ALTERNATIVNÍ ŠKOLY
které nenajdeme v ČR


Jenský plán
Petera Petersena


Motto
o
o „Učíme se, pracujeme, zpíváme              a hrajeme si společně. Všichni jsme za naše
společenství odpovědni.“

Peter Petersen (1884-1952)
opedagog a filosof ovlivněný Lamprechtem a Wundtem
oprvní snahy o rozdělení vyučování na základní výuku a kurzy, idea školního společenství
ostěžejní rok 1925, nástup na univerzitu v Jeně
ospisy Obecná pedagogika (1924), Vnitřní reforma školy a nová výchovy (1925), Nové pedagogické
hnutí v Evropě (1925), Malý Jenský plán (1927) a Nauka o vedení vyučování (1937)

Základní myšlenky a východiska I.
oceloživotní cyklus za účasti vychovávaného               i vychovatele (jeho funkce je řídící)
o„životní společenství“ - seskupení lidí za účelem společného života a práce ve škole
ozískávání poznatků ze všech oblastí vlastní činností, rozvíjení myšlení v komplexních
souvislostech         a schopnosti řešit problémy
ozákladem reálná situace a učení se v reálné situaci
o„pedagogická situace“ - situace, v níž se tvoří problémy a otázky jak určené učiteli, tak žákovi,
tyto otázky je třeba řešit, reagovat na ně, zodpovědět je
o

Základní myšlenky a východiska II.
odvě roviny (pohled na učitele a jeho aktivitu)             - vedení vyučování
o - vedení ve vyučování
ocílem výchova založená na modelu rodinné výchovy, jen rodič, je v jenském plánu nahrazen tzv.
obcí, která vychovává své členy k vzájemné pospolitosti
orozdělení vyučovací látky - tři základní pojmy, „bůh, příroda a svět člověka“
oovlivňuje týdenní – okruhy: bůh, příroda a lidskost (navazuje získávání vědomostí a dovedností za
pomoci kursů různého zaměření)
o

Základní myšlenky a východiska III.
odělení na napěťová pole
o - látka (objekt poznání) X - to, co nelze pochopit
osmysl v „akceptaci a převzetí napětí“:
a)v rovině člověka, jenž přijme vnitřní napětí (uvažování, nazírání, vnímání problému, pronikání)
b)na základě okruhů čtyři prvotní formy (rozhovor, hra, práce a slavnost)
ookruhy týdenního plánu
o - bůh (rozhovor, slavnost)
o - příroda (rozhovor, práce, slavnost)
o - člověk (rozhovor, hra, práce, slavnost)
o

Základní organizace vyučování I.
oškola pro 400 – 500 žáků
ojeden učitel se stará o 50 žáků
očtyři základní kmenové skupiny:
o - nižší skupina (1. - 3.ročník)
o - střední skupina (4. - 6.ročník)
o - vyšší skupina (7. - 8.ročník)
o - skupina mládeže (9. - 10.ročník)
oděti ve třídě seskupeny dle chronologického věku i se svými vrstevníky
o

Nižší skupina
1.-3. ročník věk 6-8 let
čtení, psaní, počítání; práce ve skupinách; didaktické hry; kreslení, náboženství, hudebně
gymnastická výchova
Střední skupina
4.-6. ročník  věk 9-11 let
skupinová práce v nauce o kultuře, zeměpise; kurzy v jazyce a počtech; odborné kurzy - cizí jazyk;
hudebně gymnastická výchova; náboženství
Vyšší skupina
7.-8. ročník věk 12-13 let
skupinová práce; řešení společenských otázek; odborné kurzy; případně druhý cizí jazyk
Skupina mládeže
9.-10. ročník  věk 14-15 let
vzdělání připravující pro povolání; skupinové vyučování; odborné kurzy
Základní organizace vyučování II.

Základní organizace vyučování III.
orozvrh koncipován do tzv. kurzů
okurzy povinné (základní kurzy mateřského jazyka    a matematiky a úvodní kurzy k ostatním
předmětům) a volitelné
oškolní třída podobu jednoduché obytné místnosti, tzv. školního obytného pokoje
olehké a jednoduché stolky a židle, řada poliček         a skříněk
opomůcky dostupné každému, žáci se podílí na výzdobě třídy

Základní organizace vyučování IV.
ožáci ve školním pokoji pracují ve dvou až čtyřčlenných skupinkách, tyto skupinky mají co největší
možnou míru svobody
oškolní řád má podobu zákona, který vytváří a určují sami žáci (co kolektiv schválí je závazné pro
jednotlivce)
ohodnocení – kombinované, známky kritizovány, ale uplatněny, je možné je doplnit slovním a písemným
hodnocením, z pořátku výuky známkování zrušeno
oneexistuje vysvědčení v tradiční podobě

