Diagnostika rodinného prostředí žáka Obecné chyby, které se projevují během diagnostikování: n Projekce – učitel promítá své vlastní psychické procesy a stavy, motivy a vlastnosti do druhého člověka (žáka); často si učitel myslí, že žák dokáže pochopit totéž co on sám, a to stejným postupem uvažování n Individuální subjektivní zkreslení – učitelé mají sklon posuzovat lidi zkresleně, vidět v nich nepříznivé vlastnosti nebo naopak n Předsudky – u učitelů velmi časté, aniž je dokáží vysvětlit; např. příslušnost žáka k určité národnosti či sociální skupině, které podle obecně rozšířeného vlivu přisuzujeme nějaké jednání nebo chování n Haló-efekt – první dojem, který se bohužel stává často trvalým; obtížně změnitelným n Stereotypizace – častá u učitelů, kteří učí velmi mnoho dětí v různých třídách; pomáhají si tím, že děti zařazují do některého z několika schémat (typů), se kterými se dosud často setkávali (např. podle prospěchu,nadání, svědomitosti atd.) n vysvětlování projevu osobnosti jedinou příčinou – často se jednoznačně usuzuje z žákova výkonu na jeho schopnosti, z jeho chování na „vychovanost či nevychovanost z rodiny“, na jeho charakterové vlastnosti atd. n přeceňování psychických vlastností a podceňování situačních vlivů – interpretování lidského jednání na základě psychických podmínek a naopak. n Předpoklad neměnnosti psychických vlastností, přehlížení možností dalšího vývoje osobnosti – učitel si vytváří o žákovi relativně statický obraz, odpovídající krátkému úseku jeho vývoje. n Diagnostika rodiny n jde o téma rodinné výchovy, ale rodina má takový velký vliv na žáka, že její vlivy nelze při diagnostikování žáka opomíjet Rodina by měla především fungovat ve 4 oblastech: n Osobní oblast n Manželské a partnerské fungování n Rodičovské fungování n Socioekonomické fungování n Jak to zjistím? n Nejlépe rozhovorem s rodiči, někdy také dotazníkem n Lze i z rozhovoru s dítětem, v jeho řeči se často objevují náznaky, jak rodina žije… Jak takový rozhovor vést? n Rodiče musí vědět, proč přicházejí do školy na konzultaci, co se děje, jaký je problém n Navázání kontaktu musí být v pozitivním duchu n Chceme-li zjistit nějaké závažné údaje o dítěti a rodině, musíme zajistit klid a intimitu prostředí (tzn. neodbíhat během rozhovoru zvedat telefony L !) n Pozor! Nejde o přátelské popovídání, musíme vědět, co chceme zjistit a čeho dosáhnout! n Mnohomluvné rodiče usměrňujeme k tématům, která chceme řešit; málomluvným rodičům poskytneme dostatek času na promýšlení odpovědí Co můžeme z takového rozhovoru či dotazníku zjistit? n Zdravotní stav (otázky nelze pokládat přímo, vždy oklikou!) n Vztahy v rodině n Sourozenci n Styly výchovy v rodině u Nezralá rodina u Přetížená rodina u Ambiciózní rodina u Perfekcionistická rodina u Autoritářská rodina u Rozmazlující rodina (protektivní rodina) u Liberální a improvizující rodina u Odkládající rodina u Disociovaná rodina q Způsob výchovy q Vztah rodičů k případným výchovným obtížím a reakce na ně q Příprava na vyučování q POZOR! Uvádí-li dítě, že má strach z učitele, může to být pouze signálem nesprávně volených kontaktů nebo osobnostního nesouladu mezi dítětem a učitelem. Záznamy z vedení diagnostického rozhovoru n Nejlépe v písemné formě, na formulář, který si učitel za tímto účelem vyrobí n V bodech tam bude zapsáno zhruba vše podle předcházející osnovy n Základní anamnestické údaje o dítěti n Lze přiložit i např. písemné práce, kresby atd. které se k tématu vztahují a dítě vykazuje některé odpovědi v jeho činnosti a výsledcích Co prostudovat ke zkoušce: n ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací plán. Praha, Portál, 2001. ISBN 80-7178-544-X. str. 117 -123 n ČÁP, J.; MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha, Portál, 2001. ISBN 80-7178-463-X. str.365-371 n Typologie rodičů podle Rabušicové Typologie rodičů podle Rabušicové n K této typologii došla na základě výzkumu, který realizovala mezi rodiči metodou dotazování n Rozlišila 4. základní skupiny rodičů; některé z nich se rozpadají na další podskupiny n 1.RODIČ JAKO PROBLÉM u RODIČ ŠPATNÝ u RODIČ NEZÁVISLÝ u RODIČ SNAŽIVÝ 2. RODIČ JAKO KLIENT (ZÁKAZNÍK) n RODIČ,KTERÝ NEJLÉPE ZNÁ SVÉ DÍTĚ, JE ODBORNÍKEM n RODIČ,KTERÝ TVRDÍ, ŽE JEDINÝM ODBORNÍKEM NA DÍTĚ JE UČITEL 3. RODIČ JAKO PARTNER n RODIČ JAKO VÝCHOVNÝ PARTNER n RODIČ JAKO SOCIÁLNÍ PARTNER 4. RODIČ JAKO OBČAN – zcela nová role, která se objevuje na počátku 90. let.