1 Úvod do surdopedie

   

   Obor surdopedie:

   ·        lat.surdus – hluchý, řec.paideia – týkající se výchovy

   ·        výchova a vzdělávání SP

   ·        tvorba a rozvoj komunikace SP

   ·        příprava na povolání

   

   Cíl surdopedie:

   ·        komplexní a raná péče o SP

   ·        zdravotnická, speciálně pedagogická, sociálně právní a rodinná péče

   ·        sociální a pracovní zapojení

   

   

   Komplexní péče o sluchově postižené:

   

   zdravotnická péče

   ·        depistáž

   ·        diagnostika

   speciálně pedagogická péče

   ·        SPC

   ·        SRP

   sociálně právní péče

   ·        sociální dávky a příspěvky

   rodinná péče

   ·        úzká spolupráce s odborníky

   

   

   

   Speciálně pedagogické terapeutické metody v surdopedii:

   ·        reedukace („zaměření na postiženou funkci a zlepšování její činnosti, aktivování“),
   tzv. sluchová výchova, edukace sluchu (sluch nebyl již dříve)

   ·        kompenzace („nahrazení postižené funkce jinou, vyrovnání“) - zrak (např. odezírání),
   hmat

   ·        rehabilitace - navracení do společnosti

   

   

   Metody v surdopedii:

   orální metoda

   ·        aurálně orální (řeč+odezírání)

   ·        akupedická (sluchový trénink)

   

   vizuálně motorická metoda

   ·        vlastní znakový jazyk neslyšících, daktylotika

   

   

   Komunikační přístupy ve školách pro sluchově postižené (metody práce):

     o orální metoda - cíl: osvojení mluvené řeči
     o totální komunikace - TK je praktická metoda pro navázání komunikace s neslyšícími
     o bilingvální přístup  - jedná se o používání znakového jazyka a mluveného jazyka majoritní
       společnosti

   

   Mezioborové vztahy:

     o ostatní obory speciální pedagogiky (logopedie, oftalmopedie,…)
     o psychologie a pedagogika
     o biologické disciplíny
     o sociologie a sociolingvistika
     o lingvistika
     o medicínské obory (ORL, foniatrie atd.)
     o audiologie a audiometrie
     o technické obory (protetika - sluchadla)

   

   Vymezení základních pojmů:

       1. prelingválně sluchově postižený: ztráta sluchu před vývojem řeči (do 6 let)
       2. postlingválně sluchově postižený: ztráta sluchu po ukončení vývoje řeči
       3. prevence: začíná v genetické poradně
       4. reparace: náprava formou lékařského zásahu - pouze u poruch sluchu (ne vad)
       5. nedoslýchavost - lehká (ztráta 20-40 dB), střední (40-70 dB), těžká (70-90 dB)
       6. hluchota - úplná (totální), praktická (zbytky sluchu)
       7. ohluchlost
       8. ušní šelest (tinnitus) -SP slyší nepříjemné pískání, hučení a šumění
       9. Neslyšící s velkým N - cítí se být příslušníky jazykové a kulturní menšiny, která užívá
          svůj vlastní jazyk (znakový jazyk) – kulturní definice hluchoty
      10. neslyšící – audiologická definice hluchoty
      11. osoby s praktickou nebo úplnou hluchotou

   

   

   Zákon o znakové řeči č. 155/1998 Sb. – definuje následující komunikační systémy: znakový
   jazyk, znakovaná čeština, prstová abeceda

   

   ·         znakový jazyk - není odvozen od mluveného jazyka, je to komunikační systém
   s vlastním lexikonem a gramatikou,..„přirozený jazyk a plnohodnotný komunikační systém tvořený
   specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby,
   mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu.“

   

   ·         znakovaná čeština - je odvozena od mluveného jazyka, je to vizuálně motorická forma
   dorozumívání, která je závislá na mluveném jazyce, …„uměle vytvořený jazykový systém
   využívající gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně
   artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány
   odpovídající znaky českého znakového jazyka.“

   

   

   Doporučená literatura:

   HORÁKOVÁ, R. Úvod do surdopedie. In Pipeková, J. (ed.) Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno:
   MU, 2006, s. 127-143.