Oftalmopedie

                                          základní pojmy,

                                      zařazení do systému věd


Oftalmopedie


n Z řeckého oftalmos = oko,

   paidea = výchova

n Obor speciální pedagogiky zabývající se výchovou a vzděláváním zrakově postižených.

n Termín užívaný od poloviny 90.let



n Cíl: optimální rozvoj osobnosti jedince se  ZP, příprava na povolání, pracovní zařazení a
společenské uplatnění



Tyflopedie


n Z řeckého tyflos = slepý

   paidea = výchova

n Obor SP zabývající se výchovou a vzděláváním jedinců těžce zrakově postižených (např. těžce
slabozrakých, nevidomých)



n  disciplína oftalmopedie zahrnuje i další kategorie ZP, které nejsou do tyflopedie zahrnuty





Tyflologie:


n Z řeckého tyflos = slepec, logos = nauka

n Vědní disciplína zabývající se zrakově postiženými a jejich společenskou existencí

Zahraniční terminologie:

n Visual Impairment

n Special Education for Blind and Partially Sighted

n Sehbehinderung



Interdisciplinární přístup:


n Somatopedie

n Logopedie

n Surdopedie

n Etopedie

n SVPU a CH

n Psychologie (patopsychologie ZP)

n Pedagogika

n Oftalmologie, optika, optometrika

n Společenské vědy (právo, sociologie)

n Etc.


Oftalmologie


n Z řeckého oftalmos = oko, logos = nauka

n Je oční lékařství, tj. nauka o anatomii, vývoji, fyziologii a patofyziologii zrakového ústrojí, o
jeho očních vadách a chorobách, o jejich prevenci, léčbě a nápravě

n Zabývá se odbornou léčebnou péčí o osoby slabozraké, se zbytky zraku a nevidomé



Zastoupení analyzátorů při spontánním získávání informací


n Zrak: 70-80% informací

n Sluch: 15%

n Hmat: 6%

n Chuť: 3%

n Čich: 2%



Vývoj péče o zrakově postižené ve světě a v našich zemích



Starověk


Ø Žádná výchova nevidomých

Ø V tzv. otrokářském období výjimečně umožněn přístup k základům věd nevidomým z vyšších občanských
vrstev

Ø Období represe



Středověk

Ø Konec represe

Ø Vzdělání pouze u nejbohatších

Ø Tlupy žebráků, potulní vypravěči a zpěváci (nezávislí na církvi)

Ø Profesionální modliči

Ø Římskokatolická církev umisťovala nevidomé v azylech (modlili se za chlebodárce)



Novověk

Ø 16. – 18. století – pokusy o cílenou výchovu a vzdělávání jednotlivců z bohatých vrstev

Ø Tlak ze strany nevidomých na přístup k elementárnímu vzdělání

Ø 1661 – Akademie slepých hudebníků a básníků v Palermu

Ø První významnější pokusy o tvorbu písma čitelného hmatem



Ø 1784 – první výchovně vzdělávací ústav pro nevidomé v Paříži

Ø Zakladatel Valentin Haüy

Ø Nejprve škola s denní docházkou, později i domov

Ø Cílem je vybavit nevidomé takovými dovednostmi, aby se stali užiteční pro společnost (domácí
učitel, sazeč v tiskárně, košíkář, výrobce rohoží, etc.)

Ø Ke čtení používal hladkou reliéfní latinku, počty a hudbu vyučoval pamětně

Ø Ústav zanikl během Francouzské revoluce







Ø 1816 – Národní ústav pro mladé slepce

Ø Založil také Haüy

Ø Krátce poté začal ztrácet zrak, 1822 umírá v zapomenutí

Ø Do konce 18. stol. nevidomí považováni za nevzdělavatelné  - Haüy jako první dokázal opak





Ø 1806 Augustin Zeune zakládá ústav v Berlíně (ovlivněn Haüyem)



Ø Nevidomý začíná být chápaný jako člověk, se všemi lidskými vlastnostmi, postoji, city a právy



Ø D. Diderot – Dopisy o slepých vidomých





Ø Louis Braille (1806-1852) – navštěvoval pařížský ústav pro mladé slepce

Ø Učil se 12-ti bodové slepecké písmo vyvinuté Barbierem (1815)

Ø 1825 vyvinul 6-ti bodové písmo, přijato až 1879 na III. Slepeckém sjezdu v Berlíně





Ø Johann Wilhelm Klein (1765-1848)

Ø Vzdělával nevidomého chlapce vlastními metodami

Ø 1805 založil výchovně vzdělávací ústav pro nevidomé ve Vídni

Ø Autorem hladké a propichované reliéfní latinky

Ø Adoptoval hry pro nevidomé, zeměpisné mapy v podobě dřevěných skládaček, etc.

Ø Uznávaná a vlivná osobnost



Péče v Čechách


Ø 1807 – Hradčanský ústav

Ø Aloys Klár (1763-1833)

Ø Spoluzakladatel Hradčanského ústavu

Ø Od 1825 ředitel

Ø 1832 pro neshody odchází

Ø 1832 zakládá zaopatřovací a zaměstnávací ústav pro dospělé slepce



Ø Alois Pavel Klár (1801-1860)

Ø Navazuje na práci otce

Ø 1833 – stavba nové budovy, počet chovanců vzrostl z 15 na 54

Ø Personál nejdříve tvořili řádové sestry, 1850 nahrazeny civilními zaměstnanci

Ø Snahy o vystěhování ústavu vojskem, poté pro zřízení nemocnice

Ø Přijímáni jedinci s absolvovanou ZŠ v Hradčanském ústavu

Ø Učňovské obory



Ø Rudolf Maria Klár (1845-1898)

Ø 1880 ředitelem ústavu, neutěšené podmínky po řediteli Bešínovi

Ø přístavba další budovy–chovanci 15-50 let

Ø Mladší žáci – od 10 let

Ø Mateřská škola s opatrovnou

Ø Zaměření na řemesla, zejm. košíkářství

Ø R.M.Klár zastával názor, že nevidomí musejí být vzděláváni soustavně od nejútlejšího věk





Ø Jan Nepomuk František Rafael Beitl (1797-??)

Ø 1833 soukromý ústav v Zábrdovicích v Brně

Ø 1846 – ředitelem Moravskoslezký ústav – zaměřený na řemesla



Ø Dalším ředitelem Jan Schwarz – rozšíření ústavu, tiskárna pro tisk hladké reliéfní latinky a
posléze Braillovým písmem.



Ø 1910 – Deylův ústav

Ø Zakladatel oční lékař Jan Deyl

Ø Možnost vzdělání v českém jazyce



Ø Josef Zeman (1867-1961)

Ø Propagátor zřízení slepeckého muzea

Ø Organizátor první světové výstavy slepeckého tisku v Praze (1935)

Ø Vydal cenné publikace, které se zabývají historií péče o nevidomé i jejich životními problémy



Současnost


Ø Ján Jesenský

Ø Markéta Skalická

Ø Robert Vachule

Ø Josef Smýkal

Ø Pavel Weiner

Ø A další



Ø Lily Nielsen



Literatura:


Ø Smýkal, J. Tyflopedický lexikon jmenný

   http://www.ecn.cz/smykal/publikace/kniha13t.htm



Ø Monatová, L. Pojetí SP z vývojového hlediska, Brno: Paido, 1996




                                     Anatomie zrakového orgánu


Zrakové ústrojí člověka:

•   Periferní část: oči + pomocné orgány

•   Zraková dráha

•   Zrakové centrum mozkové kůry



•   Pro správnou fci nesmí být žádná z částí vyřazena (nádor, úraz, zánět etc.)


