NOVOVĚK: EMPIRISMUS: DAVID HUME (1711 – 1776)


„Jestliže jsme filosofy, měli bychom jimi být podle skeptických principů.“


1. Život: Vzhled versus jeho intelekt. Vstup na filosofické kolbiště již v 26 letech (Zkoumání
lidského rozumu).

2. Cíl (osvícenecký): Vnést světlo do temnot lidského poznání.

3. Dva druhy filosofie:

a) Filosofie činu: srozumitelný jazyk pro lidi, málo přesná.

b) Filosofie hledající principy, jimiž se řídí náš rozum: nesrozumitelná lidem.

c) Humova filosofie: stojí mezi oběma – lehký jazyk, ušlechtilé myšlenky, není odtržená od života.

4. Dovršení vývoje britského empirismu: krajní empirismus, agnosticismus.

5.  Osvícenec: Filosofie musí být jako přírodní věda – vychází pouze z fakt.

·         Vyloučení pojmů, které nemají smysl: substance, hmota, duch, Bůh, objektivní morálka,
všechny abstraktní pojmy (pes, dům…).

·         Filosofie D. Huma jako věda o vytváření obsahů lidského vědomí s jistou poznávací
hodnotou.

6. Východisko filosofie D. Huma – empirické: Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech (tedy
senzací a reflexí).

a) Přijetí Descartova gnoseologického východiska, ovšem s jistou změnou

            SUBJEKT__________________OBJEKT (obsah subjektu rozdělen na dvě části)

 Já, rozum                       Dojmy, imprese   X     Ideje

b) Jak se popisuje „tabula rasa“?

·         Vnější předmět (existuje?) působí skrze naše smysly (existují?) na subjekt (existuje?).

·         V subjektu se vytvoří „dojem, imprese“. Sídlí v oblasti subjektu, kde jsou zabydleny
dojmy. Dojem trvá (existuje) pouze velmi krátce (po dobu působení předmětu skrze smysly na
subjekt).

·         Dojem se přemístí z oblasti subjektu, který je zabydlen dojmy, do oblasti subjektu, který
je zabydlen idejemi. Zde se z dojmu stane idea. Ideje jsou poměrně stálé. Ideje jsou vzpomínkami na
dojem.

·         Problém: mezi idejemi nalezneme abstraktní pojmy (substance, hmota, duše, Bůh…). Co
s nimi? Vymazat je nelze. Odhlédnout od nich. Nezabývat se jimi.

7. Automatické spojování (atomárních) idejí v subjektu:

a) V momentu, když se fenomén přemísťuje z oblasti subjektu, která je osazena dojmy, do oblasti
idejí (stává se ideou), idea nezůstává osamělá. Spojí se automaticky – asociačně - s některými
idejemi, které zde máme z dřívějška – na základě tzv. „asociačních zákonů“

·         Zákon shody a rozdílu

·         Zákon shody místa či času

·         Zákon kauzality

b) Odkud mám uvedené „zákony“?

·         Z objektivní reality?                          NE!

·         Ze subjektu (apriori)?                         NE!

·         Z předešlé zkušenosti, ze zvyku?   ANO!

8) Skepse k přírodním vědám

·         Všechny zákony mechanické fyziky jsou kauzální.

·         Kauzalita je principem pro spojení idejí, kterou mám pouze ze zvyku.

·         Jakákoliv předešlá zkušenost (i kdyby se mnohokrát opakovala) není důvodem pro tvrzení,
že jev bude vždy probíhat stelně (pád těles z okna).

·         Až budu pozorovat, že předmět vyhozený z okna padá směrem dolů, mohu prohlásit, že padá
dolů. Ne předtím (než předmět vyhodím).

9) Filosofie a každodenní život

·         Filosof musí být vždy filosofem skeptickým (např. k platnosti gravitačního zákona).

·         Člověk se v každodenním životě opírá o „víru“ (věřím, že platí gravitační zákon, neskáču
z okna)!

10) Vrchol Humovy skepse: k pojmům HMOTA (objektivní realita) a DUCH (nositel dojmů a idejí):

·         Existuje materiální svět (objektivní realita)?

 Nevím a nemohu vědět!

·         Existuje duch, já?

Nevím a nemohu vědět!

·         Existuje „něco z obsahu Humovy filosofie“, co přežije skepsi?

OBSAH JÁ – dojmy a ideje! Dojmy téměř ihned vyprchají. Tedy: zůstanou pouze ideje (jako jisté
vzpomínky na dojmy).

11) Co zbylo Humovi po skeptické redukci?

·         Zmizela objektivní realita.

·         Zmizelo Já, duch.

·         Nedotčené skepsí zůstaly pouze ideje!

·         Otázka: Mohli bychom prohlásit, že Hume přistupuje k Já jako součtu jeho vlastních idejí?

12) Závěrečné zamyšlení:

·         Byl Hume vůbec empirikem? Jeho skepsi nepřežijí základní pilíře empirismu.

13) Srovnání: Locke – Berkeley – Hume v základních pojmech

                        Objektivní realita                             Duše

Locke                  ano                                                ano

Berkeley              ne                                                  ano

Hume                  nevím, spíše ne                             nevím, spíše ne