3. problematika osobnosti pedagogů a žáků - optimalizace jejich vztahů 4. sebepercepce a sebereflexe pedagoga ve vztahu k žákům 5. zvláštnosti vývojových etap osobnosti ve vztahu k vyučování a výchově 6. učební styly a rozvoj poznávání 7. úloha motivace v pedag.procesu 8. psychologické základy výchovy 9. adekvátní edukace a socializace rizikových a problémových žáků 10. zjišťování příčin špatného školního prospěchu žáků METODOLOGIE A METODY PEDAGOGICKÉ PSYCHOLOGIE METODOLOGICKÉ PŘÍSTUPY V PED.Ψ 1. Transverzální (průřezový). Např. jednorázový výzkum inteligence jednoho žáka nebo všech žáků určité školní třídy. 2. Longitudinální (dlouhodobý). Např. opakované zkoumání inteligence a jejího vývoje. 3. Psychometrický (testový) 4. Kasuistický (klinický) METODA A POŽADAVKY NA METODY  konkrétní cesta, způsob, nástroj, pomůcka k řešení dílčího odborného, vědeckého, výzkumného či experimentálního problému 1. Validita (platnost, adekvátnost) 2. Standardnost (normalizovanost) 3. Reliabilita (spolehlivost) 4. Objektivnost 5. Kvalitativní nebo kvantitativní interpretovatelnost 6. Ekonomičnost POUŽÍVANÉ METODY PED.Ψ  Pozorování  Rozhovor  Dotazník  Rozbor výsledků činnosti  Projektivní techniky  Kazuistika  Experiment  Didaktické testy  Sociometrické metody PSYCHOLOGIE UČENÍ A VZTAH UČENÍ, VÝVOJE A VÝCHOVY Podkapitoly: 1) VZTAH UČENÍ, VÝVOJE A VÝCHOVY 2) DEFINICE UČENÍ 3) VYBRANÉ TEORIE UČENÍ 4) DRUHY UČENÍ 5) VÝSLEDKY UČENÍ 6) ZÁKONY UČENÍ 1) VZTAH UČENÍ, VÝVOJE A VÝCHOVY Vývoj = předpoklad pro výchovu (změny ↑↓, nepravidelná spirála) Učení (opak zděděného, vrozeného, instinktivního) Výchova = podmínka vývoje (proces ovlivňování osobnosti) BIOLOGICKÁ PODMÍNĚNOST PSYCHIKY Zrání:  zákonitý sled rozvojových a zánikových změn v celém organismu  změny po sobě následují u všech lidí v zásadě ve shodném pořadí (individuální variabilita) a u stejných věcí (smysly, pohyb...)  předpoklad pro učení  kritická období (senzitivní fáze): řeč (do 5 let - vlčí děti řeč nerozvinula, citová vazba (do 3 let)…  Biologické struktury umožňují vrozeným předpokladům, aby začaly fungovat, rozvíjet se – musí přijít vhodné podněty 2) DEFINICE UČENÍ  v širším pojetí  přetrvávající změny v osobnosti v důsledku získávání zkušeností  zkušenosti: individuální a obecné  biodromální pojetí  v užším pojetí  intencionální = záměrné, cílevědomé, systematické  funkcionální = nevědomé, podvědomé a nezáměrné  pod vedením učitele (řízené učení), ale může to být také sebevzdělávání a sebevýchova 3) VYBRANÉ TEORIE UČENÍ A) behavioristické  učení = schopnost reagovat na podnět v důsledku předchozích zkušeností  základní vzorec: stimul – reakce (učitel dává stimul, aby vznikla žádoucí rekce) B) kognitivní  Piagetův konstruktivismus (asimilace, akomodace)  Komplexní učení - kognitivní mapy, schémata  Instrumentální konceptualismus (nabývané zkušenosti zvyšují schopnost řešit problémy – „žádné pochopení není zbytečné“) C) humanistické (personalistické)- učení = nalézání identity  Motivace učební činnosti = vytváření situací – smysl učení  přebírání odpovědnosti; získávání sociálních zkušeností ASIMILACE, AKOMODACE TEORIE SEBEDETERMINACE DLE RYAN & DECI  Autonomie (autonomy) - potřeba samostatně rozhodovat o věcech, které se nás v životě týkají. Možnost mít kontrolu nad svými volbami a svým jednáním + zodpovědnost za vl. jednání. Bez pocitu kontroly nad vlastním životem, snížíme kvalitu motivace k činnosti (úsilí je zbytečné, vše už je nalinkováno).  Kompetence (competence) – zážitek vlastní účinnosti (self-efficacy) výzvy přiměřené kapacitám, chceme směřovat k posunu, růstu a schopnosti vyrovnávat se efektivně s okolím (např. rozvoj díky zpětné vazbě).  Sounáležitost (relatedness) - potřeba navazovat blízké vztahy, připadat si přijatý druhými a cítit se členem nějaké větší skupiny, většího celku.  