Obecná charakteristika slovanských jazyků -- pokračování



   východoslovanské jazyky

   1. ruština

                hlavní nářečí: severoruská skupina (n. novgorodské, archangelské apod.),     
   jihoruská (např. n. pskovské, tulské)

   2. běloruština

               změna ď, ť v dz, c

   sabe = sobě, gaspadar = hospodář, pán       

               hlavní nářečí: severovýchodní (bližší ruštině), jihozápadní (bližší           
   ukrajinštině)

   3. ukrajinština

               dilo - dělo, dim - dům, lid - led

               -2 skupiny nářečí: severní (např. nářečí poleská)

                                                  jižní

                         

   jihoslovanské jazyky

   1. bulharština

               nářečí: východní a západní část

   2. makedonština

   3. srbochorvatšina (srbocharvátština)

               spisovný jazyk - Vuk Stefanović Karadžić (1787-       1864)

               nářeční dělení podle dvojího kritéria:

               a) dle střídnice za psl. ě. oblast ekavská, ijekavská (jekavská) a ikavská

                           př.: ekavská: dete - dítě, nem - němý, telo -- tělo srbská obl.

                                      ijekavská:  dijete, nijem, tijelo -- chorvatská obl.

                                      ikavská oblast - západně od Chorvatska, nespis.

               b) dle podoby tázacího zájmena "co": oblast štokavská, čakavská a    kajkavská
   (Záhřeb a okolí)

   4. slovinština

   spisovný jazyk -- Bartoloměj Kopitar,  Franc Miklošiče (Miklosich, 1813-1891) členitá a bohatá
   nářečí

   5. staroslověnština