Oko (oční bulbus)


•      uloženo v očnici (orbita)

•      přibližně kulovitý tvar o průměru 24 mm

•      stěna oka tvořena ze 3 vrstev

•      Nitro oka tvoří: přední a zadní oční komora, čočka a sklivec



Stěna oka:


•   Povrchová (vazivová) vrstva:

–  Rohovka (cornea) – terčík o průměru 11 mm, průhledná, bez cév, velké množství senzitivních
nervových zakončení

–  Bělima (sclera), za rohovkou vytváří zbylou část vazivové vrstvy oka, bílá, tloušťka 0,5 – 1,5
mm, upínají se na ni okohybné svaly



•   Střední (cévnatá) vrstva:

–  Duhovka (iris) – za rohovkou, odděleny přední oční komorou, v centru je zornice (pupilla)
ovládaná 2 hladkými svaly

–  Řasnaté těleso (corpus ciliare) – za duhovkou, s ní spojený, uvnitř tzv. ciliární sval
zajišťující akomodaci oka

–  Cévnatka (chorioidea) – pokračování řasnatého tělíska pod bělimou, na její vnitřní straně je
sítnice



•   Vnitřní (nervová) vrstva:

–  Sítnice (retina) – jemná blána, tloušťka 0,4 mm, vlastní světločivný systém oka -  fotoreceptory
tyčinky  a čípky

–  Tyčinky – vidění za tmy

–  Čípky – aktivní při větším stupni osvětlení, pro vidění za dne, rozlišování barev, nakupeny při
zadním pólu oka

–  Žlutá skvrna – místo nejostřejšího vidění

–  Terč zrakového nervu – dovnitř od žluté skvrny – místo vstupu nerv. vláken a cév



Nitro oka:


•   Přední oční komora: prostor mezi rohovkou a duhovkou vyplněný tzv. oční komorovou vodou

•   Čočka (lens): zavěšena na vazivových vláknech vycházejících z řasnatého tělesa, jejich
uvolněním se vyklenuje

•   Zadní oční komora: vyplňuje prostor mezi čočkou a zadní plochou duhovky

•   Sklivec: vyplňuje prostor mezi čočkou a sítnicí

Přídatné orgány oka

•   Oční víčka ( palpebrae):

–  chrání oko, na vnitřní straně kruhovitý oční sval

•   Spojivka (conjuctiva):

–  průsvitná blanka vystýlající vnitřní plochu víček, přechází na bulbus, kryje přední část bělimy



Okohybné svaly:


–  Na každém oku celkem 6 svalů (2 páry přímých, 1 pár šikmých)



Slzné ústrojí:


–  2 části: slzotvorná a slzovodná

–  Slzy se tvoří v slzné žláze umístěné při okraji očnice


Zraková dráha:


•   Spojuje oči se zrakovým centrem mozkové kůry

•   Zrakový nerv (nervus opticus)

–   Přes bělimu proniká ven z oka do nitrolebního prostoru, v oblasti hypofýzy se zrakové nervy
kříží - chiasma



Zrakové centrum:


•   Uloženo v týlním mozkovém laloku

•   Zde vznikají zrakové vjemy




Fyziologie procesu vidění



► Lidské oko vnímá světelné podněty různé vlnové délky

► Světlo, kt. se do oka dostává prochází optickým prostředím oka


Optické prostředí oka:


► Soustava průhledných tkání

► Rohovka, oční komorová voda, čočka a sklivec

► Paprsky se lámou přes zakřivené plochy rohovky a čočky

► Na sítnici vzniká obraz,

► V místě dopadu světla dojde k podráždění – vzruch převeden do centra v mozku


Akomodace:


► Schopnost oka přizpůsobit se vidění na různou vzdálenost, zejm. na blízko

► Ciliární sval v řasnatém tělese, pružná čočka, vazivový závěsný aparát

► Pohled na blízko: stáhne se ciliární sval, uvolní se závěs čočky, ta se vyklene (stane se
lomivější)

► Presbyopie – ztráta elasticity čočky



Zraková ostrost:


► Rozlišovací schopnost oka

► Nejdokonalejší v místě žluté skvrny sítnici

► Stupeň zrakového postižení = míra zrakové ostrosti


Centrální vidění:


► = vizus

► = rozlišovací schopnost oka – nejmenší pohledový úhel, pod kterým musejí být dva objekty, aby
mohly být vnímány odděleně


Vyšetření zraku do dálky:


►  Schnellenovy optotypy

     písmena, číslice či znaky sestaveny do řádků, velikost znaků se směrem dolů zmenšuje

     velikost znaků určena vzdáleností, ze které by je zdravé oko mělo rozpoznat

►  Pflügnerovy háky

     představují písmeno E ve

     4 základních polohách



► Běžná vyšetřovací vzdálenost je 5 m

► Zraková ostrost je zapisována do zlomku

§ Čitatel – vzdálenost od optotypu v m

§ Jmenovatel – vzdálenost, ze které by měl být daný řádek přečten

► Fyziologický vizus = 5/5







Vyšetření zrakové ostrosti do blízka:


► Jägerovy tabulky:

► Pracovní vzdálenost 35 cm

► Různá velikost písma


Poruchy ostrosti zraku dle WHO:


►   1.Střední slabozrakost
zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/18 (0,30) - minimum rovné nebo lepší
než 6/60 (0,10); 3/10 - 1/10, kategorie zrakového postižení 1

►   2.Silná slabozrakost
zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60 (0,10) - minimum rovné nebo lepší
než 3/60 (0,05); 1/10 - 10/20, kategorie zrakového postižení 2

►   3.Těžce slabý zrak
a) zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60 (0,05) - minimum rovné nebo
lepší než 1/60 (0,02); 1/20 - 1/50, kategorie zrakového postižení 3
b) koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod
45 stupňů

►   4.Praktická nevidomost
zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60 (0,02), 1/50 až světlocit nebo omezení zorného pole
do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena, kategorie zrakového
postižení 4

►   5.Úplná nevidomost
ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou
světelnou projekcí, kategorie zrakového postižení 5


Rozdělení zrakových postižení pro školní účely:


► Děti slabozraké:



► Děti se zbytky zraku:



► Děti prakticky nevidomé:



► Děti naprosto nevidomé:


Zorné pole:


► Na zevních stranách až 90°

► Na straně nosu nahoře a dole jen okolo 60°

Periferní vidění

► Vnímání sloužící k prostorové orientaci, adaptaci na snížené osvětlení

► Zajišťováno tyčinkami

► Výpadek v zorném poli – skotom

► Terč zrakového nervu (tzv. slepá skvrna) – fyziologicky slepé místo



Vyšetření periferního vidění:


► Perimetr:

§ Oko vnímá pohyb, potom barvy


Refrakce oka:


► = poměr mezi lomivostí optických prostředí a předozadní délkou oka

► Na emetropickém oku se paprsky po lomu rohovkou a čočkou setkávají na sítnici

► Refrakční vady:

§ Krátkozrakost (myopie)

§ Dalekozrakost (hypermetropie)

§ Astigmatismus


Zornicový reflex:


► Schopnost zornice reagovat na různou intenzitu osvětlení

► chrání sítnici před příliš intenzivním světlem a naopak umožňuje zvýšit množství světla
vstupujícího do oka při setmění.




                                           Zrakové vady
                              typy zrakových vad, projevy, etiologie


Zrakové vady

n Rozlišujeme 5 skupin zrakových poruch:

u Ztráta zrakové ostrosti

u Postižení šíře zorného pole

u Okulomotorické poruchy

u Problémy se zpracováním zrakových podnětů

u Poruchy barvocitu


                                      Ztráta zrakové ostrosti
                                         (refrakční vady)



n Vady oka, při nichž se nevytváří ostrý obraz na sítnici

n Porušen poměr mezi délkou oka a lomivostí optického systému

n Lomivost oka správná (světelné paprsky vytvářejí obraz právě na sítnici) = zraková ostrost
normální – oko emetropické

n Vady v lomivosti oka – oko ametropické





Druhy refrakčních vad:


n Ametropie sférická:

u Myopie (krátkozrakost)

u Hypermetropie (dalekozrakost)



n Ametropie asférická:

u Astigmatismus



Anizometropie – odlišná refrakce obou očí


Myopie:


n Světelné paprsky vytvářejí ostrý obraz již před sítnicí, na níž pak vzniká neostrý obraz

n Jedinec vidí špatně do dálky

n Korekce rozptylkami (označení v minusových dioptriích)


Klasifikace myopií podle počtu dioptrií (D):





n Myopia levis (lehká): do –2 až –3D

n Myopia modica (střední): -3.25 až –6D

n Myopia gravis (těžká): nad –8D (doprovázena změnami na očním pozadí)



