Vendulka cítila, jak jí tuhnou lýtka, a vzdychla si. Míla tu samozřejmě není. A šla sem kvůli
   němu. Ostatní kluci se mu nemohou rovnat. Taky Vendulku mrzelo, že se dívá zrovna na fotbal.
   V žádném klasikovi nebyla o fotbale ani zmínka. Fotbal není šik. Ale Vendulka nemá na
   vybranou. Bylo by sice lepší sedět u tety a číst si jakéhosi Emila Zolu, ale u tety by se zase
   těžko mohl objevit Míla. Vendulka se podívala přes zablácené hřiště k trati. Na náspu ležel
   sníh.

   

   Můj strýc Chrobák je zatím poměrně neúspěšný vynálezce. Říkám zatím, protože v blízké
   budoucnosti se to nepochybně změní, neboť strýc už nevlastní televizi. Ona mu vybouchla, když
   po ní jedna zaujatá osoba mrštila granát. Asi se divíte, jak to spolu souvisí, ale hned vám to
   vysvětlím.

   

   Tak učiníte i vy, kdo držíte tuto knihu hebkou rukou, vy, kdo zapadnete do měkkého křesla a
   řeknete si: "Tohle mě snad pobaví." A když dočtete o skrytých útrapách otce Goriota, pustíte
   se s chutí do oběda a připíšete svou necitelnost na účet autora, obviňujíce ho, že nadsazuje a
   vytýkajíce mu, že si vymýšlí. Nuže vězte: Toto drama není ani smyšlenkou, ani románem.

   

   Na pláži se člověk nikdy nenudí. Našel jsem si tu spoustu kamarádů. Je tady Pankrác, Servác a
   Bonifác ... Servác -- to vám je číslo! A ještě Ignác, Horác a taky Pafnuc -- ale ten tu není na
   prázdninách, jelikož je odsud a bydlí tady pořád. A my všichni si spolu hrajeme a taky se
   hádáme a potom spolu nemluvíme, no zkrátka, je tu fakt zábava.

   

   Babičko, já někdy spím s votevřenejma očima. To je, jako když spíš, ale ještě vidíš, jenom je
   všechno takový jako fialový a trochu rozmazaný, jako když jedeš v autě a díváš se vokýnkem.
   Někdy si jako říkám -- spi, spi- a pak jako spím. Ale to není to pravý spaní. Ani to správný
   spaní s votevřenejma vočima. To je jenom  naschvál a dělám to, když na  mě kluci pokřikujou.