Autodiagnostický rozbor klasifikace a hodnocení

   

   "Za pedagogicky riskantní, až nevhodné je možno považovat klasifikační způsob (styl)
   s extrémním klasifikačním měřítkem, tj. přílišnou mírnost, ale především přehnanou přísnost"
   (Hrabal, 1988, s. 52)

   

   

   3.1 Postupy analýzy klasifikace jako údaje o učiteli

   

   

   1)     porovnávání své klasifikace s požadavky, které jsou dány normou-vnitřní klasifikační
   řád

   

   2)     porovnávání vlastní klasifikace s klasifikací ostatních učitelů vyučujících týž předmět
   na stejném typu školy a s žáky podobné úrovně. Kritériem se stává empirická "kvazinorma". Celý
   postup má blízko po vnější formální stránce k hodnocení výsledků podle norem.

   

   

   3)     Sledovat se dá také rozptyl klasifikace, frekvence jednotlivých stupňů. Problematický
   je snížený rozptyl -- příliš kumulují známky na konci klasifikační stupnice nebo uprostřed.
   Snižuje to rozlišovací hodnotu známek a tím i motivační hodnotu. Příliš velký počet známek
   uprostřed klasifikační stupnice poukazuje na nerozhodnost, nediferencovanost vidění žáků,
   nejistotu, nejasnost kritérií

   

   4)     Stabilita známek -- průměru

   

   

   5)    Frekvence průběžné klasifikace

   

   6)     Výjimečná známka na rozdíl od ostatních předmětů -- pojetí žáka