NOVOVĚK: EMPIRISMUS: GEORG BERKELEY (1685 – 1753)

Dokončil kartesiánský obrat v dějinách (novověké) filosofie: rozumová nedokazatelnost vnější
skutečnosti (objektivní reality).

1. Život: Misionář – v Americe (mise ve směru k bezvěrcům), v Irsku (mise proti „ateistům“).

2. Cíl: zničit ateismus (ze současného pohledu snad inklinaci některých vědců k deismu či jejich
odklon od tvrdého teismu).

3. Zničení ateismu – zničení materialismu – zničení „hmoty“ – zničení objektivní reality.

4. Zrušení abstraktních pojmů, nejsou odvozeny ze smyslů: Hmota, trojúhelník, pes,…, substance.

·         Př.: Pojem hmota – není odvozen „ze smyslů“. Tedy nepatří do filosofie.

·         Př.: Pojem substance -  nemá smysl.

5.  Kritika J. Locka

·         Vnímání po celcích. (Idea jablka není složena z jednoduchých idejí primárních a
sekundárních kvalit).

·         Tedy: předmětem našeho vnímání jsou konkrétní celistvé, jedinečné ideje-jako celky.

·         Není potřeba substance jako lepidla, které tmelí jednotlivé vlastnosti (koule,
červenost…) do jednoho celku.

6. Proces poznání:

            SUBJEKT___________________________________OBJEKT

Já, Duch                                                                                      Ideje
(celky)

Ideje nemají charakter vtištěnosti (nejsou do subjektu vtištěny odněkud mimo subjekt)!

·         Jednotlivé ideje jako celky mají pouze sekundární kvality.

·         Jednotlivé ideje jako celky nemají žádné primární kvality.

7. „Být – znamená být vnímán“!

·         Základní berkeleyovská otázka: „Co existuje?“

·         Berkeleyovská odpověď: „Pouze to, co je vnímáno“ plus „To které vnímá“.

·         Co je vnímáno? IDEJE!

·         Co vnímá?  SUBJEKT!

·         Výsledek: Existují pouze subjekty, které jsou naplněny idejemi. Subjekty (já, duše)
vnímají a poznávají obsah sebe samých, tedy ideje, kterými jsou popsány.

·         EXISTUJE POUZE DUCHOVNÍ SVĚT, JAKÝKOLIV MATERIÁLNÍ, ROZPROSTRANĚNÝ SVĚT – VESMÍR
V MATERIÁLNÍM SLOVA SMYSLU – NEEXISTUJE.

8. Dělení duší:

·         Stvořené (já plus jiná stvořená já)

·         Nestvořená, tvořící, tedy Bůh

9. Jak se naplňuje subjekt – duše – která je po svém stvoření Bohem „tabula rasa“?

·         Subjekt – duše – sama sebe popisuje konkrétní ideou, ale pouze na základě spolupráce
s Bohem.

Př.: Bůh mně pomáhá popisovat se ideou kulatého, červeného, 20 Dg pohybujícího se jablka.

·         Svět je takový, jak s námi (subjekty, dušemi stvořenými Bohem) hovoří Bůh.

·         Každý z nás (stvořených duší) má svůj svět. Svět svých vlastních idejí, kterými se v
„rozhovoru s Bohem“ sám popsal. Tento svět je světem idejí.

·         Existují jiná stvořená já, která mají své vlastní světy (součet vlastních idejí), jimiž
se popsala v rozhovoru s Bohem.

·         Podobají se naše světy? Asi ano, protože naše světy (soubory idejí) jsou „podobná božímu
světu“, dokonalému obsahu božího ducha, kterými se sám Bůh popsal.

10. Rozdíl Berkeley versus Descartes

a) Descartes:

·         Bůh stvořitelem dvou substancí: Substance myslící (na ní mají podíl všechny Bohem
stvořené duše) a Substance rozprostraněné (je podstatou všech těles, včetně našich těl).

·         Materiální, rozprostraněný svět existuje.

b) Berkeley:

·         Bůh stvoří duše

·         Bůh pomáhá těmto stvořeným duším popisovat se svými vlastními idejemi, tedy pomáhá jim
vytvářet si svůj vlastní (duchovní) svět.

·         Neexistuje žádný materiální, objektivně reálný svět.

11. Sensualismus: Tři akty ducha probíhají zároveň:

·         Duch se ve spolupráci s Bohem popisuje svými idejemi.

·         Duch vnímá tyto ideje.

·         Duch poznává tyto ideje.

12. Existence jiných lidí (duší, já)

·         Ne skrze ideje těchto bytostí (jako rozprostraněných těl) – těla neexistují.

·         Snad skrze ideje, které v nás mohou (?) vyvolat (jako Bůh)???

13. Posloupnosti Descartovy a Berkeleyovy:

a)      Descartes

·         Bůh – rozprostraněný svět – subjekt – idea (Descartův a Newtonův svět je matematickým
modelem, který je zakotven mimo nás).

b)      Berkeley

·         Bůh – subjekt – idea

14. VÝSLEDEK: BŮH MUSÍ EXISTOVAT. POMÁHÁ NÁM POPISOVAT SE VLASTNÍMI IDEJEMI, VYTVÁŘÍ SPOLU S NÁMI
NAŠE VLASTNÍ SVĚTY.




·