Cvičení ^t^^tz r tMné s rod- »*** *** m bylo patrná, které shodné a rozdán r! Z T^ ^ ™ tabuU lak- ^ stanoviska do obecné^TLZ^k /7 ' " ""*« í&l&w" "*»» deset. J eg0m tak aby k°ne™ý Počet funkci ústavů nepřesáhl která úStavy%souľÍZu7u^kT ľ£? *** ° Mik Př'^ů zařízení, ^^tvístni^Zdé^Í^ ^Pováni. 16 Definice pojmů Slovo instituce pochází z latinského instituere (zařizovat, zřizovat). Označuje : udržovaný zákon, zvyklost, praxe a také organizace. Institucí je podle sociolog příklad církev, školství, právo, ekonomický systém a také rodina. V tomto význai termín používá v některých evropských jazycích již od 16. století. Teprve o 200 le ději dostává význam "zařízení pro veřejné, výchovné, církevní ajiné účely", kt< současně spojuje s budovou, v níž toto zařízení sídlí. Slovo organizace má kořen řecký (organon = nástroj). V sociologii znamer účelově vytvořenou skupinu lidí, jejichž jednání je koordinováno společným ■ Organizace umožňují efektivnější dosahování cílů než skupiny spojené neform; pouty. Pro organizace jsou příznačné formální hierarchické vztahy, oddělení funí osoby, která ji vykonává, formálně definovaná pravidla vnitřních i vnějších vaze ganizace se může stát cílem sama sobě, sebezáchova může být povýšena nad pů stanovený cíl, v takovém případě organizace degeneruje, byrokratizuje se. Pobytovým zařízením budeme v dalším textu myslet všechny druhy ubytovací řízení s výjimkou soukromých bytů a domů. Pobytovým zařízením je hotel, prázdr kemp, kasárna, klášter, nevěstinec, internát, loď pro dálkové plavby atp. Pol zařízení mají mnoho společných funkcí a rysů s ústavy v užším slova smyslu. (Pr o jejich popis v některých pasážích učebnice opíráme.) Ústav se od pobytového zí liší tím, že v něm skupina profesionálních zaměstnanců pečuje o skupinu hendikepovaných lidí. Ústav je zvláštní fenomén: personál je v něm zaměstná) v jakékoliv jiné organizaci, pro klienty je však ústav dočasnou nebo trvalou nál domova. Tento rozdíl v očekáváních a postojích je ústředním problémem ústavní Personál považuje klienty za objekt své práce, klienti chtějí být individuálními sub V odborné literatuře' najdeme dělení modelů ústavní péče podle toho, na jak ( je klient hendikepován. Je-li hendikep krátkodobý, mluví se o "klasickém" modeli jímž je například nemocniční pobyt. Dlouhodobý hendikep přivádí lidi do pracujících podle "rehabilitačního" modelu. Trvalý hendikep vyžaduje model vatelský". Zejména v tomto posledním typu péče hrozí naprosté podrobení klienti kratičkým pravidlům ústavního řádu, jež z nich může učinit lidi ještě hendikepov než jakými byli před vstupem do péče. Protože češtině chybí termín podobně široký jaký má angličtina ve výrazu "ii a protože překlad německého výrazu "Zögling" (chovanec) není ve všech pří] vhodný, budeme obyvatele ústavu nazývat jednoduše klienty. Cvičení Napište seznam deseti organizací, s nimiž jste někdy přišli do styku. Polovina z t měla být pobytovými zařízeními nebo ústavy. Vypište, jakými institucemi byl lečenské funkce těchto organizaci plněny v éře před průmyslovou revolucí. Patrick, D. L. - Scambler, G. (eds.): Sociology as Applied to Medicine. Bailliěre London 1986. Pokud dobře znáte jeden ústav, pokuste se schématem vystihnout a) formální hierarchii vztahů, b) neformální vazby. Do schématu pokud možno zahrňte i klienty ústavu. Max Weber ve své klasické studii2 uvádí jako jeden z podstatných znaků moderní organizace i fakt, že žádný zaměstnanec organizace nevlastni materiál ani nástroje, s nimiž pracuje. Navštivte jednu neústavní organizaci a přímo se přesvědčte, zda toto tvrzení platí stoprocentně. Najdete-li v budově organizace předměty, jež jsou osobním vlastnictvím zaměstnanců, pokuste se vysvětlit, proč je tam lidé mají. Proveďte pak totéž šetření v jednom ústavu, zahrňte do něj i klienty ústavu a srovnejte výsledky obou svých pozorování. Weber, M: Economy and Society. University ol" California Press, Berkeley 1978. 