Postaveni dítěte s SPjjjtf rodině a ve škole ^^^H organizace péče a vzdělávání žáků s SPU, hodnocení a klasifikace žáků s SPU, postoje učitelů, spolužáků, rodičů k dítěti s SPU SPU - formy vzdělávání individuální péče prováděná v rámci vyučování učitelem Bkmenové třídy, ^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^B individuální péče prováděná učitelem, který je absolventem (speciálního kurzu, = = Btřídy individuální péče při ZS, = Beestující učite^^ speciální třídy pro děti s poruchami učení a chování, speciální školy pro děti s poruchami učení (ZS pro žáky s SIMLZSpiJ žáky se SPCII). Jtřídy při dětských psychiatrických léčebnách., individuální a skupinová péče v PPP, SPC. Podpůrná opatření ve škole: ■ Posadit dítě před „sebe", doprostřed, ne na kraj. ■ Vysvětlovat novou látku krátkými větami ^Ba jednoduchými slovy^^ 1 ■ Ujišťovat ho, že to dobře pochopilo, vštěpovat mu ^^posloupnosti. ^^ ■ Domluvit se na úkolechl = ■ Vyhnout se únavě, rychlému tempu... Zásady reedukace Mvychází z rozboria ■ navazuje na dosaženou úroveň ■ „tlohryfeačátek" Mmultisenzoriál Jpřístupl ■ inrlivirliidlin proces ■ vychází z pozitivních momentu ve vývoji Mreálné hodnoce^^ebehodnoceni ■ zaměřena na celou osobnost Hodnocení a klasifikace D Vyhláška 48/2005 Sb. - možnost klasifikace, slovního hodnocení či jejich kombinace. D Slovní hodnocení - zhodnocení píle, Mpřístupu, zi|l|pnění,|§oporučení (jak 1 Mzabránit neúspěchu). ^^^^^^^^^^^^^ Hodnocení a klasifikace Zásady hodnocení: ^^^^^^^^^^^^^^H ■ Vysvětlit ostatním rozdílný přístup. ■ By mělo vycházet ze znalostí příznaků postižení. ■ Je třeba zvýraznit motivační složku hodnocení. Upažit pocit úspěchu!!! ■ Hodnotit pouze jevy, které zvládl!! ■ Upřednostňování slovního hodnocení. ■ Mvkony hodnotit spravedlivě. = Situace v rodině - postoje rodičů D—obavy o budoucnost deüfvzdělání, uplatněn v životě), = g|Iiespokojenos|Jlvýkony dětí ve škole;, ü D velmi mnoho času věnovaného školní přípravě dětí, D často si myslí, že by jejich dítě mohlo pracovat více, kdyby chtělo, mohlo by podávat lepší výkony, ^Bnéně časiM:huti k nemluvám n mim^^lnírh ^J ^náležitostech, M EERnéně času naliranP=^ ü fí—cnstější trestá n B Situace v rodině - postoje dětí ^Ijsou ovlivněny postoji jejich o kausale take ^^zvláštnostmi vpipje jejich osobnosti souvisejícími s poruchou samotnou, M ^Hděti si o sobě (na rozflŤHxHučitelu a rodičäfiiNvygle HBiemflJHI jsou línn a „nehodné" ,1 D ve shodě s nimi však často hodnotí nepříznivě své ^^výkony a vědomosti, ^^ n myslí si/-7mrmjí víäJUsmäly" než jejich spolužlHP| D neočekávají od svých rodičů a učitelů při neúspěchu Uutěšení, podporjlpovzbuzení, ale sme trest, = pokárání, výčitku, od rodičů dokonce tělesný trest. D Celkově nejhůř nesou tresty sdiču, D reagují na neúspěch nejcasteji smutkem a pláčem, ^^mají strach, uzavřou se do sebej^^ D Obtížněji navazují pozitivní vztah ke spolužákům, cítí se proto osamoceny, mají pocit, že je druzí urážejí, že mají málo přátel a hodně nepřáteli I D od svých spolužáku očekávají v takovém případě ^^většinou odmítnutí, ne podporlp ^^ n dcSti sMvědomují, že üsnadno rozzlobí, žo ^^ ^nevycházejí dobře se spolužáky, D uvědomují si, že se lehce unaví, ale také, že jsou často smutné. Situace ve škole - postoje učitelů D ovlivneji skutečností, že jsou žáci gg Gis:ifickými = poruchami učení pro ně problémem, jehož příčiny se snaží zjistit (kdo je vinen?), D považují tyto děti za nenadané, líné, nepozorné, nepořádné, vzpurne, nesamostatné, D myslí si o nich, že nemají zájem o výuku (ve srovnání s jinými dětmi). D Tyto děti si častěji než jiné myslí, že jim učitelé nedůvěřují a ostatním dětem nadržují. Pritom rodiče dětí se specifickými poruchami učení obvykle říkají, že se jejich dítě do školy těšilo,^ ale brzy se pod tlakem neúspěchu a pro příliš dlouhou domácí přípravu u něho vyvinula nechuť nebo odpor ke škole. D Řešení tohoto problému budejeho úspěšnost závisoet na citovéopodpoře ze strany rodicu a schopnosti rodičů a učitelů domluvit se na společných krocích ve prospěch dítěte. Situace ve škole - postoje spolužáků D ovlivněny nepochopením problému těchto dětí ze HHstrany vrstevníků, ^M D častěji se setkávají s posměchem, jsou častěji šikanovány než jiné děti. D Starší děti, zejména na druhém stupni základní školy, JI7 méně podléhají ISu učitelské autority při H hodnocení spolužáku. Už si dokáží představit, co neúspěšný spolužák pociťuje, chápou, proč se jejich spolužák takto chová, ale neumí se za něho v konfliktní situaci postavit, angažovat se pro něho. Aby to dokázaly, musely by být k takovému chování vedeny doma, ale hlavně vytvářením atmosféry spolupráce ve třídě, prací ve skupinách, kde jeden podpoří druhnho. \ Situace ve škole D Významným krokem ke kooperaci ve třídě je například kvalitní integrace BžákiB»peciálními vzdělával'"" 1 I>nilíhami do běžné třídy n přesvědčení učitele, že i neúspěšné Bdíte může bvr v něčem vynika-jírí ,\ může dokonce ostatní něco důležitého naučit. Samozřejmě záleží především Hna učiteli, jaHto ^aříH^^ m Podpora dětí se SPU: D Naslouchat pocitům dítěte. Úzkost, zlost a deprese jsou častými společníky dyslektiků. Nicméně jejich problémy s jazykem jim brání v tom, aby vyjadřovali své pocity. Proto jim dospělí musí pomoci, aby se naučili o svých pocitech mluvit. D Učitelé a rodiče musí odměňovat již snahu, nejen „výkon". Pro dyslektiky by měly být známky méně důležité než to, že udělali nějaký pokrok. D Pokud dojde ke konfrontaci nesprávného chování dítěte, nesmí dospělý dítě zcela odradit. Slova jako líný nebo nenapravitelný mohou vážně narušit sebepojetí dítěte. D Je velmi důležité pomoci studentům, aby si volili realistické cíle. Většina dyslektiků si dává perfekcionistické a nedosažitelné cíle. Pomůže-li učitel dítěti vybrat si dosažitelný cíl, může se tím narušit bludný kruh selhávání.