Globalismus a globální výchova (teze přednášky) 1. Realita globálního světa rychlý rozvoj vědy, techniky, politiky, ekonomiky, kultury etnické konflikty è války politické dohody při řešení vleklých sporů rozdíly mezi bohatými a chudými (mezi Severem a Jihem) devastace přírody ekologické katastrofy celosvětové souvislosti regionálních jevů - sbližuje se globální a lokální (regionální) Globalizace spočívá ve vzájemném (nejen ekonomickém, ale i politickém, kulturním aj.) propojování nejen blízkých regionů či států, ale i velkých geografických celků a celých kontinentů. Sociálně kulturní důsledky globalizace pozitivní: např. rozvoj mobility, turismu, multikulturní rozhled, nezávislost jednotlivců a skupin na lokálních zdrojích informací, rychlé šíření důležitých informací bez hranic a politických omezení, dostupnost světové vědy, knihoven, muzeí, archívů a služeb všeho druhu, možnost vědeckých, odborných a osobních kontaktů prostřednictvím videokomunikace, individuální vzdělávání, možnost sebeuplatnění, svobody podnikání atd. negativní: · informační exploze (ztěžuje orientaci a rozlišování mezi podstatným a vedlejším) · nepoměr mezi rychlostí civilizačního vývoje a pomalým tempem lidské evoluce è obtíže při adaptaci na změny · demoralizující vliv multimediálních komunikačních prostředků (Internet je zdrojem nejen erotiky, ale i nejtvrdší dětské pornografie, propaguje násilí, zprostředkovává i metodiku terorismu - např. výrobu výbušnin, používání zbraní, způsobuje závislost, e-mail umožňuje šíření nežádoucích a negativních informací, např. filozofie fašismu, okultismu, satanismu) · vysoké nároky na výkon (způsobující psychický tlak, stresy a civilizační nemoci) è pragmatický přístup k životu, účelové jednání, úsilí o dosažení cíle v co nejkratší době za každou cenu, vydělávání peněz co nejrychleji, co nejjednodušším způsobem) · neuroticismus dětí, osobnostní labilita, poruchy kognitivních procesů, jiné psychické deficity kompenzují drogové závislosti. · vakuum skutečných hodnot è příklon k různým skupinám a sektám · násilí a agresivita (kriminalita mladistvých, prostituce, narkomanie, brutální šikanování, hrozba AIDS, dětské oběti násilí ..) · depersonalizace lidí · přibývání deprivantů v mocenských pozicích è ohrožení demokracie aj. · uniformita výrobků a spotřeby: stejná móda, stejné jídlo, stejné firmy, knihy, songy apod. · „únik mozků„ z ekonomických slabých zemí do zemí ekonomicky silných · nepříznivé environmentální důsledky zvýšených nároků na suroviny (regionální ekologické havárie mají globální důsledky) 2. Co to znamená pro výchovu? Jaký by měl být jedinec, aby odpovídal modelu aktivního člověka pro dnešek a zítřek? Klíčové kompetence (životní dovednosti)[1] : · adaptovat se a prosadit v měnícím se prostředí, být odolný vůči rizikům · flexibilnost a dynamičnost vzhledem k trvalému procesu změn (pružnost) · porozumět současné společnosti, ekonomice a dalším) problémům (životní prostředí, sociální problémy, jiné kultury apod.) · převzít odpovědnost za své vzdělání (odpovědnost) · otevřenost novým poznatkům, všestranné zpracovávání informace, zvládání nových informačních technologií · aktivnost v přístupu ke světu a odhalování souvislostí (iniciativa) · kritické myšlení a schopnost vyvozovat vlastní soudy · komunikace různými výrazovými prostředky v různých jazycích · spolupráce v týmu (spolupráce) · kriticky přistupovat k negativním důsledkům civilizace, anticipovat je · řešit nenásilně, ale asertivně konflikty (řešení problémů) · vnímání ekologické rovnováhy ve vztahu člověka a přírody a angažovanost pro udržení přírody a životního prostředí (starostlivost) · chránit multikulturálnost a multiperspektivnost života (přátelství) · odpovědnost za sebe i společnou věc (odpovědnost) · zdravé sebevědomí · sebereflexe · čestnost, vytrvalost, usilí, smysl pro humor, zdravý rozum, zvídavost, trpělivost 3. Globální výchova