18 Funkce ústavů Ústav je do jisté míry světem pro sebe, ostrovem soběstačného řádu, v nemz je život omezenější a předvídatelnější než v okolním sociálním prostředí. Ustav je spjat s trém, archaickými lidskými zkušenostmi: zkušeností rodiny, zkušeností obce a zkušenosti vyhoštění, vyobcování. Lidstvo žilo ve starých dobách v hrůze z chaosu. Věřilo, že nějaká nadpřirozená síla tento chaos uspořádala. Lidé se chtěli s touto silou spojit pomocí magických rituálu. Poté co se asi před 8000 lety začali usazovat, mohli se proti vpádu nepříznivých, vnějších'temných sil bránit i stavbou pevných domů a chráněných sídel. Od té doby az do nedávna byl osobním středem jistoty vlastní dům a rodina, kolem okruh známych j.nych domů a jejich obyvatel (obec), dál se prostíral okruh kultivované přírody (pole, zahrady louky) a teprve za ním existovala sféra neznámého, ohrožujícího chaosu. V našich zeměpisných podmínkách byl tímto nebezpečným a neznámým okolím az do 12. století prales Jen při výjimečných příležitostech mohli lidé nechat vtrhnout chaos zvnejsího světa dovnitř a s jeho pomocí obrodit společnost. Většina lidských rituálu ma povahu udržovací, má jimi být zachován, potvrzen a zabezpečen stávající stav. Jen některé rituály jsou transformační, ty mají usnadňovat změnu a ty také nechávají přijít na scénu chaotické, temné síly. Římské saturnálie i náš karneval jsou pozůstatky obradu, jez dávaly průchod tendencím jindy zakázaným, nežádoucím. jídelní stůl čtyřčlenné rodiny v době, kdy starší z dětí (dospělá dcera) odešla bydlet do vlastmh bytu V původním bytě .ustala "přítomna" jako dětská hračka, kterou mívala v obhbe. Obraze! ilustruje sílu podpůrných vazeb rodiny, které nemizí ani po odstěhován, clena rodiny. 1< Aby mohlo dítě v klidu vyrůst, aby si osvojilo, co si osvojit má, potřebuje uzavřené stale prostredí, chráněné před vnějším chaotickým světem, dům nebo byt. Dítě ještě nemá dovednosti, jež by mu umožnily obstát v komplexním prostředí velkého světa Dítěti se daří dobře v prostředí omezeném jen na několik pečujících osob, na několik místnosti, na nejbližší okolí bydliště. Následky citové deprivace dětí, které byly vychovaný bez rodičovské péče, jsou dostatečně známé. Dítě vychovávané v nestabilním prostredí (např. předávané z rodiny do rodiny či z ústavu do ústavu) je také deprivo-vano. Moderní psychologický výzkum, zejména skandinávský, ukázal, že pro dítě je silně stresujícím zážitkem pouhé stěhování rodiny z místa na místo, i když se osoby s nimiž je dítě v kontaktu, nemění. Oběma zkušenostem (zkušenosti obce a zkušenosti rodiny) je společný zážitek domova. Každý máme nějaký původní domov, rodný kraj, někteří lidé si k němu v průběhu života přidají jiná místa, jiné kraje, na něž se cítí být vázáni. Být někde doma znamená byt v prostredí, které cítíme jako svoje, jako to pravé, to normální, i když jiným lidem se totez prostředí jeví jako cizí, zvláštní. Ústav je vždycky pokusem o umělý domov asyl-ma byt sférou jistoty, a to i v těch případech, kdy byl vybudován proto, aby chránil společnost, nikoliv lidi, kteří v něm přebývají. obrázkem0' V ^^ ^ '^ "*" ZáVÍS'ých na drošách- Sr°vnejte interiér jídelny s předchozím Třetí archaickou zkušeností, protichůdnou, je vyobcování. Středověk měl své mikrosvety v klášterech a na hradech, jejich protipólem byla místa jasně vymezená na