Příčiny:


n Dědičnost

n Zvýšené dispozice mají nedonošené děti

n Těžké infekční onemocnění v dětství nebo pubertě, náhlé výrazné zhubnutí, špatné osvětlení
(nebyla dosud prokázána přímá souvislost)



Myopia levis:



n Tzv. školní krátkozrakost, diagnostikována během školní docházky

n Prognóza příznivá, po pubertě se upraví

n Puberta je krizovým obdobím, zvyšující počet dioptrií je výsledkem růstových změn očí v souladu s
růstem organismu



Příznaky u dítěte:


n Problémy s vnímáním hloubky

n Chodí blízko k televizi, ve škole nevidí na tabuli, přimhuřuje oči a snaží se zlepšit vidění do
dálky

n Vývojová vada progresivní – nutné kontrolovat stav zraku cca 1x za půl roku

n U korekcí postupovat individuálně



Myopia gravis:


n Nepříznivá prognóza, vada se zvyšuje

n Zadní pól oka se vyklenuje, cévnatka atrofuje a v důsledku toho se projevují degenerativní změny
na sítnici

n Přidružená komplikace – odchlípení sítnice


Doporučení u vysoce  krátkozrakých dětí:


n Omezit TV a sportovní činnost

n Vynechat fyzicky namáhavé cviky

n Omezit skoky spojené s otřesy hlavy, zvedání těžkých předmětů

n Zvýšit bezpečnost u míčových her, kde hrozí např. úder do hlavy



Hypermetropie:


n Světelné paprsky vytvářejí ostrý obraz za sítnicí

n Jedinec vidí hůře do blízka

n Korekce spojkami (konvexní čočky, plusové dioptrie)



Příčiny:


n Při narození je normálním nálezem hypermetropie +2 až +3 D, klesá s růstem předozadního průměru
oka

n Fyziologická hypermetropie – u dětí do 8 let

n Zlepšení ostrosti lze docílit zvýšeným akomodačním úsilím (s věkem plasticita čočky klesá)



Akomodace:


n Přizpůsobení se oka pohledu na blízké či vzdálené předměty

n Děje se různým oploštěním nebo vyklenutím čočky pomocí svalu obsaženém v řasnatém tělese oka



Příznaky:


n Pocit „nepohodlného“ čtení

n Čelní bolesti hlavy (zhoršující se na večer a při čtení)

n Pocit zamlženého vidění do blízka

n Zvýšená námaha se může projevit únavou a bolestí očí a hlavy



Doporučení:


n Při obtížích nutná korekce brýlemi

n Při hypermetropii vyššího stupně (7-8D) oči často tupozraké

n Nad 3D se doporučuje nosit brýle trvale

n Nutné pravidelné kontroly (zejm. u mladších dětí)



Presbyopie:


n „stařecká dalekozrakost“

n Porucha akomodace v důsledku ztráty elastičnosti čočky

n Neschopnost vidět ostře blízké předměty

n Fyziologický stav

n Korekce spojkami


Astigmatismus:


n Porucha pravidelného vyklenutí (zakřivení) rohovky a čočky

n Bod se na sítnici nezobrazí jako bod, ale jako neostrá čárka

n Korekce cylindrickými spojnými nebo rozptylnými skly



Příčiny:


n Vrozený

n Souvislost s očním onemocněním nebo operačním zákrokem

n Objevuje se v kombinaci s některou refrakční vadou



Příznaky:


n Na sítnici vzniká neostrý obraz jak při pohledu dop blízka, tak do dálky

n Tendence přivírat víčka

n Sklon hlavy (nebezpečí skoliózy)



                                    Postižení šíře zorného pole


Skotom:


n výpadek zorného pole

u Centrální

u periferní

n Vyšetření perimetrem



Trubicové vidění:


                                         Poruchy barvocitu

Barvocit:


n Schopnost oka rozlišovat barvy neboli světlo o různé vlnové délce



Snížený barvocit:


n Oslabená schopnost rozlišit některé barvy


Barvoslepost :


n Achromatopsie, achromazie

n neschopnost rozlišit určité barvy nebo všechny barvy



n Čípky

u  orgán denního vidění, rozlišování barev

u největší koncentrace v prostoru žluté skvrny

n Tyčinky

u  orgán vidění za šera a za tmy

u největší koncentrace na okrajích sítnice



Etiologie:


n Dědičnost

n Onemocnění sítnice, zrakové dráhy nebo centra

n Žloutnutí oční čočky (u starých lidí)



Stupně:


n Úplná (totální) barvoslepost – postižený vidí pouze odstíny bílé, šedé a černé

n Částečná barvoslepost

u Dichromazie – ze čtyř skupin základních barev je poškozeno vnímání jednoho páru barev (červené a
zelené nebo žluté a modré)

t Daltonismus – barvoslepost pro červenou a zelenou barvy



                                      Okulomotorické poruchy



n Nesprávná koordinace pohybu očí

n binokulárního vidění narušeno nerovnovážným postavením očí a jejich nedokonalou pohybovou souhrou



Rozdělení:

·        Strabismus

   ad 1)            primární

                        sekundární

   ad 2) latentní

              manifestní

                        konkomitující

                        paralytický

                                   konvergentní, divergentní

                                   hypertropie, hypotropie

·        Amblyopie

·        Nystagmus





Strabismus:


n Abnormální souhyb očí, většinou ve vodorovné rovině

n Dvojitému vidění zabrání „vypnutí“ obrazu z odchylujícího se oka, mozkové centrum ignoruje
zrakové vjemy šilhajícího oka (oko slábne, vzniká tupozrakost)





n Dvě základní skupiny:

u konkomitující

u paralytický

n V rámci těchto skupin rozlišujeme:



Konvergentní strabismus:


n Sbíhavé šilhání

n Šilhavé oko se stáčí do vnitřního koutku

n 70-75% všech šilhavostí



Divergentní strabismus:


n Rozbíhavé šilhání

n Šilhavé oko se stáčí do zevního koutku


Hypertropie, hypotropie:


n Hypertropie – šilhavé oko se stáčí vzhůru

n Hypotropie – šilhavé oko se uchyluje směrem dolů



Příčiny:


n Dědičnost

n Zvýšené riziko u dětí nedonošených a psychicky labilních

n Symptom jiného očního onemocnění


Dynamický strabismus:


n Příznaky: porucha orientace v prostoru (psaní pod řádky, chybný odhad vzdálenosti)

n Příčiny: velké množství, zejm. stav CNS

n Vznik: nejčastěji v prvních letech života



Léčba:


n Sleduje vytvoření nebo obnovu binokulárních funkcí a dosažení paralelního postavení očí

n Korekce refrakčních vad

n Výcvik tupozrakosti – pleoptika

n Nácvik binokulárních fcí – ortoptika

n Operační úprava šilhání



Paralytický strabismus:

n Podstatou je porucha v motorické sféře zrakového ústrojí (kdekoliv v průběhu motorické dráhy)

n Příznaky: dvojité vidění, kompenzační držení hlavy, dezorientace v prostoru a z toho plynoucí
subj. potíže – závratě, nevolnost od žaludku

n Příčiny obrn okohybných svalů: vrozené, úrazy hlavy, nádory, cévní poruchy, degenerativní nebo
toxické změny etc.



