Vyučovací metody
                                           v přírodopise

                                        Aktivizující metody

                                             Definice

   Vyučovacími metodami ve výuce přírodopisu rozumíme práci učitele, která pří respektování vývoje
poznávacích schopností, didaktických zásad a vytčeného výchovného a vzdělávacího cíle umožňuje
žákům osvojovat si základy biologické vědy a získané vědomosti,   dovednosti a návyky uplatňovat v
praxi.

                                         Rozdělení metod:

Ø 1. Hlavní metody

Ø 2. Vedlejší metody

Ø 3. Pomocné metody

Ø 4. Metodické obraty

                                           Metody hlavní

Ø Pozorování

Ø Pokus



   Speciálním znakem výuky přírodopisu je, že hlavními vyučovacími metodami ve vyučovací hodině a
zvláště v ostatních organizačních formách (vycházka, exkurze, laboratorní práce, biologické
praktikum) jsou pozorování a pokus.

                                       Pozorování je metoda:

Ø  při níž žáci samostatně nebo pod vedením učitele studují přírodniny nebo přírodní jevy, aniž by
zasahovali do jejich průběhu

Ø  která vede k soustavnosti samostatnosti a vytrvalosti

Ø  při které žáci zapojují většinu smyslů

Ø  která rozvíjí motoriku a vyjadřovací schopnosti

Ø  která může být zařazena do jakékoliv organizační formy  výuky



                                      Dílčí stupně pozorování

     Psychologické

•    koncentrace determinace

•    smyslová kvalita

•    reflexe

•    motorika

     Didaktické

•    problematika  a její řešení

•    operace, popis

•    interpretace

•    praxe, ověřování,  procvičení

                                      Postup při pozorování:

1.   pozorování celkového vzhledu přírodniny

2.   analýza základních částí

3.   analýza detailů

4.   syntéza

5.   generalizace a označení pojmem

                                      Klasifikace pozorování:

Ø Z hlediska pozorovaných objektů

Ø Z hlediska zařazení do procesu výuky

Ø Z hlediska změn v průběhu vyučování

Ø Z hlediska cílů

Ø Z hlediska délky trvání







                                  Pozorování z hlediska objektu:

Ø  bezprostřední

Ø  zprostředkované

Ø  morfologické a anatomické

Ø  fyziologické

Ø  ekologické

Ø  fenologické

                                   Z hlediska zařazení do výuky:

Ø vlastní

Ø předběžné

Ø dodatečné

                               Z hlediska změn v průběhu pozorování:

Ø statické

Ø dynamické

                                         Z hlediska cílů:

Ø zjišťující

Ø popisné

Ø objevné



                                      Z hlediska doby trvání:

Ø krátkodobé

Ø dlouhodobé

                                  Pozorování v reálném prostředí

          Výhody:

Ø  výuka je méně formální

Ø  propojení teorie a skutečnosti

Ø  sledování vzájemných vlivů organismů

        Nevýhody:

Ø  náročnost časová

Ø  náročnost na přípravu učitele

Ø  náročnost organizační

                          Pozorování živých přírodnin v umělém prostředí:

        Výhody:

Ø  dlouhodobé pozorování

Ø  zvýšení kvality i kvantity poznatků

Ø  nácvik a rozvoj dovedností při manipulaci



       Nevýhody:

Ø  časová náročnost

Ø  možnost alergických reakcí

                                         Otestuj sám sebe:

Ø  žáci pozorují dalekohledem vodní ptactvo

Ø  žáci pozorují pod mikroskopem pučení kvasinek z předem připraveného kvásku

Ø  žáci pozorují pod mikroskopem řasy z nedalekého rybníka

Ø  žáci pozorují reakci žížali na podnět, kterým je vatová tyčinka namočená v octu

Ø  žáci pozorují reakci kalcitu s HCl

Ø  Žáci pozorují klíčivost rostli v různých podmínkách



                       Jaká kriteria má pozorování splňovat z hlediska žáka?

Ø  citové významnost

Ø  dynamika

Ø  novost

Ø  osobní významnosti

Ø …………..

                                         Pokus je metoda:

Ø pozorování biologických jevů za uměle vytvořených podmínek

Ø která studuje bezprostřední vztahy mezi biologickými jevy

Ø která je opřena o teorii a spojena s praktickou činností žáka

Ø seznamuje žáky s metodami vědecké práce







                                        Klasifikace pokusů:

Ø z hlediska obsahu

Ø z hlediska organizace

Ø z hlediska doby trvání

Ø z hlediska umístění a významu v poznávacím procesu žáků

                                        Z hlediska obsahu:

Ø informující

Ø potvrzující (argumentační, dokumentační)



Ø Do jaké fáze hodiny je vhodné zařadit informující experiment?

Ø Do jaké fáze hodiny je vhodné zařadit potvrzující experiment?



                                      Z hlediska organizace:

Ø demonstrační

Ø frontální (individuální, skupinové)

Ø Jak provést demonstrační experiment?

Ø Do jaké fáze hodiny je vhodné zařadit demonstrační experiment?



                                      Z hlediska doby trvání:

Ø krátkodobé

Ø Dlouhodobé



Ø Jaké jsou výhody a nevýhody těcho experimentů?



                                 Při plánování pokusů je důležité:

Ø zajistit pokusný materiál….Jak?

Ø místo pokusu……Kde?

Ø délka provedení pokusu….  Jak ji určit?

Ø plán pokusu….. Je nutný?

Ø příprava chemikálií, přístrojů a pomůcek…..bez ní se neobejdete

                                          Vedlejší metody

Ø Rozhovor

Ø Výklad



   Rozhovor a výklad se dostávají ve výuce přírodopisu až na místo vedlejších metod.

                                          Pomocné metody

Ø práce s odbornou a populárně naučnou literaturou, určovacím klíčem

Ø práce s výukovým programem

Ø práce s pracovním listem, sešitem





                                          Metodický obrat

Ø zpestření jedné metody metodou jinou

                                         Jak volit metody?

Ø metody volte dle probíraného učiva

Ø volte především aktivizující metody

Ø respektujte požadavky modernizace výuky

Ø při volbě metody se držte didaktických cílů výuky

Ø při volbě jsou důležité psychologické faktory





               Děkuji za pozornost.