Základní organizace vyučování V.
oškola musí plynule navazovat na mimoškolní život dítěte
odo týdenního plánu práce se včleňuje i sobota a neděle, kterou dítě tráví se svými rodiči v rodině
(prakticky probíhá výuka)
otýden bývá zahájen a ukončen slavnostmi počátku a závěru týdne
ood úterý do pátku zařazeny kurzy pro matematiku a jazykovou výuku
ov závěru dopoledního vyučování úvodní nebo procvičovací kurzy pro jednotlivé kmenové skupiny
o

Základní organizace vyučování VI.
omezi vyučováním dopoledním a odpoledním je tzv. školní volno, velká přestávka mezi vyučováním
v délce 40 - 50 minut
otři části v délce trvání max. 15 minut (pohybová aktivita, klidová část s odpočinkem a volné hry)
oodpolední kurzy práce v dílnách, hry, sport, výuka cizích jazyků
o

Formy vyučování
očtyři základní formy vyučování
o rozhovor
o hra
o práce
o slavnost
opři účelném střídání forem jsou naplňovány základní cíle - rozvoj sociálních kontaktů, utváření
schopnosti sociální komunikace, možnost seberealizace jedince nebo rozvoj jeho tvořivosti

Formy vyučování - rozhovor
očinnost učitele a žáků, při níž spolu vzájemně komunikují
okruh – mezi učitelem a žákem žádná překážka, každý dostává možnost vlastního vyjádření,
spolurozhodování
oblok – žáci i učitel sedí na stolcích sestavených do čtverce či pětiúhelníku, každý má pevně
určené místo, jedna daná činnost i úkol
oneformální kruh – volné seskupení žáků a učitele, dovoluje žákům komunikovat mezi sebou navzájem a
skupiny utvářet podle vlastního přání
okupa – příležitostná forma sjednocení dětí (práce na zahradě, návštěvě divadla, naučná stezka),
možnost rozhovoru při práci nebo zaměstnání, v přírodě „tábořící skupina“

Formy vyučování - hra
oplánované hry s jasnými pravidly
ovolná hra – realizována v místnosti vybavené pro hraní, využití v nižší // spodní skupině jednou
týdně v hodinách volného hraní a modelaření
ovyučovací hry – výuka ve třídách, vhodně didakticky upraveny
oúčelové hry – využití o přestávkách, v tělesné výchově, jasně vedeny a předem naplánovány,
dokonale promyšleny a připraveny (hry řízené)
ovizuální hry – improvizované dramatizace, loutkové hry, hry s maňásky, verbálně improvizační
výstupy, vlastní dramatické výstupy dětí v připravených scénkách či divadelní představení s rolemi
pro jednotlivé žáky

Formy vyučování - práce
onejčastěji používanou metoda, každý den věnováno asi 100 minut
ov kmenových skupinách se nejčastěji pracuje formou skupinové práce (skupiny soustředěny okolo
pracovních stolků), učitel tvorbu neovlivňuje, žáci je tvoří spontánně, využití při čtení, psaní,
počítání, malování; žáci se učí pracovat s informacemi, vyhledávat je, získávat i zpracovávat
okursy – několik druhů kurzů, úvodní kursy - seznamování nových žáků s prostředím, osvojování
nových pracovních technik; úrovňové kursy - rozdělují žáky podle nadání, mateřský jazyk a
matematika; zaškolovací kurzy - zaškolují žáky do nových technik (použití map, zřizování tabulek);
zvláštní kursy - děti se zájmem o jistou oblast; volitelné kursy - žáci sami utváří po stránce
obsahu a podporují zvláštní nadání a zájmy

Formy vyučování - slavnost
oposiluje vzájemné vztahy v kolektivu a rozvíjí citový život dětí
oslavnost rána nebo oslava konce týdne - učitel navrhuje program činnosti, žáci se podílejí na jeho
utváření
oslavnost adventu, vánoc – učitel řídí a vede slavnosti pořádané u příležitosti různých
společenských svátků
oslavnost přijímaní nových žáků – učitel řídí slavnost, žáci se podílí ve skupinách nacvičením
programu pro nové žáky
oslavnosti organizované samotnými žáky – učitel nechává veškerou aktivitu a starosti s přípravou a
realizací na žácích; využití u příležitosti narozenin dětí, loučení se s učiteli nebo žáky

Současnost Jenského plánu
onejvíce rozvinuto v Nizozemí
odále Německo, Belgie, USA, u nás 1 škola
ojeden z hlavních přínosů Jenského plánu pro inovaci školy a výchovy - snaha o integraci
individuálních a sociálních cílů, snaha             o rozvoj jedince jako osobnosti i jako člena
lidské pospolitosti

