Klasifikace pozorování

   

   V literatuře můžeme najít různé přístupy ke klasifikaci pozorování.  Pro naše účely rozlišíme 
   pozorování podle následujících kritérií:

   

   1)        Délka trvání

   §         Krátkodobé ( Co dnes Jirku v hodině zaujalo?)

   §         Dlouhodobé (longitudinální) (O co projevuje Jirka zájem z dlouhodobého hlediska?)

   2)        Osoba provádějící pozorování

   §         Introspekce - sebepozorování

   §         Extrospekce -- pozorování jiných

   3)        Účast při pozorování

   §         Přímé (vlastní)

   §         Nepřímé (nevlastní) -- ze záznamu

   4)        Počet pozorovaných osob

   §         Individuální  (Pozoruji jednoho žáka -- Marii při práci ve skupině)

   §         Skupinové (Pozoruji celou skupinu žáků při práci)

   5)        Zaměřenosti pozorování

   §         Dílčí (Jakým úchopem žák drží tužku? Jaká je pozornost žáka ve výuce?)

   §         Celkové (Jak se projevuje žák o přestávkách? Jaká je úroveň grafomotoriky žáka?)

   6)        Zásahy do pozorování

   §         Přirozené (volné) (Děti se rozdělí dle vlastního rozhodnutí do skupin)

   §         Navozené (řízené)  (Určím tři žáky, kteří si volí ostatní do svých skupin)

   7)        Připravenost pozorování

   §         Strukturované -- stanovíme druhy jevů, kategorie, které budeme sledovat. Připravíme
   si pozorovací nástroj -- systém. Obsahuje pozorované jevy, pravidla identifikování těchto jevů,
   záznamu a vyhodnocení. Jde o rozčlenění pozorované reality na předem stanovené kategorie.

   §         Nestrukturované -- pozorování spontánní činnosti v dané situaci bez přípravy
   pozorovacího systému.

   

   Požadavky na pozorování

   

   1)       Stanovit si cíl  a předmět pozorování

   Cílem pozorování je objektivní poznání osobnosti žáka. Určit cíl pozorování, znamená provést
   určitý výběr, co chceme konkrétně pozorovat.

   2)       Stanovit si podmínky, za nichž pozorování proběhne a délku pozorování

   V jakých situacích, předmětech, činnostech a jak dlouho budeme pozorování provádět. Promyslet
   umístění pozorovatele (nejlépe např. roh učebny).

   3)       Zvolit si způsob záznamu pozorování (pozorovací arch, karty, konkrétní techniku,
   škály, deník, lístečky, ...)

   Promyslet si pozorované jevy -- kategorie. Při strukturovaném pozorování si vytvořit záznamový
   arch či jiný nástroj. Rozmyslet, zda půjde o zaznamenávání trvání kategorií nebo výskytu
   kategorií při strukturovaném pozorování.

   4)       Provést pozorování, záznam výsledků pozorování

   5)       Analýza získaných záznamů

   6)       Interpretace výsledků, formulování diagnózy, edukativních opatření a prognózy.

   Důsledně se vyhýbat subjektivismu a chybám při diagnostikování.

   7)       Sebereflexe své diagnostické činnosti