12. Vývoj českého školství od r. 1774 Obrozenečtí učitelé (Ryba, Filcík ,Amerling, Svoboda, Bolzano). Představitelé 2. pol.19. stol.-1. pol. 20. stol. (Lindner, Masaryk, Kádner, Chlup, Příhoda, Krejčí, Čáda, Úlehla, Kádner, Klíma, Hendrych, Uher.). R. 1774 – na popud Marie Terezie zpracoval reformu rakouského elementárního školství Johann Ignaz Felbiger. Felbigerův školní řád zavedl povinnou šestiletou školní docházku. Školy triviální pro městskou a venkovskou chudinu. Malá úroveň. Čtení, psaní, počty, náboženství , jen velice málo učiva o přírodě a společnosti v nejvyšších ročnících. Na venkově poučení o polních pracích, ve městech poučení o výrobě, řemeslech. Dívky šití a pletení. Školy hlavní ve větších městech, vyšší úroveň, i latina. Od 2. ročníku výuky v němčině. Školy normální v hlavních městech, jen v němčině. Rozšířené osnovy škol hlavních. Školy hlavní a normální byly nástrojem germanizace. 1775 vydal Knihu metodní, která obsahuje spolu se školskými předpisy pokyny pro vyučování (metody výuky a výchovy). 1775 provedena reorganizace střední školy podle Gratiana Marxe-zřízena pětiletá, později šestiletá gymnázia (první dva roky německý vyučovací jazyk, od třetí třídy latinský). Preparandy – pro přípravu učitelů. 1848-49- Exner –Bonitzova reforma. Byla zřízena osmiletá humanitně zaměřená gymnázia a sedmileté matematicko-přírodovědné reálky. 14. května 1869 byl vyhlášen říšský školský zákon (Hasnerův). Zřizuje se osmiletá povinná školní docházka do 14 let. Zřízeny školy obecné a měšťanské. Zřízeny nové vyučovací předměty : přírodopis, zeměpis, dějepis, měřictví, tělocvik, ruční práce. Stanovena nejvyšší úvazková míra pro učitele – 30 hodin týdně. Stanoven nejvyšší počet žáků ve třídě – 80. Určeno pravidelné vyplácení služného učitelům a právo na penzi. Učitelé se vzdělávají na čtyřletých učitelských ústavech. 1883 – školská novela. Na venkovských školách zavedeno polodenní vyučování a byly umožněny tzv. úlevy ve školní docházce. Na požádání rodičů děti dvanáctileté a starší nemusely od dubna do listopadu navštěvovat školu. Novela byla krokem zpět proti školskému zákonu z r. 1869. Novela dostala název Taafova podle ministerského předsedy Eduarda Taafa. 1918 – vznik Československé republiky. Snaha o demokratizaci školy a vzdělání. 1920 – První sjezd československého učitelstva a přátel školství pod záštitou prezidenta T.G. Masaryka. Řešena otázka jednotné školy, předškolní výchovy, pedagogických pokusů. 1922 – tzv. Malý školský zákon. Zavedl povinnou osmiletou školní docházku pro celou republiku (na Slovensku byla do té doby šestiletá), zrušil úlevy ve školní docházce, snížil počty žáků ve třídách na 65-70 (teprve od škol. Roku 1932-33 byl počet dětí snížen na 50), zavedl koedukaci na všech stupních škol, uznal rovnost učitelů a učitelek před zákonem. Od 20. let rozvoj pokusných škol : a) individuální pokusy - Eduard Štorch – Dětská farma v Praze-Libni František Bakule – hudebně zaměřená škola Ferd. Krch, Lad. Havránek, Lad. Švarc- Dům dětství v Krnsku u Mladé Boleslavi Volná škola práce v Kladně aj. b) státem řízené reformní hnutí Zřízena Škola vysokých studií pedagogických v Praze, při ní reformní komise vedená Václavem Příhodou . Pokusné reformní školy od škol. roku 1929/30. Návrh diferencované jednotné školy II. stupně. Činná škola, samoučení, testování žáků. Ověření projektové výuky, školy daltonské, winnetské soustavy a dalších prvků reformní školy. Podrobněji je pojednáno o reformním školství u nás v rámci následujícího tématu č. 13. Vývoj českého školství přerušen okupací 1939-1945. V letech 1945-48 boj jednotlivých politických stran o charakter našeho školství. Po vítězství KSČ v roce 1948 je zavedena školským zákonem schváleným 21.dubna 1948 důsledná koncepce jednotného školství v duchu marxisticko-leninské ideologie. Je zdůrazněna političnost školy. Povinná školní docházka se prodloužila z osmi na devět let. Jednotná státní škola byla rozdělena na tři stupně: první stupeň tvořila škola národní (1.-5. ročník), druhý stupeň čtyřletá škola střední (6.-9.ročník, třetí stupeň tvořily školy povinné a výběrové- gymnázia, základní odborné školy (od r. 1954 školy učňovské). V roce 1953 změněna povinná školní docházka na osmiletou, v roce 1959 je opět prodloužena na 9 let. Střední vzdělání bylo realizováno na tříleté Střední všeobecně vzdělávací škole ( v roce 1968 prodloužena na 4 roky a začala se označovat opět názvem gymnázium.) Podle zákona z roku 1960 vypadala jednotná školská soustava následovně: 1. jesle a mateřská škola – předškolní výchova pro děti do 6 let 2. povinné základní vzdělávání od 6 do 15 let – na základní devítileté škole, popř. v příslušných ročnících škol pro mládež vyžadující zvláštní péči 3. střední a vyšší vzdělání pro mládež od 15 let, různé typy škol : odborné učiliště a učňovská škola, střední škola pro pracující, odborná škola, střední odborná škola,střední všeobecně vzdělávací škola (později gymnazium) aj. 4. vysoké školy pro mládež s úplným středním vzděláním 5. v době mimo vyučování se dostává mládeži výchovy ve školních a mimoškolních výchovných zařízeních 6. pracující získávají nové nebo si prohlubují vzdělání ve studiu při zaměstnání na školách, v kurzech apod. : (Štverák, 1983, s. 360-361) V souvislosti s novým pojetím základního školství, které začalo být do praxe zaváděno od roku 1976, byl 1. stupeň základní školy zkrácen o jeden rok (1.-4.ročník), základní škola byla tudíž osmiletá, povinnou desetiletou školní docházku dokončovala mládež ve dvou prvních ročnících středního vzdělávání. Po 17.11.1989 vyvstala nutnost přehodnocení a úpravy stávajících učebních osnov. Česká pedagogická teorie navázala na tradice školství hlavně z předmnichovské republiky a navázala kontakty se západní pedagogikou . Významné pro rozvoj českého školství je i to, že byl umožněn vznik alternativního školství. Např. na 1. stupni ZŠ byly postupně do praxe zavedeny tři vzdělávací programy : - Obecná škola (od září 1993 na určitých školách, které se dobrovolně přihlásily tento projekt ověřovat) - Základní škola (od září 1996, podle tohoto programu se vzdělává 75% žáků) - Národní škola (od září 1997, tento program si zvolilo asi jen 50 škol v České republice) Vznikla řada alternativních školy : školy církevní, waldorfské, montessoriovské, daltonské,angažované učení, škola hrou, zdravá škola aj. Rozšířila se síť vysokých škol, vznikají vyšší odborné školy.