165 T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Louky a pastviny zahrnují vegetaci s dominantními trávami (např. Alopecurus pratensis, Anthoxanthum odoratum, Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Festuca pratensis, F. rubra agg., Holcus lanatus a Poa pratensis s. l.) a bylinami rodů Cirsium, Geranium, Trifolium aj. Převaha jednotlivých druhů závisí na četnosti sečí, obsahu živin v půdě, půdní vlhkosti a nadmořské výšce. Mechové patro má obvykle malou pokryvnost, může však i chybět, nebo naopak být výrazně vyvinuto. Jde o sekundární vegetaci, která vznikla na místech původních lesů a byla dlouhodobě udržována díky lidskému obhospodařování. Půdy jsou vlhké nebo čerstvé (mezické), dobře nebo středně zásobené živinami. Nejproduktivnější porosty se nacházejí v nivách řek, kde jsou přirozeně hnojeny usazováním kalů při záplavách. Mimo nivy je většina typů luk závislá na pravidelném přihnojování. Louky a pastviny se vyskytují roztroušeně po celém území České republiky od nížin do horského stupně. Plošně rozsáhlejší porosty jsou vázány na oblasti s extenzivním zemědělským obhospodařováním. V posledních desetiletích mnoho porostů druhově bohatých luk zaniklo buď v důsledku intenzifikace hospodaření, kdy při silnějším hnojení a častější seči vznikají druhově chudé porosty běžných nitrofilních druhů, nebo naopak kvůli opouštění málo výnosných pozemků, které postupně zarůstají konkurenčně silnými vysokými bylinami, trávami nebo křovinami. Louky na středně mezických půdách se dělí na mezofilní ovsíkové louky (T1.1), vyskytující se od nížin do podhorských oblastí, a horské trojštětové louky (T1.2), které jsou analogií ovsíkových luk v horách. Pokud jsou trávníky na obdobných půdách pravidelně paseny, vyvíjejí se na nich poháňkové pastviny (T1.3). Na vlhkých půdách říčních niv, často ovlivněných jarními záplavami, se vyskytují aluviální psárkové louky (T1.4), které v teplých a suchých oblastech podél velkých nížinných řek nahrazují kontinentální zaplavované louky (T1.7). Pokud nejsou kontinentální zaplavované louky sečeny, mohou se vyvíjet ve vzácný biotop kontinentální vysokobylinné vegetace (T1.8). Na vlhkých půdách v nivách potoků a na prameništích ve středních nadmořských výškách se vyskytují vlhké pcháčové louky (T1.5), které se při absenci obhospodařování vyvíjejí ve vlhká tužebníková lada (T1.6). Na nehnojených pozemcích, často střídavě zamokřených a vysychajících, se vyskytují málo produktivní, ale z hlediska biodiverzity cenné střídavě vlhké bezkolencové louky (T1.9). Na prameništích v komplexech pastvin se místy maloplošně vyskytuje vegetace vlhkých narušovaných půd (T1.10). T1 Louky a pastviny Meadows and pastures T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Mesic Arrhenatherum meadows Natura 2000. 6510 Lowland hay meadows (Alopecurus pratensis, Sanguisorba officinalis) CORINE. 38.22 Medio-European lowland hay meadows, 38.23 Medio-European submontane hay meadows Pal. Hab. 38.22 Sub-Atlantic lowland hay meadows, 38.23 Medio-European submontane hay meadows EUNIS. E2.22 Sub-Atlantic lowland hay meadows, E2.23 Medio-European submontane hay meadows Fytocenologie. Svaz TDA Arrhenatherion elatioris Luquet 1926: TDA01 Pastinaco sativaeArrhenatheretum elatioris Passarge 1964, TDA02 Ranunculo bulbosi-Arrhenatheretum elatioris Ellmauer in Mucina et al. 1993, TDA03 PooTrisetetum flavescentis Knapp ex Oberdorfer 1957, TDA04 Potentillo albae-Festucetum rubrae Blažková 1979 Tomáš Kučera & Kateřina Šumberová 166 T Sekundární trávníky a vřesoviště Struktura a druhové složení. Louky nížin a pahorkatin s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius), nebo podhorské louky, ve kterých převažují mezofilní trávy nižšího vzrůstu, např. Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Festuca rubra agg. a Trisetum flavescens. Z trav se dále vyskytují Dactylis glomerata, Holcus lanatus, Poa pratensis s. l. a další, hojné jsou i širokolisté byliny, např. Campanula patula, Crepis biennis, Daucus carota, Knautia arvensis agg. a Trifolium pratense. Porosty mohou být vysoké až 1m a podle míry narušování více či méně zapojené, s pokryvností 60–100%. Ovsíkové louky jsou jednak sušší a oligotrofní s druhy Pimpinella saxifraga, Plantago media a Ranunculus bulbosus, jednak vlhčí a eutrofní s bylinami náročnými na živiny, jako jsou Geranium pratense, Heracleum sphondylium a Pastinaca sativa. Biotop zahrnuje také různé přechodné typy ovsíkových luk k