Pojetí výchovy a její hlavní rysy Mgr. Radek Pospíšil Pojetí výchovy • Existuje několik typologií pojetí výchovy • Odlišují se co do autora koncepce A) Typologie pojetí pedagogické vědy 1. Z hlediska účelovosti - pedagogika jako normativní, explorativní a explanační teorie 2. Z hlediska předmětu - pedagogika jako teorie výchovy a teorie edukační reality 3. Z hlediska postavení mezi vědami - pedagogika jako věda filozofující a věda sociální Pedagogika jako normativní teorie • „K čemu vlastně pedagogika slouží?“ • normativní účelovost pedagogiky → pozor na přecenění (ztrácí vědecký charakter, stává se metodikou správné výchovy) • v povaze pedagogiky, jakožto teorie vycházející z praxe a praxi sloužící, musí být zakotvena určitá složka předpisovosti, normovanosti, ideálu a vzoru • zprostředkující, instrumentální role pedagogiky Pedagogika jako explorativní a explanační teorie • pedagogika je explorativní teorie → je založena na výzkumu a na poznatcích jím produkovaných • pedagogika je explanační teorie → slouží k identifikaci a objasňování jevů edukační reality, poskytuje výklad o struktuře a fungování těchto jevů (zkoumá + objasňuje) Porovnání tradiční pedagogiky a pedagogiky moderní • tradiční pedagogika – vytvářena z koncepcí předních teoretiků přesvědčeni o vhodnosti principů a modelů edukace, vytvářejí teoretické konstrukce o podobě a realizaci edukace ve školách tyto konstrukty mají vadu → chybí opora v realitě běžné edukace, nejsou opřeny o konkrétní výzkumné poznatky • moderní pedagogika – není prioritní vytváření teoretických koncepcí o ideální výchově, ale objasňování reálných jevů edukace (fungování) - pomocí exaktních výzkumných procedur • zásadní je poznávání a vysvětlování edukační reality, ne její přetváření B) Pojetí z hlediska názorových skupin autorů • autoři akcentující roli pedagoga nebo společnosti (Lindner, Kádner) • autoři akcentující osobnost žáka ve výchově (Rousseau, Montessori, Key, Steiner) • autoři hledající těžiště v interakci pedagoga a vychovávaného (humanistická, moderní, současná pedagogika) C) Jednostranný pohled na výchovu • varuje před jednostranností výchovy • pedeutocentrický model – vše podřízeno vůli vychovatele • pedocentrický model – vše podřízeno vychovávanému • teleocentrický model – přeceňuje roli výchovného cíle • technocetrický model – preferuje výchovné prostředky, metody, postupy • funkcionální model – zahrnuje do výchovy neznámé vlivy zprostředkované vnitřními i vnějšími podmínkami života D) Další pojetí výchovy • intuitivní pojetí – zobecnění individuálních a skupinových zkušeností vychovatele i vychovávaného • výchova jako předmět vědy – výchova jako předmět pedagogiky • výchova jako konkrétní společenská činnost – slouží k ovlivňování chování, jednání jednotlivce a dosažení změn ve společnosti • výchova jako zvláštní druh socializace – záměrné formování osobnosti člověka na rozdíl od nezáměrných vlivů • výchova jako adaptace na stávající podmínky a anticipace toho co bude – přizpůsobení se aktuálnímu stavu a předvídání//předcházení dalšímu vývoji Základní pojmy této problematiky • Pojmový aparát již dobře známý • Výchova, vzdělávání • Edukační realita, edukační proces • Edukační prostředí, školní edukace • Edukátor, edukant Rysy výchovy • výchova je konkrétní povahy a determinována (určena a vymezena) • současná výchova je historicky podmíněný model, odpovídající podmínkách české demokratické společnosti • výchovu chápeme jako jeden z významných činitelů rozvoje společnosti vedle činitelů ekonomických, morálních a kulturních • nutné uvědomit si dělení výchovy dle míry intencionality na záměrnou a nezáměrnou Konkrétní rysy výchovy I. • Základní dělení rysů výchovy: - permanentní charakter - univerzální charakter - mnohostranná