I

   Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,

   v světnici teplo u kamen,

   v krbu se svítí, stará podřimuje,

   děvčata předou měkký len.

   

   "Toč se a vrč, můj kolovrátku!

   Ejhle adventu již na krátku,

   a blízko, blizoučko Štědrý den!"

   

   (...)

   

   III

   Marie, Hana, dvě jmena milá,

   panny jak jarní růže květ,

   která by z obou milejší byla,

   nikdo nemůže rozumět.

   

   (...)

   

   V

   Jedna, hlavu zavitou,

   košiličky šije,

   druhá již tři měsíce

   v černé zemi hnije,

   ubohá Marie!

   

   

   Karel Jaromír Erben -- Štědrý den