1 z 40
Pavel Schauer
Automatizace měření
2014
2 z 40
Obsah
Úvod.....................................................................................................................................................4
Snímače měřených veličin ...................................................................................................................5
Odporové snímače............................................................................................................................5
Kontaktní snímače........................................................................................................................5
Potenciometrické snímače............................................................................................................5
Tenzometrické snímače................................................................................................................6
Teplotní odporové snímače ..........................................................................................................6
Odporové snímače záření.............................................................................................................7
Indukčnostní snímače.......................................................................................................................8
Kapacitní snímače............................................................................................................................8
Propojovací soustava (sběrnice) GPIB ................................................................................................9
Využití počítače PC k automatizaci měření .....................................................................................9
Komunikace s přístroji přes sběrnici GPIB....................................................................................10
Příkazy (kódová slova) GPIB, sjednocená pro všechny GPIB od různých výrobců.................11
Propojovací kabely a konektory GPIB.......................................................................................12
Řídící slovo, které určuje výrobce přístroje...................................................................................12
pristroj=instrument("GPIB0::XX::INSTR")..............................................................................12
pristroj.write(retezec).................................................................................................................13
pristroj.read(retezec), .................................................................................................................13
Adresa přístroje..................................................................................................................................14
Popis přístrojů se sběrnicí GPIB od firmy Agilent ............................................................................15
Multimetr Agilent 34401A.............................................................................................................15
Popis...........................................................................................................................................15
Funkce........................................................................................................................................16
Technické údaje..........................................................................................................................16
Řídicí slova multimetru Agilent 34401A...................................................................................16
Formát zobrazení na displeji přístroje............................................................................................17
Formát zobrazení na displeji pro různá nastavení..........................................................................18
Formát výstupu dat do Vašeho programu ......................................................................................18
Popis...........................................................................................................................................19
Funkce........................................................................................................................................20
Technické údaje..........................................................................................................................21
Řídicí slova zdroje Agilent E3631A ..........................................................................................21
Programovatelný funkční generátor Agilent 33120A....................................................................23
Popis...........................................................................................................................................23
Funkce........................................................................................................................................23
Technické údaje..........................................................................................................................24
Řídicí slova generátoru Agilent 33120A...................................................................................24
Seznam vybraných parametrů:...................................................................................................25
Příklady......................................................................................................................................25
Osciloskop Agilent 54600A...........................................................................................................26
Popis...........................................................................................................................................26
Technické údaje..........................................................................................................................27
Program (skript) pro ovládání jednoduchého měřícího celku s možností simulace ..........................29
Simulace měření.............................................................................................................................29
Vytvoření „exe“ souboru z „pythonovského“ programu................................................................31
Ukládání dat do souboru a cyklus..................................................................................................33
Ukázky ...............................................................................................................................................36
Poznámka k jednotce visa_simul.py..............................................................................................36
3 z 40
Ukázka programu, jednoduché měření s použitím jednoho přístroje a simulační jednotky..........36
Výstup programu jednoduché měření s použitím jednoho přístroje do souboru.......................37
Úprava výstupu do souboru s využitím formátovacího řetězce.....................................................38
Formátovací řetězec...................................................................................................................38
Ukázka části programu, který zajistí požadovaný výstup..........................................................39
Ukázka měření elektrického odporu virtuálně...............................................................................40
4 z 40
Úvod
V současné době, kdy je dostupná kvalitní výpočetní technika, je vhodné měření fyzikálních veličin,
které se bude častěji opakovat, automatizovat. Podstatně tím snížíme pracnost měření a zajistíme si
značné množství velmi kvalitních informací o sledovaném jevu. Automatizace měření však skrývá
jedno nebezpečí, může dojít k zastínění podstaty sledovaného jevu. Experimentátor by neměl při
automatizaci experimentu přestat vnímat podstatu prováděného experimentu, a to zejména tehdy,
když měření sestaví a naprogramuje jiná osoba. V dalších odstavcích si podrobněji všimneme
automatizované měřící aparatury, snímačů měřených veličin, propojovací soustavy, využití počítače
PC a seznámíme se s některými přístroji vhodnými k automatizaci měření.
Automatizovaná měřící aparatura
K automatizaci jsou
vhodná zejména
měření elektrických
veličin, která mají
následující přednosti:
lze u nich dosáhnout
velké přesnosti,
citlivosti, rychlosti
měření, možnost
dálkového přenosu
veličin, možnost
dalšího zpracování a
analýzy, možnost
záznamu, možnost
paralelního měření na
větším počtu
měřících míst a jiné.
Proto, pokud měříme
neelektrické veličiny,
snažíme se je převádět na veličiny elektrické pomocí snímačů. Typické blokové schéma automatizované
měřící aparatury je na .
Snímač sejme měřenou fyzikální veličinu X a převede ji na elektrickou veličinu Y. Na výstupu
snímače je tedy elektrická veličina Y = f(X). Přenosovou charakteristiku Y= f(X) musíme dobře znát a ta
musí mít vyhovující tvar (nejlépe lineární funkce). Dbáme a to, aby snímač co nejméně zatěžoval
měřený objekt a aby okolní vlivy (kolísání teploty, vlhkost, vnější elektromagnetické pole, ...) co
nejméně narušovaly činnost snímače. Podle okolností vkládáme do měřící aparatury elektrický
převodník, na jehož výstupu je vybraná elektrická veličina, a to elektrické napětí. Elektrický převodník
tedy převede obecnou elektrickou veličinu na elektrické napětí a můžeme ho vynechat, když na
výstupu snímače už elektrické napětí existuje. Dalším významným blokem měřící aparatury je
zesilovač. Má za úkol výrazně zesílit napěťový signál, který je na výstupu snímače nebo elektrického
převodníku většinou velmi slabý. Výstupní napětí na zesilovači by mělo dosahovat řádové hodnoty
1 V. Zesilovač plní ještě jednu významnou funkci. Zajišťuje převod velké výstupní impedance
snímače nebo elektrického převodníku na nízkou impedanci na výstupu zesilovače. Je to analogie s
vlastnostmi elektrického zdroje, u něhož požadujeme malý vnitřní odpor. Nízkou impedanci na
výstupu zesilovače vyžadují další připojované bloky, analogový zapisovač (nebo jen ručkový
voltmetr), který umožňuje kontrolu a slouží ke zkušebním měřením a analogově-digitální (A/D)
obr. 1 Blokové schéma měřící aparatury
5 z 40
převodník, který má za úkol převést elektrické napětí na jeho číselné hodnoty, které můžeme
zapisovat do paměti počítače. Kromě těchto jednotek může měřící aparatura ještě obsahovat
nastavovací obvody řízené počítačem, které zajišťují nastavení správných podmínek měření a periferie
počítače, jako je např. tiskárna, zapisovač a pod. Počítač je s jednotkami, se kterými spolupracuje,
propojen speciální sběrnicí GPIB, o které podrobněji pojednáme v odstavci a s tiskárnou sběrnicí
LPT.
Je vhodné si uvědomit, že velmi často jsou jednotky elektrický převodník-zesilovač-A/D
převodník-voltmetr konstruovány jako jeden celek a tvoří komerčně vyráběný elektrický přístroj,
např. impedanční most, umožňující měřit odpory, indukčnosti a kapacity.
Z předchozího výkladu vyplývá, že při automatizaci experimentu hrají významnou roli zejména
snímač a řídící počítač se svými sběrnicemi. Proto se dále zaměříme především na tyto dvě
jednotky.
Snímače měřených veličin
Jak jsem se již zmínili v odstavci , snímač zabezpečuje sejmutí měřené veličiny a převedení na
elektrickou veličinu. V následujících odstavcích se zaměříme na pasivní snímače, které sami nejsou
zdrojem elektrické energie, nýbrž vyžadují vnější zdroj elektrického proudu. U pasivních snímačů
se působením neelektrické veličiny mění některý z parametrů snímače, např. elektrický odpor,
indukčnost, kapacita a pod. Tyto snímače neodebírají z měřených objektů energii. Jinak je tomu u
aktivních snímačů, které sice nevyžadují napájení vnějším zdrojem elektrického proudu, protože
odebírají energii ve formě tepla, světla, pohybu a pod. z měřeného objektu, tím však měřený objekt
zatěžují. Pasivní snímače bývají citlivější a stabilnější. Z těchto důvodů bývají pasivní snímače
výhodnější.
Dále popíšeme činnost těch snímačů neelektrických veličin, které přicházejí v úvahu ve
stavebnictví.