širokolistým suchým trávníkům (s druhy Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Festuca rupicola a Salvia pratensis), smilkovým trávníkům (Campanula rotundifolia subsp. rotundifolia, Dianthus deltoides, Luzula campestris agg., Potentilla erecta a Thymus pulegioides) a střídavě vlhkým bezkolencovým, aluviálním psárkovým, vlhkým pcháčovým loukám (Cirsium palustre, Geranium pratense, Lychnis flos-cuculi, Sanguisorba officinalis a Succisa pratensis). Mechové patro bývá vyvinuto často jen omezeně na vlhčích místech. Ekologie. Ovsíkové louky se vyskytují na vyšších stupních aluviálních teras a na svazích, nejčastěji v blízkosti sídel. Ovsík převládá zejména na živinami dobře zásobených půdách typu kambizem, hnědozem nebo na fluvizemích říčních teras. Porosty s dominantní kostřavou červenou (Festuca rubra agg.) jsou vázány na živinami chudší oligotrofní kambizemě ve vyšších nadmořských výškách. Suché oligotrofní louky rostou na svažitých, mělkých a často kamenitých hlinitopísčitých až písčitohlinitých kambizemích. Porosty jsou zpravidla dvakrát ročně sečeny a příležitostně mohou být přepásány. Rozšíření. Ovsíkové louky se vyskytují roztroušeně po celém území České republiky od nížin do hor, chybějí však v subalpínském a alpínském stupni a v suchých nížinách. Plošně rozsáhlejší porosty jsou vázány na oblasti s extenzivním hospodařením, naopak v oblastech s intenzivním hospodařením jsou ovsíkové louky zastoupeny jen maloplošně, často v okolí sídel. Ohrožení a management. Biotop je ohrožen přehnojováním, ruderalizací, opouštěním pozemků Rozšíření mezofilních ovsíkových luk. Celková rozloha biotopu v České republice je přibližně 206 900 ha. 167 T1.1 Mezofilní ovsíkové louky a jejich následným zarůstáním. Pokud zůstanou tyto louky ležet ladem, zarůstají nejprve dominantními druhy přítomnými v porostech, následně pak expanzivními druhy, zejména třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos). Obnova takových porostů je velmi obtížná a může trvat i několik let. Základem obhospodařování je pravidelná seč minimálně jednou ročně. U nížinných typů s ovsíkem je třeba při větší frekvenci sečí hnojit a vápnit. Z ochranářského hlediska jsou nejvýznamnější druhově bohaté louky chudších půd s kostřavou červenou (Festuca rubra agg.), a zejména reliktní vegetace z doby předintenzivního hospodaření s mochnou bílou (Potentilla alba) a zvonečníkem hlavatým pravým (Phyteuma orbiculare subsp. orbiculare), u nichž je hnojení a vápnění nevhodné. Literatura. Moravec 1965, Blažková 1973, 1979, 1991, Kovář 1981, Neuhäusl & Neuhäuslová 1989, Duchoslav 1997, Krahulec et al. 1997, Kolbek et al. 1999, Hájková et al. 2007. Druhová kombinace Dg Achillea millefolium – řebříček obecný Dg Achillea pratensis – řebříček luční Agrostis capillaris – psineček obecný Alchemilla micans – kontryhel třpytivý Alchemilla monticola – kontryhel pastvinný Alchemilla vulgaris – kontryhel ostrolaločný Dg Anthoxanthum odoratum – tomka vonná Dg Dm Arrhenatherum elatius – ovsík vyvýšený Dg Avenula pubescens – ovsíř pýřitý Dg Campanula patula – zvonek rozkladitý Dg Centaurea jacea – chrpa luční Dg Cerastium holosteoides subsp. triviale – rožec obecný luční Dg Crepis biennis – škarda dvouletá Dg Dactylis glomerata – srha laločnatá Dg Daucus carota – mrkev obecná Dg Festuca pratensis – kostřava luční Dg Dm Festuca rubra agg. – kostřava červená Dg Galium album – svízel bílý Dg Galium verum – svízel syřišťový Dg Geranium pratense – kakost luční Dg Heracleum sphondylium – bolševník obecný Dg Holcus lanatus – medyněk vlnatý Dg Knautia arvensis agg. – chrastavec rolní Dg Lathyrus pratensis – hrachor luční Dg Leontodon hispidus – máchelka srstnatá Dg Leucanthemum vulgare agg. – kopretina bílá Ovsíková louka s kopretinou irkutskou (Leucanthemum ircutianum), jetelem lučním (Trifolium pratense) a svízelem bílým (Galium album) v Brně-Řečkovicích (M. Chytrý 2010). 168 T Sekundární trávníky a vřesoviště Dg Lotus corniculatus – štírovník růžkatý Dg Luzula campestris agg. – bika ladní Dg Pastinaca sativa – pastinák setý Phyteuma orbiculare subsp. orbiculare – zvonečník hlavatý pravý Dg Pimpinella saxifraga – bedrník obecný Dg Plantago lanceolata – jitrocel kopinatý Dg Plantago media – jitrocel prostřední Dg Poa pratensis s. l. – lipnice luční Potentilla alba – mochna bílá Dg Ranunculus acris subsp. acris – pryskyřník prudký pravý Dg Ranunculus bulbosus – pryskyřník hlíznatý Dg Rumex acetosa – šťovík kyselý Salvia pratensis – šalvěj luční Dg Saxifraga granulata – lomikámen zrnatý Dg Thlaspi caerulescens – penízek modravý Dg Tragopogon orientalis – kozí brada východní Dg Trifolium dubium – jetel pochybný Dg Trifolium pratense – jetel luční Dg Trisetum flavescens – trojštět žlutavý Dg Veronica chamaedrys – rozrazil rezekvítek Dg Vicia cracca – vikev ptačí Natura 2000. 