Neživá příroda I Cvičení 10 Poznávání metamorfovaných hornin Stavba, klasifikace, složení a základní typy metamorfovaných hornin Metamorfované horniny vznikají přeměnou původních magmatických, sedimentárních nebo starší metamorfovaných hornin. Minerály původních hornin se mění na nové, aniž by ztratily své pevné skupenství – dochází k rekrystalizaci. K hlavním metamorfním činitelům patří:  teplota (obvykle kolísá v intervalu 250 – 1000° C)  tlak (až 40 kbar, v závislosti na hloubce)  roztoky kolující v hornině  čas (zpravidla stovky tisíc až miliony let) K hlavním typům metamorfózy patří: o regionální metamorfóza (přeměna obrovských areálů hornin) o metamorfóza oceánského dna (spodní část oceánské kůry) o kontaktní metamorfóza (na okrajích plutonických těles) o šoková metamorfóza (impakt mimozemských těles) Vznik metamorfovaných hornin 2 Krystaloblast je zrno minerálu vzniklé během metamorfózy (bez ohledu na velikost a tvar). Porfyroblast je krystaloblast, který svou velikostí přesahuje rozměry ostatních krystaloblastů. U magmatických hornin je ekvivalentním pojmem porfyrická vyrostlice. Kumuloblast je shluk krystaloblastů různých minerálů, tvořící pro horninu charakteristický útvar. Základní tkáň je soubor krystaloblastů, které vyplňují prostor mezi porfyroblasty nebo kumuloblasty. Při poznávání metamorfovaných hornin se často využívá typ jejich stavby. Často se používají pojmy, které se mohou lišit od ostatních typů hornin. Stavby metamorfovaných hornin 3 Stavby metamorfovaných hornin na základě homogenity můžeme rozlišit: Stavby monoschematické, tvořené hmotou určitého minerálního složení Stavby polyschematické (chorismity), ve kterých lze rozlišit více horninových složek. Stavby metamorfovaných hornin Monoschematická stavba amfibolitu – hornina je tvořena jednou složkou, Libodřice. Polychematická stavba granulitu – horninu tvoří dvě složky odlišné barvou a složením, Bory. 4 Stavby metamorfovaných hornin můžeme rozlišovat podle jejich anizotropie: Všesměrné (masivní) stavby mají horniny bez zřetelného usměrnění svých součástek Paralelní stavby najdeme u hornin se zřetelnou anizotropií stavby lineárně paralelní – hornina má lineaci, tj. stavbu s liniově uspořádanými jedním nebo více minerály plošně paralelní (břidličnatá) – hornina má foliaci, tj. stavbu s orientovaně uspořádanými minerály (často fylosilikáty) páskovaná – v hornině se střídají polohy různého složení, barvy nebo zrnitosti plástevnatá – plochy filiace resp. odlučné plochy jsou potaženy slídami stébelnatá – hornina se odlučuje ve formě válcovitých útvarů či stébel Stavby metamorfovaných hornin 5 6 Stavby metamorfovaných hornin Porfyroblastická stavba ortoruly, porfyroblasty tvoří živec, Štarkov. Paralelní stavba – páskovaná na příkladu amfibolitu, Bukovice. Stébelnatá stavba ruly, Doubravčeny. Plošně paralelní – břidličnatá stavba svoru, Zlatý Chlum. Některé stavby metamorfovaných hornin je možné určit až pod mikroskopem, Velká část je však poznatelná pouhým okem a tyto pak využíváme při poznávání metamorfitů. Stavba horniny nám může pomoci i při jejím pojmenování. Stavby reliktní si zachovávají určité znaky původních hornin a označují se s předponou „blasto“. Stavby rekrystalizační stírají znaky původních hornin a používáme speciální názvy metamorfovaných hornin (rula, amfibolit apod.). Příkladem jsou stavby blastoporfyrické, blastogranitické