Odporové snímače
Odporový snímač je v podstatě rezistor s proměnným
odporem zabezpečující změnu jeho velikosti v závislosti na
měřené veličině. Z hlediska konstrukce si všimneme
následujících odporových snímačů:
Kontaktní snímače
Působením neelektrické veličiny mění tento snímač
hodnotu odporu skokem, a to přepínáním kontaktů. Jde o
indikaci zvoleného počtu hodnot. Podle uspořádání
kontaktového systému rozlišujeme kontakty mechanické a
kapalinové. Kontaktní snímače se používají k indikaci
geometrických rozměrů, teploty, tlaku, zrychlení, otáček,
výšky hladiny a pod.
Potenciometrické snímače
Tyto snímače mají pohyblivý kontakt, jehož poloha je vázána na měřenou veličinu. Takto měníme
obr. 2 Potenciometrické snímače
6 z 40
odpor mezi začátkem (případně koncem) rezistoru a pohyblivým kontaktem (jezdcem). Různá
závislost odporu na měřené veličině se dosáhne buď změnou hustoty vinutí nebo tvarem tělíska, na
které se navíjí odporový drát. Příklady konstrukce potenciometrických snímačů jsou na .
Potenciometrické snímače umožňují získat libovolný tvar převodní charakteristiky. Nedostatkem je
poměrně velké tření pohyblivého kontaktu o povrch odporového vodiče. Tak může dojít k jeho
opotřebení a změně přechodové charakteristiky snímače. Nejčastěji se potenciometrické snímače
používají při měření posuvů a stočení v oblasti statických měření. Tím jsou rovněž vhodné k měření
výšky hladiny, tlaku a sil. Někdy se také používají k měření vibrací, zrychlení a geometrických
rozměrů.
Tenzometrické snímače
Tenzometrické snímače jsou odporové snímače, využívající změnu
odporu vlivem změny geometrických rozměrů nebo změnu odporu
vlivem působením mechanických sil. Nejčastěji se používá drátkový
tenzometrický snímač. Je to tenký odporový drátek nalepený na
podkladové papírové fólii (). Jako odporového materiálu se používá kovu (konstantan, chrom, nikl,
platina-iridium a pod.) nebo polovodiče (typ P nebo typ N). Polovodičové tenzometry jsou 100 i
vícekrát citlivější než kovové.
Na zkoumanou konstrukci se tenzometrické snímače lepí. Vrstva lepidla musí být tenká a
dostatečně tuhá, aby se deformace přenášela co nejpřesněji na snímač. Vhodná jsou organická
lepidla.
U tenzometrických měření je nezbytné dobře stabilizovat teplotu, protože ta silně ovlivňuje odpor
tenzometru nebo použít kompenzačního zapojení tenzometru. Nepřímé důsledky může mít i vlhkost
prostředí v okolí tenzometru. Tenzometrické snímače se používají pro statická a dynamická měření
tlakové (tahové) síly, tlaku (i diferenciálního), kroutícího momentu, zrychlení a dalších veličin,
které se dají převést na rozměrovou deformaci.
Teplotní odporové snímače
Tyto snímače využívají závislost odporu vodičů a
polovodičů na teplotě. Z kovů jsou nejvhodnější platina,
nikl, měď a slitina mědi a stříbra. Polovodičová čidla,
kterým říkáme termistory, jsou nejčastěji na bázi kysličníků
různých kovů (Fe2O3, TiO2, CuO, NiO a pod.).Závislost
odporu R kovového teploměru na teplotě T lze vyjádřit
vztahem
,...)()([  2
000 1 ttTTRR  ( 1 )
kde R0 je odpor při základní teplotě T0, α a β jsou teplotní součinitelé odporu. Pro malý rozsah
teplot se uvažují jen první dva členy vztahu .
Závislost odporu termistoru na teplotě má tvar
)](exp[
TT
RR
11
0
0   ( 2 )
kde R0, T0 mají význam jako v rovnici , β je součinitel závislý na materiálu termistoru.
Přibližně stejné citlivosti jako u kovů lze dosáhnout u teplotních čidel na bázi přechodu PN
obr. 3 Drátkový tenzometrický
snímač
obr. 4 Závislost odporu na teplotě pro kov (1),
polovodič (2) a přechod PN (3)
7 z 40
(polovodičová diody). Jejich závislost odporu na teplotě se řídí rovněž rovnicí , jako u kovů,
součinitel α je však záporný.
Grafické závislosti, odpovídající rovnici pro kov (1) a polovodičovou diodu (3) a odpovídající
rovnici pro termistor (2), jsou na . Předností termistorů a zejména polovodičových diod jsou jejich
velmi malé rozměry (objem < 1 mm3
), takže mají malou teplotní setrvačnost. Kovová teplotní čidla
musí být značně rozměrnější (délky řádově cm) a i tak nedosahují tak vysokých rezistancí jako
polovodičová čidla a diody. Nevýhodou termistorů je jejich malá časová stálost, která je podstatně
horší než u kovů a horší než u polovodičových diod. Cenově jsou nejlevnější polovodičové diody.
Ty se celkově ukazují jako nejvýhodnější. Pro správnou funkci odporového čidla musí být proud
jím procházející co nejmenší, aby se tímto proudem čidlo neohřívalo vzhledem k jeho rozměrům.
Snímače teploty se používají rovněž k dalším aplikacím, jako k měření tepelného toku, tepla, ale
také rychlosti proudění kapalin a plynů (na principu ochlazovaní čidla vyhřívaného elektrickým
proudem). Na posledně jmenovaném principu pracují rovněž odporové vakuometry a analyzátory
plynů.
Odporové snímače záření
Odporové snímače záření jsou fotoelektrické snímače.
Využívají závislosti různých, zejména polovodičových
součástek (fotodiod, fotoodporů, fototranzistorů) na
osvětlení. Činnost fotoelektrických snímačů je založena na
změně elektrického odporu polovodiče působením
elektromagnetického záření. U většiny fotocitlivých
polovodičů odpor při ozáření klesá.
Rozhodující pro aplikace fotoelektrických čidel je jejich
spektrální charakteristika. Udává závislost měrné citlivosti fotosnímače (v % ) na vlnové délce
dopadajícího světla. Spektrální charakteristiky pro některé fotocitlivé polovodiče jsou znázorněny
na . U fotosnímačů tedy musíme rozlišovat, v které oblasti vlnových délek má čidlo pracovat. Zda v
oblasti viditelného světla, infrazáření, ultrafialového záření nebo roentgenova či dokonce jaderného
záření.
Velmi podstatná je rovněž lux-ampérová charakteristika udávající závislost fotoproudu snímačem
na jeho osvětlení. Kromě parametrů záření je možno fotosnímačem nepřímo měřit znečištění
kapalin a plynů, tloušťky poloprůsvitných látek, otáčky, jakost povrchu, rosný bod, mikrometrický
posuv, ale také počítat výrobky na pásu, spínat vodovodní ventily. Nepřímo je rovněž možné
pomocí fotosnímačů měřit teplotu, protože všechna tělesa vyzařují elektromagnetické tepelné
záření.
Specifické postavení mezi odporovými snímači záření mají bolometry. Bolometr je odporový snímač
infračerveného záření, pracující na principu pohlcování infračerveného záření, přičemž se mění jeho
teplota a tím i jeho odpor. Pracuje v oblasti vlnových délek 0,8 μm až 50 μm. Velkou výhodou
bolometrů je relativně malá setrvačnost (časová konstanta).
obr. 5 Spektrální charakteristiky pro některé
fotosnímače
8 z 40
Indukčnostní snímače
Cívka, nebo dvě cívky, jejichž indukčnost se mění působením
měřené veličiny, mohou být použity jako indukčnostní snímač.
Indukčnost cívky je závislá na počtu závitů, na tvaru
feromagnetického jádra, na tvaru cívky a na permeabilitě
obvodu. Nejčastěji se ve snímačích využívá změny
geometrických rozměrů magnetického obvodu, hlavně
vzduchové mezery.
Nejjednodušší a nejrozšířenější indukčnostní snímač je na ,
pracující s proměnnou šířkou vzduchové mezery.
Potřebujeme-li realizovat indukčnostní diferenciální snímač,
je možné jej realizovat podle . Přesnější snímač s proměnou
vzduchovou mezerou je transformátorový snímač,
znázorněný na . Indukčnostní snímače nejsou tak přesné jako
odporové, protože kromě teplotních vlivů má na měření vliv i
frekvence napájecího napětí. Vzhledem k tomu, že se
většinou používají diferenciální snímače v můstkovém
zapojení, uvedené vlivy jsou minimální.
