V tomto textu používám místo nosovky ő písmena q.

                                                                                                 

                                       Vývoj psl. samohlásek

   původní ide. samohlásky a jejich vývoj do psl:

   ty s čárkou jsou dlouhé

   krátké                          dlouhé

   a - o                            a - a

   e - e                            e - ě

   o - o                            o - a

   i - ?                             i - i

   u - ?                            u - y

   

   - původně ty vlevo jen krátké a ty vpravo jen dlouhé, později se vyvinula krátkost a délka i u
   jiných

   - ty tučné jsou nové

   - výslovnost: jery plnohodnotné vokály, ne jen znaky jako dnes v ruštině, o nelabializované,
   souvisí s jeho vznikem z ide. a

   - další vývoj bohatý: zánik a vokalizace jerů, vznik a vývoj nosovek - nebudeme mluvit

   

   vývoj dvojhlásek

   - dvojhlásky vzestupné: ie, ia, io

   - dvojhlásky sestupné: ei, oi, ai, eu, ou, au

   - tam, kde sonanta na začátku, tj. u vzestupných, projevovala se jako souhláska

   (sonanta - hláska, která může mít funkci samohlásky - tvořit slabiku  - i souhlásky, i, u, r,
   l, m, n)

               Př.: iego > jego, uoda > voda, roi? > roj?, kou? > kov?

   - u sestupných se dvojhlásky v 1 slabice monoftongizovaly (zákon otevřených slabik),

   vývoj různý podle intonace

   krátké i dlouhé ei > i: lat. hiems, řec. cheimon, čes. zima, sti. hima (Himalaje)

   oi, ai při cirkumflexové intonaci (klesavé) > ě: lat.  poena (trest), stč. cěna

   oi, ai při akutové (stoupavé intonaci) >i: řec. likoi, stsl. vl?ci

   krátké i dlouhé eu > ju

   krátké i dlouhé au, ou > u: lit. sausas, stsl. such?

                                                  lit. raudas, stsl. rud?, čes. rudý

   - heterosylabické (různoslabičné) eu, au, ou > ov: důsledkem toho střídání u a ov v různých
   tvarech 1 slova

               Př. kuji - kovám         kupuji - kupovat

   - heterosylabické ei > ?j: důsledkem toho střídání i a ?j v různých tvarech 1 slova:

               Př.: stsl: piti, biti, liti - p?jq, b?jq, l?jq

   

   přehláska o  > e

   přehláska = změna zadní samohlásky v samohlásku přední

   - nastala po měkkých souhláskách, i ve dvojhlásce oi  > ei a dále ei  > i

   - důsledkem toho střídání ě a i v různých tvarech

   - další přehláska y  > i, ?  > ?

   - důsledkem všech těchto změn např. rozdíl togo - jego, gad? - gaj?, rab? - mqž ?, 6.sg. na
   hradě - v? gaji - tedy rozdíly v tvrdé a měkké deklinaci

   

   protetické hlásky

   - dnes v češtině výslovnost slov na samohlásku s rázem = neznělá hlasivková explozíva - to
   pomáhá s přízvukem určit v češtině hranici slov, v psl. původně ráz nebyl a bez rázu též
   výslovnost 2 sousedních samohlásek, zejm. na švu 2 slov

   - v těchto polohách místo rázu vznikaly protetické (na začátku) nebo hiátové (uprostřed)
   hlásky

   - to je i, u

   - i hlavně před předními a u před zadními samohl. , ale neplatí všeobecně

   - Př.: jsem, jsi - lat. es, est, vydra - lit. udra, jablko - něm. Apfel, stsl. jagne - lat.
   agnus

   - stč. jinak rozloženy protet. hlásky než dnes ve spis. č. a jinak opět v nářečích východních:
   stč. jískati - mladší vískati, jdu - výchmor. idu

   - v dnešních českých nář. nejčastější protet. a hiát. hlásky v a h