JAZYKY SVĚTA dnes 3700 až 8000 jazyků nejpočetnější: čínština (mandarinština, wu, kantonština) - asi 1 miliarda mluvčích španělština -- asi 320 miliónů mluvčích angličtina - 300 milionů mluvčích jako rodný jazyk, další desítky miliónů jako cizí jazyk němčina -- na 11 místě v počtu mluvčích (cca. 100 miliónů rodilých mluvčí, dalších několik miliónů jako cizí jazyk) čeština -- 59. místo v počtu mluvčích (přes 10 miliónů mluvčích) slovenština -- 79. místo (necelých 6 milónů mluvčích) severské indiánské jazyky -- na posledních místech (jen několkik desítek mluvčích) (viz Černý (1998), tabulka na str. 49, wikipedia) Vznik jazyka původ člověka -- geneticky v Africe původ jazyka -- není znám Kdy, kde a jak jazyk vznikl? Vize o vzniku jazyka: Kdy vznikl jazyk není doloženo. Odhad: před 50 tis -- 100 tis. lety, nebo také před 1 mil. let nejstarší písemné záznamy: max. 6 tis. let staré Existují základní čtyři teorie o tom, jak jazyk vznikl: utopická -- Bible a Babylonská věž genetická -- náhlá genetická mutace lidí (jako mizející ochlupení, vyšší vzrůst, větší hlava...) přirozená -- onomatopoická (napodobování přiroz. zvuků) interjekční -- spontánní vývoj z (původně zvířecích) výkřiků radosti, bolesti, údivu, popř. jednoduchých popěvků...) Kde jazyk vzikl taktéž není doloženo, v zásadě jsou dvě možnosti: monogeneze -- jazyk vznikl na jednom místě (např. "Babylónská teorie") polygeneze -- jazyk vznikl nezávisle na více místech světa Klasifikace jazyků geografická -- podle území, kde se jimi mluví: např. evropské (severo-, jiho-, středoevropské...), asijské, austornézské, indické, americké... genetická -- podle příbuznosti. Vychází z polygeneze a z faktu, že některé jazyky mají více společných rysů, jiné méně. (Srov. např. čeština a slovinština a čeština a finština.) typologická -- podle převažujících rysů morfologie Genetická klasifikace jazyků Jazyky se člení do jazykových rodin/čeledí (Sprachfamilien). Do jedné rodiny patří jazyky, mezi nimiž byla prokázána příbuznost. Pocházejí z jednoho (i hypotetického) prajazyka. 1. Indoevropské jazyky (Indogermanische Sprachen) 2. Baskičtina (Baskisch) 3. Kavkazské: gruzínština, čečenština (Kaukasische: Georgisch, Tschetschenisch) 4. Uralské, resp. Ugrofinské: maďarština, finština, estonština (Uralische, bzw. Finno-Ugrische: Ungarisch, Finnisch, Estnisch) 5. Altajské: turečtina, uzbečtina, mongolština (Altaische: Türkisch, Usbekisch, Mongolisch) 6. Semitské: hebrejština, arabština, *féničtina (Semitische: Hebräisch, Arabisch, *Phönizisch) 7. Hamitské: egyptština (Hamitische: Ägyptisch)[1] 8. Tibetočínské: tibetština, čínština -- mandarinština, kantonština... (Tibeto-chinesische: Tibetisch, Chinesisch - Mandarin, Kantonesich...) 9. Thajské: thajština, laoština, vietnamština (Thai-Sprachen: Thai, Laotisch, Vietnamesisch) 10. Austroasijské: jazyky severovýchodní Indie -- khmérština (kambodžština), popř. i vietnamština (Austro-Asiatische: Khmer (Kambodschanisch)) 11. Drávidské: v jižní Indii (Drawidische) 12. Koreánština (Koreanisch) 13. Japonština (Japanisch) 14. Austronéské (Havaj, Samoa, Fidži) a australské (Austronesiche (Hawaii, Samoa, Fidji) und Australische Sprachen) 15. Africké jazyky: např. bantuské -- svahilština, zuluština, svahilština, konžština; súdánské... (Sprachen Schwarzafrikas: Bantusprachen -- Suaheli, Zulu, Kongo; Sudansprachen...) 