Léčba:


n Terapie je symptomatická

n Cílem je zabránit dvojitému vidění

n Chirurgická léčba (nutná u výškového šilhání), operace do 6 let (v době, kdy se zrakové fce
tvoří)

n Nejčastější prostředky:

u okluze

u Ortoptika


Amblyopie:


n Porucha jednoduchého binokulárního vidění

n Snížená zraková ostrost způsobená útlumem z nečinnosti oka

n Mozkové centrum ignoruje zrakové informace přicházející z tohoto oka a přijímá pouze vjemy oka
druhého



Příčiny:


n vrozená

n při strabismu (amblyopie funkční)

n Při rozdílu dioptrií mezi oběma očima

n Z nepoužívání oka

n Amblyopie organická – podmíněna anatomickou poruchou Z ústrojí



Příznaky:


n Ostrý, ale zdvojený obraz předmětu

n Neostrý, ale jednoduchý obraz

n Potíže s odhadem vzdálenosti

n Zpravidla postihuje jedno oko



Léčba:


n Okluze

n Pleoptická cvičení (zdravé oko zakryto, dítě se učí používat tupozraké oko)

n Nejúčinnější do 6 let





Nystagmus:


n Rytmické, trhavé, mimovolní pohyby očí

n Nejedná se o poruchu binokulárního vidění


                             Problémy se zpracováním zrakových podnětů



n poškození zrakových center v kůře mozku, není poškozena sítnice ani zrakový nerv, problémy s
interpretací zrakové informace



                                         Vybrané diagnózy


Onemocnění rohovky (cornea)


Keratitida:


Zánět postihující vnější část rohovky

Příznaky: světloplachost, řezavá bolest, pokles vidění, otok víček, slzení


Patologie duhovky (iris)


Aniridie  (chybění, anomálie duhovky )



Symptomy:

l extrémní světloplachost

l špatná schopnost adaptace na světelné podmínky



l Vrozená, dědičná vada


Léčba:

l  medicínsky: kontaktní čočky

l  funkcionálně: sluneční brýle a úprava světelných podmínek



Patologie čočky (lens)



Katarakta



Příčiny:

l  vrozená

l poúrazová

l spojená se stářím (dříve pod názvem "senilní")



Symptomy:

-      záleží na typu a daném stadiu

-      snížená ZO

-       problémy s oslněním (různé světelné lomy a odrazy v zakalené čočce),

-       vidění jako přes špinavé okno



Léčba:

l medicínsky:

–   chirurgické odstranění zkalené čočky a brýle (na dálku a do blízka) nebo kontaktní čočky

–   implantace IOL (intraocular lense) + slabé brýle na čtení

l funkcionálně: úprava osvětlení


Nemoci a poškození sítnice (retina)



Retinopatie nedonošených (ROP):


l U předčasně narozených dětí

l Pobyt v inkubátoru s vysokým přívodem kyslíku, po jeho vysazení může v nezralé sítnici a sklivci
docházet ke krvácení

l celý stav se hojí vznikem vaziva, následuje svraštění a odchlípení sítnice

l následná ztráta vidění - od myopie po úplnou nevidomost



lČasto výskyt kombinovaného postižení

lROP je nejčastější příčinou slepoty


lPříčiny:

–Různorodé

–Exogenní, dědičnost není prokázána


Symptomy:

l v závislosti na rozsahu poškození



l  citlivost na oslnění

l zúžení zorného pole

l snížení zrakové ostrosti až slepota

Diabetická retinopatie



Příčiny:

l tvorba nových cév (neovaskularizace)

l  až případné odchlípení sítnice



l s cukrovkou spojeny i další ZP – katarakta a glaukom



Symptomy:

l proměnlivé vidění - !! to je typické !! (někdy vidím lépe a jindy hůře, kolísá to)

l postupné zhoršování zraku

l  výpadky zorného pole

l  mohou být i potíže s oslněním a světloplachost



Léčba:

l medicínsky: kontrolovaná dieta, aplikace inzulínu, laserová terapie (fotokoagulace)

l  funkcionálně: rozpoznání změn vidění (znát ty slabé i ty nejlepší doby a rytmus změn) a tomu
přizpůsobit režim zrakové práce, úprava světelných podmínek



Pigmentová degenerace sítnice (retinitis pigmentosa)



l dědičné onemocnění postihující zejména tyčinky na periferii oč. pozadí



Symptomy:

l  šeroslepost

l zužování zorného pole (až na 5° - tzv. "trubicové vidění")

l  světloplachost

l problémy s adaptací při přechodu ze světla do tmy a opačně

l často i komplikovaná katarakta



Léčba:

l  medicínsky: žádná

l funkcionálně:

–   optické pomůcky rozšiřující zorné pole (Fresnel, obrácený dalekohled)

–    lekce POSP při chůzi za šera a tmy

–    úprava osvětlení



Degenerace žluté skvrny (makulární degenerace)



Symptomy:

l Ztráta centrálního vidění (skotom) nebo drastické snížení ZO v centrální oblasti



l Může být i světloplachost a potíže s oslněním



l Nevede ke slepotě!

l zachované vidění mimo makulu. Tzv. "mimomakulární vidění"

   (lze cvičit v rámci reedukace zraku)



Léčba:

l  medicínsky: laserová chirurgie u určitých typů

l  funkcionálně:

–   nácvik vidění mimo makulu

–   instruktáž (při soc. kontaktu dotyčný zdánlivě hledí jinam)

–   opt. pomůcky a úprava osvětlení



Odchlípení sítnice



l Sítnice se odchlípne od podpůrných vrstev a odchlípená část postupně odumírá pro nedostatek živin



l Výpadek zorného pole (koresponduje s odchlípenou částí)



Rizikové faktory:

l úraz

l  výlev tekutiny pod sítnici

l  vysoká myopie

l  afakie

l  degenerativní změny sítnice při diabetu

l etc.



Symptomy:

-      světelné záblesky

-      "padající saze" (sklivcový zákal)

-      snížená zraková ostrost

-      výpadky zorného pole



Léčba:

l medicínsky: opásání oční koule, laserová fotokoagulace nebo kryoterapie - přimražení (hlavně
včas!),

l funkcionálně: optické pomůcky, úprava osvětlení.

   Předcházet odchlípení sítnice vyloučením kontaktních sportů s nebezpečím úrazu (box, míčové hry,
skoky do vody).



Záněty sítnice (retinitidy)



Příčiny:

l zanesení infekce do sítnice krví

l  infekce virem

l  infekce způsobená parazity

l etc.

l průvodní jev některých onemocnění (zarděnky u matky v prvním trimestru těhotenství,tuberkulózní
zánět sítnice, virový původ zánětu např. u AIDS, toxoplasmosy a jiných virových onemocnění)



Symptomy:

l zkalení sítnice, zpravidla žlutobělavá zánětlivá ložiska na sítnici

Léčba:

l lokální antibiotika



l léčba základního onemocnění

l  může dojít k nekróze sítnice, k trhlinám a k odchlípení



Glaukom



Typy:

l otevřený úhel - nadprodukce komorového moku v oku



l zavřený úhel - zablokování odtokových cest

Symptomy:

-       úbytky zorného pole, centrální vidění bývá postiženo zpravidla až ve finálním stadiu



-       světloplachost, dělají se kruhy (aureoly) okolo světelných zdrojů



-       případně i snížená ZO, vidění jako v mlze



-       někdy bolest hlavy



Léčba:

l medicínsky: léčba chirurgická, léky nebo obojí



l funkcionálně:

–   úprava osvětlení

–   lupy pro rozšíření zorného pole, optické pomůcky pro zlepšení ZO



Mikroftalmie



l Nevyvinuté, malé oko

l Často jako sekundární postižení

l Krátkozrakost (vyšší zakřivení rohovky)



Specifika oslepnutí



•      Záleží na době, kdy k oslepnutí došlo

•      Úplná ztráta zraku X tzv. praktická nevidomost (zbytky využitelného zraku)

•      Ztráta zraku náhlá X postupná

•      Psychologický dopad na osobnost je individuální

Náhlá ztráta zraku:

•      První období: „počáteční šok“

–    Pokles zájmu o okolí, kontakt

–    Lhostejnost k uspokojování zákl. potřeb

–    Dočasné období, nutný stálý dohled

–    Při delším trvání konzultace s psychiatrem



•      Druhé období: „reaktivní deprese“

–    „smutek nad ztrátou zraku“

–    Nebezpečí sebevražedných myšlenek a pokusů

–    Silné záporné citové prožitky

–    Časté hledání viníka

–    Projevy by neměly být potlačovány

–    Odeznění je důležitou podmínkou úspěšné rehabilitace



•      Třetí období: „reorganizace“

–    Zájem o zmenšení závislosti na druhých

–    Učení se sebeobsluze a základní orientaci


Postupná ztráta zraku:

•      Odlišný účinek na psychiku

•      Dlouhodobá psychologická zátěž

•      Depresivní nálady

•      Období reorganizace – rozhodnutí přizpůsobit způsob života a činnosti zdravotnímu stavu


Akceptace:

•      Primární akceptace zrakové vady:

–   Psychologický a časový moment

–   Ztráta zraku je jedincem uznána jako realita, které je třeba se přizpůsobit

–   Do určité míry je její včasnost závislá na chování druhých lidí (falešné naděje, informace o
zdravotním stavu, etc.)