6520 Mountain hay meadows CORINE. 38.3 Mountain hay meadows Pal. Hab. 38.3 Mountain hay meadows EUNIS. E2.3 Mountain hay meadows Fytocenologie. Svaz TDB Polygono bistortaeTrisetion flavescentis Br.-Bl. et Tüxen ex Marschall 1947: TDB01 Geranio sylvaticiTrisetetum flavescentis Knapp ex Oberdorfer 1957, TDB02 Melandrio rubri-Phleetum alpini Blažková in Krahulec et al. 1997, TDB03 Meo athamanticiFestucetum rubrae Bartsch et Bartsch 1940 Struktura a druhové složení. Středně vysoké luční porosty s dominantními trávami (Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum s. l., Festuca rubra agg., Phleum rhaeticum, Poa chaixii a Trisetum flavescens) a širokolistými horskými bylinami (Bistorta major, Cirsium heterophyllum, Geranium sylvaticum, Meum athamanticum, Silene dioica aj.). Přítomny jsou i další horské druhy běžně rostoucí ve smilkových trávnících (Gentiana asclepiadea, Phyteuma nigrum, Potentilla aurea aj.), vysokobylinných nivách (Ranunculus platanifolius, Rumex arifolius, Silene vulgaris aj.) a případně i na alpínských holích. Porosty jsou zapojené, mechové patro však má zpravidla jen malou pokryvnost. Lokální typy vázané na jednotlivá pohoří se liší dominancí druhů Geranium sylvaticum, Meum athamanticum, Phleum rhaeticum, Poa chaixii a Silene dioica. Ekologie. Horské trojštětové louky se vyskytují v horských oblastech od nadmořských výšek kolem 600m až po horní hranici lesa, výjimečně i nad ní. Půdy jsou mezické až mírně vlhké, zpravidla kambizemě středně bohaté živinami. Porosty jsou sečeny jednou až dvakrát ročně a příležitostně přepásány. Tradiční obhospodařování zahrnuje hnojení a vápnění. Rozšíření. Roztroušeně v okolí horských a podhorských sídel v okrajových pohořích Českého masivu. Dobře vyvinuté porosty s typickým druhovým složením jsou vyvinuty zejména v Krušných a Jizerských horách, Krkonoších a Orlických horách, zatímco porosty na Šumavě a v dalších územích jsou převážně dosti netypické a přechodné k jiným biotopům. Ohrožení a management. Jde o poměrně novodobou a tudíž málo vyhraněnou vegetaci vzniklou až po středověké kolonizaci našich hor. Snadno proto podléhá vnějším vlivům, zejména změnám obhospodařování a eutrofizaci po ukončení pastvy ve vyšších polohách. Některé porosty se nacházejí na sjezdovkách, kde může docházet k mechanickému narušení travního drnu při lyžování nebo k eutrofizaci umělým zasněžováním. V současnosti nejvýznamnějším faktorem je opouštění a následné zarůstání pozemků. Optimálním hospodařením je pravidelná seč a příležitostné přepásání se současT1.2 Horské trojštětové louky Montane Trisetum meadows 258 K Křoviny Bylinné patro Agrostis capillaris – psineček obecný Barbarea vulgaris – barborka obecná Dg Calamagrostis pseudophragmites – třtina pobřežní Chaerophyllum hirsutum – krabilice chlupatá Epilobium angustifolium – vrbovka úzkolistá Epilobium dodonaei – vrbovka rozmarýnolistá Epilobium hirsutum – vrbovka chlupatá Equisetum arvense – přeslička rolní Euphorbia stricta – pryšec tuhý Glyceria nemoralis – zblochan hajní Lysimachia vulgaris – vrbina obecná Mentha longifolia – máta dlouholistá Petasites albus – devětsil bílý Petasites kablikianus – devětsil Kablíkové Tussilago farfara – podběl lékařský K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny Tall mesic and xeric scrub Jiří Sádlo Natura 2000. – CORINE. 31.81 Medio-European rich-soil thickets Pal. Hab. 31.81 Medio-European rich-soil thickets EUNIS. F3.11 Medio-European rich-soil thickets Fytocenologie. Svaz Berberidion Br.