PEDAGOGICKÁ DIAGNOSTIKA II. Eliška Vencálková 2009 II. Diagnostický proces; zásady, možná zkreslení při diagnostické činnosti v Zásady provádění pedagogicko psychologické diagnostiky v Přístupy a úrovně pedagogicko psychologické diagnostiky v Etapy diagnostického procesu v Chyby a možná zkreslení při diagnostické činnosti v Zásady provádění pedagogicko psychologické diagnostiky – vyhledávání příčin daného jevu – dlouhodobost sledování – komplexní přístup – spolupráce s ostatními pozorovateli – individuální přístup – návrh pedagogických opatření Při diagnostické činnosti je dodržování těchto zásad nezbytné v Zásady provádění pedagogicko psychologické diagnostiky Vyhledávání příčin daného jevu – nejobtížnější část diagnostické činnosti – téměř nikdy se nejedná jen o jednu, ale více příčin – často jsou nezřetelné – mnohdy běžnému poznání málo dostupné (minulý vývoj, poškození mozku, atp.) v Zásady provádění pedagogicko psychologické diagnostiky Dlouhodobost sledování – napomáhá hlubšímu a všestrannějšímu poznání dítěte – získání množství poznatků – v MŠ dobré podmínky – vzhledem k dynamice vývoje v předškolním věku - diagnostické údaje neuzavřené v Zásady provádění pedagogicko psychologické diagnostiky Komplexní přístup – jednota všech složek osobnosti (biologická, psychická, sociální) – vliv všech systému, jichž je dítě součástí (společnost, rodina, škola) – součinnost funkcí podílejících se na výkonu v Zásady provádění pedagogicko psychologické diagnostiky Spolupráce s ostatními pozorovateli – kolegyně (a zaměstnankyně) v MŠ – rodiče – další odborníci – zdrojem poznatků jsou i informace od ostatních dětí v Zásady provádění pedagogicko psychologické diagnostiky Individuální přístup – základem práce odborníků, zabývajících se dítětem (lékař, psycholog,….) – obtížný, přesto nutný pro učitele – vychází z konkrétních podmínek a situací – má na zřeteli předpoklady možnosti a schopnosti každého dítěte v Zásady provádění pedagogicko psychologické diagnostiky Návrh pedagogických opatření – konkrétní kroky a postupy – není neměnný – předpokládá zodpovědný přístup (obezřetnost a opatrnost) – zaměření na aktuální a jen nejbližší zónu vývoje v Přístupy a úrovně pedagogicko psychologické diagnostiky Přístupy k diagnostické činnosti: – edumetrický (srovnej psychometrický) s využitím kvantitativních metod (standardizované didaktické testování) – kazuistický – případový („přirozený”) zaměření na jedince (jeden případ) s kvalitativním popisem - bližší školním podmínkám v Přístupy a úrovně pedagogicko psychologické diagnostiky Úrovně z hlediska času a rozsahu diagnostických postřehů – Mikrodiagnostika – Denní diagnostika – Komplexní diagnostika (podle Mojžíška, 1986) v Fáze a etapy diagnostického procesu Fáze diagnostického procesu (z hlediska časové posloupnosti): – Vstupní – výsledkem je vstupní diagnóza (stanovení hypotézy) – Průběžná – výsledkem je průběžná diagnóza ( stanovení diagnózy) – Výstupní – výsledkem je výstupní diagnóza (stanovení opatření) v Fáze a etapy diagnostického procesu Etapy: • Plánování diagnostického procesu (koho, kdy, jak často a jakým způsobem diagnostikovat) • Formulace vstupní hypotézy (předjímání diagnózy, subjektivní vyjádření očekávání, upřesnění diagnostického předmětu a cíle) v Fáze a etapy diagnostického procesu Etapy: • Sběr a uspořádání diagnostických údajů (záměrné získávání údajů, pomocí vybraných metod a nástrojů) • Vyhodnocení a interpretace dat (třídění, analýza, porozumění příčinám a souvislostem, kvalifikovaný výklad) v Fáze a etapy diagnostického procesu Etapy: • Stanovení diagnózy (závěr, vyjadřující vztah mezi