Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Seminář k úvodu do pedagogiky a základům pedagogického myšlení Vyučující: Mgr. Mgr. Kateřina Vlčková PEDAGOGICKÉ POJMY Vypracovala: Iveta Mojžíšová (NJ + ČJ), 152790 BRNO 2004 PEDAGOGIKA - věda o výchově, která zkoumá výchovný proces jako jeden z nejvýznamnějších společenských jevů VÝCHOVA - proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změny jejím vývoji - různá pojetí výchovy byla ovlivněna sociokulturními podmínkami, odlišnými koncepcemi pojetí člověka, akceptací jednotlivých stránek výchovného procesu VYUČOVÁNÍ - 1) v běžném významu označuje celkově to, co se každodenně odehrává ve školních třídách v průběhu vyučovací hodiny - 2) v didaktických teoriích znamená druh lidské činnosti spočívající v interakci učitele a žáků, jejímž základem je záměrné působení na žáky tak, aby u nich docházelo k učení PEDAGOG - 1) učitel v různých typech a stupních školy, včetně vysokoškolských učitelů, resp. pedagogický pracovník v širším slova smyslu - 2) teoretický pedagog, odborník v pedagogické vědě, pedagogickém výzkumu - 3) rodič, vychovatel, lektor, kulturní pracovník, vedoucí pracovník VYCHOVÁVANÝ JEDINEC - dítě, žák, student, zaměstnanec, účastník, apod. -- jejich osobnost se během výchovně-vzdělávacího procesu rozvíjí EDUKACE - výchova - v širším slova smyslu (výchova + vzdělávání), častěji používaný termín, ale nejednoznačný -- zahrnuje v sobě jak výchovu v užším slova smyslu, tak i vzdělávání - záměrné, cílevědomé a systematické působení na rozvoj např. jedince; - permanentní proces - celoživotní proces determinovaný mnoha faktory, z nichž základní jsou dědičnost, prostředí; - směr od heteroedukace (edukace / výchova druhým jedincem, převažuje v dětství) k autoedukaci ("sebevýchově") - univerzální proces -- dotýká se každého - pluralita -- iniciátorů, cílů, obsahů, forem, metod, prostředků aj. - mnohostranně orientovaná -- plný rozvoj osobnosti - připravit na sociální role (občan, pracovník, partner, uživatel volného času, rodič, řidič, ochránce život. prostředí, tvůrce a uživatel hodnot aj.) - rozvíjí fyzické i duševní, psychické kvality jedince -- vědomosti, dovednosti, návyky, schopnosti, postoje, potřeby, zájmy - rozvoj v jednotlivých oblastech kultury (věda, filozofie, technika, umění, ekonomika, právo, politika, sport, morálka, zdraví aj.) -- vždy některá složka převažuje, je dominantnější a další jsou doplňující - dvoustránkový proces -- výchovně-vzdělávací proces = edukační proces: 1)výchova v užším slova smyslu -- rozvoj postojů, potřeb, zájmů, chování => charakter, sociální chování; 2) vzdělávání -- rozvoj vědomostí, dovedností, návyků, schopností => vzdělanost, vzdělání, kvalifikace Intencionální edukace (výchova) -- přímá, bezprostřední výchovně- vzdělávací působení Funkcionální -- nepřímá, např. prostřednictvím vhodně adaptovaného prostředí VÝCHOVA V UŽŠÍM SMYSLU - je v našem jazyce chápána jako "výchova dobrých mravů" - v tomto smyslu se do tohoto pojmu začleňují významy spjaté s výchovou mravní, vlasteneckou, internacionální, sexuální, citovou, výchovou k rodičovství a manželství, atd. - pojem výchova zde nabývá významu eticko-normativní činnosti EDUKAČNÍ FORMY - formy výchovy - nejednoznačný, nejvíce používaný termín 1) školní edukace - školní výchova - nejvíce používaný termín, ale nejednoznačný a) vyučování -- dle státního a školního kurikula, b) mimovyučovací školní aktivity c) vliv školního prostředí 2) mimoškolní edukace - mimoškolní výchova = nejvíce používaný termín, ale nejednoznačný - síť společenských, kulturních organizací, masmédia - funkce: poradenská, agitační, edukační, aj. 3) rodinná edukace - rodinná výchova - nejvíce používaný termín, zatížen do určité menší míry nejednoznačností - veřejné mínění, obsah rodinného života aj. - prostor pro vlasteneckou výchovu, estetickou, kulturní, tělesnou