DÝCHACÍ SOUSTAVA Dýchání (respirace) Ò Zajišťuje společně s krevním oběhem výměnu kyslíku a oxidu uhličitého mezi zevním prostředím a všemi buňkami lidského organismu. Ò Výměna plynů mezi vzduchem a krví je funkcí dýchací-ho systému, zejména plic. Ò Zahrnuje mechanickou výměnu vzduchu mezi zevním prostředím a plicními sklípky (ventilace), pronikání plynů tkáněmi mezi vzduchem a krví v plicích (difúze) i proudění krve v plicních kapilárách (perfúze). Dýchací orgány dělíme: HORNÍ CESTY DÝCHACÍ Ò Nos Ò Dutina nosní – je vystlána sliznicí, která zvlhčuje vzduch, filtruje ho a otepluje. É Vedlejší dutiny nosní – mají ještě větší objem než dutina nosní, jsou s ní spojeny Ò Dutina nosní přechází do hltanu dvěma zadními nosními otvory (choanami). Hltan se dělí na tři části: É Horní (nosohltan) É Střední (ústní část) É Dolní (hrtanová část) dolní CESTY DÝCHACÍ Ò Hrtan – vyztužený hlasivkami Ò Průdušnice - skelet tvoří prstence hyalinní chrupavky Ò Plíce Ò Průdušky Ò Průdušinky Ò Plicní sklípky Nemoci dýchací trubice Ò Rýma (rhinitida) – je katarální zánět nosní sliznice. Sliznice je překrvená a tak zvětšená edémem, že společně s množstvím hlenu „ucpává nos“. Ò Nazofaryngitida – zánět nosohltanu stejného charakteru jako u rýmy. Bakteriální infekce se může zejména u malých dětí šířit krátkou Eustachovou trubicí do středouší a způsobit zánět středního ucha (akutní mesotitida). Ò Laryngitída (zánět hrtanu) - je klinicky charakterizovaná především chrapotem, sípotem, bolestí v krku a kašlem. Ò Karcinom laryngu – vzniká z epitelu sliznice kryjící hlasivky, z epitelu na povrchu hrtanové příklopky (epiglottis) nebo z epitelu sliznice pod hlasivkami. Ò Akutní tracheitida – prudký zánět průdušnice. Často se vyskytuje společně se zánětem průdušek jako tracheobronchitida. Ò Asthma bronchiale (průduškové astma) – charakteristické záchvatovitou dušností, navíc provázena ztíženým výdechem a zvýšenou sekrecí vazkého hlenu, který je vykašláván. PORUCHY VZDUŠNOSTI PLIC Ò Poruchy vzdušnosti se vyznačují abnormálním obsahem vzduchu v plicních sklípcích: mimořádně vysokým při zvýšené vzdušnosti nebo velmi nízkým až žádným při vzdušnosti snížené (atelektáza, kolaps). Ò Plicní emfyzém (rozedma plic) – trvale zvýšená vzduchová náplň v konečných částech dýchacích cest Ò Atelektáza – vrozená nevzdušnost plíce, která je spojena s těžkým klinickým stavem novorozenců, často končícím smrtí. Ve většině případů důsledek nezralosti plodu. Ò Kolaps plíce (získaná atelektáza) – získaná plicní nevzdušnost. Výsledkem bývá hypoxémie a dušnost. PORUCHY PLICNÍHO OBĚHU Ò Plicní edém – těžký stav, kdy se v alveolech hromadí tekutina. Tekutina se dostává z plic až do horních cest dýchacích, kde se projevuje jako narůžovělá pěna. Ò Syndrom respirační tísně dospělých – porucha plicního oběhu, těžké poškození stěn sklípků. Ò Syndrom respirační tísně novorozen-ců – onemocnění vzniká u nedono-šených, kteří nejsou ještě schopni produkovat plicní antiatelektatický faktor, nutný pro rozvinutí plic. Záněty plic Ò Záněty plic (pneumonie) – mohou být vyvolány patogenními bakteriemi, viry, plísněmi, parazity, chemickými látkami a vznikají též na podkladě alergickém a autoimunitním. Ò