Kapacitní snímače
Prvky, měnící svoji kapacitu nebo dielektrické ztráty v
závislosti na měřené veličině, jsou vhodné jako kapacitní
snímače. Principiálně vychází z rovnice pro kapacitu
deskového kondenzátoru
,
d
S
=C

( 3 )
kde ε je permitivita dielektrika mezi deskami, S je plocha desek a d je jejich vzdálenost.
Nejjednodušší kapacitní snímače pracují s proměnnou šířkou vzduchové mezery (a) nebo s
proměnnou plochou desek (b), případně s proměnnou permitivitou (c). Kapacitní snímače se dají
rovněž realizovat jako diferenciální, jak ukazuje d.
Určitá nepřesnost kapacitních snímačů vzniká parazitními kapacitami přívodů spojujících snímač s
obr. 6 Indukčnostní snímač pracující s
proměnnou vzduchovou mezerou
obr. 7 Transformátorový snímač s
proměnnou vzduchovou mezerou
obr. 8 Indukčnostní diferenciální snímač
obr. 9 Kapacitní snímač pracující s proměnnou šířkou vzduchové mezery (a), s proměnnou plochou desek (b), s proměnnou
permitivitou (c) a diferenciální kapacitní snímač (d)
9 z 40
obvody připojeného přístroje. Parazitní kapacity snižují citlivost snímače. Další nevýhodou
kapacitních snímačů je potřeba pomocného zdroje napětí vyšších frekvencí.
Kapacitní snímače s proměnnou šířkou vzduchové mezery se používají na měření malých posuvů
(0,1 μm až 0,1 mm), ale rovněž k měření rychlosti posuvů, zapojí-li se do obvodu se stejnosměrným
proudem a sleduje-li se vzniklý přechodový jev během posuvu, tj. změny kapacity. Snímače s
proměnnou plochou se používají k měření větších posuvů (nad 1 cm) nebo úhlových posuvů (do
270 o
). Snímače s proměnnou permitivitou se k měření posuvů, jak ukazuje b, používají zřídka. Jsou
však velmi vhodné k měření vlhkosti tuhých a sypkých materiálů, k měření tloušťky izolačních
materiálů a tlaků (permitivita některých materiálů se mění v závislosti na tlaku).
Propojovací soustava (sběrnice) GPIB
Podmínkou toho, aby bylo možné počítačem řídit měření, je vybavení počítače a přístrojů vhodnou
sběrnicí, tj. propojovací soustavou. Vhodnější propojovací soustava je paralelní, ke které
připojujeme svazky vodičů vedoucí k jednotlivým přístrojům (obecně periferiím) paralelně (vedle
sebe) podobně, jako připojujeme elektrické spotřebiče k jedné síťové zásuvce. Paralelní propojovací
soustava umožňuje rychlejší přenos informací a připojení většího počtu periferií. Každá sběrnice
umožňuje adresování jednotlivých periferních zařízení, přenos řídících signálů pro tyto jednotky a
přenos dat, tj. naměřených hodnot. Propojovací soustava je tvořena mnohožilovým vedením a bývá
standardizována. V našich podmínkách využijeme nejčastěji sběrnici GPIB (General Purpose
Interface Bus = Sběrnice pro obecné použití ).
Sběrnice (anglicky interface bus) GPIB byla navržena v roce 1972 firmou Hewlett - Packard
(USA). Zkratka jejího názvu pochází z anglického názvu Hewlett-Packard Interface Bus a v USA
bývá označována IEEE-488. Ve východním bloku (pro státy bývalé RVHP) byl v roce 1986
zaveden obdobný systém s označením IMS-2 (ČSN 356522), který se lišil jen konektory.
Soustava GPIB umožňuje sestavení automatického systému měření vytvořeného ze samostatných
přístrojů (vybavených touto sběrnicí), které jsou navzájem propojeny "kabely". Sběrnice
(komunikační kabel) GPIB má celkem 16 vodičů umožňujících přenos oběma směry, jejich rozpis
ukazuje obr. 11. Maximální počet mezi sebou komunikujících zařízení je 15, při větším počtu jsou
vyžadovány speciální úpravy. Délka propojení mezi dvěma zařízeními smí být maximálně 2 m.
Celková délka propojení je maximálně 20 m. Rychlost přenosu údajů přes kterýkoliv vodič je
maximálně 1 Mbit/s. Centrální jednotkou bývá obvykle počítač, který řídí spolupráci ostatních
přístrojů. Je zajištěna vysoká rychlost a spolehlivost přenosu, při každém vyslaném řídícím slově
(viz odst. ) potvrzuje přijímači funkční jednotka její příjem. Tím se zároveň umožňuje spolupráce
nestejně rychlých jednotek.
Využití počítače PC k automatizaci měření
Jak už jsme poznamenali, centrální jednotkou měřící soustavy je počítač. Norma IEEE-488 ho
nazývá řidič (controller). Nejvhodnějším počítačem k automatizaci měření je v současné době
počítač řady PC, který je cenově nejvýhodnější. Při automatizaci měření není kladen velký
význam na rychlost procesoru, grafiku a kvalitu ostatních sběrnic, proto pokud víme, že počítač
bude sloužit jenom k měření, zcela postačí nejlevnější z této řady. K tomu, aby bylo možné pomocí
počítače měřit, musíme ho vybavit vhodnou sběrnicí, nejlépe GPIB. V praxi to znamená koupit
"kartu" do počítače a nasadit ji do volné pozice (slotu) uvnitř počítače. Přestože pro hardwarovou
(technickou) jednotnost sběrnice GPIB je přísně dodržována norma, aby bylo možno ke sběrnicím
různých výrobců připojit libovolný přístroj, který tuto normu splňuje, v programové podpoře těchto
sběrnic neexistuje příliš velká jednotnost, i když určité zásady jsou respektovány. Abychom dosáhli
programové uniformity alespoň v rámci určitého pracoviště (laboratoře), je vhodné ke každé za-
10 z 40
koupené kartě GPIB od různých výrobců vytvořit programovou jednotku (viz příručky Python,
Turbo Pascal, C++ a dalších programovacích jazyků), dejme jí např. název driver488, jejíž
procedury se budou u všech zakoupených sběrnic volat stejným jménem a se stejnými parametry.
Pak při dalším programování našeho měření zohledníme typ karty GPIB na začátku programu při
deklaraci použitých programových jednotek a dále již nemusíme registrovat, se kterou konkrétní
kartou budeme měření provádět.
Komunikace s přístroji přes
sběrnici GPIB
Kromě počítač (řidiče) jsou do soustavy
GPIB zapojeny jednotlivé měřící přístroje,
které mohou mít tři úlohy. Přístroj může
být posluchač (listener), který odebírá
příkazy od řidiče. Současně může být
aktivních více posluchačů. Další možná
role přístroje je mluvčí (talker), který
posílá zprávy řidiči. Aktivní může být
pouze jeden mluvčí. Teoreticky může být
přístroj i v úloze řidiče, pokud je k tomu
technicky vybaven (procesorem). Podle
stupně vybavení se přístroj může přepínat
do různých stavů (tj. posluchač, mluvčí
nebo i řidič). Některé méně vybavené
přístroje mohou být jen mluvčí (voltmetr
předá změřený údaj do paměti počítače),
nebo jen posluchač (zdroj je po přijetí
instrukce z počítače nastaven na
požadované napětí). Přístroje jsou
rozlišovány pomocí adres, tj. různých
čísel, přístroj se voláním příslušné adresy
aktivuje.
Na obr. 10 je znázorněno propojení
počítače (řidiče) s přístroji (posluchači/mluvčími) po třech linkách: řízení, handshake a data.
- Linka řízení (GIMB) je pětivodičová a má za úkol předávat speciální jednobitové příkazy,
kterými se sběrnice GPIB řídí.
- Linka handshake (DBTCB), která je určena k řízení toku dat je tvořena třemi vodiči.