nichž smel. pobývat židé, cizinci, kacíři, nemocní (zejména malomocní), chudí a mr/áci Hýly to v některých případech vesnice opuštěné po válkách, jindy ohrazené čtvrti měst 20 zvláštní domy čili "špitály"; šlo-li o kacíře, i větší území, například horská údolí špatně přístupná z okolí. Vedle toho žili někteří vydedenci středověké společnosti osaměle nebo v tlupách jako lapkové, žebráci a tuláci, aniž by stále obývali jedno místo; byli stále "na cestě". Také středověká loď bláznů byla pohyblivým zařízením, do něhož mohla města, jimiž plavidlo proplouvalo, vylučovat nežádoucí lidi. "Typickým vyděděncem středověké společnosti je cizinec. Jako primitivní společnost, jako uzavřená společnost středověký křesťanský svět odmítá tohoto vetřelce nepatřícího ke známým společenstvím, tohoto nositele neklidu a neznáma. Svatý Ludvík se tím zabývá ve svých Ustanoveních v kapitole o 'cizím člověku' a charakterizuje ho jako 'člověka v zemi neuznaného'. Goslarský statut roku 1219 hází do jednoho pytle 'histrió-ny, kejklíře a cizince'. Cizinec je ten, kdo není věřící, poddaný, ten, kdo neodpřísáhl poslušnost, ten, kdo je ve středověké společnosti člověkem 'bez souhlasu', poběh-líkem."-' Také v antice bylo vyhnanství, vyobcování, trestem za nejvážnější zločiny ohrožující stát. Odsouzenec měl někdy na výběr mezi vyhnanstvím a sebevraždou (vzpomeňme Sokrata), přičemž se obě možnosti jevily jako stejně strašné. 1 v předcivilizovaných, ne-literárních lidských společnostech existovalo vyhnanství jako ekvivalent trestu smrti, exkomunikovaný člověk neměl bez podpory svého kmene naději přežít. Tato třetí zkušenost je negativem předchozích dvou. Právo patřit do obce a do rodiny může člověk ztratit a může být vyhnán do sféry neznáma, chaosu. Tam případně může se stejně postiženými vytvořit miniaturní komunitu, která však s původní obcí komunikuje minimálně. K ústavům, stejně jako k některým rodinám, obcím a státům, se váží zakladatelské mýty, v nichžfigurují hrdinské postavy. Stejně jako rodiny a státy, udržují ústavy svůj vnitřní řád soubory pozitivních a negativních sankcí. V ústavech, stejně jako v j iných organizacích, existuje hierarchie společenských pozic, formální nadřízenost se ovšerr nemusí krýt s nadřízeností neformální. Ústavy mají svůj folklór, mají svůj slovník, svol atmosféru, již je možno doslova cítit nosem. Vůči vnějšímu světu jsou více či ment uzavřené; vstup do nich je kontrolovaný. Mezi klienty a personálem existuje hranice jejíž obdobou je mezigenerační hranice rodinná. Přístupnost určitých míst v ústavu je regulována pravidly, která souvisejí s hierarchií společenského postavení. V ústavecl není ponecháno náhodě, kdo, s kým a kde může být v kontaktu. Funkce ústavů můžeme nahlížet z perspektivy zájmů společnosti nebo zhledisk; individua. V některých případech se oba zájmy shodují, jindy se různí. Jestliže se různí obvykle je to zájem společnosti, který dostává přednost, a klientovy možnosti volby s. zužují. Z hlediska individua je nejpodstatnějším parametrem ústavu respekt k osobn svobodě rozhodování. Ústav může přijímat klienty pouze na základě jejich uvědoměléh. souhlasu a klientovo rozhodnutí vstoupit do ústavu může být prověřováno sérií prahť na nichž se klient vůči ústavu víc a víc zavazuje. (Tak postupuje i církev při přijímání d kláštera, zájemce pokračuje od kandidatury k noviciátu, přes něj k dočasným slibům a konečně dospěje ke slibům trvalým.) Na druhé straně může být vstup klient nedobrovolný. Například psychiatrické léčebny jsou zařízeními, do nichž lze přijím; klienty proti jejich vůli, jsou-li "nebezpeční sobě a svému okolí"; rozhodnu o nedobrovolném