-Bl. 1950: Pruno-Ligustretum vulgaris Tüxen 1952, Roso gallicae-Prunetum Mikyška 1968, AnthericoCoryletum avellanae Kaiser 1926, Rhamno catharticae-Cornetum sanguineae Passarge 1962, Violo hirtae-Cornetum maris Hilbig et Klotz in Rauschert 1990, Prunetum mahaleb Nevole ex Müller 1986. – Svaz Pruno-Rubion radulae Weber 1974: Prunus spinosa-Rubus fruticosus spol. Struktura a druhové složení. Husté, nezřídka trnité křoviny, vysoké zpravidla 2–5 m, druhově bohaté, často velkoplošné nebo liniové. Nezřídka mají více dominantních druhů, nejčastěji lísku obecnou (Corylus avellana), hlohy (Crataegus spp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), trnku obecnou (Prunus spinosa) a růže (Rosa spp.), na bazických podkladech v nejteplejších oblastech také dřín jarní (Cornus mas) a mahalebku obecnou (Prunus mahaleb). Z dřevin stromového vzrůstu se nejčastěji vyskytují Fraxinus excelsior, Prunus avium, Pyrus pyraster a Sorbus aucuparia. Biotop je v keřovém i bylinném patře velmi proměnlivý. Zahrnuje jednak husté porosty s převahou klonálních keřů (např. Ligustrum vulgare, Prunus spinosa a Rubus spp.) a řídkým podrostem, jednak skupinovité porosty vysokých keřů (např. Cornus mas, Corylus avellana a Crataegus spp.), většinou s hustším podrostem. V podrostu neruderalizovaných segmentů tohoto biotopu je výrazně odlišen světlý a suchý okraj s výskytem druhů sousedních trávníků nebo lemů od stinného, méně zarostlého vnitřku s nitrofilními a mezofilními, často i hájovými druhy (např. Mercurialis perennis a Stellaria holostea). Výskyt druhů podrostu zpravidla odráží druhové složení bylinného patra okolních lesů. V krajině jsou však hojné také expandující porosty, které mají jen několik málo druhů keřů a chybějí v nich hájové druhy bylin. Ekologie. Čerstvě vlhké až suché půdy na různých podkladech na rovinách i svazích všech orientací od nížin do podhorského stupně. Primární porosty se vyvíjejí na skalnatých svazích s mělkou vysychavou půdou, která blokuje sukcesi v les. Většina porostů se vyskytuje na potenciálně lesních stanovištích, jako jsou přirozené i sekundární okraje lesů na rozhraní se skálami, suchými trávníky či loukami, dále meze, plochy podél cest a opuštěné louky, pastviny nebo pole. Rozšíření. Většina území České republiky, nejhojněji v teplých a suchých oblastech s mozaikovitou kulturní krajinou na členitějším reliéfu. Tato vegetace je však vzácná v podmáčených pánvích, jako 259 K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny je Třeboňsko a Ostravsko, v pohraničních pohořích a nejvyšších částech Žďárských vrchů. Ohrožení a management. Křoviny ohrožuje absence managementu, eutrofizace, šíření ruderálních a nepůvodních druhů a přirozená sukcese. Primární porosty na suchých skalnatých svazích v teplých oblastech nevyžadují stálý management, v sekundárních je však nutné občasné výběrové vytínání vzrůstajících stromů, u přestárlých porostů s velkým podílem stromů případně i holoseče na větších plochách. V neudržovaných a eutrofizovaných porostech, zejména v antropogenně narušeném prostředí, se šíří četné druhy expanzivní (z keřů např. Sambucus nigra, z bylin např. Calamagrostis epigejos a Urtica dioica) i invazní (např. Robinia pseudacacia a Solidago canadensis). Literatura. Sádlo 1991, Holub & Kučera 2001, Kolbek et al. 2003. Druhová kombinace Stromy a keře Dg Dm Acer campestre – javor babyka Dg Berberis vulgaris – dřišťál obecný Dg Dm Cornus mas – dřín jarní Dg Dm Cornus sanguinea – svída krvavá Dg Dm Corylus avellana – líska obecná Cotoneaster integerrimus – skalník celokrajný Cotoneaster melanocarpus – skalník černoplodý Dg Dm Crataegus spp.1) – hloh Dg Euonymus europaea – brslen evropský Dg Euonymus verrucosa – brslen bradavičnatý Fraxinus excelsior – jasan ztepilý Dg Dm Ligustrum vulgare – ptačí zob obecný Malus sylvestris – jabloň lesní Prunus avium – třešeň ptačí Dg Dm Prunus mahaleb – mahalebka obecná Dg Dm Prunus spinosa – trnka obecná Dg Pyrus pyraster – hrušeň polnička Dg Rhamnus cathartica – řešetlák počistivý Dg Dm Rosa spp.2) – růže Dg Rubus spp.3) – ostružiník Sorbus aria s. l. – jeřáb muk Sorbus aucuparia – jeřáb ptačí Sorbus domestica – jeřáb oskeruše Sorbus torminalis – jeřáb břek Ulmus minor – jilm habrolistý Dg Viburnum lantana – kalina tušalaj Viburnum opulus – kalina obecná Bylinné patro Aegopodium podagraria – bršlice kozí noha Agrimonia eupatoria – řepík lékařský Allium scorodoprasum – česnek ořešec Rozšíření vysokých mezofilních a xerofilních křovin. Celková rozloha biotopu v České republice je přibližně 38 700 ha. 260 K Křoviny Anemone nemorosa – sasanka hajní Anthericum ramosum – bělozářka větevnatá Arrhenatherum elatius – ovsík vyvýšený Asarum europaeum – kopytník evropský Avenella flexuosa – metlička křivolaká Brachypodium pinnatum – válečka prapořitá Campanula rapunculoides – zvonek řepkovitý Campanula trachelium – zvonek kopřivolistý Clinopodium vulgare – klinopád obecný Convallaria majalis – konvalinka vonná Cruciata laevipes – svízelka chlupatá Elytrigia repens – pýr plazivý Euphorbia cyparissias – pryšec