Krajina – všichni o ní mluví. Ale co to je? EKOCENTRUM Brno 24. října 2007 Jaromír Kolejka Masarykova univerzita Slovo „krajina“ v Kraj – krajina – sahá odněkud někam, má okraj, liší se od okolí – je „vykrojená“ z něj. v Česky a slovensky: kraj a krajina v Jihoslovansky: pokrajina v Rusky: kraj (odborně „landšaft“, umělecky „pejzaž“) v Polsky: krajobraz v Anglicky: landscape (na souši), seascape (na moři) v Německy: die Landschaft v Francouzsky: paysage Co se skrývá ve slově „krajina“? v Má územní omezení („kraj“) v Má vizuální projev („krajobraz“) v Je domovem naším nebo někoho jiného („pokrajina“) v Je souborem součástí („-schaft“) v Je pevnou zemí („land-“) nebo vodou („sea-“) Co na to odborník? KRAJINA je územní celek, kvalitativně odlišný od celků okolních. Má přirozené hranice a vyznačuje se vnitřní stejnorodostí, charakteristickou strukturou a zákonitým souborem jevů a procesů. Zaujímá určitý prostor na povrchu planety a vyvíjí se v prostoru a v čase. (podle J. Demka) Co na to odborník? Krajiny dneška v PŘÍRODNÍ KRAJINA – vznikla a vyvíjí se jen účinkem přírodních faktorů bez účasti člověka. Krajiny dneška v PŘÍRODĚ BLÍZKÁ KRAJINA – vznikla za minulé spoluúčasti člověka, nyní se vyvíjí jen účinkem přírodních faktorů. Krajiny dneška v KULTURNÍ KRAJINA – PRODUKČNÍ – vznikla, udržuje se či mění vlivem přírodních faktorů za aktivní spoluúčasti člověka, který odebírá část produkce vznikající využíváním přírodních vlastností a procesů v území. Člověk pak do krajiny odkládá své výtvory. Krajiny dneška v KULTURNÍ KRAJINA KONTROLOVANÁ – vznikla dominantním účinkem člověka v původním přírodním rámci. Člověk zavedl do ní nové procesy, ponechává jim volnost působení, ovšem určuje místo a čas výskytu. Krajiny dneška v KULTURNÍ KRAJINA TECHNICKÁ – přírodní rámec krajiny člověk přetvořil, zavedl do krajiny nové procesy sice respektující jevy přírodní, avšak řízené plně člověkem. Struktura krajiny Je dána vzájemným poměrem a uspořádáním stavebních součástí krajiny a charakterem vztahů, resp. vazeb mezi nimi. Je základní rozlišovací a definiční vlastností každé krajiny. Má vždy tři stránky: prostorovou, funkcionální a časovou. Složitost struktur je rozmanitá jak v přírodní, tak v kulturní krajině. Struktura současné kulturní krajiny Přírodní struktura krajiny Aspekty: Prostorový Komponentní stavba = vertikální struktura Přírodní struktura krajiny Aspekty: Prostorový Územní stavba = horizontální struktura Přírodní struktura krajiny Aspekty: Prostorový Územní stavba = horizontální struktura Přírodní struktura krajiny Aspekty: Funkcionální Bloková stavba = rozdělení rolí Přírodní struktura krajiny Aspekty: Časový Posloupnost stavů = sebezáchova krajiny a současně směřování k neodvratné změně. Ekonomická struktura krajiny Aspekty: Prostorový Mozaika využití ploch = land use Humánní struktura krajiny Aspekty: Prostorový Prostorové rozmístění zájmů a omezení = sociální a rozvojové limity Pojem „krajinná sféra Země“ Krajinná sféra Země – systém vzájemného pronikání a spolupůsobení troposféry, hydrosféry, litosféry, pedosféry a biosféry. Jejich relativní jednota je zabezpečována krajinotvornými procesy, založenými na koloběhu, látek, energie a informace. Okolím krajinné sféry je zemské nitro od zemského pláště k jádru, a od stratosféry do kosmického prostoru. Zde probíhá vznik a vývoj krajin. Hlavní vlastnosti krajinné sféry Země 1. Energetická a vláhově energetická bilance 2. Jednota spojitosti a nespojitosti Hlavní vlastnosti krajinné sféry Země Rozdíly energetické a vláhově energetické bilance nacházejí svůj odraz v horizontální pásmitosti a vertikální stupňovitosti. Hlavní vlastnosti krajinné sféry Země Přírodní krajiny České republiky 1:500 000 Hlavní vlastnosti krajinné sféry Země Přírodní krajiny Jižní Moravy Krajiny České republiky Krajiny České republiky Vědy studující krajinu Krajina v geografii Krajina v krajinné ekologii Krajina v geoekologii Krajina v ekologii Krajina není jenom scenérie