vstupu přísluší pak lékaři a má být potvrzováno soudním nebo státníi 3 Le Goff, J.: Kultura středověké Evropy. Odeon, Praha 1991. orgánem. Vězení je ústavem, do něhož se klient dostává za porušení zákonem definovaných norem chování. Klient tedy má ve své moci pouze to, zda normu dodrží či ne, pokud ji poruší, další proces na jeho vůli nezáleží. Ústavy v nestejné míře omezují klientovo soukromí. Dům s pečovatelskou službou pro staré občany je více činžovním domem s několika přidanými službami (stravování, lékařská péče, hygienická péče, kadeřník, prádelna) než klasickým starobincem. V domě s pečovatelskou službou žijí obyvatelé zcela po svém. Naproti tomu vězení nebo výchovný ústav mládeže ponechávají individuu pro uplatňování osobních přání jen nepatrný prostor. Omezování svobodné volby klienta a omezování soukromí klientů bývají často předmětem zvýšené pozornosti, někdy i kritiky, a to zejména ve společnostech, v nichž stojí vysoko ideál demokracie a maximální svobody individua. Hlavní funkce ustavuje možno shrnout do tří bodů: 1. Podpora a péče. Tato funkce je v popředí v zařízeních poskytujících náhradu za nefunkční nebo chybějící rodinu (kojenecké ústavy, dětské domovy), v ústavech pro svobodné matky s dětmi, v zařízeních pro těžce mentálně nebo fyzicky hendikepované lidi, v domovech pro bezdomovce, v domovech důchodců, v utečeneckých táborech, v nově zaváděných ošetřovatelských ústavech apod. Ve všech takových zařízeních je poskytováno chybějící zázemí či péče, bez nichž se klient nemůže obejít. Kdyby tyto ústavy neexistovaly, kvalita života jejich klientů by byla nepřiměřeně nízká, v některých případech by nebyli schopni v běžných podmínkách přežít. 2. Léčba, výchova a resocializace. Tato funkce je v popředí v nemocnicích, léčebných a rehabilitačních ústavech, v zařízeních pro rizikovou mládež, v zařízeních pro propuštěné vězně atp. Společným jmenovatelem je úsilí o změnu stavu; předpokládá se, že klient opustí ústav v jiném stavu, než v jakém do něj přišel. 3. Omezeni, vyloučení a represe. lato funkce je v popředí ve věznicích, v psychiatrických zařízeních s nedobrovolnými pobyty, ve sběrných táborech pro uprchlíky apod. Kdyby tato zařízení neexistovala, společnost by byla ohrožena kriminálními osobami, lidmi trpícími akutní psychózou, neznámými cizinci. Na okraj podotkněme, že by bylo možné uvažovat ještě o funkci rekreační; ta převažuje v pobytových zařízeních, jež nejsou v centru našeho zájmu (ozdravovny, lázně, střediska vrcholového sportu, podnikové rekreační chaty atp.). Nicméně i v ústavu si člověk může odpočinout od "civilní" zátěže, od náročných podmínek, v nichž by byl jinak nucen žít. Mohlo by se zdát, že každý existující ústav slouží jednomu účelu, který je někdy uveden i v jeho názvu. V dalších úvahách se budeme opírat o opačný předpoklad: o hypotézu, že každý ústav je nositelem všech právě vyjmenovaných funkcí, i když některé inzeruje a jiné spíše skrývá. Ukažme si zase na příkladu Odbočky pro rehabilitaci neuróz vl.obči. že tato hypotéza je nosná. V prvním plánu šlo o ústav léčebný, pacienti s nepsychotiekymi duševními poruchami vněm měli byt uzdraveni. Pro sociálně slabé lidi i pro pacient} osamělé, připadne intenzívně duševně strádající, měl ústav vý/nam i jako podpora. Vazba takových pacientu na ústav trvala roky po skončené intenzívní léčbě a projevovala se dojížděním do Odbočky o víkendech; při těchto návštěvách jim stačilo vidět známé prostředí a popovídat si s terapeutem, který právě sloužil. Režim v Odbočce nebyl prost represivních prvků, v ústavu se například každý večer v sedm 22 hodin zavíral hlavní vchod a pacienti nemohli