chvojka Festuca rubra agg. – kostřava červená Ficaria verna subsp. bulbifera – orsej jarní hlíznatý Dm Fragaria moschata – jahodník truskavec Fragaria vesca – jahodník obecný Fragaria viridis – jahodník trávnice Gagea lutea – křivatec žlutý Galeobdolon luteum s. l. – pitulník žlutý Galium album – svízel bílý Galium aparine – svízel přítula Galium odoratum – svízel vonný Genista tinctoria – kručinka barvířská Geranium robertianum – kakost smrdutý Geum urbanum – kuklík městský Hylotelephium telephium agg. – rozchodník nachový Origanum vulgare – dobromysl obecná Oxalis acetosella – šťavel kyselý Poa nemoralis – lipnice hajní Poa pratensis s. l. – lipnice luční Stellaria holostea – ptačinec velkokvětý Torilis japonica – tořice japonská Trifolium medium – jetel prostřední Urtica dioica – kopřiva dvoudomá Vaccinium myrtillus – borůvka Veronica chamaedrys agg. – rozrazil rezekvítek Viola hirta – violka srstnatá 1) Všechny domácí druhy včetně hybridogenních, zejména Crataegus ×macrocarpa, C. laevigata a C. monogyna. 2) Domácí vyšší keře, zejména Rosa agrestis, R. canina, R. dumalis, R. elliptica, R. micrantha, R. rubiginosa, R. sherardii a R. tomentosa. 3) Druhy s vazbou na nelesní prostředí s výjimkou acidofilních, zejména ze sekce Rubus (R. constrictus) a sérií Canescentes (R. canescens), Discolores (většina druhů) a Radulae (R. radula). Porosty trnky obecné (Prunus spinosa) jsou na jaře nápadné bílými květy, které se vyvíjejí dříve než listy. Lubnice na Znojemsku (L. Ekrt 2009). 279 L3.1 Hercynské dubohabřiny Natura 2000. 9170 Galio-Carpinetum oak-hornbeam forests (viz také L3.2 a L3.3B) CORINE. 41.261 Wood bedstraw oak-hornbeam forests Pal. Hab. 41.261 Wood bedstraw oak-hornbeam forests, 41.265 Bohemian melampyrum oakhornbeam forests EUNIS. G1.A161 Wood bedstraw oak-hornbeam forests, G1.A165 Bohemian oak-hornbeam and oak-lime forests Fytocenologie. Svaz Carpinion Issler 1931 (viz také L3.2, L3.3 a L3.4): Melampyro nemorosiCarpinetum betuli Passarge 1962, Tilio cordataeBetuletum pendulae Passarge 1957, Stellario holosteae-Tilietum cordatae Moravec 1964 Potenciální vegetace. 7 Černýšová dubohabřina, 8 Lipová doubrava, 12 Ptačincová lipová doubrava Lesnická typologie. 1C Suchá habrová doubrava (kromě 1C1) (viz také L3.4, L6.1, L6.2, L6.4 a L6.5), 1I Uléhavá habrová doubrava (viz také L6.4), 1S (Habrová) doubrava na píscích (viz také L3.4, L6.3 a L7.4), 1H Sprašová habrová doubrava (kromě 1H6 a 1H7) (viz také L6.1, L6.2 a L6.4), 1B Bohatá habrová doubrava (viz také L3.4 a L6.4), 1D Obohacená habrová doubrava (viz také L3.4 a L6.4), 1V Vlhká habrová doubrava (viz také L3.4), 1O Lipová doubrava (viz také L3.4 a L6.4), 1P Svěží březová doubrava (viz také L3.4 a L7.2), 2X Dřínová doubrava s bukem (viz také L3.4), 2S Svěží buková doubrava (viz také L3.3, L6.4 a L7.1), 2H Hlinitá buková doubrava (viz také L3.3 a L6.4), 2B Bohatá habrová doubrava s bukem (viz také L3.3 a L6.4), 2D Obohacená buková doubrava, 2V Vlhká buková doubrava, 2O Jedlobuková doubrava (viz také L3.3 a L7.2) Struktura a druhové složení. Lesy s převahou habru obecného (Carpinus betulus), dubu zimního a letního (Quercus petraea agg. a Q. robur) a častou příměsí lípy srdčité (Tilia cordata). Na středním toku Otavy a Blanice v jižních Čechách ve stromovém patře převládají Quercus robur a Tilia cordata, zatímco Carpinus betulus a Quercus petraea agg. přirozeně chybějí. Na plošinách vyšších pahorkatin může být v porostech přimíšena jedle (Abies alba) a buk lesní (Fagus sylvatica). V keřovém patře se vyskytují nižší jedinci dřevin stromového patra a dále např. Cornus sanguinea, Corylus avellana a Lonicera xylosteum. V bylinném patře jsou zastoupeny mezofilní lesní druhy Anemone nemorosa, Hepatica nobilis, Hieracium murorum, Lathyrus vernus, Melica nutans, Poa nemoralis, Pulmonaria officinalis s. l., Pyrethrum corymbosum aj. Druhové složení je variabilní podle míry zastínění stromovým patrem, vlhkosti a dostupnosti bází v půdě. Na výslunných svazích v teplých oblastech se v dubohabřinách vyskytují některé druhy teplomilných doubrav, na bázích svahů a vyšších říčních terasách druhy lužních lesů, na severně orientovaných svazích a ve vyšších pahorkaL3.1 Hercynské dubohabřiny Hercynian oak-hornbeam forests Dubohabřina s dubem zimním (Quercus petraea agg.) a příměsí habru (Carpinus betulus) u Drahan na Drahanské vrchovině (M. Chytrý 2005). 