Literatura
o
o
oDIETRICH, TH. Die Pädagogik Peter Petersens: der Jena-Plan: Modell einer Humanen Schule. Bad
Heilbrunn : J. Klinkhardt, 1986.
oHRDLIČKOVÁ, A. Alternativní pedagogické koncepce. České Budějovice : Jihočeská univerzita České
Budějovice, PdF, 1994.
oSVOBODOVÁ, J., JŮVA, J. Alternativní školy. Brno : Paido, 1996.
oSVOBODOVÁ, J. (ed.). Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí – Zdroje inspirace pro
učitele. Brno : MSD, 2007.
oPRŮCHA, J. Alternativní školy. Praha : Portál, 1996.
oRÝDL, K. Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno : vlastním nákladem, 1994.
oRÝDL, K. Peter Petersen a pedagogika Jenského plánu. Praha : ISV nakladatelství, 2001.

o
oWinnetská soustava


Winnetská soustava
o
o
oWinnetská soustava nebo plán vznikl v Illinois ve městě Winnetka
o
oSoustava měla překonat nedostatky Daltonského plánu, zvláště jednostranné knižní studium a
přílišný individualismus
o
oZavedl ji Carleton Wolsey Washburne (1889-1968), kterého inspirovaly práce Johna Deweye, ve
Winnetce u Chicaga
o
oByla uskutečňován ve 20. letech 20. století
o
oWashburne sestavil sytém vyučovacích metod a postupů, uspořádaných v určitém organizačním rámci
o
oVycházel z Daltonského plánu, který poněkud obměnil a zlepšil tak, aby vzal v úvahu jeho největší
nedostatky a odstranil je

Winnetská soustava
oNa rozdíl od Daltonského plánu dělí učivo na společný základ a kreativní skupinové aktivity.
Společný základ musí absolvovat všichni, aby postoupili do dalšího ročníku. Skupinové aktivity
dávají žákům prostor           k seberealizaci, slabším žákům pak během tohoto času učitelé
pomáhají, aby zvládli společný základ.
o
oAni tento systém zcela nepřekonal nedostatky Daltonského plánu, jeho individualismus, formalismus
a fragmentárnost ve vzdělání
o
oZachovává princip samoučení a ze sociálních důvodů je spojuje                s hromadným
vyučováním
o
oDaltonská škola s využitím prvků Winnetské soustavy v současnosti ve světě existuje hlavně v USA,
Holandsku, Anglii nebo anglicky mluvících zemích, které přejímají některé její prvky
o
oWinnetský plán nastartoval změny v kurikulech zvláště amerických škol.
o
o
o

Systém učiva
oUčební látka byla rozdělena na dvě části:
oprvní část obsahovala základní učivo, každý žák ji měl absolvovat individuálně svým tempem
odruhá část byla tvořivá, byla založená na praktických úkolech ze života a řešila se ve skupinové
práci
oUčivo je rozděleno do předmětů
oindividualizujících (mateřský jazyk, matematika, psaní, čtení )           a socializujících
(hudební, tělesná a výtvarná výchova, ruční práce, dramatizace, literatura)
opro individualizující předměty byly sestaveny speciální učebnice, ve kterých byl návod k řešení
úkolů ve formě obdobného příkladu
opro samostatnou kontrolu byly v učebnicích připojeny výsledky řešení příkladů a testy v různých
obměnách
o
o Podobně jako v Daltonském plánu je učivo dáno pro všechny žáky standardně.

Systém práce ve výuce
oučební individuální plán byl sestaven na dva roky
ožáci pracují samostatně, ve skupinách a hromadně
osamostatné studium zabírá jen polovinu vymezeného času, druhá polovina je věnována společným
činnostem dětí
odo skupin se žáci zařazovali podle individuálních zájmů a schopností
ohromadně pracují žáci v sociální činnosti- diskuze, dramatizace, hry…
očas ke zvládnutí látky samoučením a samostatnou prací je individuální
okaždý den se zařazuje tzv. volná hodina, kterou je možno využít k dohnání toho, co žák nestihl
(pomáhá a usměrňuje učitel)
onepropadá se, žák buď postupuje dál, nebo se vrací k opakování a procvičování

Hodnocení učebních výsledků
oUčivo je sestaveno do programů, pokračujících krok za krokem, kterým odpovídají kontrolní testy
oTesty neplní funkci známky, pouze hodnotí zvládnutí nebo nezvládnutí učiva
oAutodiagnostické testy umožňovaly provádět sebekontrolu     a teprve, když se žák přesvědčil, že
učivo zvládl, nechal se přezkoušet učitelem
oV případě neúspěšného ukončení testu měl žák možnost znovu se vrátit k učivu za pomoci
prohlubovacích cvičení
oHodnocení žáka mělo podobu zápisu o splnění cíle
oVětší důraz na opakování se projevil v možnosti více cvičit pro méně úspěšné žáky, k tomu měli
možnost zabývat se navíc určitými partiemi učiva, které byly určeny k opakování