aktuálním a požadovaným stavem - kriteriem) • Návrh pedagogických opatření (zásahů) v Fáze a etapy diagnostického procesu Etapy: • Vyslovení prognózy (předpokladů dalšího rozvoje – od krátkodobých k dlouhodobým) • „Sdělení” diagnózy (rodičům, kolegům, hodnocení - zpětná vazba pro děti) Některé kroky následují po sobě, jiné probíhají souběžně, nebo se opakují. v Chyby a možná zkreslení při diagnostické činnosti „Přirozená” diagnostika – diagnostickým nástrojem je sám učitel – riziko omylů – nemůže být jediným zdrojem informací o dítěti – nutná neustálá korekce nepřesností, vyplývajících z sociální percepce v Chyby a možná zkreslení při diagnostické činnosti Zdroje zkreslení při hodnocení dítěte jsou : – kognitivního charakteru (nejčastěji - neznalost kriterií, nebo jen na teoretické úrovni; dále neznalost zásad, pravidel, učiva) – afektivního charakteru (subjektivní postoje učitele, předpojatost) – systematické – náhodné (podle P. Gavory) v Chyby a možná zkreslení při diagnostické činnosti Příklady chyb diagnostické činnosti: – věkové zvláštnosti jsou zaměněny za vlastnosti jednotlivce – závěry z neúplných informací – obecné, nekonkrétní závěry – urychlené závěry – pouhý výčet příznaků – příznaky zaměněné za příčiny – neznalost příslušných souvislostí – nepřesnost termínů, nesprávné použití termínů z jiných oborů (např. psychiatrie) – přenos poznatků z jedné sféry činnosti do druhé v Chyby a možná zkreslení při diagnostické činnosti Příklady chyb diagnostické činnosti: – Haló efekt (vliv prvního dojmu, přecenění nějaké vlastnosti, nápadnost projevů, setrvačnost pověsti) – Efekt pořadí (působení předcházejícího hodnocení na následující) – Efekt mírnosti (shovívavost posuzovatele -mírné hodnocení) v Chyby a možná zkreslení při diagnostické činnosti Příklady chyb diagnostické činnosti: – Tendence k průměru (nejistota, nízká erudice, nedostatečná zralost osobnosti) – Osobní posuzovací styl (rozlišné hodnocení podle subjektivní úrovně ocenění druhého, podle odlišného rozsahu hodnotící stupnice, podle vztahu posuzovatele k posuzovanému) – Tendence k frázovitému, „černobílému” posuzování – Aktuální psychický stav (vliv emocí) v Chyby a možná zkreslení při diagnostické činnosti Příklady chyb diagnostické činnosti: – Stereotypizace a analogie (spojování do celků, vytváření schémat, rigidita) – Logická chyba (podle vlastní „logiky” pozorovatele) – Předpojatost (přisuzování vlastních vlastností, hierarchie hodnot) – Předsudky (nekritické přejímání názorů, neoprávněné přisuzování určitých vlastností určitým skupinám – podle rasy, pohlaví, profese, sourozenců, atp.) v Chyby a možná zkreslení při diagnostické činnosti Příklady chyb diagnostické činnosti: – Tradice (přísloví, neoprávněné úsudky „zdravého rozumu”) – Figura v pozadí (ve spojení s prostředím, s určitými osobami) – Kontrast (podhodnocení druhého ve vztahu k silné stránce posuzovatele a naopak) – Autoprojekce (promítání vlastních chyb do druhých) v Chyby a možná zkreslení při diagnostické činnosti Příklady chyb diagnostické činnosti: – Golemův efekt (negativní očekávání učitele, sebesplňující předpověď) – Pygmalionův efekt (pozitivní očekávání, upevňování žádoucího chování) Vliv těchto efektů je významný z hlediska vytváření sebepojetí dítěte v Chyby a možná zkreslení při diagnostické činnosti Obrana proti diagnostickým zkreslením – porovnávat svoje hodnocení s kolegyněmi – orientačně používat kriteria hodnocení – „anonymní” posouzení výtvoru dítěte – používat více diagnostických postupů – příp. doplnění o odborné psychologické posouzení (PPP, SPC, atp.) – neustálá vnitřní korekce při diagnostikování