280 L Lesy tinách acidofilní druhy a druhy bučin nebo jedlin. Mechové patro je vyvinuto spíše sporadicky. Ekologie. Živinami bohaté, zpravidla hluboké půdy na svazích i plošinách v teplých a mírně teplých oblastech. Podloží je tvořeno nejrůznějšími typy hornin, od kyselých hornin krystalinika přes vápence a slínovce až po třetihorní a čtvrtohorní sedimenty. Na těžších půdách může docházet i k lokálnímu zamokření. Rozšíření. Hercynské dubohabřiny jsou nejčastějším typem přirozené lesní vegetace v Mostecké pánvi, Českém středohoří, České tabuli, na Plzeňsku, Křivoklátsku, v okolí Prahy, údolí Otavy, Blanice a střední Vltavy, na obvodech Železných hor a v oblasti jihovýchodního okraje Českého masivu od Znojemska přes Brněnsko a Drahanskou vrchovinu až po podhůří Rychlebských hor a Jeseníků. Roztroušeně se vyskytují i jinde v oblasti Českého masivu. Ohrožení a management. Dubohabřiny jsou ohroženy převodem na jehličnaté kultury a spontánní sukcesí, při které z bývalých rozvolněných nízkých nebo středních lesů vznikají silně zapojené habrové porosty, z nichž ustupují vzácné a ohrožené druhy světlomilných rostlin a bezobratlých živočichů. Negativním vlivem je také přezvěření v oborách i mimo ně, které způsobuje ruderalizaci porostů a podporuje šíření invazních druhů, zejména Impatiens parviflora. Při ochranářském managementu je důležité zamezit výsadbám nepůvodních druhů dřevin, zejména jehličnatých, a udržovat nízké stavy zvěře. Zejména porosty s výskytem vzácných druhů by měly být uměle prosvětlovány. Ve vybraných chráněných územích by měly být alespoň v některých porostech obnoveny tradiční formy lesního hospodaření. Literatura. Moravec 1964, Neuhäusl & Neuhäuslová 1968, Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1968, 1969, 1972b, Moravec et al. 1982, 2000, Neuhäuslová et al. 1998, Knollová & Chytrý 2004. Druhová kombinace Stromy a keře Dg Acer campestre – javor babyka Acer platanoides – javor mléč Dg Dm Carpinus betulus – habr obecný Cornus mas – dřín jarní Dg Cornus sanguinea – svída krvavá Dg Corylus avellana – líska obecná Rozšíření hercynských dubohabřin. Celková rozloha biotopu v České republice je přibližně 98 500 ha. 281 L3.1 Hercynské dubohabřiny Crataegus monogyna – hloh jednosemenný Daphne mezereum – lýkovec jedovatý Dg Lonicera xylosteum – zimolez obecný Dg Dm Quercus petraea agg. – dub zimní Dg Dm Quercus robur – dub letní Rhamnus cathartica – řešetlák počistivý Dg Tilia cordata – lípa malolistá Ulmus minor – jilm habrolistý Bylinné patro Dg Anemone nemorosa – sasanka hajní Dg Anemone ranunculoides – sasanka pryskyřníkovitá Dg Asarum europaeum – kopytník evropský Dg Brachypodium sylvaticum – válečka lesní Dg Bromus benekenii – sveřep Benekenův Dg Campanula persicifolia – zvonek broskvolistý Dg Campanula rapunculoides – zvonek řepkovitý Dg Campanula trachelium – zvonek kopřivolistý Dg Carex digitata – ostřice prstnatá Dg Carex montana – ostřice horská Carex pilosa – ostřice chlupatá Carex sylvatica – ostřice lesní Dg Clinopodium vulgare – klinopád obecný Dg Convallaria majalis – konvalinka vonná Dg Corydalis cava – dymnivka dutá Corydalis solida – dymnivka plná Dg Cyclamen purpurascens – brambořík nachový Dg Dactylis polygama – srha hajní Dentaria bulbifera – kyčelnice cibulkonosná Dryopteris filix-mas – kapraď samec Dg Euphorbia dulcis – pryšec sladký Dg Festuca heterophylla – kostřava různolistá Dg Fragaria vesca – jahodník obecný Galeobdolon luteum s. l. – pitulník žlutý Dg Galium odoratum – svízel vonný Dg Galium sylvaticum – svízel lesní Dg Hepatica nobilis – jaterník podléška Hieracium lachenalii – jestřábník Lachenalův Hieracium murorum – jestřábník zední Dg Hieracium sabaudum – jestřábník savojský Lathyrus linifolius – hrachor horský Dg Lathyrus niger – hrachor černý Lathyrus pisiformis – hrachor hrachovitý Dg Lathyrus vernus – hrachor jarní Dg Lilium martagon – lilie zlatohlavá Dg Luzula luzuloides subsp. luzuloides – bika bělavá pravá Dg Maianthemum bifolium – pstroček dvoulistý Dg Melampyrum nemorosum – černýš hajní Dg Melampyrum pratense – černýš luční Dg Melica nutans – strdivka nicí Melica uniflora – strdivka jednokvětá Dg Melittis melissophyllum – medovník meduňkolistý Mercurialis perennis – bažanka vytrvalá Milium effusum – pšeníčko rozkladité Dg Myosotis sylvatica – pomněnka lesní Dg Neottia nidus-avis – hlístník hnízdák Paris quadrifolia – vraní oko čtyřlisté Phyteuma spicatum – zvonečník klasnatý Dm Poa nemoralis – lipnice hajní Dg Polygonatum multiflorum – kokořík mnohokvětý Primula elatior – prvosenka vyšší Primula veris – prvosenka jarní Dg Pulmonaria officinalis s. l. – plicník lékařský Dg Pyrethrum corymbosum – řimbaba chocholičnatá Dg Sanicula europaea – žindava evropská Scrophularia nodosa – krtičník hlíznatý Silene nutans – silenka nicí Dg Stellaria holostea – ptačinec velkokvětý Symphytum tuberosum – kostival hlíznatý Veronica chamaedrys – rozrazil rezekvítek Viola collina – violka chlumní Viola mirabilis – violka divotvárná Dg Viola reichenbachiana – violka lesní Dg Viola riviniana – violka Rivinova Mechorosty Atrichum undulatum – bezvláska vlnkatá 321 L7.1 Suché acidofilní doubravy Natura 2000. – CORINE. 