ústav opustit bez vědomí P™£^™ účast na všech programech byla teoreticky povinna, coz se tykalo . společenských z ľav tance portu psychoterapií, i práce. Přesto byli pacienti, kteří ve srovnán, se ™ »životními stereotypy vnímali pobyt v Odbočce jako pozitivní změn, úředník mohl brát práci v parku a v lese jako rekreaci, student v.tal odpočinek od ÍdnáL a zk0UšekPžena v domácnosti byla ráda, že její děti má na starost, matka a ze si od nich může v ústavu na několik týdnů odpočinout. ústavy si rády vylepšují svou pověst zdůrazňováním funkce v našem výčtu druhé, traľsfola ní. Nelze v tom vidět pouze setrvačný vliv social,st,ckych .de,, jej.chz extréme byly utop.e komunistů. Každý člověk, který je sám se sebou nespokojen, je pLhol myšleni, že existuje způsob, jak by mohl změnit svou P^ -oukoj, dici nebo svůj zdravotní stav. Také společnost negaüvne hodnotíc, urate chovám oSoSjľpodíoH ústav, který slíbí, že nežádoucí chování změní v chovám zadouc, Ptípom ňnte'že vězení se u nás do nedávna nazývalo nápravně-výchovnym ústavem když" Tu ečnosti bylo školou kriminality.) Represivní funkce ustavuje v moderních porostech maskovaná, její veřejné přiznání by -působilo dobře. Tak zvaný rea ny socialismus s touto funkcí počítal a mnoho typů .nst.tuc, poemaje P™^™*^ a konče domovy pro staré lidi, mělo režim přinejmens.m polovojenský I v tzv vy-P"" záPadn.ychPstátech existuje dodnes množství instituci, které omezuj, m khenjr víc než je nutné a velmi se brání nezávislé .nspekci, o n.ž se pokousej, občanská sdru-žení nebo žurnalisté. Sama povaha ústavní péče usnadňuje zneužívání a znesnadňuje kontrolu. KUent je do značné míry vydán všanc ústavnímu režimu a pro nezasvěceného.nežavšieho pozorovatele mohou být skutečná pravidla vnitřního fungování ústavu dlouho nejasná. Personál má vždycky mocenskou převahu a je vždycky v pokušen, j. zneuz.t. Zejména jsou-li klienty děti, mladiství, lidé mentálně hendikepovaní, velmi nemocni a sten. Personal může mít dění v ústavu natolik pod kontrolou, že se každá případná st.znost kl.enta může obrátit proti němu a vyvolat sankci, pro niž se vždycky dá naj.t vhodná zam.nka. Přes tato rizika ústavní péče nesdílíme představu, že všechny formy ústavní výchovy a péče jsou přežitkem. Pro některé lidi jsou jedinou možností umožňujíc, důstojnou existenci Uvažování, které v humanitárních disciplínách nyní převláda, zdůrazňuje, ze přiměřená péče by měla být šita klientovi na míru, proto je k ústavn. pec, skeptické, Sěkde až příliš. Není tomu dlouho, co byly v Itálii šmahemzrušeny trad.cn. psycha-trické ústavy. Při absenci alternativních zařízení nebylo tězke předpovědět následek, z duševně nemocných se stali bezdomovci a klienti soc.álních služeb, jez vsak na tento typ klientely nebyly připraveny. Neuvážené rušení ústavů, prováděné pod praporem de-institucionalizační doktríny, není dobré ani pro klienty, ani neřeš, spo ecenskou potreba Je nutné počítat s tím, že moderní rodina je stále mene ochotna pečovat o sve hendikepované členy a moderní společnost je stále náročnější pokud jde o vzdělám, pracovní výkon a sociální chování. Lidí, kteří jsou v nějakém ohledu nedostac.v,, proto přibývá a ubývá tradičních zdrojů společenské opory. Ústavy by neměly šmahem za-nikat- i na ně ovšem budou kladeny vyšší požadavky. Nesporně jsou sečteny dny těch ústavů které se při přijímání klientů i při jejich propouštění opíraly o r.g.dn, byrokratická kritéria. Také péče organizovaná tradičním, byrokratickým způsobem nemá budoucnost Smysl budou mít jen ústavy odvozující svůj rez.m z md.v.dualn.ch potieb klienta a pouze v minimální nutné míře vůči němu uplatňuj,ci omezeni. T: