III.  TYPOLOGIE PEDAGOGICKÉ DIAGNOSTIKY

   

   A)

   Diagnostika neformální -- mikrodiagnostika - průběžné diagnostikování: vědomostí, dovedností,
   názory, představy, postoje, přesvědčení, disciplína, psychomotorické dovednosti, postavení
   žáka v kolektivu...Implicitní, skryté.

   

   Je možné dělat zásahy okamžitě v průběhu výuky. Mojžíšek to nazývá jako mikrodiagnostikování
   (krátké) -- v průběhu výuky. Zelinková toto nepokládá za diagnózu.

   

   ! Doporučení: občas si udělat drobnou poznámku, záznam o dítěti, které nás překvapilo...
   (lístečky, sešit, portfolio...)

   

   Diagnostika formální: jasně ohraničená diagnostická situace v určitých etapách vyučování.
   Existuje o ní zápis, záznam, používá specifické metody. Explicitní, navenek s projevující.

   Pedagogický zásah není možné udělat okamžitě po diagnostikování, ale s odstupem, až se údaje
   zpracují (diktát, test, písemka,...)(GAVORA, 2001)[1]

   

   Kdo se na diagnostice podílí: učitel, kolegové, psycholog, lékař, jiní odborníci...

   

   B)

   Formativní diagnostikování: pomáhá učitelovi při formování žáka. Slouží mu jako zpětná vazba o
   jeho práci. Na jeho základě dělá učitel opatření.

   

   Sumativní diagnostikování: cílem je zjistit dosaženou úroveň žáka za určité období (zpravidla
   na konci určité etapy vyučování). Sumarizuje informace o žákovi. Formálně se zpravidla
   vyjadřuje známkou, body, slovy...

   

   C)

   Normativní -- výsledek jedince je srovnáván s výsledky reprezentativního vzorku populace ve
   stejné zkoušce. Srovnání mezi vrstevníky.

   Odpovídá na otázku, zda dítě dosahuje úrovně svých vrstevníků. Slouží spíše potřebám
   společnosti, posuzování možností studia, k přechodu na náročnější typ školy...

   

   Kriteriální -- jde o srovnání s vnějšími měřítky, s objektivně vymezenými úkoly (zvládá psaní
   i,y...)

   

   Individualizovaná -- srovnávání dítěte pouze ve vztahu k sobě samému, bez porovnávání
   s vrstevníky.

   Sleduje se dosažená úroveň za určitý časový úsek. Nutné u dětí handicapovaných, talentovaných,
   neúspěšných. Pracuje  s definováním úspěchů, pozitiv jedince...

   

   Diferenciální -- slouží k rozlišení obtíží, které mohou mít stejné projevy, ale různé příčiny.

   Např. nekázeň a zvýšená pohybová aktivita dítěte  mohou být projevem jak ADHD, tak nesprávného
   výchovného vedení nebo obojího.

   

      Přístup k diagnostikování

   

   Edumetrický -- používá kvantitativních metod (čísla, testy...)

   

   

   Kazuistický -- zaměřuje se na jeden případ. Cílem je kvalitativní posouzení případu. Kazuistika
   = případová studie -- podrobný popis případu (zahrnuje i výsledky kvantitativních metod).

   

   

   

   -------------------------------

   [1] [1] GAVORA. P. Diagnostikovanie a hodnotenie žiaka vo vyučovaní. In. KOLLÁRIKOVÁ, Z.,
   PUPALA, B. Předškolní a primární pedagogika. Praha: Portál, 2001. s. 233.