16. Americké jazyky: eskymáčtina, mayština, indiánské jazyky (Sprachen Amerikas: Eskymo, Mayasprachen, Sprachen der Indianer) Dělení indoevropských jazyků podle číslovky "sto" 1. satémové (Satemsprachen) 2. kentumové (Kentumsprachen) 1) SATÉMOVÉ Indoíránská skupina (Indo-iranische Gruppe): indické: pandžábšrina, bengálština, hindština, sinti, romština, *sanskrt (Panjabi, Bengali, Hindi, Sinti, Roma, Sanskrt) íránské: nová perština, kurdština, paštúnština (v Afghanistanu) (Neupersisch, Kurdisch, Pašto) Arménština (Armenisch) Albánština (Albanisch) Slovanské jazyky (Slawische Sprachen): Jihoslovanské (Südslawische) -- bulharština, slovinština, srbština a chorvatština (što-, kaj- a čakavské dialekty) (Bulgarisch, Slowenisch, Serbisch und Kroatisch (Štokoavisch in Serbien, Kroatien, Bosnien; Kajkavisch in Nordwestkroatien rund um Agram/Zagreb, Čakavisch in Istrien, Dalmatien)) Východoslovanské (Ostslawische) -- ruština, běloruština, ukrajinština (Russisch, Weißrussisch, Ukrainisch) Západoslovanské (Westslawische) -- polština, čeština, slovenština , lužická srbština (Polnisch, Tschechisch, Slowakisch, Sorbisch) Baltské (Baltische) -- litevština, lotyšština, *stará pruština (Litauisch, Lettisch, *Altpreußisch) 1) KENTUMOVÉ Keltština (Keltisch) Řečtina (Griechisch) Románské (Italische/ Romanische Sprachen) Latina (Latein) -- klasická latina, vulgární latina (klassisches Latein, Vulgärlatein) Západorománské (Westromanische) -- franzouzština, španělština (kastilština, katalánština...), portugalština, rétorománština (Französisch, Spanisch (Kastilisch, Katalanisch...), Portugiesisch, Rätoromanisch) Východorománské (Ostromanische) -- italština, rumunština (Italienisch, Rumänisch) Germánské jazyky (Germanische Sprachen) Severogermánské (Nordgermanische) -- "skandinávské" jazyky (islandština a norština, dánština, švédština) (Skandinavische Sprachen (Isländisch und Norwegisch, Dänisch, Schwedisch)) Západogermánské (Westgermanische) -- angličtina, němčina, holandština, fríština (sever Holandska, část. i v Něm.) jidiš (Englisch, Deutsch, Niederländisch, Friesisch, Jiddisch) Typologická klasifikace jazyků (Sprachtypologie) Dělení jazyků podle toho, jakým způsobem tvoří většinu gramatických kategorií. V zásadě každý jazyk využívá více typů. 1. izolační (isolierender Sprachtyp): bez afixů, především jednoslabičná slova, chudá morfologie (čínština, částečně i angličtina a francouzština) 2. afigující (affigierender Sprachtyp) s afixy, víceslabičná slova, rozvitá morfologie (většina evropských jazyků) 2.1. aglutinační (agglutinierender Sprachtyp): jeden morfém vyjadřuje jen jednu morfologickou kategorii: Kind -- Kind-er (pl.) -- Kind-er-n (pl.) (dat.). maď.: ház -- házak (pl.) -- házakban (pl.) (směr) 2.2. flexivní/ flektivní (flektierender Sprachtyp): jeden morfém může vyjadřovat více kategorií: např.: -er (plurál: Büch-er, odvozenina: Lehr-er, 2. stupeň: schön-er); v češt.: -í (gen. pl.: pol-í, kolektivum: list-í); možství homonymie 2.2.1. syntetické: gram. kategorie především pomocí afixů (latina, většina slovanských jazyků) pole -- polí -- polím -- pole -- pole! -- o polích -- poli, (slov.: hrochy -- hrochov -- hrochom -- hrochy -- hrochoch -- hrochmi) 2.2.2. analytické: gram. kategorie se vyjadřují především pomocí pomocných slov (pomoc. slovesa, předložky...) angličtina, francouzština, španělština We have been sitting here since 2. o´clock. Seděl jsem, seděl jsi, seděl (jest), budu se dívat, budeš se dívat, budou se dívat... 2.2.3. analyticko-syntetické: prvky obou typů -- němčina 2.2.4. polysyntetické: "nabalování" do jednoho slova až do délky věty (extrém). Příklad i v němčině: Bis morgen ist in der Grenzstadt das Bummeln, Verwandte und Bekannte treffen, nach Herzenlust einkaufen und Sich-auf-dem-Vergnügungspark-Amüsieren angesagt. -- Meint er damit wirklich nur das Privatleben? Ist das Sich-als-Gescheiterter-Präsentieren nicht nur Pose? Zdroj: IDS Mannheim ------------------------------- [1] Semitské a hamitské jazyky se často spojují do "Semitohamitské" čeledi.