REFORMNÍ PEDAGOGIKA REFORMNÍ PEDAGOGIKA (1900 – 1939) • •Období začátku 20. století s těžištěm ve 20. a 30. letech • •Reformní pedagogika jako celosvětový jev • •- progresivismus v anglosaských zemích •- aktivismus v Itálii •- reformismus v německy mluvících zemích •- nová výchova ve frankofonním světě (Hnutí nových škol) REFORMNÍ PEDAGOGIKA – ZÁMĚRY • •Požadavek především změnit školu, ale také životní styl • •Snaha nabídnout světu lepší společnost a školu • •Pedocentrismus jako základní orientace výchovy • •Změny byly omezeny pouze na základní školu • •Výchozí idea: volná škola (J. J. Rousseau ) • PRINCIPY REFORMNÍ PEDAGOGIKY • •Princip individualizace – každý má jiné možnosti • •Princip diferenciace – kvalitativní a kvantitativní • •Princip samostatnosti a aktivity • •Projektová metoda, projektové vyučování, činná a pracovní škola • •Princip globalismu (jev jako celek), proti atomizaci učiva • NĚKTEŘÍ HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ - VÝVOJ VE SVĚTĚ •Cecile Reddie, Abbotsholme, Anglie (1889) • •Ellen Keyová, Švédsko, Století dítěte (1900): reforma školy, nezůstane kámen na kameni • •Gustav Wyneken (1906) Wickersdorf, Německo • •Maria Montessoriová (1907) Řím, Itálie • •Rudolf Steiner (1919) Stuttgart, Německo • NĚKTEŘÍ HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ - VÝVOJ VE SVĚTĚ •Carleton W. Washburne, winnetská soustava ve Winnetce u Chicaga • •Celestin Freinet (1920) moderní škola, Francie • •A. S. Neill (1924) Summerhill school, Anglie • •Peter Petersen (1927) Jena plan, Německo OVIDE DECROLY (1907), BRUSEL, BELGIE •Životní vyučování, životní celky, vše, co dítě může vidět kolem sebe • •Pospolitá práce – kolektivní metoda • •Provází dítě etapami lidského života: • • organismus s životními potřebami • • sociální prostředí rodiny, školy, města, kraje, národa, lidstva • • příroda (zvířata, rostliny, nerosty, hospodářský cyklus, vesmír) • PAUL GEHEEB (1910) ODENWALDSKÁ ŠKOLA V OBERHAMBACHU SEVERNĚ OD MANNHEIMU • •Školní obec – svobodná obec, škola uprostřed přírody v Porýní • •Asi 100 žáků od 5 do 18 let. 6 budov, jedna ústřední • •Žáci mají samosprávu a obec sami spravují – zahrada, elektrárna, žehlírna, ústřední topení, pořádek, čistota, vkus, dojem krásy a harmonie • •Rodiny dětí platí vysoké příspěvky • •Svobodná práce často bez učitele, starší se starají o 5-12 mladších PAUL GEHEEB (1910) ODENWALDSKÁ ŠKOLA V OBERHAMBACHU SEVERNĚ OD MANNHEIMU •Dobré vztahy s ředitelem, všichni ho ctí, atmosféra je srdečná a přátelská • •Kurzy – na začátku měsíce se žáci hlásí do několika předmětů, věnují se jim celý měsíc nebo i několik měsíců • •Žáci si zvyknou učit se sami • •Zkoušení neexistuje, na závěrečné schůzi se skládají účty ze všeho, co žák udělal, za přítomnosti rodičů a hostí. Má něco jako portfolio. • HELEN PARKHURSTOVÁ (1919) DALTON, USA •Nikoli systém, ale plán, aby se dal přizpůsobovat • •Samostatnost – spoléhání na sebe, rozhodování, svoboda –výběr, vlastní tempo, volba způsobu práce • •Spolupráce – možnost vybrat si, nemusí to být učitel, kdo vysvětluje • •Mnoho kompilací, cizích myšlenek, málo vlastní tvorby • •Učitel v pozadí EDUARD CLAPARÉDE (1873 – 1940), ŽENEVA, ŠVÝCARSKO •Lékař a později profesor a ženevské univerzitě se zájmem o dětskou psychologii • •Další z protagonistů reformní pedagogiky, kdo preferoval