Nonakceptace:


•      Osoba se brání např. používání pomůcek, považuje je za symbol slepoty

•      Závislé na dřívější hodnotové orientaci a postavení ve společnosti

•      Psychologické postupy: poradenství, psychoterapie, sociální výcvik

Rodina:

•      Postoje, projevy v jejich jednání, řeči

•      Musí být součástí rehabilitačního procesu

•      Dva přístupy rodiny:

–   Odmítnutí

–   Hyperprotektivita – mnohem častější


Specifika seniorů


Zvláštnosti chorob ve stáří:


•      Polymorbidita

•      Mikrosymptomatologie

•      Bagatelizování X hypochondrie a kverulantství

•      Choroby vleklejší, úpornější

•      Reakce na léčbu není dostatečná



Zrak ve stáří:


•      Snižuje se zraková ostrost, vnímání kontrastu, citlivost na světlo, vnímání hloubky

•      Duhovka –

–     ztrácí elastičnost

•      Čočka –

–    zakalení do žlutohněda

–    zhoršení akomodace

•      Sítnice

–    Makulární degenerace – prodloužení času na adaptaci na světelné podmínky

–    Zvýšení citlivosti na oslnění



Nejčastější zrakové vady ve stáří:


•      Diabetická retinopatie

•      Glaukom

•      Katarakta

•      Věkem podmíněná makulární degenerace


Specifika práce se seniorem:


•      Prostorová orientace a samostatný pohyb:

–   Dobré povědomí o zdravotním stavu, zohlednit při práci

–   Kratší, fyzicky méně náročné trasy

–   Respektovat osobnost a intimitu

–   Popř. výcvik chůze s DBH a opěrnou holí



•      Nácvik sociálních dovedností:

–   Zaměřen na požádání o pomoc, vysvětlení své situace

–   Ochrana zdraví, majetku



•      Bodové písmo:

–   Péče o pokožku, hygiena ruky, nehty

–   Gymnastika drobného svalstva ruky



•      Psaní na psacím stroji:

–   Oblíbené

–   Přizpůsobení metodiky



•      Nácvik vlastnoručního podpisu:

–   Jiná metodika u deformit končetin a osob s Parkinsonovou chorobou



•      Rekondiční pobyty:

–   Příležitost k psychické podpoře


Obecné zásady:


•      Nespěchat

•      Být taktní, ohleduplný

•      Zpomalit výklad

•      Mluvit jasně, stručně

•      Průběžně opakovat informace

•      Shrnout informace na závěr

•      Zaměřit se na akutní potřeby

•      Respektovat výkyvy ve výkonnosti



Speciálně pedagogická podpora:



•      ÚSP pro zrakově postižené Brno – Chrlice

•      ÚSP Praha – Palata

•      Rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina - Praha




Vývoj vidění a psychomotoriky dítěte bez zrakového postižení


  * Novorozenec do 1. měsíce

  * Sleduje zdroje světla
  * Lze provést zkoušku zornicového reflexu
  * Reflex „mrkací panenky“ – oči se otáčejí na opačnou stranu než hlava, vymizí po několika
týdnech
  * Fixace předmětů na vzdálenost 20-25 cm


  * 2. – 3. měsíc

  * sleduje předměty v zorném poli
  * sleduje lidský obličej (oproti předchozímu období už jej neupoutávají pouze okrajové části –
vlasy, vousy, brada, ale střední části obličeje
  * chybí dokonalá koordinace očních pohybů
  * hledá očima zdroj zvuku, zachytí zrakem předměty ukazované po stranách
  * konvergence na vzdálenost 8-12 cm


  * 3. – 5. měsíc

  * hledí přímo před sebe
  * mizí tonicko-šíjový reflex
  * schopnost přenést pohled z ruky na předmět
  * zaostření předmětů na vzdálenost 12-50 cm


  * 5. – 7. měsíc

  * dobře vyvinutá koordinace obou očí
  * po upuštění hračky ji dítě hledá
  * žvatlá, když vidí obličej známé osoby
  * pohybem očí sleduje předmět v rozsahu 180°
  * rozvoj prostorového vidění


  * 7. – 12. měsíců

  * zvedání hlavy při pohledu vzhůru
  * pohybující předměty sleduje pouze očima, ne celou hlavou
  * sledování a napodobování výrazů obličeje
  * dobře vyvinuta fixace, sledování a přenesení pohledu, konvergence a divergence – využití při
uchopování a manipulaci s předměty
  * při lezení zaujímá polohu těla podle toho, co vidí


  * 12. – 18. měsíců

  * výtvarné aktivity – čmárání tužkou na papír
  * jestliže slovně označíme objekt, dítě je schopno jej ukázat na obrázku
  * ukáže a řekne si o předmět
  * prohlíží si obrázkové knížky


  * 1,5. – 3. roky

  * dobře vyvinutá konvergence
  * horší prostorová orientace – odhad vzdálenosti
  * napodobuje jednoduchou činnost
  * rozpozná a pojmenuje známé předměty
  * přiřadí obrázek k předmětu
  * přiřadí předměty stejné barvy bez ohledu na tvar


  * 3. - 4. roky

  * obkresluje geometrické tvary
  * třídí předměty podle různých hledisek – barva, tvar, velikost, způsob použití
  * přiřadí obrazec k obrysu
  * napodobí polohu těla


  * 4. – 5. let

  * rozpoznávání barvy i jejich odstíny
  * osvojení abstraktních symbolů
  * plně rozvinuto prostorové vidění



 Odlišnosti vývoje dítěte se zrakovým postižením


  * dítě se ZP je limitováno v mnoha dovednostech, ale mělo by se jim učit ve stejném věku, jako
děti zdravé, např. učit se chodit, mluvit, samostatně jíst (mezi 1-2 lety)
  * rozvíjení smyslů, prostorové orientace, samostatného pohybu


Vývoj hrubé motoriky

  * výrazné opoždění hrubé motoriky zejm. u osob s vrozenou slepotou (absence zrakových vjemů a
zpětné vazby)
  * úroveň se stanovuje pomocí vývojových norem
  * HM se úzce pojí s lokomocí
  * Výcvik HM již od kojeneckého věku (povzbuzení k poloze na břiše a zvedání hlavy, převracení a
lezení)
  * Sezení a stání ve stejném věku jako děti zdravé, déle trvá správné zvládnutí chůze
  * Dítě se ZP se rychle naučí vnímat části svého těla, poté se učí vztahům mezi tělem a prostředím
  * Zvládnutí rovnováhy nezbytné pro mnoho tělesných úkonů, provádí se pomocí cviků

   Vývoj jemné motoriky

  * kojenecký věk (od narození do 12. měsíců) významný, důležité je povzbuzovat kojence k pohybům –
uchopování, ohmatávání


   Vývoj úrovně sebeobsluhy

  * sebeobsluha se týká těchto okruhů činnosti: stravovací sebeobslužné úkony, hygiena, oblékání a
obouvání
  * při učení chybí možnost odpozorování, je tedy jisté, že dojde k časovým posunům
  * spolupráce dítěte od 1. roku




                              Prostorová orientace a samostatný pohyb


                                             Principy:


n Výchova k samostatnosti

n Zásada bezpečného pohybu

n Zásada bdělé pozornosti

n Zásada individuálního přístupu

n Zásada kompenzační funkce ostatních smyslů:

u Sluch

u Hmat

u Haptopedie (práce nohou, posunování)

u Trailing

u Tepelné podněty


                                 Hlavní techniky pohybu bez hole:


n Chůze s průvodcem:

u ½ kroku za průvodcem

u Rámě

u Popis okolí

u Chůze se zúženým profilem


n Bezpečnostní postoj:

u Držení rukou


n Trailing:

u Kluzná prstová technika


                           Další dovednosti, které je potřeba rozvíjet:


n Chůze po schodišti:

u Vidomé dítě kolem 3.roku

u Výška schodu ?, zábradlí


n Omezování odchylek od přímého směru:

u v prostředí, kde nejsou vidící linie

u Pípadlo


n Odhad vzdálenosti:

u do 5 let není představa o prostoru

u krokování


n Odhad úhlů


n Výchova ke vnímání sklonu a zakřivení dráhy


n Rozvoj sluchové orientace


n Rozvíjení „smyslu pro překážky“



                                       Technika dlouhé hole:


n = cílené užívání bílé hole přesně stanoveného poměru její délky k postavě

n poskytuje ZP plnou bezpečnost i subjektivní jistotu při dodržování základních fyziologických i
estetických pravidel pohybu