orientace Permanentní charakter výchovy • výchova je dlouhodobým, celoživotním cyklem, kterým prochází vychovávaný jedinec • skladba výchovy – preprimární, primární, sekundární, terciární, celoživotní výchova a vzdělávání (andragogika), univerzita třetího věku (gerontagogika) • předpokládá organicky propojit dvě základní formy výchovy, tedy výchovu druhým jedincem (heteroedukaci) a sebevýchovu (autoedukaci) Univerzální charakter výchovy • dotýká se každého prakticky v každé životní situaci - výchova je určená všem (zdravý, postižený, nadaný jedinec) • internacionalizace a globalizace výchovy (orientování výchovy na problémy globální povahy a překonávání uzavřenosti výchovy) • projevuje se v oblasti mezinárodních dohod v oblasti výchovy a vzdělávání, ve společných mezinárodní edukativních projektech, výměně učitelů a studentů, globální tématice ve VP a tvorbě mezinárodních učebnic, uznávání kvalifikačních certifikátů a srovnávání edukativních výsledků v různých zemích • konkrétní mezinárodní projekty – TEMPUS, ERASMUS, EURYDICE, PHARE, LINGEA • jeví se potřeba určité integrace dílčích výchovných procesů → zdůrazňuje se při spolupráci školy a rodiny • významným integračním činitelem hodnotová orientace • každá výchovná aktivita má svou rovinu globální, teritoriální a individuální; ve všech těchto rovinách probíhají neustále procesy diferenciační i integrační se snahou o optimalizaci výchovného efektu Mnohostranná orientace výchovy • výchova se snaží připravit jedince pro základní sociální role • rozvíjí základní fyzické a psychické kvality jedince • dvoustránkovitost pedagogického procesu (termín vzdělávání pojímán jako výchova v užším slova smyslu) • mnohostranně orientovat znamená rozvíjet jedince v jednotlivých oblastech kultury • pedagogika hovoří o několika složkách (komponentech, součástech, druzích) výchovy : - výchova světonázorová - výchova tělesná - výchova jazyková, vědecká a ekologická - výchova estetická - výchova technická, ekonomická a pracovní - výchova morální, právní a politická Konkrétní rysy výchovy II. • permanentní charakter • propojení autoedukace a heteroedukace • dynamičnost a cykličnost • univerzální a komplexní charakter • internacionální a globální charakter • mnohostrannost výchovy • pluralita a integrace • hodnotová orientace Některé rozvíjející rysy • propojení autoedukace a heteroedukace - jedinec vzdělávaný jinými osobami, směřuje k sebevýchově a sebevzdělávání; snaha propojovat tyto dva procesy co nejdříve a co nejefektivněji • dynamičnost a cykličnost - výchova je otevřená a vychází (průběh) z předchozích výsledků, které se v edukační činnosti projevují • internacionální a globální charakter - výchova musí mít mezinárodní charakter, vzdělávací instituce spolupracují • pluralita a integrace - možnost volby vlastní vzdělávací cesty, ale i slučování, sjednocování, spojování dílčích výchovných procesů • hodnotová orientace – hodnotový obsah výchovy v závislosti na historické etapě v které se výchovný proces nachází Literatura • BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava : Amosium servis, 1992. • HORÁK, J., KOLÁŘ, Z. Obecná pedagogika. Ústí nad Labem : UJEP, 2004. • JŮVA, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno : Paido, 1999. • JŮVA, V. et al. Základy pedagogiky (pro doplňující pedagogické studium). Brno : Paido, 2001. • POSPÍŠIL, R., VLČKOVÁ, K. Úvod do pedagogiky. ELPORTÁL, Brno : MU Brno, 2006. ISBN 1802-128X. http://is.muni.cz/elportal. • PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997. • PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha : Portál, 2000. • PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001. • SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno : MSD, 2007. Děkuji za pozornost