Typologie státu


Různé typy dělení států:

a)    dle formy vlády – účast obyvatel na státní moci:

1.    demokracie – podíl na vládě má (alespoň teoreticky) většina obyvatelstva, ideálně všichni;
existence plurality názorů

                                 i.    přímá – vládu uskutečňují přímo (referendum) – v zásadě
antika, dnes „Libye“

                                ii.    nepřímá – vláda skrze volené zástupce - ČR

2.    autokracie – neexistence plurality názorů; přístup k řízení státu jen omezená skupina, resp.
jednotlivec

                                        i.    absolutní monarchie

                                      ii.    diktatura

                                    iii.    totalita[1]

b)     dle formy vlády – složení nejvyšších orgánů státní moci a vztahy mezi nimi:

1.    theokracie – státní orgány obdařeny posvátnou autoritou – klasicky Vatikán

2.    monarchie – hlava státu dosazována nejčastěji dědickým nárokem, někdy volená, a to doživotně

                                 i.    absolutistická – monarcha není omezován ničím – dnes
v zásadě Saúdská Arábie

                                ii.    konstituční – monarcha omezován a vázán ústavou – Velká
Británie

3.    republika – státní orgány voleny na omezenou dobu

                                 i.    presidentská – Francie, Polsko, Rusko

                                ii.    parlamentní – ČR, SR, Itálie

4.    vlády vůdcovské

c)     dle rozvržení státní moci:

1.    centralizovaná – státní moc soustředěná v jednom centru, většinou menší státy - Lucembursko

2.    decentralizovaná – státní moc je rozptýlena do samosprávných celků – ČR (kraje)

d)     dle územní struktury, členění:

1.    unitární – území státu je jednotné, neděleno na samostatné celky - ČR

2.    složený – území státu se skládá z více celků s různou mírou samostatnosti

                                 i.    federace[2]

                                ii.    konfederace[3]

e)    dle společenských tříd vlastnících výrobní prostředky (marxistická teorie):

1.    prvobytně – pospolná společnost

2.    otrokářský stát

3.    feudální

4.    kapitalistický

5.    socialistický

6.    komunistický

f)      dle základních ideí:

1.    národní – stát založený na idei národa jako státotvorného principu - SR

2.    občanský – státotvorným principem je občanství, nikoli národnost – ČR, U.S.A.

3.    náboženský – základní ideologií státu je náboženská idea - Írán

g)     dle národnostního složení obyvatelstva:

1.    národní – převládá etnikum jednoho národa, menšiny nevýznamné - Dánsko, Portugalsko, ČR

2.    s národnostními menšinami – ve státě je jeden převažující národ a jedna či více významných
menšin – SR; ČSR 1918 - 1938

3.    nadnárodní – více národností s podobně silným postavením - Švýcarsko, Belgie, ČSSR

4.    občanský – národnost nehraje roli - U.S.A.


ČR tedy je: demokracie, parlamentní republika, decentralisovaná, unitární, občanská, v zásadě
národ.

________________________________

[1] Diktatura – soustředění neomezené moci v rukou jednoho neomezeného vládce, resp. úzké skupiny
lidí. Znaky: koncentrace moci, vyloučení většiny obyvatel z vlády, monopol a kontrola hromadných
sdělovacích prostředků.

Totalita – vláda, v níž se státní moc prosazuje do všech oblastí života společnosti. Politická moc
se rozšiřuje na všechny oblasti života (hospodářství, kultura, umění, školství, náboženství).
Diktatura (tradičně) usiluje o vyloučení většiny z vlády, totalita se snaží o naprostou
angažovanost a politizaci „mas“. Jsou dva základní příklady moderní totality – fašismus – nacismus,
resp. komunismus (stalinismus, maoismus, reálný socialismus).

[2] Federace – forma státního zřízení, v němž několik států tvoří jeden stát federální; mají
společnou ústavu, státní občanství, nejvyšší orgány státu, společné federální orgány mají vyhrazeny
některé funkce – zejm. měna, zahraniční politika, obrana, ostatní funkce jsou v pravomoci
republikových orgánů (školství, kultura). Příklady: SSSR, ČSSR, ČSFR,  U.S.A., SFRJ, SRN, Brazílie,
Švýcarsko, Velká Británie

[3] Konfederace – málo častý útvar, spíše přechodného typu. Méně pevná vazba republik na společné
orgány, členské státy mají mezinárodní subjektivitu. Většinou vzniká buď rozpadem federace na (v
budoucnu) samostatné státy (Jugoslávie – Srbsko a Černá Hora, možná i Společenství nezávislých
států, kdyby ovšem fungovalo) nebo spojováním samostatných států, které patrně v budoucnu vytvoří
federaci (Švýcarsko do 1847,  U.S.A. 1781 - 1787). Konfederace nemá ústavu, ale mezinárodní smlouvu
dvou suverenních států