REFLEXE PSYCHOLOGICKÝCH A PEDAGOGICKÝCH KONCEPTŮ VE SPECIÁLNÍ PEDAGOGICE - ETOPEDII Věra Vojtová, PdF, MU ETO _ Specializace NMg_3,4c2 REFLEXE BIOPSYCHICKÝCH PŘÍSTUPŮ Teorie defektu PCH následek organického postižení Teorie retardace PCH nevyzrálost v kognitivní, sociální emocionální oblasti v důsledku opožděného vývoje CNS Tematizuje poruchy autismus, lehká mozková dysfunkce, neurózy Nevýhoda Vymezení hranice mezi Zdravím a nemocí kategorizace Přijímání této kategorizace BIOPSYCHICKÝCH PŘÍSTUPŮ § omezující edukační rámec, § kategorizace do skupiny „postižení“ § bariéra § v přístupu k edukaci § v dosažení odpovídajícího vzdělání § v perspektivním zaměření § v orientaci na fungující projevy v chování, které jsou využitelné pro intervenci (srov. Hillenbrand, 1999, Vojtová, 2004). Pedagogická intervence předpokládá: BIOPSYCHICKÝCH PŘÍSTUPŮ § psychologickou a lékařskou diagnostiku; § léčebné postupy; § pedagogická intervence se spoléhá na medicínskou, psychologickou podporu; § odstranění chyby je především záležitostí lékařů popř. psychologů; § intervence a rehabilitace probíhá ve speciálním prostředí – poskytují ji vysoce specializovaní „experti“ REFLEXE PSYCHODYNAMICKÝCH PŘÍSTUPŮ § 1. Rozvíjení silného já by mělo být podporováno tím, že se vyhneme budování příliš silného „nadjá“. § 2. Extrémní výchovné vlivy styly, jako je rozmazlování nebo výchova vedoucí k frustracím, jsou škodlivé pro rozvíjení dětské osobnosti. § 3. Je nutné věnovat pozornost významu a působení individuálních obranných mechanismů. § 4. Učitelé a vychovatelé by si měli vypěstovat sebekontrolu a sebekritiku a působit tak proti pocitům příkoří, agresivity a viny, které mohou vznikat u žáků z odporu k učení, a jsou tedy ovlivňované činností učitele. Téma „méněcennosti“ (Adler) PSYCHODYNAMICKÉ PŘÍSTUPY § vynucování podřízenosti - rozvíjí pocit méněcennosti potřeba kompenzace instinktem moci Úkolem pedagoga § předcházet pocitu méněcennosti § podporovat podvědomé úsilí žáka kompenzovat vlastní nedostatky a naplňovat svoje vlastní cíle. Ve výuce se odráží podporou PSYCHODYNAMICKÉ PŘÍSTUPY § diferencované výuky § s respektem k odlišnostem § efektivní volba § výukových cílů § přiměřených postupů (srov., Pelikán, 1995, Vojtová, Johnstone, Bloemers, 2006) Svobodná výchova PSYCHODYNAMICKÉ PŘÍSTUPY § neofreudiáni – např. Karen Horneyová, Erich Fromm, Erik Erikson § Rovnováha v interpersonálním směřování dítěte považují za základ jeho zdravého rozvoje. § Svobodná a tvůrčí výchova má předcházet nevědomým tendencím v chování člověka jako je agresivnost a konformismus, kterými člověk reaguje na současný tlak společnosti. § Dítěti má dávat dostatek příležitosti pro získání zkušeností ve vztazích s druhými lidmi. § Inspirace pro pedagogiku ve smyslu antiautoriativní výchovy spojené s podporou sebeurčení dítěte a jeho schopnosti participace a spolupráce v týmu § (srov. Singule, 1992, Pelikán, 1995, Drapela, 1997) Pedagogická intervence předpokládá: PSYCHODYNAMICKÉ PŘÍSTUPY § kauzální přístup, interpretace prožitků; § posilování vztahu mezi klíčovými osobami a (pedagogem, rodičem) a dítětem (srov. Hillenbrand, 1999); § vytvářet bezpečné prostředí: § eliminovat ohrožující prvky v sociálním prostředí dítěte; § eliminovat ohrožující momenty v edukačním procesu. REFLEXE PSYCHOEDUKAČNÍCH PŘÍSTUPŮ § Úkol pedagoga n porozumět motivaci chování n podporovat dítě při vytváření a rozvoji jeho vlastních kompetencí pro sebekontrolu n poskytovat dítěti krizovou intervenci zaměřenou na jeho životné prostor n hledat cesty a způsoby, prostředky a metody, které u toho konkrétního dítěte vedou k rozvoji účinných strategií školní práce i chování „Já – posílení“ Fritz Redl (1902 – 1988) PSYCHOEDUKAČNÍ PŘÍSTUP Cesta k posilování „Já“ vidí v následujících formách: § v pomoci interpretovat zapomenuté nebo potlačené zážitky, které jsou ve prospěch pozitivního vývoje dítěte; § v pozitivním vztahu a v posilujícím vztahu dítěte s pedagogem; § v nepřímých opatřeních: např. ve změnách vztahu dítěte s rodiči, vztahů mezi rodiči, ve školním prostředí, popř. zprostředkovat pozitivní zážitky ve volnočasových aktivitách, změny v denním režimu atd.. „Rozhovor orientovaný na životní prostor“ (Life-Space-Interview) PSYCHOEDUKAČNÍ PŘÍSTUP § a) k okamžité konfrontaci dítěte s konfliktem v jeho chování § b) k uvolnění emocionální frustrace dítěte § Dítě je pedagogem vedeno krok za krokem k analýze konkrétní životní situace, ke změně zorného úhlu v pohledu na problém a k hledání jiných možných způsobů chování. Zpětná vazba x Postupné kroky Hillenbrant, 1999, Kauffman, 2001, Vojtová, 2004 Pedagogická intervence předpokládá: PSYCHOEDUKAČNÍ PŘÍSTUP § porozumět motivacím chování; § porozumět souvislostem školní (ne)úspěšnosti a nevhodného chování; § rozvíjet schopnost dítěte posuzovat dopad nežádoucích projevů jeho chování do jeho vlastního života i do života jeho okolí; § učit jedince s poruchou chování získat vnitřní pohled na své chování a jeho motivaci; § hledat souvislosti nežádoucího chování v životním prostoru dítěte - zkušenosti, současnost, perspektiva. REFLEXE HUMANISTICKÝCH PŘÍSTUPŮ § Abraham Harold Maslow (1908 – 1970) Carl Ranson Rogers (1902 - 1987) § Maslowova koncepce sebeaktualizace (self-actualisation theory) § ukázala na nezbytnost přiměřených požadavků ve vzdělávání, § Rogersova koncepce kongruence § ukázala na reflexi vlastních vjemů, pocitů a postojů dítěte Porucha chování – Abnormalita HUMANISTICKÝ PŘÍSTUP § je důsledkem přijímaného obrazu v interakci s druhými; § signály v sociálním kontaktu vytváří obraz, kterému se dítě postupně podvoluje dělá to, co se od něj očekává. (srov. Atkinson, 2003, Vojtová, Johnstone, Bloemers, 2006) Úkol pedagoga HUMANISTICKÝ PŘÍSTUP § poznat potenciality dítěte, § modifikovat cíle i samotné možnosti rozvoje dítěte, § Dávat prostor pro sebeřízení, sebenaplnění, sebehodnocení, volný výběr vzdělávacích aktivit a cílů. Základem konceptu je § posuzování problematiky z pozice dítěte samotného § prevence Pedagogická intervence předpokládá: HUMANISTICKÝ PŘÍSTUP § akceptovat dítě a pozitivně je přijímat; § nabízet takové edukační cíle, které mu dávají zažívat školní úspěch; § nabízet dítěti dostatek příležitosti v pojmenování vlastních potřeb a zájmů; § nabízet výběr činností podle vlastních zájmů a potřeb; § vytvářet příležitost pro rozhodování o cílech a cestách učení, o vlastních řešeních (rozvíjet jeho aktualizační tendence) § podporovat dítě ve vlastních interpretacích jeho životní situace a perspektivy, v přebírání osobní odpovědnosti za vlastní rozhodování a chování (srov. Helus, 2004, Hill, 2004, Nykl, 2004). REFLEXE EKOLOGICKÝCH PŘÍSTUPŮ § Problémy v chování vidí v narušení rovnovážného charakteru ve vztazích mezi pedagogem, popř. rodičem a dítětem. § Zdůrazňuje význam směřování všech ekosystémů ke stejným cílům pro zdravý vývoj a efektivní edukaci dítěte (srov. Blížkovský, 1992, Pokorná, 1997, Hillenbrand, 1999). Úkol pedagoga EKOLOGICKÝ PŘÍSTUP § Koordinátor procesu směřování dítěte § Nabízí dostatek prostoru pro § sebevyjádření § vlastní iniciativu § Reaguje a reflektuje Pedagogická intervence předpokládá: EKOLOGICKÝ PŘÍSTUP § analyzovat systémy, v nichž se dítě pohybuje: § v jejich vzájemných vztazích, § analyzovat vztahy uvnitř systémů; § spolupracovat při intervenci s odborníky (rodiči) z jiných sociálních systémů dítěte; § vytvářet příležitosti pro sociální učení, posilování