Organizace školy
otřída zůstává pohromadě, žáci sedí v jedné místnosti, ale pracují individuálně
oučitel má být rádce, pomáhá při samostatném studiu a připravuje učební problémy a zkouší
odiagnostická funkce učitele byla tak posílena výraznou žákovou sebekontrolou
ojsou využívány třídy, pracovny, laboratoře
obyly podporovány kolektivní činnosti s důrazem na význam sociálních dovedností, spolupráce a
solidarity, na rozvíjení sociálního cítění a tvořivosti žáků (společné hry a zábavy, výlety,
společní shromáždění, realizace společných projektů, práce v dílnách a na zahradě)
ožáci měli svoji samosprávu, vydávali vlastní časopis, věnovali se výtvarným a hudebním činnostem
okladen důraz na společenský život školy

Literatura
oJůva, V. sen. & jun.: Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1995.
oPrůcha, J.: Alternativní školy. Hradec Králové: Gaudeamus, 1994.
oRýdl, K.: Jak dosáhnout spoluzodpovědnosti žáka. Praha: Agentura STROM, 1998.
oSingule, F. – Rýdl, K.: Pedagogické proudy 1. poloviny 20. století. Praha: SPN, 1988.
oSvobodová, J. – Jůva, V.: Alternativní školy. Brno: Paido, 1995.
oVáclavík, V.: Cesta ke svobodné škole. Hradec Králové: LÍP, 1997.
oPrůcha: Alternativní školy, Portál, Praha 1996

Moderní pracovní škola C. Freineta
Buchdruck-15-jahrhundert_1


o
o
o
o
oAutor francouzský učitel Céline Freinet
oPar la vie-pour la vie-par le travail
oHlavní idea : Z života - pro život - prací
o
Celestin Freinet

Nejdůležitější prvky školní práce
oTřída jako mnohostranně rozčleněný pracovní prostor
oIndividuální týdenní pracovní plán žáka
oPracovní knihovna
oKartotéka – rozčleňující základní učivo pomocí karet s texty
oAkustické učební programy
oŠkolní tiskárna s mnohostranným použitím
oNástěnka pro zveřejňování kritik, pochval, přání a pracovních výsledků žáků
o
o
o

Freinetovská škola
oKritizuje:
oOdcizení školy od života
oVerbální osvojování konkrétních poznatků
oNedostatek praktických činností ve vyučování
oOdtržení duševní práce od tělesné
o
o
oVysoce hodnotí význam práce v životě člověka
o
o

Freinetovské vyučovací techniky
oVolné vyjadřování
oPraktické práce
oMimoškolské pozorování
oIndividuální práce
oÚzká spolupráce učitelů
o
Le conseil des enfants à Freinet

Náplň pracovní činnosti
oVychází ze zájmů a potřeb dětí:
v nemají rozvrh hodin, neexistují vyučovací hodiny
v neexistuje pevně stanovený učební plán
v sestavuje se společný týdenní plán a individuální pracovní plány
vpři tvorbě plánu se vychází ze
zájmů žáka
une3

Úkoly učitele
oVytvořit podnětné vyučovací prostředí
oVytvořit podnětný materiál a techniky výuky
oŠkola má mít pracovní charakter
v_Lire%20ecrire%20T1

Cíle:
oMaximální rozvoj osobnosti dítěte v racionální společnosti
oDítě si samo formuje vlastní osobnost, dítě je subjektem vlastní výchovy

Rozšíření škol
oFrancie
oBelgie
oNizozemsko
oV ČR nepracuje alternativní škola s komplexní freinetovskou koncepcí

Literatura
oProkop, J. Freinetovo pedagogické hnutí. Alfa Revue, 1, 1991, 2, s. 27-34.
oPrůcha, J. Alternativní školy. Praha: Portál, 1996.
oRýdl, K. Alternativní pedagogické hnutí v současné společnosti. Brno: M. Zeman, 1994.
oSkalková, J. Za novou kvalitu vyučování. Brno: Paido, 1995.
oŠtech, S. Škola stále nová. Freinetova „moderní škola“. Praha: Karolinum, 1992.
ohttp://ceskaskola.cz/Ceskaskola/AR.asp?ARI=1018968cai=2125
ohttp://www.icem-pedagogie-freinet.org/icem-info
ohttp://fr.wikipedia.org/wiki/p%C3%A9
ohttp://ecoles.ac-frain.fr./hattenville/
o
o