                                           Funkce hole:


n Ochranná

n Orientační

n Informativní


                                       Techniky držení hole:


n Základní postoj:

n Kluzná technika

n Kyvadlová t.

n Kombinovaná t. (nejpoužívanější)

n Trojbodová t.

n Vícebodová t.

n Diagonální technika





                                    Výběr, popis, nácvik trasy:


n Trasa: míra náročnosti –

u Velikost prostoru

u Vzdálenost cíle

u Množství překážek

u Množství, rozložení, kvalita orientačních prostředků


                                      Orientační prostředky:


n Orientační místo, které se odlišuje v prostoru, poskytuje ZP novou informaci o prostoru

n Pomáhá vytvořit správnou představu o prostoru

n Základní a pomocné orientační vodítko

n Dle způsobu vnímání:

u Hmatové

u Sluchové

u Čichové

u Tepelné

u Nevýrazné horizontální a vertikální změny


                                            Trasování:


n Výběr trasy:

u Ne nejkratší, ale nejbezpečnější

u Rozdělení na kratší etapy

u Většina tras dvousměrných, zpětný průběh zrcadlově



n Metodika popisu trasy:

u uvádět v 1. sg., kratší věty

u Stručně, výstižnbě

u Poučit, popsat, nezahltit





n Nácvik trasy:

u Dodržet zásady PO

u Překážky vystupující z vodící linie

u ZP odstup od vodící linie 40-50 cm

u Nikdy nechoď tam, kde před tím nebyla hůl.



n Fáze nácviku trasy:

u Úvodní

u Prvotní nácvik

u Procvičování

u Vlastní provedení


                               PO a SP v jednotl. věkových obdobích:


n Předškolní věk:

u Nevytváří se relace blízký a vzdálený

u Pojem prostoru chudší, útržkovitý, prázdný

u Seznámení se s okolím – opakovaně, pravidelně, neměnné prostředí co do prostoru a místa

n Školní věk:

u Rozlišení mikro/makro prostoru

u Výcvik s holí 2.-9. Ročník

n Později osleplí:

u Začíná se u sebeobsluhy, orientace doma




Edukace dítěte se zrakovým postižením v předškolním věku


Vzdělávací obsah RVP ZV

lDítě a jeho tělo

lDítě a jeho psychika

lDítě a ten druhý

lDítě a společnost

lDítě a svět


Integrace do běžných MŠ:

lUčitel bez SP vzdělání, nutná SP podpora, spolupráce s SPC

lPříprava ostatních dětí (proti izolaci)

lVybavení speciálními pomůckami

lFormování charakterových vlastností

lPozdější snazší zapojení do kolektivu

lRozvoj poznávacího horizontu dítěte


Hlavní úkoly SP působení v MŠ:

lRozvoj kompenzačního systému (zbylé smysly, řeč, myšlení)

lNejefektivnější využití  poškozeného zraku

lPříprava na přechod z předškolního období do školního věku

lNácvik specifických dovedností


Specifické dovednosti:

lRozvoj zrakových funkcí

lRozvoj sluchového vnímání

lRozvoj hmatového vnímání

lRozvoj čichu a chuti

lRozvoj řeči

lRozvoj estetického vnímání

lNácvik orientace a samostatného pohzbu

lNácvik sebeobsluhy


Rozvoj zrakových funkcí:

lVnímání plochy

lOrientace na ploše

lVnímání barev

lRozlišování barev


Zachovalý světlocit:

lprosvětlené pomůcky, vyvolávající zrakový reflex


Vyšší schopnost zrakového vnímání:

lrozvíjení zrakové rozlišovací schopnosti

lRychlost zrakového vnímání

lLokalizace a pozorování obrázků, zejm. předmět-model-obrázek

lPoznávání barev


Děti šilhavé a tupozraké:

lVýcvik rozšířen o další techniky: vypichování bodů, překreslování

lCvičení zrakové pozornosti

lVybudování zrakové paměti – udržuje získané představy

lVýcvik zrakové představivosti – doplňování detailů, dokreslování obrázků, sestavování děje


Učitel sleduje:

lÚroveň koordinace oko-ruka

lOrientaci v mikroporstoru

lVzájemné spojení dílčích informací = celkový obraz


Rozvoj sluchového vnímání:

lPoznatky o osobách, předmětech a prostoru

lNezbytný pro rozvoj dobré orientace a mobility


V MŠ:

lRozvoj sluchové paměti

lCvičit uvědomělou sluchovou pozornost

lNaučit se uvědomit si, rozeznat, lokalizovat a určit směr pohybu zvuků


Základní výcvik sluchu:

lRozeznávání původních zvuků

lNaslouchání zvukům při pohybu

lRozlišování zdrojů zvuku

lUrčování pořadí zvuků a jejich opakování

lNutné časté opakování

lProvádět i v běžném prostředí


Pomůcky:

lOzvučené míče

lPlechovky, plastikové nádoby

lLadička, rolničky

lOrffovy hudební nástroje

Zvukové pexeso


Rozvoj hmatového vnímání:


lNejdůležitější smysl pro těžce ZP

lZaměřeno na poznávání tvaru a velikosti předmětu, jejich vlastností, teploty, hmotnosti

lVytváření představ o mikroprostoru i makroprostoru


Hmatové vnímání:

lPasivní (položení ruky na předmět)

lAktivní (pohyb ruky po předmětu)

lInstrumentální (zkoumání předmětu pomocí jiného nástroje, např. bílé hole)

lNezbytné cvičit všechny druhy


Pomůcky:

lPískový stůl (navlhčený říční písek)

lmodelování


Dovednosti osvojené před ZŠ:

lUchopovat a držet předměty

lPřendávat předměty z jedné ruky do druhé

lPoznávat předměty

lPohybovat prsty


Rozvoj čichu a chuti:

lCíle:

lRozlišit libé a nelibé, druh chuti

lZachytit, lokalizovat a stanovit původ čichových podnětů

lStanovit intenzitu čichových vjemů (roztok různé intenzity)

lUrčit typické vůně (ocet, cýr, káva..)

lRozeznat potraviny užívané v domácnosti

lRozeznat jídlo, suroviny, správně ochucenou stravu

lIdentifikovat látky nebezpečné

lDoplnit vjemy jiných smyslů

lPoznat blízkou osobu



                                       Kombinované postižení


                                             Definice:

n Podle MŠMT ČR se za postiženého více vadami považuje jedinec postižený dvěma nebo více na sobě
nezávislými druhy postižení, z nichž každé by jej vzhledem k hloubce a důsledkům opravňovalo k
zařazení do speciální školy příslušného typu


                             Rozdělení (pro potřeby resortu školství):

n MR + TP, smysl. V, VŘ, psychická onem., VPU a CH, hluchoslepota+MR

n kombinace TP, smysl. V, VŘ, hluchoslepota

n Autismus / děti s autistickými rysy u nichž jsou diagnostikovány další vady



n Za diagnostiku zodpovídá SPC (příp. PPP)


                              Příčiny vzniku kombinovaného postižení:

n Děti předčasně narozené (před dozráním životně důležitých orgánů)

n Komplikace při porodu

n Odchylky v nitroděložním vývoji (např. onemocnění matky)

n Etiologie neznámá

n Úrazy (záleží na rozsahu poškození a věku)



Nejčastější kombinace s ZP: MP, TP, SP



n DMO, epilepsie, hydrocefalie, Downův syndrom, sluchová vada


                            Raná péče o dítě s kombinovaným postižením

                                             SP péče:

SRP:

n Depistáž

n Diagnostika

n Podpora rodiny, poradenství

Od raného věku v SPC:

u Pomoc dítěti a rodině

u Metodika Lilli Nielsen a vlastní metody

u Podpora psychomotorického vývoje

u Zraková stimulace, kompenzace zraku

u Budování, posilování rodičovských rolí





                                             ZP + TP:

n Motorika:

n Respektovat osobní tempo vývoje

n „nepřeskakovat“ fáze přirozeného vývoje

n Vady navzájem provázané

n Nutná stimulace rozvoje hybnosti aby se rozvíjely i poznávací schopnosti



n Je potřeba skloubit rehabilitační péči s výchovou zaměřenou na rozvoj kompenzačních smyslů

n Při využitelných zbytcích zraku – zraková stimulace





                                             Aktivity:

n Hry a činnosti (říkadla, hlazení etc.)

n Pružinová deska (kinematické pohyby, pohyby DK)

n Podpůrná lavice

n Manipulační knížka

n Little room

n Hmatová deska

n Etc.


