4. Hra jako základní prostředek vzdělávání „Dětská hra je spontánní nevnucená činnost, která je sama sobě účelem. Hra je dětem vážnou věcí. Není jenom kratochvílí a zábavou, ale rozumovou prací a školou myšlení. Je pro děti studiem ve věku, kdy o studiu v pravém slova smyslu není ani řeči. Hrát si – znamená pro děti veseliti se ve světě vlastních výplodů a výtvorů. Ke hře je dítě vedeno pudem. Musí si hrát, jako musí jíst a spát.“ Stanislav Vrána, Brno 1946 Charakteristické znaky hry dětí v předškolním věku: * Hra je svobodným jednáním. Dítě si ji vybírá z vlastní vůle, vychází z jeho zájmu a uplatňuje při ní vlastní fantazii. Svobodu dětské hry lze spatřit ve výrazu tváře dětí, který signalizuje spokojenost, radost ze hry, potěšení. * Hra není „obyčejný“ život. Je to vlastně dočasné „vystoupení“ z tohoto života do sféry aktivity s vlastní tendencí. I děti ví, že to, co dělají ve hře je „jen tak“. Hra ale zároveň odráží jejich prožitky, jejich vidění světa. * Uzavřenost a ohraničenost je dalším znakem hry. Hra začíná a končí v určitém okamžiku. Odehraje se. * Možnost opakování hry. Tím, že se odehrála, vstupuje do povědomí jako duchovní výtvor a může se kdykoli opakovat. * Hra je řád. Vše, co je spojováno s vnitřním řádem hry, lze shrnout do pojmů rytmus a harmonie. Jako výrazný prvek tohoto řádu uvádí autor pojem napětí. U dětí je napětí patrné v jejich zaujatosti hrou, v ponoření se do hry, z kterého se mnohdy nenechají vytrhnout. Huizinga, 1971 Co je a co není hra *funkčně bezobsažné činnosti, založené na mechanické manipulaci, stereotypní, destruktivní, agresivní či dokonce asociální činnosti *manipulativní činnosti dospělých Opravilová, 2009 Hry a předmětný obsah činnosti: * Hry zřejmě nemají specifický předmětný obsah. Hrou se může stát nejen manipulace s hračkami, ale s nejrůznějšími věcmi, se zvířaty, s jinými dětmi, dospělými apod. Jsou to činnosti, které děti provádějí, protože je to baví, protože je chtějí dělat. (ne všechny činnosti, které děti dělají spontánně, jsou hrami - spánek, jídlo, pití) * Různorodost her, která je příznačná pro dětský věk souvisí pravděpodobně s tím, že u většiny normálních zdravých dětí plní funkci učení. (ve hrách dětem nejde jen o dosahování určitých vnějších výsledků, ale především o samotné provádění činnosti) Severová Hry a motivační obsah činnosti: * Hry mají různé motivy a podle nich pak hra plní různé funkce - předpokládá se, že děti vyrůstající v klidném rodinném prostředí jsou ke hře motivovány specifickými potřebami učení a vývoje – mají mimořádný vývojový význam. * Dalšími motivy her dětí i dospělých mohou být společenské potřeby, odpočinku apod. * Hry dětí, které musejí čelit vážným životním situacím vyvolávajícím frustraci, bývají motivovány právě neuspokojenými potřebami a pak plní tyto hry funkci jejich náhradního uspokojení – terapeutickou, relaxační. Často pomáhají dětem při řešení vzniklých konfliktů. Předpokládá se, že tyto typy her se nepodílejí na rozvoji schopností dětí a přispívají k obnovení duševní rovnováhy dítěte. Zákonitosti vývoje hry Ukazatele stupně vývoje hry: *Samostatnost *Plánovitost *Soustředěnost *zastoupení jednotlivých druhů her *obsahová náplň hry, její bohatost a tvořivost (Opravilová) Ranější nebo pozdější nástup určitého druhu nebo fáze hrové činnosti může být orientačním ukazatelem vyspělosti dítěte a odlišnost může signalizovat vývojové poruchy a zpoždění. Zákonitosti vývoje hry K náhodné činnosti pro činnost samu, jako je tomu u batolat, přistupuje postupně v předškolním věku záměr, plán a cíl. Také obsah hry se stále rozšiřuje. Podrobně se dělením her z hlediska vývoje dítěte a s tím spojeným typem činnosti zabývá Příhoda (1966). Jednodušší dělení uvádí Duplinský (1993): *hry manipulační *Konstruktivní *Napodobivé *Námětové *Fantazijní *Kombinační Zákonitosti vývoje hry Z hlediska vývoje sociálních rolí lze v předškolním věku sledovat změny: * z původního monologu při paralelní hře batolat ve hru s dětským partnerem * kolem třetího roku se objevuje tzv. hra společná – asociativní, kdy se děti podílejí na společných projektech, poskytují si materiál, pracují společně. * konečně v předškolním období jsou již schopné hry kooperativní. Rozdělují si role a každé dítě přispívá ke společnému projektu osobitým dílem, takže jde o organizovanou spolupráci (Langmeier, Krejčířová 1998). K zamyšlení: * Zkuste si představit situaci, kdy může být hra dítěte zneužita (např. k ambiciosní prezentaci). * Zkuste si opakovaným pozorováním zjistit, kolik skutečného času věnují děti ve skupině intenzivní, spontánní a radostné herní činnosti. * Zhodnoťte prostorové, materiální a sociální podmínky, které mají děti ve vaší třídě k dispozici. * Zamyslete se nad vybavením třídy herními materiály a hračkami a jejich funkčností. * Mají děti vaší skupiny možnost hry s netradičním materiálem? LITERATURA CAIATIOVÁ, M., DELAČOVÁ, S., MULLEROVÁ, A. Volná hra. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-011-1 DUPLINSKÝ, J. Dětská hra a psychologie. Pedagogika, 4/2001, s. 537 – 540. FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-626-8 HAVLÍNOVÁ, M., VENCÁLKOVÁ, E. a kol. Kurikulum podpory zdraví v mateřské škole. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-061-5 HUIZINGA, J. Homo ludens. Praha: Mladá fronta, 1971. KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi. Praha : grada, 2005. ISBN 80-247-0852-3 LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing, 1998. ISBN 80-7169-195-X MILLAROVÁ, S. Psychologie hry. Praha: Panorama, 1978. OPRAVILOVÁ, E. Předškolní pedagogika II. Hra. Liberec : Technická univerzita, 2004. ISBN 80-7083-786-1 OPRAVILOVÁ E. Dítě si hraje a poznává svět. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. PŘÍHODA, V. Ontogeneze lidské psychiky, 1.díl. 4. vydání. Praha: SPN, 1964. SEVEROVÁ, M. Hry v raném dětství. Praha: Academia, 1982.