Ad obrozenská čeština vývoj pravopisu 1. analogický pravopis: zisk, získati, silný, síla, ale syn, sýr místo v- : uzříti, úzký 2. tzv. skladná oprava její největší galeje místo gegj neywětšj galege v místo w, ou místo au (vyučiti, jednou místo wyvčiti, jednau) ad rukopisy Královédvorský a Zelenohorský Na vršě, kdie stáchu pokraj lesa, aj všia Praha mlčie v jutřniem spanie. Vltava sě kúřie v raniej pářě, za Prahú sě promodrujú vrši, za vrchy vzchod šedi projasňuje. S hory dolóv ticho všě, tichunko, v tichéj Praze chytro pokrychu sě, oružie všě krzní zahalichu. Ide pastucha po šerém jutřě, hlása bránu otvořiti vzhóru. Slyše stráže volánie pastušino, otvoři mu bránu přes Vltavu.[1] - tučně „podezřelé“ aoristy/ prézenty – místo očekávaného imperfekta ohlasy RKZ např. J. Zeyer epická skladba Vyšehrad, J. V. Myslbek, M. Aleš, Josef Mánes, B. Smetana, (opery Braniboři v Čechách, Libuše, Má Vlast: Vltava) Obálka: Poslední tečka za Rukopisy poslední příspěvek k otázce RKZ Jazyk 2. poloviny 19. století dotváření odborného názvosloví názvosloví soudně – právnické: nová slova: dražba (Auktion) , četník (Zandarm), služné (gáže) s novým významem: cena x hodnota (Preis x Wert), měna ve významu „kurs“ advokát, datum, docent, duplikát, erár, finance, komise, konkurs žandarm - četník, činže - úrok, grunt - pozemnost, konstituce - ústava, kšaft - závěť názvosloví vědecké: Pavel Josef Šafařík: Německo – český slovník vědeckého názvosloví pro gymnasia a reálné školy, 1853: elektřina (m. staršího električina), vodivý (materiál), ledovec, dojem, zájem, zásada (abstr., ne chem.) barvotisk (Farbendruck), krycí barva (Deckfarbe), výjimka (Ausnahme) hudební termíny: autor Jan Nepomuk Škroup (1811-1892) tonina (Tonart), křížek (z něm. Kreuz) tělocvičná terminologie: autor Miroslav Tyrš v letech 1862-72 klek, kop, vis i prefigovaná: podřep, doskok, výmyk jednoruč, jednonož, levonož vzpažmo, předpažmo, přípatmo hlavní způsoby tvoření nových slov tvoření nových slov z domácích základů: - adjektiva na –ní/-ný: významový rozdíl: obilní mlýn x obilné zrno; obecní hospoda x obecný lid, soudný muž x soudní útraty - adj. na –cí: vychovávací ústav, krycí barva, ladicí, lapací, šicí, psací - místo tradicí, recensí nč. formy tradice, recense (za lat. –tio) - stč. přípona –ba nově produktivní: léčba, četba, ražba - o-kmenová maskulina: výkon, dostřel, návod, obnos, provoz, vjen/ vněm, sklon, zájem purismus ● tzv. Matiční brus (dle vyd. Matice české), 1. vyd. 1877, 2. vyd. 1881 a 3. vyd. 1894 - název podle Jiřího Konstance Lima linguae bohemicae, tj. Brus jazyka českého - proti vazbám: považovati koho zač (jmdn für etw. halten), pracovati na něčem, přehánět (übertreiben), klásti překážky ● Martin Hattala: Brus, 1877 ● František Bartoš: Rukověť správné češtiny, 1891 - zavrhuje bez ohledu, následkem, během, k vůli - za impotence, impotentní má být nedoluha, nedolužný - za egoismus, egoistický - sobětnost, sobětný - arogantní člověk – sobní člověk vývoj jazykové normy ● Jan Gebauer: Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské I., II., 1890 - proti měkkému zakončení i-kmenů (kost) - proti infinitivům na –ť - proti infinitivům pjati místo pnouti (dle pnu), -čati místo např. začíti - skloňování jenž – dříve ustrnulé ● Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví, 1902, částečně změněno 1903, značně změněno 1913 pod názvem Pravidla českého pravopisu - v pozdějších vydáních: rozvažěč, řikadlo, stinidlo, zasilatel, odesilatel, kupadlo ● Václav Zikmund: Skladba jazyka českého, 1863 ● František Bartoš: Mluvnice jazyka českého, 2. díl = skladba, 1878 - všichni lidé musejí umříti chybné; správně: všem lidem jest umříti ● František Štěpán Kott: Česko – německý slovník, 1878-1906 ● Josef Durdík: Kallilogie čili O výslovnosti, 1873 - řek, set (= řekl, sedl), sedum, osum, sem (= jsem), du (= jdu), muský (= mužský) skutečná podoba dobového jazyka ne plně ustálený, např. dialektismy u spisovatelů: Němcová – týle (= tele), v letě, křida, mucha, povědít, nezdvíhej, jinám, večír; odběhovala, kdyť (z mluveného dyť) stylistická diferenciace (pomocí hláskosloví): úřad x ouřad, rýpat x rejpat nesnadno proniká oni prosí x sázejí málo 1sg. já češi, klouži, častější na –u jen v gramatikách já oři, páři, oni káří, a oni stůní Básnický jazyk eufonie v Erbenově Kytici. Okolo lesa pole lán, hoj, jede z lesa pán, na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní, jede sám a sám. Vyvalily se vlny zdola, roztáhnuly se v širá kola – a na topole podlé skal zelený mužík zatleskal. kontrast poetismů s rysy mluveného jazyka u Nerudy (|Prosté motivy) Byla to zima překrásná! Kolkolem všude božský klid – ta příroda v kámen spoutaná, zněmělý všechnen, všechnen lid. Ach as je po všem! Pojednou vejskly si větry, zvlhnul vzduch, a po kraji dříve tichounkém šílený víří jarní ruch. Poetismy u Vrchlického: druž (v přátel druži), hled, hlod (zimy hlod), plam místo plamen, kyn (hlavy kyn), ve hrudi, s všemi, k dnu, ku zemi publicistika K. Havlíček – Borovský – přejímky: absolutismus, demokracie, legitimní, opozice, propaganda (vše z řeč. a lat.) F: debata, etiketa, intrikovat, naivní N: havíř, rathaus, špicl ________________________________ [1] In: RKZ - dnešní stav poznání. Red. Mojmír Otruba. Academia, Praha 1969, s. s. 283, ř.154-163.