                                             ZP + MR:

n MR násobí problémy slepoty

n Předpokladem podpory je znalost vývoje zdravého dítěte

n Hmat – podpora jeho rozvoje a využívání

n Význam slovního komentáže





n Podpora schopnosti ovládat pohyby hlavy a těla

n Zdroje motivace – povrchy, zvukové efekty

n Trvalé opakování

n Podněty: silnější, delší čas ke zpracování, krátké úseky, přestávky

n Prožitek vlastní aktivity


                                          Hluchoslepota:

n Za hluchoslepého je považován člověk s vážným stupněm kombinovaného zrakového a sluchového
postižení, z čehož vyplývají:

u vážné problémy týkající se komunikace, orientace v prostředí,

u nemožnost automaticky využívat služeb pro zrakově nebo sluchově postižené.


                                            Etiologie:

n Předčasný porod

n Zarděnky

n Syphilis

n Syndrom CHARGE (P zraku doprovázené srdeční vadou, neprůchodností dutiny nosní, retardací růstu,
MR)

n V průběhu života (infekce, úrazy, progrese vad)



                                          Motorický vývoj

n Stejné předpoklady jako zdravé děti, ale ochuzení o vizuální a akustické podněty

n pohyb = prostředek k poznání okolního světa

n Nutné povzbuzovat dítě k pohybu, obracení, zvedání hlavičky, provádění cvičení s mírným převisem
hlavy a později části trupu, pohupování

n Stimulační masáže – uvědomění vlastního těla



                                           Rozvoj smyslů

n Obrovský význam i velmi malé zbytky, od počátku stimulace a rozvoj

n Rozvíjíme smysly:

u Taktilně-kinestetický (uchopit a pustit předměty, JM)

u Hmat (mechanické a tepelné podněty)

u Sluch (zvuk má příčinu a význam, etapy sluch. Vnímání – objevení, rozlišení, poznání)

u Zrak (vzbudit pozornost na světlo, sledování zdroje, nasvícení, pestrobarevnost, velikost
předmětů)

u Čich a chuť (ve vazbě na každodenní činnosti)


                                             SP péče:

n Speciální třídy pro hluchoslepé děti

u max. 4 děti, IVP

n SPC pro hluchoslepé

n Spolupráce SPC s jinými zařízeními

u tvorba IVP a odborné metodické vedení

n Ambulantní péče v rodině




Komunikační systémy:

nZnakový jazyk

nZnakování ruku v ruce

nPrstová abeceda (daktylotika)

nDaktylotika do dlaně

nBraillovo písmo

nTiskací písmena do dlaně

nLormova abeceda

nOdezírání Jednoruční Braillovo písmo do dvou prstů

nDvouruční Braillovo písmo do prstů



                                        VAN DIJKOVA METODA:

n Metoda speciálně pro hluchoslepé

n Výukové jednotky:

u Vytváření prvotní vazby a bezpečí

u Stimulování kontaktních smyslů ve vztahu k vnějšímu světu

u Strukturalizace bezprostředního okolí dítěte

u Osvojování dorozumívacích symbolů




nhttp://www.zablesk.olomouc.com/

nwww.lorm.cz

nhttp://www.okamzik.cz/Main_hluchoslepota.htm


nhttp://www.deafblind.org.uk/home.html

nhttp://www.deafblindscotland.org.uk/


nLUDÍKOVÁ, L. Hluchoslepota I. Praha: Scientia, 2000. ISBN 80-7183-225-1

nSOURALOVÁ, E. Hluchoslepota II. Praha: Scientia, 2000. ISBN 80-7183-226-X



                                      Metodika Lilli Nielsen


                                      Metody nácviku a výuky:

•      Postižené děti nezačnou spontánně projevovat základní schopnosti – je třeba je trénovat, aby
těchto schopností dosáhly


                                         Hračky a pomůcky:

•      Little Room

•      Podpůrná lavice

•      Pružinová deska

•      Hrací skříň

•      Sklopná deska

•      Manipulační knížka

•      Hmatová deska


                                      Metoda aktivního učení:

•      Dítěti je poskytnuta příležitost aktivně a samostatně prozkoumat a ohledat věci, osvojit si
dovednosti.

•      Osvojené dovednosti se pro dítě stanou přirozenými.





•      3 hlavní podmínky:

–   Úroveň kojence/dítěte, pohotovost učení a dovednosti, kterých již dosáhlo

–   Prostředí, které poskytuje příležitosti k učení

–   Postoj a spolupráce dospělého





                              Pro proces aktivního učení je nezbytné:

•       vše přizpůsobit konkrétnímu dítěti - jeho přáním, zájmům, schopnostem, potenciálu

•      znát předpoklady a podmínky pro každou činnost, kterou chceme dítě naučit (budeme vědět, zda
je dítě připraveno, nebo zda mu chybí některý předpoklad)



                                              Pohyb:

•      Nezbytná podmínka veškerého učení

•      ZP dítě si potřebuje uvědomit, jak se jisté pohyby vykonávají, tak si rozvíjí smysl pro
pohyb

•      Prostředí poskytující zpětnou vazbu na záměrné i kinematické pohyby … jejich záměrné
vykonávání







Lilli Nielsen



Učení zrakově postižených dětí v raném věku



ISV nakladatelství Praha 1998





                                     Metoda bazální stimulace


Jedinec s těžkým postižením je ve stavu extrémně redukovaných aktivit

Postižení omezuje rozvíjení potenciálu aktivit





                                         Vysvětlení pojmu


l  Pedagogicko-psychologická aktivita určena jedincům s těžkým postižením, zajištění vývoje
osobnosti

l  Základní podpora, nejjednodušší podoba

l  Stimulace – nabízení podnětů, které si sám těžce postižený nemůže zajistit (chybí dostatečné
množství podnětů potřebných pro život

l  Základem je holistický přístup, celistvost, nedělitelnost těla a duše – toto dělení je
nepřípustné

l  Koncept rané podpory, interdisciplinární přístup

l  Koncepce byla vyvinuta koncem 70. let



                                     Systém bazální stimulace


l  Principem BS je zjištění, že jedinec může být pomocí těla přenesen do reality  na základě
zprostředkování zkušenosti a vjemů.

l  Každý člověk má „naprogramovaný“ vývoj, který může být při diferenciovaní vhodným způsobem
podpořen

l  Všechny složky jsou stejně důležité (tělesné a emocionální složky jsou rovnocenné)

l  Všechny složky působí společně

l  Prostřednictvím pohybu  a vnímání se vytváří tělesné zkušenosti, neoddělitelné od osoby, spojené
s interakcí