- Linka data je osmivodičová a zajišťuje obousměrný přenos dat (tj. číselných hodnot nebo
příkazů).
obr. 10 Propojení počítače (řidiče) s přístroji (posluchači/mluvčími)
DIO 0-7
DAV
NRFD
NDAC
IFC
SRQ
REN
ATN
EOI
obr. 11 Šestnáct vodičů sběrnice GPIB umožňující přenos
oběma směry
11 z 40
Příkazy (kódová slova) GPIB, sjednocená pro všechny GPIB od různých výrobců
Celkem existuje 40 příkazů GPIB, zde jen 7 základních:
UCG (Universal Command)
universální příkaz na nastavení
spec. funkcí měř. přístrojů; na
vodiči ATN povinně
log.jednička (L)
MLA (My Listen Adress)
aktivace přijímače, nastavuje
funkci přijímače na vybraném
zařízení; na vodiči ATN
povinně (L)
MTA (My Talk Adress)
aktivace vysílače, nastavuje
funkci vysílače na vybr.
zařízení; na vodiči ATN
povinně (L)
UNL (Unlisten) neposlouchej,
ruší funkci přijímače na všech
zařízeních; na vodiči ATN
povinně (L)
D N N A E S I R
příkaz DIO A R D T O R F E
V F A N I Q C N
7 6 5 4 3 2 1 0 D C
UCG X 0 0 1 X X X X X X X 1 X X X X
MLA X 0 1 L L L L L X X X 1 X X X X
UNL X 0 1 1 1 1 1 1 X X X 1 X X X X
MTA X 1 0 T T T T T X X X 1 X X X X
UNT X 1 0 1 1 1 1 1 X X X 1 X X X X
SCG X 1 1 X X X X X X X X 1 X X X X
END X X X X X X X X X X X 0 1 X X X
obr. 12 Stav vodičů GPIB pro kódová slova 7 základních instrukcí GPIB
L adresa přijímače (dvojkové číslo pro aktivované
zařízení)
T adresa vysílače (dvojkové číslo pro aktivované
zařízení)
X kde je označené, nesmí se během vysílání příkazu
měnit log.úroveň signálu, jinak není změna
zohledněna
0 logická nula
1 logická jednička
12 z 40
UNT (Untalk) nevysílej, ruší funkci vysílače na všech zařízeních,; na vodiči ATN povinně (L)
SCG (Secondary Command Group)
Propojovací kabely a konektory GPIB
Nejednotností jsou dva typy propojovacích konektorů k
propojení GPIB karty s měřícími přístroji, případně
přístrojů mezi sebou navzájem. Je to buď
1. v USA používaný konektor AMPHENOL s 24 vývody
s vysunutými jazýčkovými spoji (zástrčka) a
zapuštěnými jazýčkovými spoji (protikus-zásuvka),
nebo
2. v Evropě rozšířený CANON s 25 vývody, kolíkový
(zástrčka) a dutinkový (protikus-zásuvka).
Oba typy konektorů existují i průchozí, t.j. takové, kdy na
jednom konektorovém tělese jsou na protilehlých stranách
osazeny zásuvka i zástrčka. Protože se většinou nevyhneme
tomu, aby alespoň jeden přístroj nebo karta počítače nebyly
s odlišným konektorem, je vhodné mít k dispozici
propojovací kabel nebo redukci, u nichž je na jednom konci
konektor AMPHENOL a na opačném konci konektor
CANON. Schéma propojení ukazuje obr. 13.
Řídící slovo, které určuje výrobce přístroje
Z praktického hlediska nás bude nejvíce zajímat linka data. Pomocí ní budeme na přístroj přenášet
řídící instrukci, které budeme říkat řídící slovo a z přístroje budeme pomocí této linky přenášet
změřený údaj do paměti počítače. Řídící slovo je skupina (řetězec) ASCII znaků, která po přenesení
přes styk GPIB zajistí vykonání požadované operace, t.j. nastavení přístroje nebo přijetí informace z
přístroje. Tento řetězec se začleňuje do instrukce daného programovacího jazyka (např. C++,
Python), která kromě jmenovaného řetězce musí obsahovat i adresu periferie. Skladba řídícího slova
je určena výrobcem přístroje a není zavedena žádná jednotná tvorba řídících slov.
V dalším výkladu předpokládejme využití programovacího jazyka Python. Na začátku se definuje
přístroj zapojeny do naší aparatůry
pristroj=instrument("GPIB0::XX::INSTR")
kde proměnná XX je maximálně dvojciferná adresa přístroje, zbývající klíčová slova jsou
předepsána výrobcem přístroje, zde jsme použili definici přístroje pro přístroj z produkce Agilent.
Pokud si správně připravíme procedury a programové jednotky (u nás se např. bude jmenovat visa),
bude řídící slovo odesláno do přístroje pomocí instrukce
CANON AMPHENOL
1 ─── dio1 ───── 1
2 ─── dio2 ───── 2
3 ─── dio3 ───── 3
4 ─── dio4 ───── 4
5 ─── ren ───── 17
6 ─── eio ────── 5
7 ─── dav ────── 6
8 ─── nrfd ───── 7
9 ─── ndac ───── 8
10 ─── ifc ────── 9
11 ─── srq ───── 10
12 ─── atn ───── 11
13 ─── stin ─── [12]
14 ─── dio5 ──── 13
15 ─── dio6 ──── 14
16 ─── dio7 ──── 15
17 ─── dio8 ──── 16
18 ─── log.gnd.─ 12
19 ─── zem(6) ── 24
20 ─── zem(7) ── 18
21 ─── zem(8) ── 19
22 ─── zem(9) ── 20
23 ─── log.gnd.─ 21
24 ─── zem(11) ─ 22
25 ─── zem(12) ─ 23
obr. 13 Schéma propojení GPIB mezi
konektory CANON a AMPHENOL
13 z 40
pristroj.write(retezec)
proměnná retezec obsahuje řídící slovo. Řídící slova mohou být odesílána jednotlivě, v tom případě
se provedou po přijetí instrukce pristroj.write. Řídící slova však můžeme odesílat i ve sdružené
skupině. Pak seřadíme více řídících slov do jednoho řetězce, přičemž před každé další řídící slovo
předřadíme oddělovací znak, který předepisuje výrobce přístroje (u některých přístrojů je
nepovinný). Potom můžeme zadat pomocí jednoho příkazu pristroj.write i více příkazů přístroji
najednou. Budou vykonávány ve stejném pořadí, v jakém jsou do výsledného řídícího řetězce
seřazeny.
Je třeba, aby programová jednotka visa obsahovala proceduru startu měření, kdy se údaj na
vstupních svorkách přístroje zaznamená do paměti přístroje, kde bude čekat na přenos do paměti
počítače. Pro start měření použijeme instrukci
pristroj.read(retezec),
kde proměnná pristroj je definovaný výše a změřený údaj bude zapsán do paměti počítače do
proměnné retezec (typu string).
14 z 40
Adresa přístroje
Před připojením přístroje k počítači je třeba, buď pomocí mikrospínače, který se nachází na zadní
straně přístroje, nebo pomoci tlačítek na přístroji, nastavit jeho GPIB adresu. Pokud nastavujeme
mikrospínačem, mikrospínač sestává z několika přepínačů A1 až An s polohou 0 nebo 1. Číselná
hodnota nastavená na mikrospínači se čte dvojkově, tj. podle pravidla,
kde ai = 2 jeli nastaven přepínač Ai polohy 1, v opačném případě ai = 0.
Například a = 13 se nastaví A1 = 1, A2 = 0, A3 = 1, A4 = 1, A5 = 0.
Mikrospínač obsahuje někdy přepínač TON, který musíme při manuálním
ovládání přístroje přepnout do polohy 0, v režimu GPIB může být 0 nebo 1.
14
5
3
4
2
3
1
2
0
1

 n
naaaaaa=a ... , ( 4 )
obr. 14 Mikrospínač k
nastavovaní adresy
přístroje
15 z 40
Popis přístrojů se sběrnicí GPIB od firmy Agilent
Multimetr Agilent 34401A
Popis
Přístroj 34401A je číslicový multimetr umožňující měření stejnosměrného a střídavého napětí a
proudu, odporu dvouvodičovou i čtyřvodičovou metodou, měření periody a frekvence. Dále je
možno kontrolovat polaritu a funkci PN přechodů a zjišťovat vodivá spojení v obvodech s indikací
akustickým signálem. Přístroj je vybaven displejem s rozlišením 6 ½ digitů, měřicí rozsah je
nastavován automaticky nebo manuálně. Pro zobrazení výsledků je možno využít matematických
funkcí – zobrazení v dB, dBm, průměrná, minimální, maximální hodnota. Přístroj je vybaven
sériovým rozhraním RS-232 a rozhraním GPIB pro připojení do měřicího systému nebo ovládání z
počítače.
1. Síťový vypínač
2. Tlačítka volby měřené veličiny
3. Tlačítka matematických funkcí pro volbu zobrazení měřené veličiny
1. (dB, dBm, Min, Max)
4. Tlačítka pro volbu a pohyb v menu
5. Tlačítka pro nastavení rozlišení displeje a volbu rozsahu
6. Tlačítko spouštění
7. Tlačítko pro volbu druhé funkce tlačítka
8. Tlačítko pro volbu předních/zadních měřicích svorek
9. Přední měřící svorky – čtyřvodičové měření odporu
10. Svorka pro měření napětí, odporu, vodivého spojení, PN přechodu
11. Svorka pro měření proudu
12. Zemnicí svorka
13. Hodnota měřené veličiny
16 z 40
Funkce
Měřená veličina se volí tlačítky Function (2), modře vyznačené veličiny se vybírají pomocí klávesy
Shift. Měřené napětí připojte na svorky Input VΩ Hi a Lo umístěné zcela vpravo; pozor na záměnu
se svorkami Hi a Lo určenými pro čtyřvodičové měření odporu (Ω4W Sense). Měřená hodnota je
zobrazena na displeji včetně jednotky. Desetinná místa jsou oddělena tečkou, zatímco zobrazené
čárky pouze oddělují trojice čísel kvůli lepší čitelnosti.
Technické údaje
Měření stejnosměrného napětí
vstupní odpor:
rozsah 0,1 V, 1 V, 10 V volitelně 10 MΩ nebo > 10 GΩ
rozsah 100 V, 1000 V 10 MΩ ±1%
Měření stejnosměrného proudu
snímací rezistor:
rozsahy 10 mA, 100 mA 5 Ω
rozsah 1 A, 3 A 0,1 Ω
Testování vodivého spojení
citlivost: nastavitelná od 1 Ω do 100 Ω
Měření střídavého napětí
měřicí metoda: měření TRMS se střídavou vazbou
vstupní impedance: 1 MΩ ±2% + 100 pF
Měření střídavého proudu
měřicí metoda: měření TRMS se střídavou vazbou
snímací rezistor:
rozsah 1 A, 3 A 0,1 Ω
Měření kmitočtu
rozsah: 3 Hz – 300 kHz
Řídicí slova multimetru Agilent 34401A
Obecný tvar měřícího nebo nastavovacího řetězce je
PŘÍKAZ:PARAMETRY?
Koncový otazník se používá pouze u měření nebo získávání jiných informací, ne u nastavování,
konfigurace a pod., kde zpětnou informaci nedostáváme.
Seznam vybraných příkazů:
*CLS nulování všech stavových registrů
MEAS změřit
CONF konfigurovat
SENS volba
Seznam vybraných parametrů:
VOLT : DC stejnosměrné napětí
VOLT : AC střídavé napětí
CURR : DC stejnosměrný proud
CURR : AC střídavý proud
RES elektrický odpor
FREQ frekvence
17 z 40
PER perioda
Příklady
MEAS:VOLT:DC? Změř stejnosměrné napětí, automatický rozsah.
MEAS:CURR:DC? Změř stejnosměrný proud, automatický rozsah.
MEAS:RES? Změř elektrický odpor, dvou-svorkově, automatický rozsah
CONF:FREQ 1000,0.1 Nastav funkci měření frekvence, rozsah 1kHz a rozlišení 0.1Hz
Formát zobrazení na displeji přístroje
-H.DDD,DDD_EFFF
Kde:
_ je mezera (aby jste ji lépe viděli)
- se v pripade kladne hodnoty nezobrazi
H je číslice v rozsahu 0 až 1
. povinny znak v povinne poloze
, povinny znak v povinne poloze
D je číslice v rozsahu 0 až 9
E je povinný znak v povinné poloze
F je znak jednotky, může být zepředu doplněn mezerami
Ukázky formátu zobrazení na displeji přístroje
10.216,5 VDC
Ukázka pro rozsah 10 V stejnosměrné napětí
-045.23 mVDC
Ukázka pro rozsah 100 mV stejnosměrné napětí
113.325,6 OHM
Ukázka pro měření odporu rozsah 100 ohm
OVL.D mVDC
Ukázka pro rozsah 100mV stejnosměrné napětí, měřená hodnota přetekla
18 z 40
Formát zobrazení na displeji pro různá nastavení
po nastaveni pristroj na read() vrati
--------------------------------------------------------
MEAS:CAP? -H.DDD,DDD__F
MEAS:CURR:AC? -H.DDD,DDD__AAC
MEAS:CURR[:DC]? -H.DDD,DDD__AAC
MEAS:FREQ? -H.DDD,DDD__HZ
MEAS:PER? -H.DDD,DDD_ms
MEAS:TEMP? -H.DDD,DDD__K
MEAS [:VOLT]:AC? -H.DDD,DDD__VAC
MEAS [:VOLT][:DC]? -H.DDD,DDD__VDC
--------------------------------------------------------
Formát výstupu dat do Vašeho programu
Výstupní údaje budou v jednom z formátů uvedených v následující tabulce. Pro jednoduchost
budeme používat jen první řádek (jedno čtení)
Typ výstupních dat Výstupní formát dat
------------------------------------------------------------
Jedno čtení (IEEE-488) SD.DDDDDDDDESDD<nl>
Vícenásobné měření (IEEE-488) SD.DDDDDDDDESDD,...,...,<nl>
S záporné nebo kladné znaménko
D číslice
E exponent
<nl> znak nového řádku
19 z 40
Číslicově řízený zdroj Agilent E3631A
Popis
Základní provedení stejnosměrných zdrojů Agilent poskytuje nejdůležitější napájecí vlastnosti pro
finančně nenáročné aplikace. Trojitý zdroj E3631A, 80W má tři výstupy, GPIB, má malé a
kompaktní provedení určené pro práci na pracovním stole, má malé výstupní zvlnění a malý šum,
obsahují vnitřní měření a umožňují základní programovatelné funkce. Tento dokonalý a spolehlivý
zdroj je určen pro všeobecné aplikace a nabízí pohodlnou práci na pracovním stole jako kompaktní
a flexibilní napájecí systém s více výstupy.
20 z 40
Funkce
1. Klávesy pro výběr zdroje. Po výběru zdroje je možné nastavit napětí nebo proud pomocí
otočného knoflíku 9 a kláves se šipkami 10
2. Klávesa pro zapnutí nebo vypnutí " Track modu ". Jedná se o režim ve kterém jsou +25V a -
25V zdroj v "závěsu". Nastavením parametrů jednoho zdroje se automaticky nastaví stejné
parametry u zdroje druhého. Pro aktivaci funkce je potřeba držet klávesu "Track" stisknutou
minimálně 1 sekundu. "Track mod je výhodný zejména v případu, kdy zdroj využíváme jako
symetrický 0 až !25V.
3. Stisknutím klávesy Display Limit se na displeji zobrazí nastavené limitní hodnoty napětí a
proudu. Pomocí otočného knoflíku 9 a kláves se šipkami je možné tyto hodnoty upravit.
Opětovným stisknutím klávesy se stav displeje vrátí do předchozího stavu.Pokud je zdroj ve
stavu CV(jako zdroj konstantního napětí), pak nastavováním limitní hodnoty napětí se
nastavuje zároveň hodnota výstupního napětí, neboť tyto hodnoty si odpovídají. Podobně
pokud je zdroj ve stavu CC (jako zdroj konstantního proudu) nastavujeme limitní hodnotou
proudu zároveň hodnotu výstupního proudu.
4. Klávesa Recall slouží pro vyvolání nastavení parametrů zdroje uložených v paměti. Paměti
jsou tři a výběr se provádí pomocí otočného knoflíku 9. Opětovným stisknutím klávesy
Recall dojde k novému nastavení zdroje.
5. Klávesa Store/Local slouží k uložení nastavených parametrů zdroje do paměti 1 až 3 (výběr
se provede pomocí otočného knoflíku 9). K uložení dojde opětovným stisknutím klávesy
21 z 40
Store / Local. Dále lze klávesy použít při přechodu z dálkového do místního ovládání.
6. Klávesa Error/Calibrate. Slouží jednak ke zobrazení kódu chyb vzniklých během provozu,
automatického testu nebo kalibrace a jednak k nastavení kalibračního módu. K tomu, aby se
zdroj dostal do stavu kalibrace je nutné současně při zapnutí zdroje držet stisknutou klávesu
Error/Calibrate po dobu zhruba 5 sekund.
7. Klávesa I/O Confing/Secure - Tato klávesa slouží jednak pro nastavení konfigurace
(sběrnice HP - IB nebo RS 232, adresa přístroje, přenosová rychlost a parita a jednak pro
odjištění nebo zajištění kalibračních parametrů.
8. Klávesa Output On/Off- odpojení nebo připojení nastaveného výstupního napětí na výstupní
svorky zdroje.
9. Otočný knoflík - slouží ke zvyšování či snižování hodnoty blikajícího digitu nebo k výběru
z nabídky.
10. Klávesy se šipkami - slouží k přesunutí blikajícího digitu doprava či doleva
11. Klávesa Voltage/Current - klávesa pro výběr nastavované veličiny (napětí nebo proudu)
Technické údaje
- Výstupní parametry:
- výstup 1: 0 až 6 V ss., 0 až 5 A
- výstup 2: 0 až +25 V ss., 0 až 1 A
- výstup 3: 0 až -25 V ss., 0 až 1 A
- Přesnost programování při 25°C ±5°C
- napětí: 0,05% + 10 mV, 0,05% + 20 mV, 0,1% + 5 mV
- proud: 0,15% + 4 mA, 0,15% + 4 mA, 0,2% + 10 mA
- Zvlnění a šum: (20 Hz až 20 MHz)
- napětí (normal mode-mode / mezi sebou): <350 µVef/2 mVš-š, <350 µV ef/2 mV š-š, <350
µVef/2 mV š-š
- proud (normal mode-mode / mezi sebou): <500 µA ef, <500 µA ef, <2 mA ef
- proud (common-mode / proti zemi): <1,5 µA ef, <1,5 µA ef, <1,5 µA ef
- Přesnost měření při 25°C ±5°C
- napětí: 0,05% + 10 mV, 0,05% + 10 mV, 0,1% + 5 mV
- proud: 0,15% + 4 mA, 0,15% + 4 mA, 0,2% + 10 mA
Řídicí slova zdroje Agilent E3631A
Označení zdrojů:
P6V zdroj +6V
P25V zdroj +25V, polarita + na aktivní svorce, – na společné svorce COM
N25V zdroj -25V, polarita – na aktivní svorce, + na společné svorce COM
Obecný tvar měřícího nebo nastavovacího řetězce je
PŘÍKAZ:PARAMETRY?
Koncový otazník se používá pouze u získávání zpětných informací, ne u nastavování,
konfigurace a pod., kde zpětnou informaci nedostáváme.
22 z 40
Seznam vybraných příkazů:
*CLS nulování všech stavových registrů
APPL výběr a nastavení napětí a proudu
INST výběr zdroje na kterém nastavovat jednotlivé parametry
OUTP odpojit nebo připojit zdroj k výstupním svorkám
COUP spřáhnout zdroje
Seznam vybraných parametrů:
SEL P6V VOLT : AC výběr zdroje s polaritou plus do +6V střídavého (místo P6V také
P25V nebo N25V, kde N je polarita minus na aktivním vodiči)
ON zapnout
OFF vypnout
Příklady
INST P25V výběr zdroje s rozsahem 25V
VOLT 1.2 nastav napětí 1,2 V na vybraném zdroji (výběr viz INST)
OUTP ON výstupní svorky jsou otevřeny (OUTP OFF - zavřeny)
COUP P6V, P25V spřažení zdrojů 6V a +25V
23 z 40
Programovatelný funkční generátor Agilent 33120A
Popis
Agilent 33120A je funkční generátor pracující na principu přímé kmitočtové syntézy. Přístroj tak
umožňuje generovat nejen základní průběhy (sinus, obdélník, pila, trojúhelník, šum), ale i libovolný
průběh, který si může uživatel uložit do paměti přístroje. Nastavovat lze kmitočet, amplitudu, ofset
a pro obdélníkový průběh i činitel plnění impulsů. Je možné generovat i spouštěné sekvence
impulzů uvedených průběhů. Výstupní signál lze modulovat amplitudovou modulací (interně nebo
externě), kmitočtovou modulací nebo kmitočtovým klíčováním (obdélníkový průběh). Kmitočet
výstupního signálu lze lineárně nebo logaritmicky rozmítat do maximální hodnoty s dobou
rozmítání až 500 sekund. Přístroj je vybaven sériovým rozhraním RS-232 a rozhraním GPIB, je tak
možno ho zapojit do měřicího systému nebo ho ovládat z počítače.
Funkce
1. Síťový vypínač
2. Tlačítka pro volbu tvaru výstupního signálu / volbu modulace výstupního signálu
3. Tlačítka pro vstup a výstup z menu a potvrzení volby
4. Tlačítka pro volbu parametrů výstupního signálu / volbu parametrů modulace
5. Tlačítka spouštění
6. Tlačítko nastavení přístroje z paměti / uložení nastavení přístroje do paměti
7. Tlačítko pro zadání číselné hodnoty
8. Tlačítko pro volbu druhé funkce tlačítka
9. Tlačítka pro pohyb v menu a na displeji
10. Otočný prvek pro nastavování hodnot na displeji
11. Výstupní konektor generovaného signálu
12. Výstupní konektor signálu synchronizace
Volba tvaru výstupního signálu se provádí stiskem tlačítek v horní řadě Function (2). Důležitá jsou
první dvě – harmonický a obdélníkový signál. U obdélníkového signálu je možné změnit činitel
24 z 40
plnění pomocí volby Shift a % Duty.
Kmitočet generovaného signálu se nastavuje po stisku tlačítka Freq, amplituda pak po stisku
tlačítka Ampl. Pro nastavování parametru signálu lze použít směrová tlačítka (9) spolu s otočným
prvkem (10), nebo lze hodnotu zadat číselnými klávesami (zelená barva) po stisknutí tlačítka Enter
number (7). Ukončení vkládání čísla současně s volbou násobku jednotky se děje pomocí tlačítek
(9), čímž se zároveň určí násobek jednotky ∧ (MHz, Vpp), ∨ (kHz, Vrms) či > (Hz, dBm). Pokud
stisknete předem ještě Shift, je vložena namísto V hodnota mV.
Poznámka: Vpp je napětí špička-špička (tedy dvojnásobek amplitudy), Vrms je efektivní hodnota
napětí.
Nastavovaná veličina je zobrazena na displeji včetně jednotky.
Desetinná místa jsou oddělena tečkou, zatímco zobrazené čárky pouze oddělují trojice čísel kvůli
lepší čitelnosti.
Výstup generátoru je označen Output, pozor na záměnu se synchronizačním výstupem (Sync).
Výstupní impedance je 50 Ω.
Technické údaje
Generované signály: sinus, obdélník, trojúhelník, pila, šum, stejnosměrné napětí, sinc, obrácená
pila, exponenciální průběh klesající, exponenciální průběh rostoucí, EKG
Průběhy v uživatelské paměti:
délka 4 x 8 až 16 000 bodů (čtyři paměti)
rozlišení 12 bitů
vzorkovací kmitočet 40 MSa/s
Parametry generovaného signálu:
amplituda 50 mV – 10 V (±1% na 1 kHz)
ofset ±5 V ±2%
kmitočet
- sinus 100 μHz – 15 MHz
- obdélník 100 μHz – 15 MHz
- trojúhelník 100 μHz – 100 kHz
- pila 100 μHz – 100 kHz
- šum (gaussovský) šířka pásma 10 MHz
- uživatelský průběh 100 μHz – 200 kHz až 5 MHz podle délky průběhu
Modulační parametry:
amplitudová modulace
- kmitočet mod. signálu 10 mHz – 20 kHz
- hloubka modulace 0 % - 120 %
kmitočtová modulace
- kmitočet mod. signálu 10 mHz – 10 kHz
Řídicí slova generátoru Agilent 33120A
Obecný tvar měřícího nebo nastavovacího řetězce je
PŘÍKAZ:PARAMETRY?
Koncový otazník se používá pouze u získávání zpětných informací, ne u nastavování,
konfigurace a pod., kde zpětnou informaci nedostáváme.
25 z 40
Seznam vybraných příkazů:
*CLS nulování všech stavových registrů
APPL příkaz pro nastavení průběhu, frekvence, amplitudy a stejnosměrné složky
OUTP práce s výstupem
FUNC nastavení nebo dotaz
[SOUR] příkaz pro nastavení, toto slovo může být v příkazu vypuštěno
Seznam vybraných parametrů:
SIN sinusový průběh
SQU čtvercový průběh
VOLT {cislo} amplituda signálu ve voltech, viz příklad
LOAD {cislo} nastavení použité zatěžovací impedance, viz příklad
ON zapnout
OFF vypnout
Příklady
FUNC SIN nastaví na výstupu sinusový signál.
FREQ 440 nastaví frekvenci výstupního signálu 440Hz
VOLT 5 nastaví amplitudu výstupního signálu 5V
OUTP ON výstupní svorky se otevřou (OUTP OFF - zavřou)
OUTP:LOAD 50 nastavení impedance na výstupu 50Ω
FUNC : SHAP? dotaz na použitý průběh
26 z 40
Osciloskop Agilent 54600A
Popis
Jedná se o dvoukanálový osciloskop s číslicovou pamětí zobrazených průběhů a parametrů
nastavení. Maximální vzorkovací kmitočet je 20 MHz a šířka kmitočtového pásma je 100 MHz.