Bronchopneumonie – zánět sklípků, bronchiolů i větších bronchiálních větví, souvislé postižení celého laloku nebo celé plíce je vzácné. Ò Intersticiální pneumonie (atypické pneumonie) – může se blížit syndromu respirační tísně dospělých. Klinický stav může být lehčí bez klasických příznaků plicního zánětu, v těžších případech může ohrožovat život. Ò Plicní tuberkulóza – granulomatózní zánět, vyvolaný Kochovým bacilem. Ò Difúzní intersticiální fibróza plic – vazivové ztluštění velkého množství interalveolárních sept, popř. také přítomností vaziva v prostorech alveolů. NáDORY PLIC Ò Karcinom plic – nejčastější zhoubný nádor dýchacího ústrojí a nejfrekventovanější nádor u mužů nad 40 let. Kouření cigaret představuje nejdůležitější rizikový faktor, ale také rovněž vliv různých chemických látek (radon) Ò Metastázy zhoubných nádorů –častý nález v pokročilých stádiích nádorových onemocnění. TUBERKULÓZA Ò TBC, hovorově souchotě, je infekční onemocnění postihující nejčastěji plíce, ledviny, mozkové obaly a kosti. Ò Šíří se formou kapénkové infekce. Bakterie při vdechnutí pronikají až do plicních sklípků a vyvolávají zde místní zánět. Rychle se množí a šíří do spádových lymfatických uzlin. Způsobují jejich zvětšení. Ò Nejčastějším projevem onemocnění je tuberkulóza plic. Charakterizuje ji zánět plicní tkáně. Postižená místa se rozpadají a vyprazdňují. Na jejich místě vznikají typické dutiny – kaverny. Nemoc provází zduření lymfatických uzlin, horečka a celkové vyčerpání organismu. Nemocní trpí kašlem, jsou unavení a ztrácejí tělesnou hmotnost. Při vyprázdnění ložisek zánětu do dýchacích cest se může k obtížím přidat vykašlávání krve s množstvím bakterií, které jsou zdrojem další infekce. Ò Prevence tuberkulózy spočívá v očkování ONEMOCNĚNÍ POHRUDNICE Ò Zánět pohrudnice - pleuritida - plesura je postižena zánětem druhotně při nějakém onemocnění Ò Hydrotorax – nahromadění tekutiny v pohrudniční dutině Ò Hemotorax – nahromadění krve v pleurální dutině Ò Pneumotorax – vniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny, prudká bolest, dušnost. aLERGIE Ò Alergie je škodlivá reakce imunitního systému na neškodné látky v okolním prostředí. Ò Alergická rýma - Alergen působí na imunitní buňky v nosní sliznici, které následkem toho začnou produkovat látky dráždivé pro nosní sliznici. Ò Potravinová alergie – vyloučit danou potravinu z jídelníčku, kožní reakce (atopický ekzém, kopřivky, otoky), rýma, zvracení, průjem, bolesti břicha ASTMA Ò Průduškové astma je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Ò Průdušky jsou postiženy neinfekčním, alergickým zánětem, který vyvolává jejich stažení, otok sliznice a nadměrnou tvorbu hlenu. Ò Takto vzniklé zúžení průdušek vede ke ztíženému dýchání, výdechové dušnosti, sípání, pocitům tíže na hrudi, suchému dráždivému kašli, který se objevuje zejména po námaze a nebo v noci, a ruší tak spánek a omezuje fyzickou aktivitu. Ò Astmatický kašel může být vyvolán i silnými emocemi, jako je smích nebo pláč, a také kontaktem s alergenem, například se zvířetem. Literatura Ò Patologie – Jan Stříteský, EPAVA Olomouc Ò www.zdravcentra.cz Ò www.bezalergie.cz DĚKUJI ZA POZORNOST Jitka Ventrubová