41.57 Medio-European acidophilous oak forests Pal. Hab. 41.57 Medio-European acidophilous oak forests EUNIS. G1.87 Medio-European acidophilous Quercus forests Fytocenologie. Svaz Genisto germanicaeQuercion Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1967 (viz také L6.5, L7.2, L7.3 a L7.4): Luzulo albidae-Quercetum petraeae Hilitzer 1932, Calluno vulgaris-Quercetum petraeae Schlüter ex Passarge in Scamoni 1963 Potenciální vegetace. 36 Biková a/nebo jedlová doubrava Lesnická typologie. 1N Kamenitá kyselá doubrava, 1K Kyselá doubrava (kromě 1K2) (viz také L6.5), 2Z3 Zakrslá buková doubrava se třtinou rákosovitou, 2N Kamenitá kyselá doubrava, 2C1 Vysýchavá buková doubrava biková teplomilná (ochuzená) (viz také L6.4 a L8.2), 2M Chudá buková doubrava (viz také L7.3), 2I Uléhavá kyselá doubrava (viz také L3.3), 2K Kyselá buková doubrava, 2S Svěží buková doubrava (viz také L3.1, L3.3 a L6.4) Struktura a druhové složení. Světlé doubravy s dominancí dubu zimního (Quercus petraea agg.), méně často i dubu letního (Q. robur), místy s příměsí břízy bělokoré (Betula pendula) a borovice lesní (Pinus sylvestris) ve stromovém a keřovém patře. Bylinné patro je druhově chudé. Převažují v něm traviny, z nichž se na nejsušších stanovištích vyskytuje Festuca ovina, na živinami velmi chudých půdách Avenella flexuosa a na mezičtějších stanovištích s lepší dostupností živin Calamagrostis arundinacea, Luzula luzuloides subsp. luzuloides a Poa nemoralis. Místy se vyskytují keříčky, na sušších stanovištích Calluna vulgaris a na mezičtějších stanovištích Vaccinium myrtillus. Z dvouděložných bylin se častěji objevují na živiny nenáročné jestřábníky (Hieracium lachenalii, H. murorum, H. sabaudum aj.) a také Lychnis viscaria, Melampyrum pratense, Silene nutans a Veronica officinalis. Hojné jsou acidofilní mechy Dicranum scoparium, Pleurozium schreberi, Polytrichastrum formosum aj., L7.1 Suché acidofilní doubravy Dry acidophilous oak forests Rozšíření suchých acidofilních doubrav. Mapa zahrnuje velkou část kulturních lesů s dominancí borovice lesní. Celková rozloha biotopu v České republice je přibližně 39 600 ha. 322 L Lesy na mělkých půdách kolem skalních výchozů také Ceratodon purpureus a Polytrichum piliferum. Ekologie. Strmé i mírné svahy na živinami chudých, obtížně zvětrávajících tvrdých horninách, jako jsou ruly, žuly, svory, kyselé typy břidlic a porfyry. Půdy jsou středně hluboké až mělké, čerstvé až silně vysychavé oligotrofní nebo rankerové kambizemě, řidčeji rankery. Místy se v porostech objevují i skalní výchozy. Biotop se vyskytuje v pahorkatinách a méně často v nížinách, nejčastěji mezi 250 a 450 m n. m. Rozšíření. Hojně ve středních, západních a severních Čechách, vzácněji v jižních Čechách, v moravském podhůří Českomoravské vrchoviny a na obvodech Drahanské vrchoviny, Jeseníků a Rychlebských hor. Vzácné a fragmentární porosty suchých acidofilních doubrav, většinou přechodné k dubohabřinám, se místy vyskytují i v nižších oblastech moravských Karpat. Ohrožení a management. Acidofilní doubravy jsou na některých lokalitách, zejména na strmých svazích, potenciální přirozenou vegetací, jinde však vznikly v důsledku lesního hospodaření, které zahrnovalo hrabání steliva, lesní pastvu a obnovu z pařezových výmladků. Do mnohých sekundárních porostů dnes opětovně proniká habr nebo buk, čímž dochází k zastínění a šíření mezofilních druhů. Změna druhového složení bylinného patra je podporována hromaděním živin, které na rozdíl od dřívějšího hospodaření dnes nejsou odváženy s biomasou a naopak se do ekosystémů dostávají z atmosférického spadu. Na rozdíl od teplomilných doubrav však acidofilní doubravy neobsahují mnoho ohrožených druhů rostlin. Duby jsou ohroženy tracheomykózami a jejich přirozené zmlazení je na mnoha místech omezováno vysokými stavy zvěře. Nezřídka dochází k převodu acidofilních doubrav na monokultury jehličnanů nebo na smíšené porosty dubu s borovicí, smrkem nebo modřínem. Pro zachování acidofilních doubrav je důležité zachování dřevinné skladby s dominancí dubu. U sekundárních porostů v rezervacích může být vhodná i obnova některých forem tradičního ma- nagementu. Literatura. Neuhäusl & Neuhäuslová-Novotná 1967, Moravec 1998, Neuhäuslová et al. 1998. Druhová kombinace Stromy a keře Dg Betula pendula – bříza bělokorá Pinus sylvestris – borovice lesní Dg Dm Quercus petraea agg. – dub zimní Dg Dm Quercus robur – dub letní Sorbus aucuparia – jeřáb ptačí Bylinné patro Dg Dm Avenella flexuosa – metlička křivolaká Dg Calamagrostis arundinacea – třtina rákosovitá Dg Calluna vulgaris – vřes obecný Campanula rotundifolia subsp. rotundifolia – zvonek okrouhlolistý pravý Dg Convallaria majalis – konvalinka vonná Dg Dm Festuca ovina – kostřava ovčí Dg Genista germanica – kručinka německá Suchá acidofilní doubrava s dubem zimním (Quercus petraea agg.) a druhově chudým bylinným patrem na rulových svazích údolí Dyje u Vranova nad Dyjí na Znojemsku (M. Chytrý 2002). 323 L7.2 Vlhké acidofilní doubravy Dg Genista tinctoria – kručinka barvířská Hieracium laevigatum – jestřábník hladký Dg Hieracium lachenalii – jestřábník Lachenalův Dg Hieracium murorum – jestřábník zední Dg Hieracium sabaudum – jestřábník savojský Hieracium umbellatum – jestřábník okoličnatý Juniperus communis subsp. communis – jalovec obecný pravý Lathyrus linifolius – hrachor horský Dg Dm Luzula luzuloides subsp. luzuloides – bika bělavá pravá Lychnis viscaria – smolnička obecná Melampyrum bohemicum – černýš český Dg Melampyrum pratense – černýš luční Poa nemoralis – lipnice hajní Polypodium vulgare s. l. – osladič obecný Rumex acetosella – šťovík menší Dg Silene nutans – silenka nicí Dg Dm Vaccinium myrtillus – borůvka Dg Veronica officinalis – rozrazil lékařský Mechorosty Dicranella heteromalla – dvouhroteček různotvárný Dg Dicranum scoparium – dvouhrotec chvostnatý Dg Hypnum cupressiforme – rokyt cypřišovitý Pleurozium schreberi – travník Schreberův Dg Polytrichastrum formosum – ploník ztenčený Polytrichum juniperinum – ploník jalovcový Lišejníky Dg Cladonia arbuscula s. l. – dutohlávka lesní Cladonia coccifera s. l. – dutohlávka červcová Dg Cladonia furcata – dutohlávka rozsochatá Dg Cladonia rangiferina – dutohlávka sobí L7.2 Vlhké acidofilní doubravy Wet acidophilous oak forests Natura 2000. 9190 Old acidophilous oak woods with Quercus robur on sandy plains CORINE. 41.57 Medio-European acidophilous oak forests Pal. Hab. 41.57141 Peri-Bohemian giant moorgrass sessile oak forest EUNIS. G1.87 Medio-European acidophilous Quercus forests Fytocenologie. Svaz Genisto germanicaeQuercion Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1967 (viz také L6.5, L7.1, L7.3 a L7.4): Molinio arundinaceae-Quercetum Samek 1962, Abieti albae-Quercetum Mráz 1959 Potenciální vegetace. 37 Bezkolencová doubrava Lesnická typologie. 0O Svěží jedlodubový bor (kromě 0O9), 1P Svěží březová doubrava (viz také L3.1 a L3.4), 1Q Březová doubrava, 2O Jedlobuková doubrava (viz také L3.1 a L3.3), 2P Kyselá jedlová doubrava, 2Q Chudá jedlová doubrava, 2T Podmáčená chudá jedlová doubrava, 2G Podmáčená jedlová doubrava, 3P Kyselá jedlová doubrava (smrková), 3Q Chudá jedlová doubrava, 3T Podmáčená chudá jedlová doubrava, 3G Podmáčená jedlová doubrava (smrková) Struktura a druhové složení. Porosty tvořené dominantním dubem letním (Quercus robur), méně často dubem zimním (Quercus petraea agg.), s příměsí Betula pendula, Pinus sylvestris a mnohých dalších dřevin boreální tajgy (Betula pubescens, Populus tremula, Sorbus aucuparia, případně i Picea abies). V chladnějších a vlhčích oblastech může být zastoupena i jedle bělokorá (Abies alba). V keřovém patře se často vyskytuje krušina olšová (Frangula alnus). V bylinném patře dominuje bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea), případně ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), doprovázené druhy vlhkých kyselých půd (např. Lysimachia vulgaris a Potentilla erecta) a běžnými lesními acidofyty (např. Avenella flexuosa, Festuca ovina, Hieracium laevigatum, H. sabaudum, Melampyrum pratense a Vaccinium myrtillus). Zejména v místech, kde roste nebo v minulosti rostla jedle, se častěji vyskytují druhy Galium rotundifolium, Luzula pilosa, Maianthemum bifolium a Oxalis acetosella. Pravidelně je vyvinuto mechové