Osciloskop umožňuje kurzorové měření frekvence, času a napětí. Pomocí sběrnice RS 232 nebo
GPIB (volitelné připojitelné moduly) lze použít dálkové řízení osciloskopu nebo připojit tiskárnu.
1. Měření napětí (špička–špička, ef. hodnota, střední hodnota, max. a min hodnota)
2. Měření času (frekvence, perioda, činitel plnění, šířka kladného a záporného impulsu, doba
nástupné a sestupné hrany)
3. Zapnutí kurzoru
4. RUN - spuštění měření a uvolnění časové základny
5. STOP - zastavení časové základny a uložení obrazu do paměti
6. AUTOSTORE - obraz se průběžně ukládá
7. ERASE - vymazání paměti
8. Otočný regulátor pro posun kurzorů
9. Tlačítko TRACE vybírá nabídku funkcí pro ukládání obrazu do energeticky nezávislých
pamětí a tlačítko SETUP vybírá nabídku pro uložení parametrů nastavení osciloskopu
10. 10.AUTOSCALE - tlačítko pro automatické zobrazení průběhu
11. Vertikální změna měřítka (citlivost) pro jednotlivé kanály
12. Volba zobrazení kanálů
13. Vertikální posun zobrazovaných signálů na obrazovce
14. Vstupy kanálů 1 a 2, tlačítkem ± se umožní výběr matematických operací v menu
15. Vstup externího signálu pro synchronizaci
16. Časová základna
17. Odvození spouštěcího impulzu
18. HOLDOFF - doba zákazu spouštění časové základny v rozsahu 0,2 ms až 13.5 s
19. MAIN – DELAYED - nastavení dvojí časové základny (Zoom)
20. Výběr zdrojového signálu pro synchronizaci je tlačítkem SOURCE a tlačítkem MODE se
vybírá režim spouštění
27 z 40
21. Otočný regulátor pro nastavení úrovně spouštění
22. Horizontální posun na obrazovce
Technické údaje
Vertikální systém
Šířka pásma (-3 dB): 0 až 100 MHz
Střídavá vazba: 10 Hz až 100 MHz
Kanály 1 a 2: 2 mV/dílek až 5 V/dílek ±1,5 %
Činitel potlačení souhlasného napětí: 20 dB při 50 MHz
Vstupní impedance: 1 MΩ, 13 pF
Max. vstupní napětí: 400 V (ss + špičková hodnota)
Horizontální systém
Časová základna: 5 s/dílek až 2 ns/dílek
Přesnost: ±0,01 %
Předstih spouštění ČZ: ≥10 dílků
Vnější spouštění
Rozsah: ±18 V
Vstupní impedance: 1 MΩ, 13 pF
Max. vstupní napětí: 400 V (ss + špičková hodnota)
Vzorkovací systém
28 z 40
Maximální rychlost vzorkování: 20 M vzorků/s
Přesnost: 8 bitů
29 z 40
Program (skript) pro ovládání jednoduchého měřícího celku
s možností simulace
Simulace měření
Protože ne vždy bude možnost tvořit aplikaci za použití měřících přístrojů, nahradíme si přístroje
jednoduchou softwarovou funkcí, která nám bude posílat smyšlené (náhodné) údaje. Provedeme
několik úprav v našem programu. Použijeme skript (program) z ostrého měření, kde upravíme
zdrojový kód podle obr. 15a uložíme pod novým názvem.
obr. 15 Zdrojový kód "mereni_odporu_virtualne2.py"
Změny oproti „ostrému“ měření jsou ty, že zakomentujeme
#from visa import instrument
A naopak použijeme (odkomentujeme) import tridy
from visa_simul import instrument.
Nyní nebudeme nic zavírat a otevřeme nový skript. Nazveme jej „visa_simul.py“ a vepíšeme do něj
řádky podle . Uložíme.
30 z 40
obr. 16 Zdrojový kód modulu "visa_simul.py"
Po zarovnání oken bude vypadat PythonWin okno třeba jako na obr. 16.
31 z 40
obr. 17 PythonWin – třída, skript a interaktivní okno
Nyní se přesuneme zpět do okna skriptu “mereni_odporu_virtualne2.py“ a spustíme náš program.
Pokud se program vykonal úspěšně, uvidíme v Interactive Window jako poslední záznam dvě
náhodná přirozená číslo od 1 do 100.
Navíc nám v místě uložení našeho programu přibyl soubor s názvem „visa_simul.pyc“, který bude
třeba v následujícím odstavci.
Vytvoření „exe“ souboru z „pythonovského“ programu
Předpokládáme, že máme funkční předešlý program s názvem „mereni_odporu_virtualne2.py“.
Nyní si ukážeme, jak transformovat náš program na program „mereni_odporu_virtualne2.exe“,
32 z 40
který si bude moct spustit i uživatel, který nemá na svém počítači nainstalovaný Python. Použijeme
k tomu už nainstalované py2exe.
Nejprve doplníme program „mereni_odporu_virtualne2.py“ o dva řádky (v obr. 18 jsou to třetí a
poslední řádek), otestujeme a pokud pracuje správně, uložíme.
obr. 18 Doplnění hlavního souboru
Zkopírujeme hotový program mereni_odporu_virtulane2.py do instalačního adresáře Python,
např. C:\Python26\. Na stejné místo zkopírujeme soubor visa_simul.pyc. V prostředí PythonWin
zavřeme okna skriptů a otevřeme zcela nový skript, do kterého vepíšeme řádky podle obr. 18.
obr. 19 Obsah setup.py souboru
Skript uložíme pod názvem setup.py také do C:\Python26\. Je důležité správně vyplnit název
vašeho souboru uvnitř uvozovek. PythonWin můžeme zavřít.
33 z 40
V prostředí Microsoft Windows klikneme na Start-spustit (nebo použijeme příkazovou řádku
v Total Commanderu apod.) a do řádku vepíšeme text c:\Python26\python setup.py py2exe. Viz
obr. 20.
obr. 20 Spuštění tvorby exe souboru
Stlačíme klávesu Enter nebo klikneme na OK. Pokud je všechno v pořádku, začne se nám v černém
konzolovém okně velmi rychle vypisovat různý text, informující o probíhající tvorbě exe souboru.
Po skončení uvidíme v instalačním adresáři c:\Python26\ dvě nové složky build a dist. Uvnitř
složky dist nalezneme vygenerovány soubory, mezi kterými je očekávaný soubor
mereni_odporu_virtualne2.exe.
Pokud se rozhodneme přenést spustitelný soubor exe na jiný počítač, je nutné přenést celou složku
dist.
obr. 21 Konzolové okno
Ukládání dat do souboru a cyklus
Už umíme vytvořit samostatný funkční program, nyní jej obohatíme o ukládání naměřených dat do
textového souboru. A abychom mohli uložit efektivně víc než jednu sadu dat, seznámíme se
s cyklem, přesněji jedním z možných cyklů.
Otevřeme nový skript nebo upravíme některý dřívější podle programu na obr. 22. Samozřejmostí by
mělo být uložení nového programu pod jiným názvem, než byl předchozí.
34 z 40
obr. 22 Program zahrnující ukládání do souboru a cyklus
Na 9. Řádku programu (prázdné řádky nezapočítány) se nachází instrukce
soubor=file("textovysoubor.txt",'w')
Tato instrukce vytváří soubor s příponou txt a do kterého se bude pouze zapisovat, proto je vedle
názvu souboru uveden příznak w. Tento řádek lze nahradit použitím pouze
soubor=open("textovysoubor.txt",'w')
Tato instrukce otevírá soubor s daným názvem pro zápis do souboru. V případě, že soubor
neexistuje, vytvoří se nový soubor. Po otevření souboru se začne zapisovat na začátek souboru.
V našem případě se jako první zapíše slovo namereno\n, jenže poslední dva znaky nikdy v souboru
běžně neuvidíme. Jedná se o formátovací znaky, které zajistí, aby se příští zapsané slovo (číslo)
umístilo na nový řádek souboru.
Může se vám stát, že budete chtít otevřít soubor s daty, aniž byste chtěli přepisovat už uložená data.
Zkrátka potřebujete pouze přidávat na konec souboru další a další údaje. K tomu slouží atribut
append, který uvedete v podobě „a“ místo „w“ v řádku: soubor=open("textovysoubor.txt",'a')
Ještě nutná poznámka k práci se soubory: vždy po skončení používání souboru pro čtení nebo zápis
je nezbytné zavřít soubor. To je provedeno posledním řádkem našeho programu na obr. 22.
Nyní se zaměříme na blok, uvozený syntaxí while x<10: . Než jsem k tomuto bloku přišli,
nadefinovali jsme si proměnnou x a vložili do ní hodnotu „nula“. Pomocí syntaxe while x<10:
35 z 40
říkáme programu, aby obsah bloku prováděl opakovaně tak dlouho, dokud bude hodnota proměnné
menší než 10. Co provádí další řádky bloku-cyklu, je popsáno v obrázku. Pro lepší pochopení je zde
také výpis hodnot od multimetru na obrazovku (print) a zpomalení chodu programu (sleep) aby
bylo patrné opakované provádění bloku. Na konci bloku je provedena inkrementace (navýšení
hodnoty) proměnné x o „jedničku“. Kdybychom tento řádek vynechali, cyklus by se prováděl
donekonečna a my bychom museli přerušit chod programu (vpravo dole v oznamovací oblasti
systému Windows rozevřít případnou roletku a na ikoně aplikace PythonWin kliknout pravou myší
a vybrat možnost Break into runnig code.)
Existují ještě další příkazy typu cyklus (např for i in range(10): ) a podmínkové příkazy
(if podmínka1:), kterým souhrnně říkáme příkazy řídící běh programu. Těm se budeme věnovat
později.
Celý výsledek úspěšně spuštěného programu je pak uložen v souboru s názvem textovysoubor.txt.
Název si může zvolit každý sám. Do budoucna je dobré nepoužívat pro názvy souborů mezery ani
znaky diakritiky, vyhnete se pak komplikacím s načítáním jména souboru.
36 z 40
Ukázky
Poznámka k jednotce visa_simul.py
Pokud nepracujete s přístrojovou jednotkou visa.py, ale se simulační jednotkou visa_simul.py, na
pozici instrument v instrukci instrument("GPIB0::XX::INSTR"), viz str. 12, se použijí klíčová
slova podle simulovaného přístroje
- multim (pro Multimetr Agilent 34401A), např. multim("GPIB0::5::INSTR")
- zdroj (pro řízený zdroj Agilent E3631A), např. zdroj("GPIB0::6::INSTR")
- generator (pro funkční generátor Agilent 33120A), např. generator("GPIB0::7::INSTR")
U jednotky visa.py, pracující s reálnými přístroji, se používá universální slovo instrument, jednotka
si sama zjistí jakému přístroji volaná adresa přístroje patří.
Ukázka programu, jednoduché měření s použitím jednoho přístroje a simulační
jednotky
# -*- coding: utf-8 -*from
time import *
from visa_simul import *
# from visa import *
voltmetr=multim("GPIB0::22::instr") #pristroj je multimetr a ma adresu 22
voltmetr.write("*cls")
voltmetr.write("conf:volt:DC")
soubor=open("textovysoubor.txt",'w')
soubor.write("Namereno, nadpis pouzijte uplny\n")
soubor.write("===============================\n")
soubor.write("velicina/jednotka\n")
soubor.write("===============================\n")
x=0
while x<(10):
Udisplay=voltmetr.read()
Useznam=Udisplay.split()
Ustr=Useznam[0]
print Ustr
U=float(Ustr)
soubor.write(Ustr + "\n") # zde pracuji s retezcem
print U/2 # zde pracuji s cislem, retezec nelze delit
sleep(1)
x+=1
soubor.write("===============================\n")
soubor.close()
37 z 40
Výstup programu jednoduché měření s použitím jednoho přístroje do souboru
Namereno, nadpis pouzijte uplny
===============================
velicina/jednotka
===============================
-0.973946
-0.868094
-0.298831
1.113392
0.635827
-0.627286
0.831842
0.145844
1.135280
0.952993
===============================
38 z 40
Úprava výstupu do souboru s využitím formátovacího řetězce
Předpokládejme, že chceme výstupní měření uspořádat do souboru takto:
Zmeril Jan Novotny, Cejchovni krivka termočlánku
************************************************
-------------
T/oC U/V
-------------
20 022.73
21 023.64
22 024.55
23 025.45
24 026.36
-------------
Definujeme výstupní soubor soubor=open(”nejaky_soubor.txt”,”w”) a zaměříme se na zápis
do souboru, tedy na příkaz soubor.write(). Využijeme tzv. formátovací řetězec.
Funkce write() je funkcí, která dokáže vytisknout formátovaný výstup, tedy výstup podle našeho
požadavku, přičemž první parametr je tzv. formátovací řetězec. Formátovací řetězec určuje, v jakém
tvaru se přesně vypíší následující parametry.
Formátovací řetězec
Formátovací řetězec je řetězec typu "%+ 6.2f". Obsahuje speciální sekvence znaků, které budou
ve výstupu nahrazeny odpovídající hodnotou. Takováto sekvence začíná znakem % a dále následuje:
 Pořadí hodnoty v n-tici(nepovinné) či klíč, pod kterým je hodnota dostupná ve slovníku(v
případě použití slovníku pochopitelně povinné).
 Znaky specifikující další možnosti konverze:
o # - před osmičkové číslo bude vložen znak 0, před šestnáctkové 0x.
o 0 - čísla budou zarovnána nulami.
o - - zarovnání doleva.
o - mezera na místě znaménka před kladnými čísly (správně to má být obyčejná
ASCII mezera, ale napište ji rozumným způsobem do HTML)
o + - znaménko + před kladnými čísly
 Minimální délka hodnoty na výstupu (nepovinná).
 Nepovinný znak ., za nímž následuje přesnost.
 Typ konverze:
o d nebo i - Celé číslo se znaménkem
o u - celé číslo bez znaménka
o o - celé číslo v osmičkové soustavě
o x (resp X) - celé číslo v šestnáctkové soustavě malými (resp. velkými) písmeny.
o f - číslo s plovoucí řádovou čárkou
o e, E, g, G - různé varianty formátů čísel s plovoucí řádovou čárkou.
o s (resp. r) - Řetězcová reprezentace hodnoty získaná funkcí str() (resp. repr())
o c - První znak řetězce.
o % - znak %
39 z 40
A nyní prakticky pro naši potřebu. Například místo teploty T ve výstupu write() napíšeme:
"%+02.0f" %T
kde
+ zajistí povinné znaménko
0 zajistí povinné úvodní nuly
2 zajistí celkově 2 znaky ve výstupu
0 zajistí 0 (žádná) desetinná místa
f zajistí číslo float
T označení výstupní proměnné
Ukázka části programu, který zajistí požadovaný výstup
#pred cyklem
soubor=open("nejaky_nazev_souboru.txt","w")
soubor.write("Zmeril Jan Novotny, Cejchovni krivka termoèlánku\n")
soubor.write("************************************************\n")
soubor.write("\n")
soubor.write("-------------\n")
soubor.write("T/oC U/V\n")
soubor.write("-------------\n")
#v cyklu
soubor.write ("%+02.0f" %T+" "+"%06.2f" %U+"\n")
#po cyklu
soubor.write("-------------")
soubor.close()
40 z 40
Ukázka měření elektrického odporu virtuálně
# -*- coding: utf-8 -*#měření
elektrického odporu virtuálně
from time import * #importování knihovny time
#from visa import *
from visa_simul import * #importování simulace merici jednotky
multimetr=multim("GPIB0::15::INSTR") #pokud merim naostro, misto multim pouziji instrument
multimetr.write("*cls")
multimetr.write("CONF:RES")
soubor=file("textovysoubor.txt",'w') #vytvoření
soubor=open("textovysoubor.txt",'w')
soubor.write("Namereno, nadpis pouzijte uplny\n") #uložení textu do souboru
soubor.write("===============================\n")
soubor.write("R/ohm\n")
soubor.write("===============================\n")
x=0 # nastavení proměnné x na nulu
while x<10: # cyklus se provádí, pokud je x menší než 10
multimetr.write(meas:res?) # do lokální proměnné se vloží údaj z přístroje
Rstr = multimetr.read() # vezmeme bezpecne jen retezec pred bilymy znaky
print "z pristroje ",Rstr # na obrazovce uvidíme každou hodnotu
R=float(Rstr)
print "po prevodu ",R # zobrazim na displeji retezec po prevodu na cislo
soubor.write("%+ 8.2f" %R + "\n") # do souboru se vloží řetězec složený z obsahu
# proměnné "R" a připojíme znaky pro skok na
# další řádek
sleep(1) # zastavíme chod programu na 1 sekundu
x+=1 # zvýšíme hodnotu v proměnné x o jedna
soubor.close() # uzavření souboru a jeho ulozeni na disk