nebo blastopsefitické případně další. Pokud poznáme původní horninu předřazujeme předponu „meta“. Příklady: metagranit, metakonglomerát, metaalit, metaryolit apod. Běžné u slabě metamorfovaných hornin. Běžné stavby: o granoblastická – převažují běžná zrna o lepidoblastická – jsou významně zastoupeny vrstevnaté minerály o nematoblastická – podstatné zastoupení sloupcovitých minerálů 7 Stavby metamorfovaných hornin Jedním ze kritérií systematického rozdělení Jsou metamorfní formace, tedy soubory hornin, které mají shodný metamorfní vývoj:  kontaktně metamorfované  regionálně metamorfované  šokově metamorfované  metasomaticky metamorfované. Toto kritérium je ale příliš obecné. Klasifikaci metamorfovaných hornin lze provádět na základě mnoha kritérií, určitě nefunguje minerální složení (analogie magmatity) nebo zrnitost (analogie klastické sedimenty). Jinou možností klasifikace metamorfovaných horniny je podle skupin facií, které k sobě řadí horniny vzniklé za podobných teplot a tlaků:  facie velmi nízké metamorfózy (např. zeolitová)  facie nízké metamorfózy (např. zelených břidlic)  facie středních stupňů metamorfózy (např. amfibolitová)  facie vysoké metamorfózy (např. granulitová) Pro běžné využití je to trochu komplikované. 8 Systém metamorfovaných hornin Jako velmi přehledné a logické se jeví klasifikovat metamorfované horniny na základě dvou následujících kritérií: TYP VÝCHOZÍ HORNINY STUPNĚ METAMORFÓZY Typ výchozí horniny redukujeme na několik horninových skupin a požíváme obecnějšího označení původní horniny: o aleuritické a pelitické sedimenty (typicky prachové a jílové sedimenty) o křemen-živcové horniny (granitoidy, ale též arkózy) o křemité horniny (typicky pískovce) o bazické horniny (bazalty, gabra ale také droby) o ultrabazické horniny (př. peridotity) o karbonátové horniny (vápence nebo slínovce) Stupeň metamorfózy se stanovuje na základě odhadu metamorfní teploty, tlak se nezohledňuje: o velmi nízkoteplotní stupeň, anchimetamorfóza (150–300 °C) o nízkoteplotní stupeň (300–500 °C) o středněteplotní stupeň (500–700 °C) o vysokoteplotní stupeň (700–900 °C) a o ultravysokoteplotní stupeň (nad 900 °C) 9 Systém metamorfovaných hornin Tato dvě kritéria vedou k pojmenování výsledné metamorfované horniny, např. původně pelitický sediment metamorfovaný ve facii zelených břidlic (nízký stupeň metamorfózy) vede ke vzniku fylitu. 10 Skupina metamorfovaných pelitických sedimentů Za různých teplotních a tlakových podmínek mohou z pelitický (případně i aleuritických) sedimentů typu břidlic vznikat následující metamorfované horniny. Fylitická břidlice anchimetamorfóza, velmi nízký metamorfní stupeň (nízký tlak i teplota) Fylit facie zelených břidlic, nízký metamorfní stupeň, nízký až střední tlak) Pararula amfibolitová až granulitová facie, střední až vysoká teplota, střední tlak Svor facie epidotických amfibolitů, střední metamorfní stupeň, střední teplota i tlak) Migmatit facie granulitová, vysoká teplota s parciálním tavením, střední tlak Kontaktní břidlice (rohovec) kontaktní metamorfóza, nízký až střední tlak i teplota Porcelanit kaustická metamorfóza, různá teplota, nízký tlak Fylit Vznikají metamorfózou pelitických sedimentů při nízkému stupni metamorfózy. Složení fylitu závisí na hodnotách teploty a tlaku během jejich vzniku, běžně obsahují křemen, mikroklin, albit, chlorit, muskovit, méně často se objevuje granát, biotit, grafit nebo karbonáty. Barva: obvykle tmavě šedá, zelenavá, stříbřitá Stavba: výrazně plošně paralelní nebo tence břidličnatá. Plochy foliace mohou být svraštělé nebo detailně provrásněné, často mají perleťová lesk. Hornina je většinou jemně nebo drobně zrnitá. Často jsou přítomny sekreční žíly křemene. 11 Fylitické břidlice a fylity Fylitické břidlice Vznikají metamorfózou pelitických sedimentů při velmi nízkému stupni metamorfózy. Tuto krystalickou břidlici tvoří základní asociace minerálů křemen, albit a sericit. Někdy bývá těžké odlišit tuto horninu od prachových nebo jílových břidlic. 12 Fylit Jemně provrásněná stavba fylitu, Ludvíkov. Perleťový lesk na plochách foliace, fylit, Běloves u Náchoda. Výrazně foliovaná stavba fylitu, Běloves u Náchoda. Plošně paralelní stavba fylitické břidlice – Rabštejn nad Střelou. Svory vznikají z pelitických sedimentů v podmínkách nízkého až středního metamorfního stupně (facie zelených břidlic až facie amfibolitová). Základní minerální složení svoru tvoří křemen, muskovit, biotit, chlorit a zřídka bývá přítomen také plagioklas (do 10 % ze světlých minerálů). Mezi běžné akcesorické minerály, které obvykle tvoří porfyroblasty, patří granát, staurolit, kyanit nebo andalusit. Hornina může přecházet až do tzv. svorových rul nebo fylitických svorů. Barva: světle šedá, světle hnědá, červenohnědá nebo šedočerná Stavba: plošně paralelní s výraznou foliací, plochy foliace jsou často nápadně lesklé. Běžně se ve svoru střídají polohy slídových (lepidoblastická stavba) a zrnitých (granoblastická stavba) minerálů, četné bývají polohy a čočky sekrečního křemene. 13 Svor 14 Svor Perleťový lesk ploch foliace, svor, Jáchymov. Porfyroblasty granátu ve svoru s výraznou foliací, Sobotín. Tabulky muskovitu na plochách foliace svoru, Oslavany. Staurolitový svor, Vranov. Pararula je označení pro metamorfovanou horninu vzniklou přeměnou původně pelitického nebo aleuritického sedimentu ve vysokoteplotním stupni metamorfózy (amfibolitová až granulitová facie). Mezi hlavní minerály patří křemen, plagioklas, K-živec, muskovit, biotit a amfibol. Méně běžné jsou pyroxeny, cordierit, granát, sillimanit nebo turmalín. Jednotlivé typy pararul můžeme rozlišovat podle různých kritérií: o obsah živců (plagioklasové, ortoklasové, s převahou draselného živce a pod.) o obsah slíd (muskovitové, dvojslídné, biotitové) o obsah charakteristických minerálů (cordieritové, sillimanitové, granátové) o stavba horniny (páskované, okaté, stébelnaté) Barva: vzhledem k variabilitě složení velmi proměnlivá. Stavby: drobně až hrubě zrnité, masivní, plástevnaté, páskované, okaté nebo stébelnaté (v závislosti na přítomných minerálech). Některé typy mají výraznou břidličnatost, která je často zvýrazněna zvětráváním. Je třeba rozlišovat pojmy pararula a ortorula. Použije-li se označení rula, většinou se míní pararula. 15 Pararula 16 Pararula Cordieritová rula, moldanubikum, Horní Bory. Páskovaná biotitová rula, Bílá Voda. Páskovaná biotitová rula, keprnická skupina, Obří skály. Páskovaná stavba amfibolové ruly, moldanubikum, Mirošov. 17 Pararula Rula s porfyroblasty živce, Černý důl, Krkonoše. Páskovaná amfibolová rula, Hanušovice. Rula s porfyroblasty granátu, Starkoč.Sillimanitová rula, moldanubikum, Pavlice. Migmatity jsou horniny vzniklé z pelitických nebo aleuritických sedimentů v podmínkách velmi intenzivní metamorfózy (granulitová facie). Hornina prošla během metamorfózy částečným tavením světlých minerálů. Mají prakticky stejné minerální složení jako pararuly, liší se však od nich především stavebními znaky. Díky silné metamorfóze a parciálnímu tavení se migmatity obvykle skládají z tmavé složky (rulového až amfibolitové charakteru, tzv. substrát nebo paleosom) a světlé složky (granitového nebo aplitového složení, tzv. metatekt nebo neosom). Běžné migmatity mají obě složky rozplývavé a neostře oddělené, v krajním případě vznikají horniny granitového vzhledu. Horniny s jasně odděleným rulovým substrátem se označují jako migmatitizované ruly. 18 Migmatit Záměna migmatitu a pararuly není při běžném poznávání žádný fatální problém, obě horniny se někdy jen těžko odlišují nebo do sebe vzájemně plynule přecházejí. 19 Migmatit Migmatitizovaná tula s porfaroblasty granátu, Tábor. Jemně provrásněná migmatitizovaná rula, Tábor. Světlý metatekt a tmavý substrát v migmatitu, Vanov u Telče. Migmatit složený z metatektu a substrátu, Vanov u Telče. Kontaktní břidlice a kontaktní rohovce vznikají z pelitických nebo aleuritických sedimentů při kontaktní metamorfóze v blízkosti magmatických intruzí nebo lávových výlevů. Skvrnité břidlice Jsou produktem nejslabší kontaktní metamorfózy. Jejich běžné složení je křemen, sericit, grafit, karbonát a rudní minerály. Typickým znakem jsou skvrny tvořené akumulací grafitu nebo rudních minerálů. Plodové břidlice Vznikají v podmínkách silnější kontaktní metamorfózy. Hlavními minerály jsou křemen, biotit, plagioklas a sericit. Vedlejšími minerály cordierit nebo andaluzit často tvoří porfyroblasty. U andaluzitu se používá označení chiastolitová břidlice. Kontaktní rohovce vznikají za vyšších metamorfních stupňů (blízko intruze), často i při zvýšeném tlaku. Původní horninou jsou obvykle pelity, často s karbonátovou příměsí nebo až karbonáty. Rohovce vzniklé z pelitických hornin obsahují křemen, ortoklas, biotit, pyroxen, andalusit, cordierit, sillimanit nebo albit. Podle složení rozlišujeme rohovce cordieritové, andalusitové, pyroxenové nebo granátové. 20 Kontaktní břidlice a rohovce 21 Kontaktně metamorfované pelity Chiastolitová břidlice se sloupečky andalusitu, Hlinsko. Masivní, jemně zrnitá stavba kontaktního rohovce, Bělice u Neveklova. Chiastolitová břidlice s porfyroblasty andalusitu, Smrčiny. Plodová břidlice, kontaktní metamorfóza, Skoupý. Většinou se jedná o původně pelitické nebo vápnité břidlice, které byly vystaveny intenzivní kaustické přeměně při teplotách až 1000 °C po relativně krátkou dobu. V krajním případě může dojít k částečnému tavení horniny. Podmínky tohoto typu vznikají např. při požáru uhelných slojí, nebo působením lávy na útržky sedimentů. Složení: křemen, živec, mullit, wollastonit Barva: v červených, oranžových, hnědých nebo rezavých odstínech Stavba: celistvá, typický je lasturnatý lom. 22 Porcelanit Červeně zbarvený porcelanit – vypálený jíl, lom Osvětimany. Porcelanit s lasturnatým lomem vzniklé při výlevu láv, Komňa – Bučník. 23 Metamorfované křemen-živcové horniny Za různých teplotních a tlakových podmínek mohou z křemen-živcový hornin (granity, granodiority, tonality, arkózy) vznikat četné typy metamorfovaných hornin, z nichž dva jsou nejběžnější. Ortorula Střední až vyšší stupeň metamorfózy (amfibolitová facie), nízký nebo střední tlak Granulit Vysoký stupeň metamorfózy (granulitová facie), střední až vysoký tlak Jako ortorulu bychom měli označovat pouze horninu vzniklou metamorfózou granitoidních hornin, metamorfní stupeň je spíše vyšší. Ortoruly jsou horniny chemicky i fázově velmi podobné granitům. Ortoruly obsahují převážně světlé minerály jako křemen, K-živce a plagioklasy. Obsah tmavých minerálů by neměl překročit 20 % a zastoupeny bývají muskovit, biotit nebo amfibol. Barva: převážně světle zbarvené horniny s různou zrnitostí. Stavba: plošně paralelní někdy páskovaná. Pojmenování ortorul může být podobně jako u pararul provedeno na základě více kritérií: o obsah živců o obsah slíd o obsah charakteristických minerálů Ortorula 24 25 Ortorula Páskovaná stavba ortoruly s biotitem, Keprník. Okatá ortorula s porfyroblasty živců, Štarkov. Stébelnatá stavba ortoruly, Doubravčeny. Páskovaná stavba ortoruly, svratecké krystalinikum, Nedvědice. Původními horninami, ze kterých granulity vznikají, jsou kyselé magmatity nebo arkózy. Granulity vznikají v metamorfních podmínkách granulitové facie, při vysokých teplotách a tlacích. Hlavní minerály granulitů jsou křemen, K-živec, plagioklas a biotit, jako vedlejší nebo akcesorické minerály mohou být zastoupeny kyanit, sillimanit, granát nebo rutil. Barva: velmi světlé horniny, pokud obsahují podstatné množství biotitu mohou být tmavě šedé a šedočerné. Stavba: je masivní nebo velmi výrazně páskovaná, kdy se střídají polohy s různým obsahem biotitu. V některých typech granulitů může být přítomen pyroxen (nejčastěji hypersten), takové horniny se pak označují jako pyroxenové granulity. Granulit 26 27 Granulit Granoblastický granulit s biotitem, Prachatice. Velmi jemně zrnitý granulit, Lišov. Páskovaný granulit, tmavé pásky s obsahem biotitu, Horní Bory. Světlý granulit s porfyroblasty granátu, Březník – Lamberk. 28 Skupina metamorfovaných bazických hornin Vznikají přeměnou zejména bazaltů, gaber, dioritů nebo drob. Původní složení se odráží ve složení hornin po metamorfóze, významně jsou zastoupeny tmavé minerály. Zelená břidlice Nízký stupeň metamorfózy (facie zelených břidlic), nízké tlaky. Amfibolit Střední až vyšší stupeň metamorfózy (amfibolitová facie), střední teplota a tlak Eklogit Vysoký stupeň metamorfózy (eklogitová facie), vysoký tlak, střední až vysoké teploty. Zelené břidlice vznikají z původních gaber, dioritů, bazaltů nebo bazických tufů. Zelené břidlice mohou vznikat i při procesech retrográdní metamorfózy z amfibolitů. Jejich minerální složení tvoří asociace albit – epidot – klinozoisit – chlorit – aktinolit, ve vedlejším množství může být přítomen granát, magnetit, křemen, biotit, kalcit nebo ilmenit. Barva: tmavě šedá nebo šedozelená až zelené zbarvení. Stavba: je zřetelně plošně paralelní, horniny jsou drobně až jemně zrnité. Horniny s masivní a kompaktní texturou se označují jako zelené skaliny. Zelená břidlice 29 30 Zelená břidlice Plošně paralelní stavba zelené břidlice, Zlaté Hory. Zelená břidlice, Medvědí důl. Zelená břidlice, Masty.Zelená břidlice až skalina, Masty. Podle typu výchozích hornin se někdy amfibolity rozdělují na dvě skupiny:  paraamfibolity vznikly metamorfózou slínitých sedimentů  ortoamfibolity pochází z gaber a bazických tufů Metamorfní podmínky vzniku amfibolitů odpovídají amfibolitové facii, tj. středním až vyšším tlakům a teplotám. Základní složení amfibolitu je obecný amfibol a plagioklas, ve vedlejším nebo akcesorickém množství najdeme granát, biotit, karbonát, epidot nebo diopsid. Barva: černošedá nebo černozelená, Stavba: masivní, plošně paralelní nebo páskovaná. Stavby některých amfibolitů jsou podobné jako u migmatitů a někdy se používá označení polyschematické amfibolity. Amfibolit 31 32 Amfibolit Jemně provrásněný, plošně paralelní amfibolit, lom Křoví. Páskovaný amfibolit, Bukovice u Jeseníku. Páskovaný amfibolit, Libodřice. Všesměrná stavba amfibolitu, Peklo u Haber. Eklogity vznikají z bazických nebo ultrabazických hornin, mají chemismus podobný gabrům a základní minerální asociaci tvoří pyroxen (omfacit s vysokým podílem jadeitu) a granát (vysoký podíl pyropu). Eklogity jsou horniny vzniklé v podmínkách eklogitové facie, při vysokých teplotách a tlacích. V některých eklogitech najdeme podmínky pro vznik coesitu a diamantu. Barva: tmavě zelená, někdy s temně rubínovým nádechem. Stavba: všesměrná, kompaktní někdy páskovaná. Eklogity jsou typickými horninami svrchního pláště, do zemské kůry a na povrch se dostávají jen díky některým geologickým procesům. Eklogit Všesměrná stavba eklogitu s červenými zrna granátu, Borek. Červená zrna granátu v eklogitu, Rouchovany. 33 34 Skupina metamorfovaných ultrabazických hornin Výchozími horninami jsou především plutonity (nebo i vulkanity) s nízkým obsahem světlých minerálů, zejména peridotity, pyroxenity nebo hornblendity. Serpentinit velmi nízká nebo nízká teplota (facie zelených břidlic), nízký nebo střední tlak. Mastková břidlice velmi nízká nebo nízká teplota (facie zelených břidlic), nízký nebo střední tlak Aktinolitová břidlice velmi nízká nebo nízká teplota (facie zelených břidlic), nízký nebo střední tlak Chloritová břidlice velmi nízká nebo nízká teplota (facie zelených břidlic), nízký nebo střední tlak Serpentinity vznikají přeměnou ultramafických hornin typu peridotitů, dunitů nebo harzburgitů. Metamorfní podmínky obvykle odpovídají facii zelených břidlic nebo nižší amfibolitové facii. Často se používá označení serpentinizované peridotity. Převládajícím minerálem serpentinitů jsou minerály serpentinové skupiny. Jedná se zejména o chryzotil a lizardit. Barva: žlutozelená, šedozelená nebo zelenočerná. Stavba: masivní, někdy skvrnitá, horniny jsou běžně velmi jemnozrnné. Z dalších minerálů můžeme v serpentinitech najít nepřeměněné zbytky pyroxenů a olivínu, magnezit, mastek, flogopit, brucit, magnetit nebo chromit. 35 Serpentinit (hadec) 36 Serpentinit Světle zelený serpentinit, Borek. Serpentinit s porfyroblasty granátu, Rouchovany. Skvrnitá stavba serpentinitu, staroměstská skupina, Raškov. Masivní stavba serpentinitu, Věžná. Mastková břidlice Hlavním minerálem je mastek, přítomny mohou být chlorit, karbonát, amfibol, křemen nebo magnetit. Barva: světlešedá, žlutošedá nebo zelenošedá Stavba: výrazná plošně paralelní, jemně až hrubě zrnitá. Chloritová břidlice Téměř monominerální horniny složené z chloritu, akcesoricky se může objevit mastek, amfibol nebo porfyroblasty magnetitu. Barva: tmavě šedozelená Stavba: výrazně břidličnatá, jemně lupenitá. Aktinolitová břidlice Často monominerální hornina obsahuje amfibol tremolit – feroaktinolitové řady, akcesoricky může být přítomen chlorit nebo magnetit. Barva: výrazně zelená Stavba: středně až hrubě zrnitá, nematoblastická 37 Mastková, chloritová, aktinolitová břidlice 38 Mastková, chloritová, aktinolitová břidlice Mastková břidlice, Zadní Hutisko. Mastková břidlice, Zadní Hutisko. Aktinolitová břidlice, Sobotín.Aktinolitová břidlice, Sobotín. 39 Skupina metamorfovaných karbonátových hornin Výchozími horninami jsou především vápence, dolomitické vápence nebo slínité horniny. Mramor Nízký až vysoký stupeň metamorfózy, střední až vysoký tlak. Dolomit Nízký až vysoký stupeň metamorfózy, střední až vysoký tlak. Skarn Regionální i kontaktní metamorfóza, různé metamorfní podmínky. Erlan Kontaktní i regionální metamorfóza, střední teplota, střední tlak. Barva: bílá, světle šedá, načervenalá, zelenavá, tmavě šedá až černá. Stavba: masivní nebo páskovaná, mramory jsou horniny drobně nebo středně zrnité, ale i velmi hrubě zrnité. Mramory vznikají regionální metamorfózou karbonátových sedimentů, které mohou mít různý podíl klastické složky (křemen, jílové minerály) a výsledná asociace minerálů závisí také na intenzitě metamorfních podmínek. Hlavním minerálem je kalcit, ve vedlejším množství mohou být zastoupeny: amfibol, křemen, albit, epidot, mastek, diopsid, flogopit, forsterit nebo granát. Přeměnou sedimentů s obsahem dolomitu vznikají dolomity. Rozlišení mramorů a dolomitů není běžnými prostředky snadné. 40 Mramor (dolomit) 41 Mramor Bílý, středně zrnitý mramor, Supíkovice. Páskovaná stavba mramoru, Supíkovice. Brekciovitá stavba dolomitického mramoru, Horní Lánov. Páskovaná stavba mramoru, Vyšný u Českého Krumlova. Erlany Vznikají z karbonátových hornin s podstatnou příměsí klastického materiálu (slíny a slínovce) při regionální ale i kontaktní metamorfóze. Jsou též označovány jako vápenatosilikátové rohovce. Obvyklé složení je diopsid, křemen a plagioklas, v různém množství kalcit, vesuvián, granát, skapolit nebo biotit. Skarn Výchozí horniny jsou podobné jako u erlanů, běžné jsou v komplexech regionálně metamorfovaných hornin. Při kontaktní metamorfóze vznikají reakcí mezi magmatickou a vápenatou horninou, často se zde používá označení kontaktní skarny nebo taktity. Hlavními minerály skarnů jsou granát, pyroxen, epidot, vesuvián, křemen, kalcit, Wollastonit nebo živce. 42 Erlan, skarn 43 Erlan, skarn Hnědé polohy granátu a zelené pyroxenu, skarn, Krhovice. Skarn s krystaly granátu – hesonitu, Žulová. Izometrická zrna granátu ve wollastonitovém erlanu, Bludov. Erlan s granátem a wollastonitem, Bludov u Šumperka. 44 Speciální typy metamorfovaných hornin Kataklazit Pod tímto označením se zpravidla uvádějí různé typy metamorfovaných hornin, které prodělali silnou deformaci na tektonických (mylonitových) zónách. Většinou si zachovávají původní minerální složení (např. rulové), jednotlivá zrna jsou však deformována a rozdrcena. Mylonit Označují se tak přepracované metamorfované horniny, které prodělaly více metamorfních událostí a jejich původní znaky tak byly překryty. Často se také používá označení blastomylonit. Často se podobají fylitům nebo rulám. Jejich identifikace se provádí pod mikroskopem. Grafitová břidlice Ze sedimentů s vysokým obsahem organického materiálu se může během různých stupňů metamorfózy vyvinout hornina s obsahem grafitu. Běžnými Složkami jsou křemen, živce, slídy nebo chlority, kvalita grafitu pak závisí na intenzitě proběhlé metamorfózy. Hornina má typicky černou barvu.