jako klíčový princip při změně pojetí výchovy Globální výchova (celosvětová, planetární, mnohostranná) - moderní přístup k člověku v procesu výchovy v dnešní složité a rozporuplné době. Filozofickým východiskem globální výchovy je tzv. globální, systémové chápání světa, a to z hlediska přírodního prostoru a času i z hlediska lidského. Propojenost a globalita má svůj rozměr prostorový, časový a lidský (vnitřní). Podstatou globální výchovy je chápání souvislostí tohoto celku a komplexní odpovědnost za svět lokální i globální. Člověk jako součást světa Svět = celek přírodně společenský = společensky reflektovaný, ohrožený i chráněný jedinečná individualita ve smyslu originality a specifické hodnoty vnitřní dimenze vnější dimenze: prostorová problémová časová Globalita a její dimenze: A. Prostorová - propojenost světa v nejrůznějších směrech, oblastech, souvislostech (obchod, surovinová závislost, rozšiřování fauny a flóry člověkem mimo oblast jejich původu, doprava, některé katastrofy a jejich dopady apod.) - v přírodních cyklech a systémech ovlivňujících život na Zemi · poznat vlastnosti a pravidla fingování systému · porozumění vzájemným souvislostem ovlivňujícím život · pochopení propojení a souvislostí mezi jednotlivými úrovněmi (např. ekonomickými podmínkami a politickým rozhodnutím na životní úroveň, vliv chování jedince a změn v místním prostředí na stav globálního prostředí) B. Časová - vzájemné působení časových období (minulost- přítomnost- budoucnost) Současné myšlenky jsou formovány: naší zkušeností, chápáním minulosti, vizí budoucnosti (touhami a nadějemi) C. Problémová – témata a problémy jsou ve vzájemných souvislostech (např. problémy životního prostředí souvisí s problematikou ekonomického rozvoje, zdraví, rovnoprávnosti, konfiktu a práv). - pohled na určitý problém je jeden z možných D. Lidský (vnitřní) rozměr globality - pozitivní změny vnějšího systému jsou závislé na kvalitě lidského činitele (vztah fyzické, duchovní a duševní výbavy člověka) Principy globální výchovy: Vzdělání pro člověka a jeho rozvoj. Respektování dítěte, žáka, studenta - člověka a jeho individuality, úcta k němu, princip vzájemného učení a ovlivňování. Centrální úloha zkušenosti. Systémové pojetí výchovy a vzdělání. Nová role učitele a vzdělávacích institucí. Svoboda výběru. Výchova jako participace na demokracii. Vzdělání pro globální občanství (světoobčanství). Vzdělání pro uvědomělou péči o Zemi. Duchovní rozměr ve výchově. Globální výchova neuznává vytváření umělých dilemat, protikladných stanovisek a vylučujících se alternativ, např. globální x lokální (světoobčanství x zachovat si identitu neztratit kořeny), univerzální x individuální (kultura je globalizována x tradice, kulturní zázemí, unikátní povaha lidské bytosti je zachována), tradiční x moderní, krátkodobé x dlouhodobé uvažování (přemíra informací, vratké emoce, touha po okamžitých řešeních x pečlivě promyšlená reformní strategie), potřeba soutěživosti x stejné příležitosti pro všechny (soutěživost motivuje, spolupráce dává sílu a solidarita sjednocuje), duchovní x materiální (výchova má v každém pozdvihnout nadosobní morální hodnoty v souladu s jeho životními tradicemi a zvyky). Globální výchova je podmíněna společensky a ekologicky Z hlediska vzdělávacích přístupů odmítá nadměrný důraz na oddělené chápání předmětů ve škole a požaduje oslabovat roztříštěné vidění světa a usilovat o strukturální celistvost (srv. globalismus v pedagogice). Prosazuje hledání vztahů mezi určitými bloky vědomostí, rozvoj schopností podívat se na určitý problém z různého pohledu, "očima různých předmětů". Při objasňování pojmů podtrhuje význam činností-praxe, zkušeností a spojení duševní a fyzické činnosti. Neodmítá však systematickou výuku, ale požaduje předkládat vzdělávací úkoly v širších dimenzích, které přesahují hranice jednotlivých předmětů. Jejich součástí jsou témata z