2 Historie péče o sluchově postižené · pro vývoj péče o SP charakteristické neustálé hledání cesty k efektivnímu vzdělávání · ve starověku měli SP velmi nízký sociální status determinovaný nesprávnými předsudky, rozdíl mezi neslyšícími od narození a ohluchlými · antické Řecko – v důsledku neznalosti anatomie ucha vada sluchu spojována s neschopností artikulovat, porucha jazyka · podle Aristotela jsou hluší méně vzdělavatelní než slepí – ovlivnil názor na vzdělávání SP do budoucna · Platón upozorňuje na dorozumívání sluchově postižených mezi sebou – tzv.posunky · středověk – obd.scholastiky – první pokusy vzdělávat SP, v důsledku plnění závazků církve – nemožnost odepřít křesťanské učení · výchovu a vzdělávání SP zajišťovali mniši v klášterech Průkopníci vzdělávání neslyšících Španělsko (16./17. století) – obd. preceptorátu (individuální výuka SP) Pedro Ponce de Leon - mnich, indiv. výchova u dětí ve šlechtické rod. (de Velasco) - závěť: „…učil jsem je mluvit, číst, psát, počítat, modlit se, přisluhovat při mši, vyznat vyznání víry a slovně se zpovídat…“ Juan Pablo Bonet - 1620 - první kniha o vyuč. neslyš., výstavba řeči probíhá za podpory písma, ve vyučování převládá prstová abeceda Anglie (17. století) John Wallis profesorem na univerzitě v Oxfordu, zakladatel vědecké fonetiky - popis hlásek Francie (18. století) Jacob Rodriguez Pereira vyvození mluvení: 12 až 15 měsíců, využití vibrací + cvičení zbytků sluchu + sluchová trubice, posunky pouze na začátku, jednoruční manuální abeceda (daktylologie) Nizozemí (17./18. století) Johann Conrad Amman - kniha „Surdus loquens“ Mluvící hluchý, byl logoped, učitel, vychází z písemné formy řeči , zabývá se fonetikou: hlásky dělí na samohl., polosamohl. a souhlásky, zabýval se též nápravou vad řeči, užití posunků považuje za přirozené, zdůrazňuje výhody hláskovací metody Kolektivní vyučování - první ústavy Charles Michel de l´Epée (Francie) - vystudoval práva, kněz, vzdělával chudé, předával vše nástupcům, r. 1769/70 založil Pařížský ústav pro hluchoněmé, metoda: kompenzace (sluch nahradit zrakem), základem posunek, cílem je mluvená řeč, cestou je písemná forma řeči + prstová abeceda Další ústavy v Evropě: o Paříž – 1770 o Lipsko – 1778 o Vídeň – 1779 o Řím – 1784 o Praha – 1786 (Pražský ústav pro „hluchoněmé“ byl pátým ústavem v Evropě, prvním ředitelem byl páter Karel Berger) Samuel Heinicke (Německo) - působil především v Lipsku v ústavě pro neslyšící děti (zal. 1778, státní), v neslyšícím viděl především člověka, člověk je odraz božství, řeč je božského původu, artikulovaná řeč musí být znakem lidství i u neslyšícího člověka, proti l´Epéemu: oko nemůže nahradit sluch, chuťové vjemy náhradou za sluch (tekutiny-ocet, odvar z pelyňku), odmítá posunek a písmo jako základnu 1880: kongres v Miláně - spor zastánců německé (orální) a francouzské metody (využ. posunkovou řeč) - vítěz: „artikulační metoda“ (orální) o odpůrci orální metody argumentují tím, že bez užití posunků a písma dochází k verbalismu a didaktickému materialismu Poměry v českých zemích (18. – 19. století) o Petr Veselský - jako první vyučoval česky (až od roku 1832 se začalo vyučovat česky), přítel K.H.Borovského, J.K.Tyla o Václav Frost – přítel F. M. Hilla, spolupráce s ním měla přímý vliv na metodiku jeho práce, zachovává přirozenou posunkovou řeč, vývoj řeči u SP má probíhat přirozeně, beze skoků – „Frostova kombinovaná metoda“ o první české učebnice pro neslyšící–př. slabikář, čítanka, 3 sešity mluvnických cvičení-Václav Koťátko. o Karel Malý – jeden z nejvýznam. českých učitelů neslyšících o další ústavy pro SP založeny např. v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Litoměřicích, Ivančicích… Období 20. století „mateřská metoda“ (Malischova metoda) Constantin Malisch (učitel v Ratiboři) - mluvení je reflektologický proces (bezděčné), obsah je důležitější než forma, artikulační vyučování začíná celky (analytický postup) - odborné publikace (A. Novák, M. Malý), snaha sjednotit práci v ústavech (osnovy z r. 1928) Vývoj po roce 1945 Velká Británie MŠ Manchester, rok 1920 – počátky rané péče, spolupráce s rodiči o Ewing – ve 20. letech založil kliniku, od r. 1928 vyšetřováno pomocí audiometru, ve 30. letech se přecházelo na elektroakustické pomůcky. o G. Ewingová – věnovala se rané péči SP dětí, prokázala, že děti potřebují sluchadla v co nejranějším věku, metoda Listening – Reading – Speaking. Manželé Ewingovi publikovali řadu odborných knih, založili nový vědní obor – audiologie. USA o John Spencer Tracy -holywoodský herec, měl neslyšícího syna, v r. 1943 založil v Los Angeles kliniku – bezplatné poradenské centrum pro rodiče SP dětí, vědecké středisko. Tracyho korespondenční kurzy – byly přeloženy do 16 světových jazyků Gallaudet College – ve Washingtonu Nizozemí o Antonius van Uden – ústav v Sint Michielsgestel, metoda soustavného vyučování mluvení ve věku od 3,5 let. Vychází se z rozhovoru matky s dítětem. Důležitá je „prevence hluchoty“ – zabránění ztráty zájmu o svět zvuků. Konec 20. století Orální metody ve vyučování SP o unisenzorický přístup o multisenzorický přístup Totální komunikace: mluvení, odezírání, sluchová cvičení, posunky a daktylní znaky Bilingvální přístup 1. jazyk: znaková řeč 2. jazyk: hlásková řeč (hlavně čtení + psaní) Doporučená literatura: HRUBÝ, J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. a 2. díl. Praha: Septima, 1997, 1998. POUL, J. Nástin vývoje vyučování neslyšících. Brno: Paido, 1996