Přiměřené naplňování vede k pocitu subjektivní pohody a spokojenosti. Nenaplnění vede k orientaci na vnější cíle - znaky vlastní hodnoty poskytující náhradní uspokojení psych. potřeb. ŘEŠENÍ PROBLÉMU VHLEDEM 4) DRUHY UČENÍ 1. Senzomotorické 2. Podmiňování 3. Verbální 4. Pojmové 5. Problémové 6. Sociální učení 1. SENZOMOTORICKÉ  vytváření manuálních návyků, motorických operací za pomoci smyslů a pohybu (tkaničky, jízda na kole) – zapojena představa pohybu a regulace 1) etapa seznámení 2) cvičení 3) kontrola učení  operace jsou silně fixovány a hůře se odnaučují 2. PODMIŇOVÁNÍ Klasické podmiňování  asociativní typ učení - vznik vazby nepodmíněně reflexního děje na nový podnět (pasivní – akceptování, zafixování)  Pavlovův slintající pes  U lidí – např. podmíněná emocionální reakce (desenzibilizace) Instrumentální/operantní podmiňování  spojení nepodmíněného podnětu se vzorcem chování  naučený vzorec chování představuje prostředek, kt. umožňuje uspokojování potřeb organismu  GENERALIZACE/ROZLIŠOVÁNÍ; POSILOVÁNÍ/VYHASÍNÁNÍ  Thorndikeova kočka v kleci (pokus-omyl) 3. VERBÁLNÍ UČENÍ  nejrozšířenější druh učení = učení se verbálním asociacím  vytváření nových spojení, asociací mezi slovy a jejich reprezentacemi (učení básní, definic)  je to učení, kde má největší význam paměť (paměťové učení) 4.POJMOVÉ UČENÍ  základem je pochopení, porozumění  pojem = základní jednotka myšlení = mentální struktura, vyjádření podstaty předmětů a jevů  význam pojmu: bezprostřední smyslová zkušenost (konkrétní předmět, jev) x spojením s jinými pojmy (kontext)  výsledkem jsou vědomosti, základ pro utváření dovedností  vědomosti jsou tvořeny strukturami představ a pojmů – posloupnost + spirála Termíny: prototyp pojmu; jádro pojmu 5. PROBLÉMOVÉ UČENÍ  samostatně odhalujeme vztahy mezi předměty a jevy, třídíme je a na základě toho samostatně nacházíme metodu/postup - nový způsob chování, který je možno použít v analogických situacích  rozvoj intelektu a tvořivosti  bloky: funkční fixace, stereotypní vnímání, nevhodný přenos způsobu řešení z dřívějška Fáze řešení problému: 1) identifikace problému 2) analýza struktury 3) volba strategie/INKUBACE 4) realizace řešení 5) zhodnocení (zpětná vazba) 6. SOCIÁLNÍ UČENÍ  osvojování sociálních dovedností (návyků, postojů)  formování motivů a charakteru  jedná se o učení sociální komunikaci, interakci a percepci  přejímá za své sociální role, morální hodnoty (např. smysl pro spolupráci a vzájemnou pomoc)  Uskutečňuje se: A) Napodobením B) Sociálním zpevňováním C) Identifikací NAPODOBENÍ – ALBERT BANDURA EXPERIMENT S PANENKOU https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=hH HdovKHDNU JAZYKOVÝ KÓD – BASIL BERNSTEIN  Class, Codes and Culture (1971)  úspěch dítěte ovlivňuje jím používaný jazyk, styl jazyka, jazyková vybavenost  dle toho učitelé odhadují jejich inteligenci → hodnocení těchto dětí ve škole. Rozvinutý kód Rodiče: - vždy ochotní dítě vyslechnout - hovoří s ním srozumitelně - vciťují se - umí dítěti dát najevo, že je berou vážně – vyšší četnost složitých gramatických konstrukcí – menší předvídatelnost stavby věty a volby slov – na kontextu nezávislé používání řeči –individuální závěry, odlišnosti, pocity, zobecnění – častější používání „Já“ Omezený kód Rodiče: - omezují vzájemný styk na příkazy, zákazy či stereotypní fráze - pokusy dítěte něco formulovat se setkávají s nezájmem – jednoduché konstrukce – vysoká předvídatelnost stavby věty a volby slov – na kontextu závislé používání řeči – omezené možnosti sdělení, je často doprovázeno neverbálními gesty, změnami tónu hlasu… 5) VÝSLEDKY UČENÍ  vědomosti (informace a poznatky)  dovednosti (schopnosti pro vykonávání určité čin.)  senzomotorické  intelektové  sociální  návyky (+ i -, automatické úkony)  vlastnosti charakteru (kladné i záporné)  Ovlivněny následujícími činiteli:  Činitelé související s učícím se jedincem  Činitelé související se situací, v níž učení probíhá  Činitelé související s učebním materiálem  Činitelé související s osobností učitele 6) ZÁKONY UČENÍ Zákon motivace – vnitřní x vnější Zákon zpětné vazby (lidé se učí tím lépe, čím včasnější a podrobnější informace o svém výkonu dostávají) Zákon transferu - přenos informací z jedné oblasti do druhé (interference = překrývání informací: retroaktivní x proaktivní ) Zákon opakování - aktivní upevňování  čím náročnější materiál-tím více opakování  čím více se opakuje, tím jsou vědomosti trvalejší  nejméně efektivní je pasivní předčítání textu PRAKTICKÉ CVIČENÍ  Rozdělte se do skupin po 5-6 lidech  Otázky – na každou 15 min  Jaké výchovné prostředky používali dospělí kolem vás, když jste byli děti? Jak jste se při tom cítili?  Jak byste popsali vztah s člověkem, kterého jste následovali rádi? Jak to ten člověk dělal?  Jací chcete, aby z dětí vyrůstali lidé? Jací by měli být?  Cílem není shoda, ale DÁT PROSTOR VŠEM HLASŮM ve skupině a zaznamenat je.