Charakteristické rysy české kultury v době národního obrození v Synkretismus: splývání vědy, publicistiky, umění, obrozenským ideálem je všestranně orientovaný vlastenec. v Emancipační úsilí: snaha vyčlenit českou kulturu ze sféry německého vlivu, budování podrobné charakterologie Slovanů v Lingvocentrismus : z jazyka jsou vyvozovány základní pojmy obrozenské ideologie -- pojem národa a vlasti (J. Jungmann a jeho výrok V jazyku naše národnost, toto pojetí překonáváno až v průběhu 2. poloviny 19. století). v Překladovost: v popředí stojí jazyková stránka textu, obrozenský překlad se blíží spíše adaptaci, původní autor stojí v pozadí. Překlady jako obohacení slovní zásoby. v Mystifikace: obecný kulturní jev romantické Evropy, nejznámější mystifikace v české literatuře (Rukopisy, F.L. Čelakovský -- Žofie Jandová, F. Svobodová -- Marie Čacká). v Specifická autorská a čtenářská základna: charakteristika vlastenecké společnosti a její mikrosvět, vnější znaky příslušnosti k vlastenecké společnosti. Periodizace obrozenecké literatury v 70. léta 18. století -- 1814: osvícenský klasicismus, tereziánské a josefínské reformy, elementární předpoklady k rozvoji česky psané literatury (Josef Dobrovský). v 1815 -- počátek 30. let 19. století: preromantismus, slovanské cítění a nacionalismus, úsilí o vyspělé národní umění a vědu (Josef Jungmann). v 30. léta 19. století -- 1847: romantismus, přerůstání obrozeneckého programu z oblasti jazykově literární do sféry společenské (Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl). v 1848 -- sklonek 50. let 19. století: pronikání realismu, politické ambice (Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský). Literatura pro děti a mládež v Postupné formování LPM: Jungmann -- Historie literatury české (2. vyd. 1847) řadí LPM do oddílu Libomudrctví, mrawné a naučné spisy. Rozvoj školské literatury, zábavný a lidovýchovný proud, slovesný folklor a folklorismus (např. ohlasová metoda poezie).