Stoletá válka vypukla v roce 1337 a trvala až do roku 1453.



Střetly se v ní Francie s Anglií a jejich spojenci, především Burgundsko.



Jednalo se vlastně o sérii kratších válek. Francie ztratila mnoho bitev, ale nakonec se stala
vítězem konfliktu.



Největší bitvy byly svedeny u Kresčaku a Azincourtu. Bitva u Kresčaku je velice známá v českých
zemích, protože v ní padl český král Jan Lucemburský.



V roce 1429 stála Francie na pokraji porážky, ale zachránila ji Johanka z Arku, která se postavila
do čela francouzských vojsk.



Nakonec byla zajata a upálena v Rouenu.



Francii během stoleté války ničily i lidová povstání a epidemie moru.



Burgundsko využilo oslabení Francie a výrazně zvětšilo své území. Burgundští vévodové vládli
provinciím na Rýnu a Nizozemí.




Dědicem Burgundska byl Maxmilián Habsburský. Habsburkové získali i španělskou korunu a v důsledku
toho se Francie cítila obklíčená.




Až do poloviny 18. století byl hlavním nepřítelem Francie habsburský rod.



Habsburkové vládli ve Španělsku, Nizozemí, Lucembursku, Rakousku, českých zemích, Uhrách a
v několika italských státech.



V první polovině 16. století se Francie a španělský král a římský císař Karel V, střetli v Itálii.



Během 11 italských válek se francouzští králové snažili získat vliv a území v Itálii.



Francie se nakonec musela vzdát svých nároků a Itálie zůstala pod nadvládou Habsburků.



Italské války měly značné důsledky v oblasti kultury.



Díky nim se Francie dostala do kontaktu s italskou renesancí a s humanismem.



Ve Francii se rozvinula originální renesanční kultura a francouzština se stala oficiálním jazykem
království.



Do té doby správa i soudnictví používaly latinu.