denního života (např. výchova ke zdravému životnímu stylu a globální problémy lidstva - otázky ekologické, důsledky rasové a etnické nesnášenlivosti, bídy a hladu aj.). Tradiční dělení na předměty má však své opodstatnění a význam. Souvisí s bipolaritou parciálního (dílčího) a globálního (celostního) pohledu na svět, v němž jevy jsou předmětem jak analytické činnosti, tak mají hodnotu celistvosti. Uceleností se rozumí fakt, že každý vyučovací předmět, každá akademická disciplína, pečuje zcela jinak o bohatý, komplexní a integrovaný fenomén života, a že každý z nich nalézá opravdový smysl teprve v celku poznání, které je pro člověka a jeho život určující orientační konstantou. Její význam nesnižuje vědomí, že jde o celek otevřený, relativně platný. Předpoklad ucelenosti a vzájemnosti je v přímém rozporu k paradigmatu desintegrace, separace a fragmentizace, jež převládají v praxi současného světa a vedou k nebezpečné nerovnováze a nesouvztažnosti nekoordinovaných ekonomických a sociálně-politických tendencí a postojů. Systémové učení s sebou přináší aspekty významné pro ekologii a péči o vývoj lidstva a celé planety. 4. Globalismus a globální výchova vycházejí ze stejného pojmu, liší se však svým zaměřením a obsahem. Globalismus (globalizace vyučování) z období pedagogického reformismu - při vyučování vychází z celku a přirozených situací a usiluje o zachování „životní celistvosti“, dokud jedinec sám nepřistoupí k rozboru této celistvosti přirozeným vývojem. Vycházelo se tehdy ze stanoviska, že člověka obklopující prostředí je celistvé ("globální") a jako takové je člověkem "celistvě" vnímáno a rovněž je na ně "celistvě" člověkem reagováno. Přirozené celistvosti věcí mělo odpovídat "celistvé"učení“ (např. globální metoda v počátečním čtení). Globalismus vycházel z holistického principu, ze zákonitostí holisticky pojaté psychiky, z celistvého prožívání světa dítětem. Je podmíněn psychologicky. Shrnutí: GV respektuje určité konkrétní dimenze ve vidění světa a člověka v něm zdůrazňuje systémové vidění světa, soulad mezi lokálním a globálním sleduje vztah „vnitřního“ a „vnějšího“ světa vzájemné souvislosti mezi všemi jevy a skutečnostmi, jež nás obklopují Literatura (výběr): BAUMAN, Z. Globalizace.. Důsledky pro člověka. Praha: Mladá fronta, 1999. ISBN 80-204-0817-7. BECK, U. Was ist Globalisierung? Irrtumer des Globalismus. Antworten auf Globalisierung. Edition zweite Moderne. Frankfurt: Surkamp, 1997. FISHER,S.; HICKS,D. World Studies 8-13. New York, Oliver – Boyd, 1984. ISBN 0 05 003845 1. GIDDENS, A. Unikající svět.. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. ISBN 80-85850-91-5. HICKS, D. Education for the Future. WWF UK, 1994. ISBN 0 947613 66 8. KING, A.; SCHNEIDER, R. První globální revoluce. Bratislava: Bradlo, 1991. KOVALIKOVÁ, S. Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála, 1995. KRIEBEL, O. Prakse v činné škole. Velké Meziříčí: Nakladatelství A. Šaška, 1930. ONDREJKOVIČ, P. Globalizácia a individualizácia mládeže. Negatívne stránky. Bratislava: VEDA, nakladateľstvo SAV, 2002. ISBN 80-224-0689-9. PONGS, A. V jaké společnosti vlastně žijeme? Praha: ISV nakladatelství, 2000. ISBN 80-85866-59-5. TOKÁROVÁ, A. Globalizácia a jej sociálny rozmer. In Sociálna práca – lidské práva – vzdelávanie dospelých. Zborník referátov z vedeckej konferencie. Prešov: Filozofická fakulta Prešovskej univerzity, 1998, s. 102-117.VRÁNA, S. Základy nové školy. Brno: 1946. VRÁNA, S. Základy nové školy. Brno: 1946. WILSON, E.O. Konsilience. Jednota vědění. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-321-5. Globální výchova jako klíčový princip při změně pojetí výchovy a její průnik v dimenzích kurikula základního vzdělávání (Průřezová témata Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání) ________________________________ [1] V textu jsou uvedeny tučně „životní dovednosti“ podle S. Kovalikové (1995)