                                          Bazální podpora


l  Vychází z dětského vnímání, pokouší se umožnit interakci mezi jedincem a jeho prostředím

l  Zajišťuje příjemné tělesné pocity

l  Zprostředkovává zážitky těla, tělo těžce postiženého je první a nejdůležitější oblastí pro učení

l  Uskutečňuje se na základě pozitivně pociťovaného emocionálního vztahu, obsahuje základní
interakční a komunikační podporu

l  Je realizována opakovaně v průběhu denních aktivit

l  Usiluje o vybudování dalšího rozšířeného kontaktu těžce postiženého s okolím


                                    Oblasti podpory (Fröhlich)

l  Somatické podněty

l  Vibrační podněty

l  Vestibulární podněty

l  Orální podněty

l  Akustické podněty

l  Taktilně haptické podněty

l  Vizuální podněty

               Somatické podněty – u těžce postižených je obraz těla nediferencovaný


l  Poznat a využívat povrch těla jako orgán vnímání

l  Umět motoricky reagovat na podněty těla

l  Učit se lokalizovat podněty na vlastním těle

l  Vytvářet předpoklady pro základní poznatky o vlastním těle a jeho zkušenostním potenciálu

l  Obraz těla vnímáme na základě zkušenosti

l  Pomocí somatických podnětů lze docílit pozitivní zkušenost s vlastním tělem

l  Primární tělesná zkušenost se vyvíjí dotykem


                                         Vibrační podněty

l  Vibrace po ploše těla navozují intenzivní pocit v nosných částech těla a kloubech

l  Pomocí malých vibrátoru lze docílit procítění (tyto zkušenosti běžně získává zdravý člověk při
stání, chůzi…)

l  Vibrace se může stát přechodem k vnímání chvění a směru odkud přichází

l  Těžké postižení neumožňuje získání povědomí o pozici těla, monotónní pozice vede často k návyku
na tuto polohu (vleže nebo vsedě)


                                       Vestibulární podněty

l  Podněty zprostředkovávají těžce postiženému informace o poloze v prostoru, pohybu celého těla v
prostoru

l  Spojení se zpracováním informací z vizuálních vjemů

l  Přiměřený vestibulární podnět působí na stabilitu držení těla, normalizaci tonusu

l  Pomalé kolébavé pohyby kolem a napříč osy těla

l  Využívají se pohyby na terapeutickém válci nebo velkém míči

l  Navázání na časné, prenatální zkušenosti


                                     Čichové a chuťové podněty

l  Tyto podněty jsou důležité v prvních měsících života, představují možnost komunikace mezi matkou
a dítětem

l  Děti s těžkým postižením často přijímají čichové podněty s radostí a zájmem

l  Krmení sondou omezuje citlivost ústní dutiny, není tak využita velmi vnímavá zóna lidského těla

l  Dětské zkoumání objektů, vytváření pojmů – aktivity ruka-ústa

l  Je třeba využívat jednoznačných pachových a chuťových nabídek, které se liší od pachů běžného
dne

l  Děti s TP nejsou zpočátku schopné postihnout rychle se měnící vůně okolí, splývají s ostatními
vjemy

l  Jasné vnímání kontur a kontrastů – později přijímání a zpracování nabízených aktivit


                                    Sluchové a zrakové podněty

l Pomocí zraku a sluchu vnímáme okolí těla

l Pro osoby s TP jsou často zřetelné jen kontrastní obrazy, výrazné zvuky  a rytmy

l Podněty musí odpovídat dosaženému stupni vývoje

l Pro vývoj sluchu je trvalá kulisa nevhodná

l Je vhodné zvuky diferenciovat, kombinovat s dotekem nebo pohybem (rytmické hry, tanec)

l Zrakové podněty je vhodné nabízet na základě kontrastu





                  Předprofesní a profesní poradenství u zrakově postižených žáků


Cíl:

nPomoc mladým lidem při volbě  povolání


nDoporučení vhodné a všestranně vyhovující profese

Předprofesní a profesní poradenství


nPředprofesní poradenství – předchází profesní přípravě, poradenství na Z�

nProfesní poradenství – poradenství během samotné přípravy studenta na budoucí povolání,
poradenství na SŠ, SOŠ, OU, SOU

Organizace:

nIPPP – PPP, SVP a SPC pro osoby se zdravotním postižením


nIPS – Informační a poradenská střediska při úřadech práce

Východiska profesní volby:

nZnalosti a informace o různých profesích

nŠkolní prospěch, zkušenosti s vlastní činností v různých oblastech a její hodnocení

nSebehodnocení

nPřání rodičů

nDoporučení školy

Fáze profesního poradenství:

nDiagnostika

nAkceptace postižení ve vztahu k práci, adekvátní aspirační úroveň a motivace k práci

nVlastní pracovní příprava

nAktuální stav na trhu práce

nUvedení do práce


nVlastní hledání vhodného zaměstnání

–Samostatná oblast

–Vyhledávání – informační a mediační zdroje

–Vlastní strategie

Profesní poradenství nabízí:

npoznatky o profesním světě

nuvědomění si zájmů  přání

nzprostředkování strategií řešení problémů

nzorientování se v nabídce zaměstnání

npochopení různých alternativ

nporadenství

npodpora zájmů

nrozvoj osobnosti

Problémové oblasti v profesní přípravě jedinců s SVP I.

nPředprofesní a profesní příprava probíhá v segregovaném prostředí, není komplexní


nPodceňování schopností a dovedností žáků s SVP


nNeschopnost používat kompenzační pomůcky



Problémové oblasti v profesní přípravě jedinců s SVP II.

nNedostatečné kompetence pro zvládnutí samostatného života (profesního i osobního)


nŠpatná spolupráce v oblastech:

    škola-rodiče,škola-škola, škola-potenciální zaměstnavatelé, mezi odborníky samotnými

Překážky při zaměstnávání ZP osob – jedinec:

Překážky při zaměstnávání ZP osob – zaměstnavatelé:

Individuální plán přechodu – Individual Transition Plan (ITP)


nzohledňuje studentova přání, schopnosti a dovednosti, možné získané kvalifikace, pracovní možnosti

nveden stylem portfolia

nvytvořen ve spolupráci školy, rodiny a zaměstnavatele, zahrnovat všechny zúčastněné v tomto
procesu a jasně stanovit jejich možnosti

nsoučástí je průběžně hodnocená analýza možností studenta a vytvoření kariérního plánu, sledování a
příprava na reálné podmínky v zaměstnání a podpora při přípravě a zacvičení na pracovišti


Zaměření profesního poradenství: I.

nsebehodnocení vlastních možností vnímání, pozornosti, paměti, myšlení i komunikace, vlastních
povahových a charakterových vlastností a hodnocení ostatních


nschopnost přijmout kritiku, umět správně kritizovat a argumentovat, asertivně se prosadit s cílem
odlišit asertivní chování od chování nevhodného


Zaměření profesního poradenství: II.

nschopnost umět vyhledat informace a pracovat s nimi, porozumět jednotlivým profesím


ndokázat zhodnotit své vlastní možnosti i možnosti druhých danou profesi vykonávat


ntřídění profesí dle různých kritérií (prestiž, manuální práce, dle náročnosti pracovního
prostředí, ukončeného studia apod.)

Zaměření profesního poradenství: III.

nschopnost vyjádření pocitů či postojů verbálně či uměleckou formou, zlepšování jemné motoriky a
psychických procesů


nschopnost napsat životopis, odpověď na inzerát, žádost


ndokázat zhodnotit své vlastní možnosti i možnosti druhých danou profesi vykonávat


Zaměření profesního poradenství: IV.

ntřídění profesí dle různých kritérií (prestiž, manuální práce, dle náročnosti pracovního
prostředí, ukončeného studia apod.)


Další možnosti pro ZrP:

nStředisko integračních aktivit

–SONS, Praha

nCentrum služeb pro zdravotně postižené

–Magistrát města Brna

Zákony:

n§ 237 Zákoníku práce (262/2006 Sb.)

–Zaměstnávání ZP stanoveno v 345/2004


n345/2004 Sb. - Zákon o zaměstnanosti

–§ 67 – 84 – par. Týkající se osob se ZP


Literatura:

nBartoňová, M., Pipeková, J., Vítková, M. (eds.) Integrace handicapovaných na trhu práce v
mezinárodní dimenzi, Brno: MSD, 2005. ISBN 80-86633-31-4


nKrejčířová, O., Medvedcová, A., Opatřilová, D., Stupková, V., Vojtová, V. Problematika
zaměstnávání občanů se zdravotním postižením. Brno: Rytmus, 2005. ISBN 80-903598-1-7


nÚřady práce - http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/poradstrediska