činnou školu, jejíž podstatou byla aktivní činnost žáka • •Osvojení učiva má probíhat prostřednictvím praktických úkolů, které vedou k přemýšlení a k důkladnému pozorování okolí • •Seznamování se světem se děje za pomoci vlastního úsudku JOHN DEWEY (1859 – 1952), PRACOVNÍ ŠKOLA, PROGRESIVNÍ VÝCHOVA, VERMONT, USA •Škola má být místem, kde se žije • •Životní učení – pospolitost, duch volné sdílnosti, výměny myšlenek, úspěchů i chyb • •Organizace školy: • přízemí: kuchyně a jídelna, dílny pro truhlářství, krejčovství, kuchařství, tkaní • • uprostřed je muzeum a knihovna. Ta je současně klubovnou, přednáškovou místností, kde se stýká praxe z dílen s teorií v knihách • • horní patro: pracovny pro biologii, fyziku, chemii, výtvarné práce a umění • • • JOHN DEWEY (1859 – 1952), PRACOVNÍ ŠKOLA, PROGRESIVNÍ VÝCHOVA, VERMONT, USA •Přízemí je prvním stupněm poznání, senzorické, styk s materiálem • •První patro: dílna imaginativních schopností žáka, syntéza zkušeností a názorů v různých okruzích žákovy školní práce • •Kniha – nesmí být zástupcem zkušenosti, ale je potřebná při jejím šíření • •Projektová metoda: skupiny, každá volí činnost – hra, dramatizace, pozorování přírody, ruční práce, návštěva továrny, soudu, parlamentu. • •Skutečná účast na pracích a provozu, někdy skládají i zkoušky ANTIPEDAGOGIKA • • • • •ve světě a u nás v 60. a 70. letech 20. století • NĚKTEŘÍ HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ - VÝVOJ U NÁS •1918 – vznik samostatného Československa • •Na počátku 20. století vzniklo tolik myšlenkových proudů a bylo realizováno tolik nápadů, že není lehké rozdělit je tak, aby toto třídění obsahovalo přesnou a zároveň úplnou informaci o této době plné pedagogického entusiasmu • •1920 – 1. učitelský sjezd v Praze – učitelé se shodli na požadavku svobody dítěte i učitele a jeho pedagogické činnosti I. 20. LÉTA 20. STOLETÍ – ROMANTICKY ORIENTOVANÝ PROUD •Mnoho myšlenkových proudů a realizovaných nápadů – není možné přesné rozdělení • •F. Bakule – Malá Skála u Turnova, 1902-1913 • •B. Hrejsová – Strážnice, 1918 – 1930 • •F. Mužík – Praha, 1921 – 1924 • •E. Štorch – Dětská farma, Praha, 1926 – 1930 • •J. Bartoň – 1910 – 1925, Brno-Husovice • •F. Krch, L. Havránek a L. Švarc – Horní Krnsko, Mladá Boleslav, 1919 – 1924 II. SNAHY O VĚDECKY ZALOŽENOU REFORMU CELÉHO ŠKOLSTVÍ, PŘEVLÁDLY VE 30. LETECH •Snahy o reformu školy, nová kvalita pedagogických pokusů – prosazení vědeckých základů pedagogiky • •Pražské křídlo reformní pedagogiky v čele s Václavem Příhodou • •Brněnské křídlo vedené prof. Otokarem Chlupem • •Školy pokusné (ověřování Příhodových návrhů, příprava nových učebnic, osnov a pomůcek) • •Školy reformní (jejich vliv už nebyl tak výrazný, novoty osvědčené na pokusných školách se měly ověřovat na školách reformních) PLÁN ŠKOLSKÉ REFORMY •Zlepšit život celé společnosti • •Racionalizace školského systému • •- jednotná škola, třístupňová (obecná, komenium, atheneum) • •- pracovní škola • •- společenská škola PLÁN ŠKOLSKÉ REFORMY •vnitřní motivace k učení •metody podporující samočinnost žáků •problémové vyučování •daltonský plán •projektové vyučování •výchova k samostatnosti •žákovská samospráva •společné řešení problémů školy •školní časopisy •exkurze •individuální vyučování (respekt k potřebám jedince) •kolektivní výchova (sociální výchova) •