sociálních vztahů v systémech dítěte (srov. Kauffman, 2001, Vojtová, 2004) REFLEXE BEHAVIORÁLNÍCH PŘÍSTUPŮ § Behavioristé nepovažují za příliš významné získat vhled do problémů dítěte. § Spíše se soustředí na přítomné měřitelné a pozorovatelné chování. § Smyslem je změnit chování dítěte s využitím předem definovaných postupů § PCH souvisí s lákadly životních situací a prostředí – na jejich příkladu se dítě učí (Elliott, Place, 2002, s.28, Wolfendale, 1992, s.43) „Přístup orientovaný na žáka“ Základem je potencialita a možná kompetence. BEHAVIORÁLNÍ PŘÍSTUP Zdůrazňuje § Omezit diagnostiku spojenou s psychologickými testy - vnímání vlastní nedostačivosti § pokud je nezbytná, pak je jejím účelem, aby přesně zmapovala strategie učení dítěte v konkrétních aktuálních oblastech kurikula; § základ pro plánování dalších edukačních postupů využívat záznamy pedagoga o skutečných dovednostech a strategiích dítěte (pedagog nejlépe ví, v čem je dítě dobré); § nezaměřovat se příliš na neúspěchy dítěte, ale orientovat se na jeho dobré výkony a s tím související metody pozitivní intervence. Úkolem pedagoga BEHAVIORÁLNÍ PŘÍSTUP § Naučit nové způsoby chování § Vzor § Modelování § Operantní podmiňování § metody kontraktu, sebekontroly, sebehodnocení, sebeinstruování a verbalizace vlastního chování Pedagogická intervence předpokládá: BEHAVIORÁLNÍ PŘÍSTUP § pozorovat a analyzovat chování dítěte – co mu předcházelo, na jaké události se váže; § upravovat předchozí události a následky chování; § poskytovat dítěti vzory žádoucího chování; § vést dítě k sebekontrole a k vytváření strategií pro žádoucí chování. Reflexe sociálně-kognitivních přístupů § Prostředkem změny je sociální učení § Pracují s procesy identifikace a poznávání nepřiměřených reakcí a jejich desenzibilizací. § Podstatou podpory dítěte je posilování jeho sebevědomí a sebekontroly sociálně-kognitivní přístup § Zprostředkovat dítěti prožívání nových způsobů interakce v situacích podobných těm, se kterými se pojí jejich negativní zkušenost. § Využívá různé formy sociálního učení (modelování) § Pozitivní posilování Pedagogická intervence předpokládá: sociálně-kognitivní přístup § zprostředkovat nové žádoucí způsoby chování v podobných (stejných) modelových situacích; § poskytovat prostor pro nové zážitky s pozitivní interakcí především na straně vysílající; § posilováním nové způsoby chování, je upevňovat a generalizovat. § převzít jeden model jako neměnné téma – užívat jakousi šablonu; § vycházet z více konceptů, přebírat z nich různé myšlenky, názory, hypotézy, žádnou z nich neupřednostňovat; § vytvářet koncepční model a hypotézy ke koncepční teorii, doplňovat ji koncepty z jiných teorií a ověřovat si ji empirickými daty; Pravidla pro vytváření koncepčních modelů Písemná podoba - náčrt základního rámce případu dítěte, který obsahuje hypotetické úvahy pedagoga o souvislostech problému v chování dítěte a možných způsobech intervence; Stanovit cíle podpory dítěte - zároveň slouží jako průvodce při edukaci žáků s poruchami emocí a chování. Uvažujeme o vlivech, které mohly na nežádoucí vývoj chování působit. Cíl by se měl odvíjet od našich hypotéz, jak tyto nežádoucí dopady změkčit nebo eliminovat. · Vychází z perspektiv různých teoretických konceptů, které by odpovídaly potřebám a situaci dítěte, dané školy, zohledňovaly zájmy a prospěch jednotlivých žáků, a které by současně respektovaly sociální kontext edukačního prostředí. Verifikace správnosti zvoleného modelu - vyhodnocování správnosti našich konceptů probíhá kontinuálně v průběhu práce s dítětem. Srovnáváme naše hypotézy, které máme popsané z počátečního období tohoto procesu. Hypotézy upravujeme a modelujeme do nových podob.