K jazykové kultuře v 1. polovině 20. století

   

   jazykový purismus a Naše řeč

   Jednota Sv. Čecha – 1913

   Naše řeč – 1. ročník 1917

   lingvistický historismus – Josef Zubatý, Václav Ertl (teorie dobrého autora)

   purismus – Jiří Haller (30. léta)

   

   jazykovědný strukturalismus

   Pražský lingvistický kroužek – přednášky členů viz:

   Sborník Jazyková kultura a spisovná čeština, 1932

               (Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Miloš Weingart...)

               tam Jakobson: O dnešním brusičství českém (bezpředmětný  x  marný)

   postoj ke kodifikaci: V. Mathesius – „pružná stabilita“



                          Pravopis, spisovný jazyk a jazyková kultura dnes

   

   Diskuse o Pravidlech českého pravopisu z r. 1993 (akademické vyd. Academia, školní vyd.
   Pansofia):

   Petr Fidelius: pravidla jsou nedemokratická

   Zde: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitN/4.1993/50/5.png

   

   a další články z Literárních novin na stejné téma, např. (vše v internetovém archivu přes
   předchozí odkaz):

   

   konzervativní pojetí: M. Ajvaz (LtN roč. 1993, č. 41, s. 4[1]  a č. 50, s. 4)

                           P. Fidelius (LtN, roč. 1991, č. 4, s. 6-7; roč. 1993, č. 12, s. 3 a č.
   13, s.3)

                         

   progresivní pojetí: A. Stich (LtN roč. 1990: č. 24, s. 7; roč. 1993: č. 1, s. 6)

                           M. Červenka (LtN, roč. 1993, č. 45, s. 7)

   dále k tématu jazyková kultura v poznámce. [2]

   

   

   

   Petr Sgall: spisovná čeština má potíže:

    1. nepřirozená, knižní, nikdo tak doma nemluví, ani jazykovědci
    2.  „Černobíle“ se rozlišuje mezi spisovnými a nespisovnými jevy (ty nespravedlivě málo
       prestižní).
    3.  moc obtížná, nikdo ji nezvládne

   

   Návrhy:

   - zavést standard = spisovná, hovorová a obecná čeština (neostrost hranic standardních a

    nestandardních jevů)

   - pluralitní kodifikace 

   

   ad Pravidla českého pravopisu, 1993

   úpravy v psaní přejatých slov s/z

   filozofie – ale:

    theo-sofie, pan-sofie, sofismus, sofistika

   nebo psát důsledně zofisma, zofistika ?

   -         - izmus: optimizmus, humanizmus

   o       a také optimizta, fantazta, humanizta?

    -univerzita, katarze, penze, konzerva, konzistence –rs, ls, ns = [rz, lz, nz]

   - kurz, komparz  x ale puls, trans – nedůslednost

   - když zapisovat asimilaci, proč ne také egzém, anegdota?

    tak x tagže

   -          diskuze, renezance, režizér – chyby

   

   velká písmena v názvech

   okresní úřad v Benešově, nově Okresní úřad v Benešově

   katedra českého jazyka pedagogické fakulty MU

   nově: Katedra českého jazyka Pedagogické fakulty MU

   hospoda U hrušky nebo U Hrušky, U králů nebo U Králů

   nově jen U Hrušky, U Králů

   

   progresivní nebo protivzdělanecká, technokratická, nedemokratická Pravidla?

   alternativa: konzervativní pojetí

   funkční, estetická a citová „stránka“ pravopisu v celku

   

   Václav Jamek

   

   Divili se ptakopisci:

   Pročpak jste vy ptakopysci

   takoví nízcí a slizcí?

   Vaše místo v ptakopise

   jenom těžko pochopí se.

   

   Kdyby ten váš slavný výzkum

   dal už pokoj ptakopyskum!

   Co pan Charvát, a pak Chrobák?

   Těm zas narost křivej zobák –

   zatímco pitomý ptakopysk

   alespoň umí svůj ptakopisk!

   

   „jazykozpytci“ a  „jazykozpitci“

   

                                    

   

   

    1. přirozenost rozdílu spisovný x  mluvený jazyk (vztah ke komunikační situaci)
    2. úloha kodifikace: tříbit (dát možnost zdokonalování)
    3. respekt k „laikům“ (možné vzory)
    4. demokratické pojetí jazyka

   pluralita, ne rovnost

   

   

   

   

   -------------------------------

   [1] tamt. k tématu J. Marvan a L. Vaculík, oba konzervativní pozice.

   [2] Bělič, Jaromír –Havránek, Bohuslav. – Jedlička, Alois: Problematika obecné češtiny a

    jejího poměru k jazyku spisovnému, Slovo a slovesnost 23, 1962, s. 108-126.

   Hauser, P. (2004): Spisovný jazyk a nářečí v české škole.  In:  Spisovnost a nespisovnost.

     Zdroje, proměny a perspektivy. Brno: Masarykova univerzita,  s. 46-49.

   Jamek, Václav: O patřičnosti v jazyce. Praha, 1998.

   Oliva, K. (2005): Požadavky na úroveň diskuse o spisovné/ standardní češtině, Slovo a

    slovesnost, 66, s. 278-290. – tam i další literatura

   Sgall,  P. – Maglione, C. (2005-2006) : Čeština standardní a běžně mluvená, Český jazyk a

   literatura, 56/ 2005-2006, s. 80-87.

   Šlosar, D. (2005): Minimalizace škod na spisovné češtině, Host, 07/ 2005, s. 15.