a sportovní, rozvoj morálních kvalit, pracovních návyků aj. 4) autoedukace - sebevýchova -- o něco častěji používané označení, ale nejednoznačné -- zahrnuje sebevýchovu v užším slova smyslu a sebevzdělávání VZDĚLÁNÍ -- VZDĚLÁVÁNÍ - základní pojem pedagogické teorie a praxe, stále diskutovaný, má více významů - 1) Osobnostní pojetí -- vzdělání se chápe jako součást socializace jedince, vzdělání je složka kognitivní vybavenosti osobnosti (osvojené dovednosti, postoje, hodnoty, normy), která se zformovala prostřednictvím vzdělávacích procesů; - blízký je tomu pojem naučenost; - takto interpretované vzdělání je možno zjišťovat pomocí didaktických testů nebo některými výzkumnými metodami - 2) Obsahové pojetí -- vzdělání je zkonstruovaný systém informací a činností, které jsou plánovány v kurikulu různých škol a vyučovacích předmětů a realizovány ve výuce, souhrnně jsou tyto informace chápány jako učivo, obsah vzdělání nebo jako vzdělávací cíle - 3) Institucionální pojetí -- vzdělávání je společensky organizovaná činnost zabezpečovaná institucí školství, formálního vzdělávání, celoživotního učení, atd. - 4)Socioekonomické, Procesuální pojetí VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM = vzdělávací soustava - 1) Školství - 2) Soubor všech škol, školských zařízení a jiných vzdělávacích institucí, jejich pracovníci, materiální a finanční prostředky, legislativní úpravy, který jako celek zajišťuje ve státě realizaci vzdělávání - tento soubor představuje systém, protože má ustálenou strukturu, regulované fungování a vztahy s jinými systémy společnosti - strukturu vzdělávacího systému tvoří -- a) školská soustava b) mimoškolní vzdělávací instituce c) kulturní a osvětové instituce (knihovny) d) někdy i působení masových médií, zvl. vzdělávací programy METODY PEDAGOGICKÉHO VÝZKUMU FORMY VÝUKY - prostředky, způsoby organizace výuky vztahující se k uspořádání prostředí, způsobům organizace činnosti učitele a žáků SOCIALIZACE - celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu, a začleňuje se tak do společnosti - realizuje se hlavně sociálním učením, sociální komunikací a interakcí, i nátlakem - socializace dítěte se obvykle člení do tří etap: - etapa, v níž se dítě identifikuje s matkou a nachází tak stabilitu vztahů ve společnosti - etapa, v níž se dítě snaží osamostatnit, najít své místo v síti sociálních vztahů a v níž se vytváří základ vlastností jedince a jeho hodnot - etapa, v níž se dítě začleňuje do širších sociálních vztahů a systému sociálních rolí, které již nejsou vymezeny pouze životem v rodině, ale vstupem dítěte do dalších soc. skupin - socializace se odehrává především v rodině, ve skupině vrstevníků a přátel, ve škole, prostřednictvím masmédií a práce - nedostatky v procesu socializace, ať již způsobené vrozenými dispozicemi nebo vlivem prostředí, se odrážejí v deviantním chování jedince, kterého je nutno pomocí resocializace, např. pomocí výchovných a vzdělávacích programů, individuální péče, vězení, aj., včlenit zpět do společnosti RYSY VÝCHOVY - 1) permanentní charakter -- akcelerace spol. vývoje, prudké a nebývalé proměny v oblasti vědy a techniky, v oblasti ekonomické i v oblasti kulturní, to vše stále více vyžaduje celoživotní rozvíjení osobnosti - to předpokládá zapojení obou forem výchovy -- jak výchovu druhým jedincem, tak sebevýchovu - 2) univerzální -- není záležitostí jen určité skupiny, ale dotýká se každého v každé životní situaci - 3) internacionalizace a globalizace -- jde o překonávání uzavřenosti výchovy do hranic vlastního národa nebo státu - projevuje se- uzavíráním dohod, společnými projekty (ERASMUS), uznáváním certifikátů - 4) mnohostranná orientace Použitá literatura: Průcha J., Walterová E., Mareš J., Pedagogický slovník. 4.vyd. Grecmanová H., Holoušová D., Urbanovská E. Obecná pedagogika. Olomouc. Hanex, 1999.